Text* 1: Klaním se Sri Krsnovi Caitanyovi Mahaprabhuovi, který použil lest a pomocí provazů své bezpříčinné milosti vysvobodil Raghunatha dase Gosvamiho ze zarostlé studny opovrženíhodného rodinného života. Svĕřil Raghunatha dase Gosvamiho do péče Svarupovi Damodarovi Gosvamimu a tak ho učinil jedním ze svých osobních společníků.

Text* 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Pánu Nityanandovi! Sláva Sri Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua!

Text* 3: Pán Gauracandra tak v Džagannáth Purí se svými společníky provádĕl rozmanité zábavy, při kterých prožíval různé transcendentální radosti.

Text* 4: I když Sri Caitanya Mahaprabhu prožíval bolest odloučení od Krsny, neprojevoval tyto pocity navenek, neboť se bál, že z toho Jeho oddaní budou nešťastní.

Text* 5: Promĕny, které Pán podstupoval, když projevoval hluboké neštĕstí z odloučení od Krsny, není možné popsat.

Text* 6: Ve chvílích, kdy Pán silnĕ prožíval trýznĕ odloučení od Krsny, Ho držely při životĕ jen vyprávĕní Ramanandy Raye o Krsnovi a sladké písnĕ, které zpíval Svarupa Damodara.

Text* 7: Bĕhem dne byla Pánova mysl díky společnosti různých oddaných do jisté míry rozptýlená, ale v noci se bolesti odloučení od Krsny rychle zvĕtšovaly.

Text* 8: Dva lidé – Ramananda Raya a Svarupa Damodara Gosvami – zůstávali v Pánovĕ společnosti, aby Ho uklidňovali přednášením různých veršů o Krsnových zábavách a zpíváním vhodných písní pro Jeho uspokojení.

Text* 9: Dříve, když byl Pán Krsna osobnĕ přítomný, Mu jeden z Jeho přátel, pasáček Subala, přinášel potĕšení v Jeho pocitech odloučení od Radharani. Podobnĕ pomáhal Ramananda Raya potĕšit Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 10: Dříve, když Srimati Radharani pociťovala trýzeň odloučení od Krsny, Jí Její neustálá společnice Lalita mnoha způsoby pomáhala udržet se naživu. Podobnĕ, když Sri Caitanya Mahaprabhu prožíval pocity Radharani, pomáhal Mu zůstat naživu Svarupa Damodara Gosvami.

Text* 11: Popsat šťastné postavení Ramanandy Raye a Svarupy Damodara Gosvamiho je krajnĕ obtížné. Byli známí jako důvĕrní přátelé Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 12: Tak si Pán užíval života se svými oddanými. Ó oddaní Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua, nyní poslouchejte, jak se s Pánem setkal Raghunatha dasa Gosvami.

Text* 13: Když Raghunatha dasa ještĕ bĕhem svého rodinného života navštívil Sri Caitanyu Mahaprabhua v Šántipuru, Pán mu ze své bezpříčinné milosti udĕlil užitečné pokyny.

Text* 14: Místo aby předstíral odříkání, vrátil se na Pánův příkaz domů a hrál roli požitkáře.

Text* 15: Raghunatha dasa byl vnitřnĕ zcela odříkavý, dokonce i v rodinném životĕ, ale navenek své odříkání neprojevoval a choval se jako obyčejný obchodník. Jeho otec i matka byli spokojení, když to vidĕli.

Text* 16: Jakmile se Raghunatha dasa dozvĕdĕl, že se Sri Caitanya Mahaprabhu vrátil z Mathury, snažil se dostat k Pánovým lotosovým nohám.

Text 17: Tehdy v Saptagrámu vybíral danĕ jeden muslimský úředník.

Text* 18: Hiranya dasa, strýc Raghunatha dase, se s vládou domluvil na vybírání daní a muslimský výbĕrčí, který tak přišel o místo, vůči nĕmu začal chovat krajní zášť.

Text* 19: Hiranya dasa vybíral 2 000 000 mincí, a mĕl proto vládĕ odevzdávat 1 500 000. On však odevzdával pouze 1 200 000, čímž si vydĕlal dalších 300 000 navíc. Když to muslimský caudhuri, který byl Turek, vidĕl, stal se jeho protivníkem.

Text* 20: Caudhuri poslal do vládní pokladny tajné vyúčtování a přivolal příslušného ministra. Caudhuri chtĕl Hiranyu dase zatknout. Ten ale utekl, a tak místo nĕho zatkl Raghunatha dase.

Text* 21: Muslim Raghunatha dase každý den káral a říkal mu: „Přiveď svého otce a jeho staršího bratra, jinak budeš potrestán.“

Text* 22: Caudhuri ho chtĕl zbít, ale při pohledu na Raghunathovu tvář to nedokázal.

Text 23: Caudhuri se ve skutečnosti Raghunatha dase bál vzhledem k tomu, že Raghunatha patřil ke komunitĕ kayasthů. I když ho caudhuri slovy napadal, bál se ho zbít.

Text* 24: Raghunatha dasa po celou tu dobu přemýšlel o nĕjaké lsti, aby mohl utéct. S pokorou tedy u nohou muslimského caudhuriho přednesl tuto žádost.

Text* 25: „Můj drahý pane, můj otec a jeho starší bratr jsou tvoji bratři. Všichni bratři spolu neustále kvůli nĕčemu soupeří.

Text* 26: „Nĕkdy spolu bratři soupeří a jindy se k sobĕ chovají velmi přátelsky. Nikdo neví, kdy se to zmĕní. Dnes spolu sice soupeříte, ale jsem si jistý, že zítra budete vy tři bratři sedĕt v klidu pohromadĕ.“

Text* 27: „Stejnĕ jako jsem synem svého otce, jsem i tvým synem. Jsem tvůj chránĕnec a ty jsi můj opatrovatel.“

Text* 28: „Není dobré, aby zaopatřovatel trestal svého chránĕnce. Ty znáš všechna písma a ve skutečnosti jsi jako žijící svĕtec.“

Text* 29: Když muslim slyšel prosebný hlas Raghunatha dase, zmĕklo mu srdce. Začal plakat a slzy mu stékaly po vousech.

Text* 30: Muslimský caudhuri Raghunathovi dasovi řekl: „Ode dneška jsi mým synem. Dnes nĕjakým způsobem zařídím tvoje osvobození.“

Text* 31: Caudhuri to oznámil ministrovi, Raghunatha dase propustil a potom k nĕmu s velkou náklonností promluvil.

Text* 32: „Starší bratr tvého otce je ménĕ inteligentní,“ řekl. „Užívá si 800 000 mincí, ale já jsem také spolupodílníkem, a proto by mi mĕl část dát.“

Text* 33: „Nyní jdi a zařiď mi setkání s tvým strýcem. Ať udĕlá, co mu bude připadat nejlepší, a já se zcela podřídím jeho rozhodnutí.“

Text* 34: Raghunatha dasa zařídil setkání svého strýce s caudhurim. Celá vĕc se urovnala a byl zase klid.

Text* 35: Raghunatha dasa takto strávil celý rok jako prvotřídní obchodník, ale v dalším roce se znovu rozhodl opustit domov.

Text* 36: Jedné noci vstal a utekl, ale jeho otec ho na vzdáleném místĕ chytil a přivedl zpĕt.

Text* 37: Tyto útĕky byly takřka na denním pořádku. Raghunatha utíkal z domu a jeho otec ho vždy přivádĕl nazpátek. Matka Raghunatha dase si pak s otcem promluvila.

Text* 38: „Náš syn se zbláznil,“ řekla. „Spoutej ho provazy.“ Otec byl velmi nešťastný a odpovĕdĕl takto:

Text* 39: „Náš syn Raghunatha dasa je bohatý jako Indra, král nebes, a jeho manželka je krásná jako andĕl. Ani to však nedokázalo spoutat jeho mysl.“

Text* 40: „Jak ho tedy chceš udržet doma spoutaného provazy? Ani vlastní otec nedokáže zbavit človĕka následků jeho minulých činů.“

Text* 41: „Pán Sri Caitanya Mahaprabhu mu v plné míře udĕlil svou milost. Kdo může takového Caitanyacandrova šílence udržet doma?“

Text* 42: Raghunatha dasa o nĕčem v duchu uvažoval, a dalšího dne šel za Nityanandou Gosañim.

Text* 43: Ve vesnici Pániháti se Raghunatha dasa mohl setkat s Nityanandou Prabhuem, kterého doprovázel velký počet oddaných provádĕjících kirtan, služebníků a dalších osob.

Text* 44: Pán Nityananda sedĕl na kameni pod stromem na břehu Gangy a zářil jako statisíce vycházejících sluncí.

Text* 45: Na zemi okolo Nĕho sedĕlo mnoho oddaných. Raghunatha dasa žasl, když vidĕl vliv Nityanandy Prabhua.

Text* 46: Raghunatha dasa na vzdáleném místĕ padl na zem jako tyč, aby se poklonil, a služebník Nityanandy Prabhua na nĕho ukázal se slovy: „Tamhle se Ti klaní Raghunatha dasa.“

Text* 47: Když to Pán Nityananda Prabhu uslyšel, řekl: „Přišel jsi Mne navštívit, ty zlodĕji? Pojď sem, pojď sem, dnes tĕ potrestám!“

Text* 48: Pán ho zavolal, ale Raghunatha dasa k Pánu nepřišel. Pán ho násilím chytil a položil mu na hlavu své lotosové nohy.

Text* 49: Pán Nityananda mĕl velice milostivou a veselou povahu. A jelikož byl milostivý, promluvil k Raghunathovi dasovi následovnĕ.

Text* 50: „Jsi jako zlodĕj, protože místo abys přišel blíž, stojíš daleko. Nyní jsem tĕ ale chytil a potrestám tĕ.“

Text* 51: „Uspořádej slavnost a nasyť všechny Mé společníky jogurtem a rýžovými vločkami.“ Když to Raghunatha dasa slyšel, velice se zaradoval.

Text* 52: Raghunatha dasa okamžitĕ poslal své lidi do vesnice, aby nakoupili veškeré potřebné potraviny a přinesli je zpĕt.

Text* 53: Raghunatha dasa přinesl rýžové vločky, jogurt, mléko, sladkosti, cukr, banány a další potraviny a naskládal je všude okolo.

Text* 54: Jakmile se dozvĕdĕli, že se má konat slavnost, začali se scházet brahmanové a další urození lidé. Nebylo možné spočítat, kolik jich bylo.

Text* 55: Když Raghunatha dasa vidĕl, jak se dav zvĕtšuje, nechal přinést více potravin z dalších vesnic. Přinesl také dvĕ stĕ až čtyři sta velkých kulatých hlinĕných nádob.

Text* 56: Nechal také přinést pĕt až sedm zvláštĕ velkých hlinĕných nádob, ve kterých jeden brahmana začal pro potĕšení Pána Nityanandy namáčet rýžové vločky.

Text* 57: Na jednom místĕ byly v každé z velkých nádob namáčeny rýžové vločky do horkého mléka. Potom jich byla polovina smíchána s jogurtem, cukrem a banány.

Text* 58: Druhá půlka byla smíchána s kondenzovaným mlékem a zvláštním druhem banánů zvaných caṅpa-kala, cukrem, ghí a kafrem.

Text* 59: Nityananda Prabhu se převlékl do nových šatů, posadil se na vyvýšené místo a brahmana před Nĕho postavil sedm obrovských nádob.

Text* 60: Na tom vyvýšeném místĕ sedĕli v kruhu okolo Pána Nityanandy Prabhua všichni Jeho nejdůležitĕjší společníci a také další důležité osobnosti.

Text* 61: Byli mezi nimi Ramadasa, Sundarananda, Gadadhara dasa, Murari, Kamalakara, Sadasiva a Purandara.

Text* 62: Byl tam rovnĕž Dhanañjaya, Jagadisa, Paramesvara dasa, Mahesa, Gauridasa a Hoda Krsnadasa.

Text 63: Na vyvýšeném místĕ sedĕl s Nityanandou Prabhuem také Uddharana Datta Thakura a mnoho dalších osobních společníků Pána. Nikdo by je všechny nespočítal.

Text* 64: Jakmile se o slavnosti doslechli nejrůznĕjší učenci, brahmanové a knĕží, vydali se tam. Pán Nityananda Prabhu je uctil a usadil na vyvýšené místo vedle sebe.

Text* 65: Každý dostal dvĕ hlinĕné nádoby. Jedna byla naplnĕná rýžovými vločkami s kondenzovaným mlékem a druhá rýžovými vločkami s jogurtem.

Text* 66: Všichni ostatní lidé sedĕli ve skupinách kolem toho vyvýšeného stupínku. Nikdo by nedokázal spočítat, kolik lidí tam bylo.

Text* 67: Každý z nich dostal dvĕ hlinĕné nádoby –  jednu s rýžovými vločkami namočenými v jogurtu a druhou s rýžovými vločkami namočenými v kondenzovaném mléku.

Text* 68: Nĕkteří brahmanové se již na stupínek nevešli, a tak si šli se svými dvĕma hlinĕnými nádobami namáčet rýžové vločky na břeh Gangy.

Text* 69: Ti, kteří se nevešli ani na břeh Gangy, si se svými dvĕma druhy rýžových vloček sedli do vody a začali je jíst tam.

Text* 70: Nĕkteří tedy sedĕli na vyvýšeném místĕ, nĕkteří pod ním a nĕkteří na břehu Gangy. Dvacet mužů rozdávalo jídlo, každému do dvou nádob.

Text* 71: Tehdy tam přišel Raghava Pandita. Když uvidĕl celou tu scénu, udivenĕ se rozesmál.

Text* 72: Přinesl mnoho druhů jídla připraveného na ghí a obĕtovaného Pánu. Nejdříve toto prasadam položil před Pána Nityanandu a potom ho rozdával oddaným.

Text* 73: Raghava Pandita řekl Pánu Nityanandovi: „Pane, obĕtoval jsem pro Tebe jídlo Božstvu, ale protože se tady účastníš slavnosti, zůstalo tam ležet nedotčené.“

Text* 74: Pán Nityananda Prabhu řekl: „Nech Mĕ přes den jíst zde toto jídlo a v noci budu jíst u tebe doma.“

Text* 75: „Patřím mezi pasáčky krav, a proto jich mám obvykle hodnĕ s sebou. Jsem šťastný, když takto společnĕ jíme na písčitém břehu řeky.“

Text* 76: Pán Nityananda Raghavu Pandita usadil a nechal i jemu přinést dvĕ nádoby, ve kterých byly namočené dva druhy rýžových vloček.

Text* 77: Když už mĕl rýžové vločky každý, Pán Nityananda Prabhu v meditaci přivedl Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 78: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu přišel, Pán Nityananda Prabhu vstal a společnĕ se dívali, jak si všichni pochutnávají na rýžových vločkách s jogurtem a kondenzovaným mlékem.

Text* 79: Pán Nityananda Prabhu vzal jedno sousto rýžových vloček z každé nádoby a žertovnĕ ho strčil Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi do úst.

Text* 80: Také Sri Caitanya Mahaprabhu vzal s úsmĕvem sousto jídla, strčil je do úst Nityanandovi a smál se, když je Pán Nityananda na Jeho popud jedl.

Text* 81: Takto Pán Nityananda chodil mezi skupinami hodujících, a všichni vaisnavové, kteří tam stáli, celou tu zábavu sledovali.

Text* 82: Nikdo netušil, co Nityananda Prabhu dĕlá, když tak chodil z místa na místo. Nĕkteří však mĕli to velké štĕstí, že vidĕli i Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 83: Pán Nityananda Prabhu se potom s úsmĕvem posadil. Po své pravici mĕl čtyři nádoby rýžových vloček, které nebyly z vařené rýže.

Text* 84: Pán Nityananda nabídl Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi místo, na které Ho usadil. Potom spolu oba bratři začali jíst rýžové vločky.

Text* 85: Pán Nityananda Prabhu z velké radosti, že vedle sebe vidí jíst Pána Caitanyu Mahaprabhua, projevil různé druhy extatické lásky.

Text* 86: Pán Nityananda Prabhu nařídil: „Všichni jezte a volejte u toho svaté jméno Hariho.“ V okamžiku celý vesmír naplnil zvuk svatých jmen „Hari, Hari“.

Text* 87: Když tak všichni vaisnavové při jídle volali svatá jména „Hari, Hari“, vzpomínali, jak Krsna a Balaram jedli se svými přáteli pasáčky krav na břehu Jamuny.

Text* 88: Sri Caitanya Mahaprabhu a Pán Nityananda Prabhu jsou nesmírnĕ milostiví a šlechetní. Raghunatha dasa byl požehnaný velkým štĕstím, když to vše přijali.

Text* 89: Kdo dokáže pochopit vliv a milost Pána Nityanandy Prabhua? Je tak mocný, že přimĕl Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua, aby přišel a na břehu Gangy jedl rýžové vločky.

Text* 90: Všichni důvĕrní oddaní, kteří byli pasáčci vedení Sri Ramadasem, se pohroužili do extatické lásky. Mysleli si, že břeh Gangy je břeh Jamuny.

Text* 91: Jakmile se o slavnosti dozvĕdĕli obchodníci z mnoha dalších vesnic, přišli tam prodávat rýžové vločky, jogurt, sladkosti a banány.

Text* 92: Raghunatha dasa od nich veškeré potraviny koupil a pozdĕji je stejným jídlem pohostil.

Text* 93: Každý, kdo se na tuto legraci přišel podívat, dostal také najíst rýžových vloček, jogurtu a banánů.

Text* 94: Pán Nityananda Prabhu dojedl, umyl si ruce a ústa a dal Raghunathovi dasovi jídlo, které zbylo ve čtyřech velkých nádobách.

Text* 95: Jídlo zbylé v dalších třech velkých nádobách Pána Nityanandy rozdal jeden brahmana všem oddaným tak, že každý dostal sousto.

Text* 96: Jiný brahmana potom přinesl kvĕtinovou girlandu, kterou povĕsil Pánu Nityanandovi na krk, a celé Jeho tĕlo potřel santálovou pastou.

Text* 97: Když služebník přinesl betelové oříšky a nabídl je Pánu Nityanandovi, Pán se usmál a začal je žvýkat.

Text* 98: Pán Nityananda Prabhu poté vlastníma rukama všem oddaným rozdal veškeré kvĕtinové girlandy, santálovou pastu a betelové oříšky, které zbyly.

Text* 99: Ze zbytků jídla Pána Nityanandy Prabhua, které dostal, Raghunatha dasa nĕco snĕdl sám a nĕco rozdal svým společníkům.

Text* 100: Takto jsem popsal zábavy Pána Nityanandy Prabhua v souvislosti s proslulou slavností rýžových vloček a jogurtu.

Text* 101: Nityananda Prabhu si po zbytek dne odpočinul, a na konci dne odešel do chrámu Raghavy Pandita, kde začal se společným zpíváním svatého jména Pána.

Text* 102: Pán Nityananda Prabhu nejprve roztančil všechny oddané a nakonec začal tančit sám. Celý svĕt tak zaplavil extatickou láskou.

Text* 103: Tanec Pána Nityanandy Prabhua sledoval i Pán Sri Caitanya Mahaprabhu. Nikdo jiný než Nityananda Prabhu to však nevidĕl.

Text* 104: Tanec Pána Nityanandy Prabhua stejnĕ jako tanec Sri Caitanyi Mahaprabhua nemá v tĕchto třech svĕtech obdoby.

Text* 105: Sladkost tance Pána Nityanandy nedokáže nikdo náležitĕ popsat. Sri Caitanya Mahaprabhu přichází osobnĕ, aby ho vidĕl.

Text* 106: Po tanci si Pán Nityananda odpočinul a Raghava Pandita Ho požádal, aby se navečeřel.

Text* 107: Pán Nityananda Prabhu se spolu se svými společníky posadil k večeři a po své pravici připravil místo pro Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 108: Sri Caitanya Mahaprabhu přišel a posadil se tam. Když to Raghava Pandita sledoval, jeho srdce překypovalo štĕstím.

Text* 109: Raghava Pandita před oba bratry položil prasadam a potom je rozdal všem ostatním vaisnavům.

Text* 110: Byly tam různé druhy koláčků, sladká rýže i prvotřídní vařená rýže, které překonaly chuť nektaru, a také různé druhy zeleniny.

Text* 111: Jídlo, které připravoval Raghava Pandita a obĕtoval Božstvu, bylo jako esence nektaru. Sri Caitanya Mahaprabhu tam opakovanĕ chodil toto prasadam jíst.

Text* 112: Když Raghava Pandita po vaření obĕtoval jídlo Božstvu, připravoval vždy pro Sri Caitanyu Mahaprabhua zvláštní porci.

Text* 113: Sri Caitanya Mahaprabhu jedl v domĕ Raghavy Pandita každý den a nĕkdy se mu i ukázal.

Text* 114: Raghava Pandita obĕma bratrům přinášel prasadam, velice pozornĕ Je obsluhoval a Oni všechno snĕdli, takže nic nezbylo.

Text* 115: Nosil takové množství chodů, že je nikdo ani pořádnĕ neznal. V domĕ Raghavy Pandita ve skutečnosti vařila sama nejvyšší matka, Srimati Radharani.

Text* 116: Srimati Radharani dostala od Durvasy Muniho požehnání, že vše, co uvaří, bude sladší než nektar. To je zvláštní rys Jejího vaření.

Text* 117: Jídlo krásnĕ vonĕlo a bylo příjemné na pohled a představovalo esenci veškeré sladkosti. Oba bratři, Pán Caitanya Mahaprabhu i Pán Nityananda Prabhu, je proto jedli s velkou radostí.

Text* 118: Všichni přítomní oddaní žádali Raghunatha dase, aby si sedl a najedl se také, ale Raghava Pandita jim řekl: „On přijme prasadam pozdĕji.“

Text* 119: Všichni oddaní jedli prasadam a naplnili se až po krk. Potom za zpĕvu svatého jména Hariho vstali a umyli si ruce i ústa.

Text* 120: Také oba bratři si po jídle umyli ruce a ústa. Raghava Pandita přinesl kvĕtinové girlandy a santálovou pastu a ozdobil Je.

Text* 121: Raghava Pandita Jim nabídl betelové oříšky a uctíval Jejich lotosové nohy. Betelové oříšky, kvĕtinové girlandy a santálovou pastu rozdal i oddaným.

Text* 122: Raghava Pandita byl k Raghunathovi dasovi velice milostivý, a tak mu dal nádoby se zbytky jídla obou bratrů.

Text* 123: Řekl: „Toto jídlo jedl Pán Sri Caitanya Mahaprabhu. Když sníš, co po Nĕm zbylo, zbavíš se pout ke své rodinĕ.“

Text* 124: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, neustále pobývá v srdci nebo v domĕ oddaného. A protože je zcela nezávislý, je tato skutečnost nĕkdy skrytá a nĕkdy projevená.

Text* 125: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všeprostupující, a proto sídlí všude. Každý, kdo o tom pochybuje, bude zničen.

Text* 126: Ráno, po koupeli v Ganze, se Nityananda Prabhu se svými společníky posadil pod stejný strom, pod kterým sedĕl předtím.

Text* 127: Přišel tam Raghunatha dasa a uctil lotosové nohy Pána Nityanandy. Skrze Raghavu Pandita potom vyjevil svoji touhu.

Text* 128: „Jsem ten nejnižší z lidí, nejhříšnĕjší, nejpokleslejší a nejzavrženíhodnĕjší. Nicménĕ toužím získat útočištĕ u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 129: „Jako trpaslík, který chce chytit mĕsíc, jsem se o to již mnohokrát snažil, jak jsem jen mohl, ale nikdy jsem neuspĕl.“

Text* 130: „Pokaždé, když jsem se snažil odejít a přetrhnout rodinné svazky, mĕ otec i matka bohužel drželi v poutech.“

Text* 131: „Bez Tvé milosti ochranu Sri Caitanyi Mahaprabhua nikdo nezíská. Budeš-li však milostivý, mohou útočištĕ u Jeho lotosových nohou získat i ti nejnižší z lidí.“

Text* 132: „Žádám Tĕ i přesto, že jsem k tomu nezpůsobilý a bojím se tuto žádost přednést. Pane, projev mi zvláštní milost a poskytni mi útočištĕ u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 133: „Polož mi prosím své lotosové nohy na hlavu a tak mi požehnej, abych mohl bez potíží získat ochranu Sri Caitanyi Mahaprabhua. To je požehnání, o které se k Tobĕ modlím.“

Text* 134: Pán Nityananda se po vyslechnutí prosby Raghunatha dase usmál a řekl všem oddaným: „Hmotné štĕstí Raghunatha dase se vyrovná štĕstí nebeského krále Indry.“

Text* 135: „Díky milosti, jíž ho obdařil Sri Caitanya Mahaprabhu, se Raghunathovi dasovi toto jeho hmotné štĕstí vůbec nezamlouvá. Buďte k nĕmu tedy všichni milostiví a požehnejte mu, ať brzy získá útočištĕ u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 136: „Ten, kdo ucítí vůni lotosových nohou Pána Krsny, nepovažuje za hodnotné ani štĕstí dostupné na nejvyšší planetĕ Brahmaloce. Co potom říci o nebeském štĕstí?“

Text 137: „  ,Pán Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, je opĕvován vznešenými poetickými modlitbami tĕch, kdo se snaží získat Jeho přízeň. Proto je známý jako Uttamasloka. Král Bharata tolik dychtil po společnosti Pána Krsny, že se již v rozkvĕtu mládí vzdal své přitažlivé manželky, milujících dĕtí, drahých přátel a bohatého království stejnĕ, jako se človĕk vzdá výkalů poté, co se vyprázdní.̀  “

Text* 138: Pán Nityananda potom zavolal Raghunatha dase k sobĕ, položil mu na hlavu své lotosové nohy a promluvil.

Text* 139: „Můj drahý Raghunathe dasi,“ řekl, „Sri Caitanya Mahaprabhu sem přišel jen proto, aby ti prokázal svou milost, protože jsi zařídil hostinu na břehu Gangy.“

Text* 140: „Ze své bezpříčinné milosti jedl rýžové vločky s mlékem. V noci se po zhlédnutí tance oddaných navečeřel.“

Text* 141: „Pán Sri Caitanya Mahaprabhu, Gaurahari, sem osobnĕ přišel tĕ osvobodit. Nyní si buď jistý, že všechny překážky, které tĕ poutaly, jsou pryč.“

Text* 142: „Sri Caitanya Mahaprabhu tĕ přijme a předá do péče svého tajemníka Svarupy Damodara. Staneš se tak jedním z nejdůvĕrnĕjších z okruhu blízkých služebníků a získáš útočištĕ u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 143: „Buď si tím vším zcela jistý a vrať se domů. Velmi brzy bez překážek získáš útočištĕ u lotosových nohou Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 144: Pán Nityananda pobídl všechny oddané, aby Raghunathovi dasovi požehnali, a Raghunatha dasa jim zas vzdal úctu u jejich lotosových nohou.

Text* 145: Sri Raghunatha dasa si od Pána Nityanandy Prabhua a pak i od všech vaisnavů vyžádal svolení, že může odejít. V ústraní se potom radil s Raghavou Panditem.

Text* 146: Poté, co se poradili, dal potají pokladníkovi Pána Nityanandy sto zlatých mincí a asi sedm tol zlata.

Text* 147: Raghunatha dasa pokladníka upozornil: „Nityanandovi Prabhuovi o tom nyní neříkej. Řekni Mu prosím o tomto daru, až se vrátí domů.“

Text* 148: Raghava Pandita vzal poté Raghunatha dase k sobĕ domů, kde mu ukázal Božstvo a dal mu girlandu a santálovou pastu.

Text* 149: Dal také Raghunathovi dasovi na cestu zpĕt domů velké množství prasadam. Potom Raghunatha dasa k Raghavovi Panditovi znovu promluvil.

Text* 150: Řekl: „Chci dát peníze na uctívání lotosových nohou všech velkých oddaných, služebníků i podřízených Pána Nityanandy Prabhua.“

Text* 151: „Podle svého uvážení dej každému z nich dvacet, patnáct, dvanáct, deset nebo pĕt mincí.“

Text* 152: Raghunatha dasa napsal částku, která se má rozdat, a předal to Raghavovi Panditovi. Ten potom vyhotovil seznam, ze kterého bylo zřejmé, kolik má každý oddaný dostat.

Text* 153: Raghunatha dasa s velkou pokorou složil před Raghavou Panditem pro všechny ostatní oddané sto zlatých mincí a asi dvĕ toly zlata.

Text* 154: Raghunatha dasa přijal prach z nohou Raghavy Pandita a vrátil se domů. Cítil se velmi zavázaný Pánu Nityanandovi Prabhuovi, protože od Nĕho získal milostivé požehnání.

Text* 155: Od toho dne již nevkročil do vnitřních částí domu, a spal na Durga-mandapĕ (místĕ, kde se uctívala matka Durga).

Text* 156: Tam však bdĕli strážci, aby ho hlídali. Raghunatha dasa přemýšlel o různých možnostech, jak jejich dozoru uniknout.

Text* 157: Tehdy všichni oddaní z Bengálska odcházeli do Džagannáth Purí navštívit Pána Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 158: Raghunatha dasa však s nimi nemohl jít, protože byli tak známí, že by ho strážci hned chytili.

Text* 159: Thus Raghunatha dasa thought deeply about how to escape, and one night while he was sleeping on the Durga-mandapa, the priest Yadunandana Acarya entered the house when only four dandas remained until the end of the night.

Text* 161: Yadunandana Ācarya byl knĕzem a duchovním mistrem Raghunatha dase. I když se narodil v brahmanské rodinĕ, přijal milost Vasudevy Datty.

Text 162: Yadunandana Ācarya byl formálnĕ zasvĕcený od Advaity Ācaryi, a proto byl pro nĕho Pán Caitanya vším.

Text* 163: Když Yadunandana Ācarya vstoupil do domu Raghunatha dase a stál ve dvoře, Raghunatha dasa k nĕmu přišel a padl na zem, aby se mu poklonil.

Text* 164: Jeden ze žáků Yadunandany Ācaryi uctíval Božstvo, ale pak této služby zanechal. Yadunandana Ācarya chtĕl, aby ho Raghunatha dasa přimĕl znovu se té služby ujmout.

Text* 165: Yadunandana Ācarya požádal Raghunatha dase: „Přimĕj prosím tohoto brahmanu, aby se vrátil ke své službĕ, protože tu není jiný brahmana, který by ji mohl zastat.“

Text* 166: Yadunandana Ācarya potom vyšel ven a Raghunatha dase vzal s sebou. Protože byla noc u konce, všichni hlídači tvrdĕ spali.

Text* 167: Dům Yadunandany Ācaryi se nacházel východnĕ od domu Raghunatha dase. Cestou k domu spolu hovořili.

Text* 168: V půli cesty Raghunatha dasa řekl u lotosových nohou svého duchovního mistra: „Půjdu za tím brahmanou, přemluvím ho, aby se vrátil, a pošlu ho k tobĕ domů.“

Text* 169: „Můžeš jít v klidu domů. Já toho brahmanu na tvůj pokyn přemluvím.“ Raghunatha dasa požádal o svolení a rozhodl se pod touto záminkou odejít.

Text* 170: Raghunatha dasa uvažoval: „Toto je vynikající příležitost k útĕku, protože se mnou nejsou žádní služebníci ani hlídači.“

Text* 171: S tĕmito myšlenkami rychle vyrazil na východ. Čas od času se otočil a díval se zpátky, ale nikdo za ním nešel.

Text* 172: S myšlenkami na lotosové nohy Sri Caitanyi Mahaprabhua a Pána Nityanandy Prabhua sešel z hlavní cesty a spĕchal cestou, kterou málokdy nĕkdo používal.

Text* 173: Se srdcem i duší upřenými na lotosové nohy Sri Caitanyi Mahaprabhua se vyhýbal hlavní cestĕ spojující vesnice a procházel džunglí.

Text* 174: Za jeden den ušel přibližnĕ padesát kilometrů a večer ulehl ve chlévĕ nĕjakého mlékaře.

Text* 175: Mlékař si všiml, že Raghunatha dasa nic nejí, a tak mu dal trochu mléka. Raghunatha dasa mléko vypil a uložil se ke spánku.

Text* 176: Protože služebník s hlídačem Raghunatha dase nikde v domĕ nenašli, šli se na nĕho okamžitĕ zeptat jeho duchovního mistra, Yadunandany Ācaryi.

Text* 177: Yadunandana Ācarya řekl: „Požádal mne o svolení odejít a vrátil se domů.“ Nato se strhl povyk a všichni křičeli: „Raghunatha odešel!“

Text* 178: Otec Raghunatha dase řekl: „Všichni oddaní z Bengálska nyní odešli do Džagannáth Purí za Sri Caitanyou Mahaprabhuem.“

Text* 179: „Raghunatha dasa utekl s nimi. Ať se ho okamžitĕ deset mužů vydá chytit a přivedou ho nazpátek.“

Text* 180: Otec Raghunatha dase napsal dopis Sivanandovi Senovi, ve kterém ho s velkou pokorou žádal: „Prosím vrať mi mého syna.“

Text* 181: U Džhánkary tĕchto deset mužů dostihlo skupinu vaisnavů, kteří byli na cestĕ do Níláčaly.

Text* 182: Předali Sivanandovi Senovi dopis a ptali se ho na Raghunatha dase. Sivananda Sena jim však odpovĕdĕl: „On sem nepřišel.“

Text* 183: Tĕch deset mužů se vrátilo domů a otce i matky Raghunatha dase se zmocnila úzkost.

Text* 184: Raghunatha dasa přespal v domĕ mlékaře a časnĕ ráno vstal. Místo na východ se však obrátil na jih a pokračoval v cestĕ.

Text 185: Prošel přes Čhatrabhógu, ale místo po hlavní cestĕ šel vedlejší cestou skrze různé vesnice.

Text* 186: Cestoval celý den, aniž by se staral o jídlo. Hlad pro nĕho nebyl žádnou překážkou, protože jeho mysl byla soustředĕná na dosažení útočištĕ u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 187: Nĕkdy žvýkal smažené obilí, nĕkdy vařil a nĕkdy pil mléko. Tak se udržoval při životĕ čímkoliv, co bylo k dostání tam, kde právĕ byl.

Text* 188: Do Džagannáth Purí došel po dvanácti dnech, ale najíst se mohl po cestĕ jen třikrát.

Text* 189: Ve chvíli, kdy se Raghunatha dasa setkal se Sri Caitanyou Mahaprabhuem, sedĕl Pán uprostřed svých společníků, vedených Svarupou Damodarem.

Text* 190: Raghunatha dasa zůstal na vzdáleném konci dvora, kde se poklonil. Mukunda Datta potom řekl: „Tamhle je Raghunatha.“

Text* 191: Jakmile to Sri Caitanya Mahaprabhu uslyšel, okamžitĕ Raghunatha dase přivítal slovy: „Pojď sem.“ Raghunatha dasa uchopil Pánovy lotosové nohy, ale Pán ze své bezpříčinné milosti vstal a obejmul ho.

Text* 192: Raghunatha dasa se modlil k lotosovým nohám všech oddaných v čele se Svarupou Damodarem Gosvamim. A když vidĕli výjimečnou milost, kterou Raghunathovi dasovi Sri Caitanya Mahaprabhu udĕlil, objali ho také.

Text 193: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Krsnova milost je silnĕjší než cokoliv jiného. Pán tĕ proto vysvobodil z jámy materialistického života, která je jako jáma na výkaly.“

Text* 194: Raghunatha dasa v mysli odpovĕdĕl: „Já nevím, kdo je Krsna. Vím jen, že mĕ z mého rodinného života zachránila Tvá milost, ó Pane.“

Text 195: Pán pokračoval: „Tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako bratři Mého dĕda Nilambary Cakravartiho. Považuji je proto za své dĕdy.“

Text* 196: „Jelikož tvůj otec a jeho starší bratr jsou mladšími bratry Nilambary Cakravartiho, mohu o nich takto žertovat.“

Text 197: „Můj drahý Raghunathe dasi, tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako červi ve výkalech v žumpĕ hmotného požitku, protože otravu hmotným požitkem považují za štĕstí.“

Text 198: „I když tvůj otec i strýc dávají milodary brahmanům a velmi jim pomáhají, nejsou to čistí vaisnavové. Jsou to však témĕř vaisnavové.“

Text 199: „Ti, kdo jsou připoutaní k materialistickému životu a slepí vůči duchovnímu životu, jsou nuceni jednat tak, že je akce a reakce za jejich činnosti poutají k opakovanému rození a umírání.“

Text 200: „Pán Krsna tĕ ze své vlastní vůle z tak zavrženíhodného materialistického života vysvobodil. Slávu bezpříčinné milosti Pána Krsny proto nelze vůbec popsat.“

Text* 201: Sri Caitanya Mahaprabhu pociťoval bezpříčinnou milost a srdce Mu mĕklo, když vidĕl Raghunatha dase tak vyzáblého a špinavého po dvanáctidenní cestĕ a půstu. Oslovil tedy Svarupu Damodara.

Text* 202: „Můj drahý Svarupo,“ řekl, „svĕřuji ti do péče tohoto Raghunatha dase. Přijmi ho prosím jako svého syna či služebníka.“

Text 203: „Nyní jsou mezi Mými společníky tři Raghunathové. Ode dneška bude tento Raghunatha známý jako Raghu Svarupy Damodara.“

Text* 204: Po tĕchto slovech uchopil Sri Caitanya Mahaprabhu ruku Raghunatha dase a svĕřil ho do rukou Svarupy Damodara Gosvamiho.

Text* 205: Svarupa Damodara Gosvami přijal Raghunatha dase a řekl: „Sri Caitanyo Mahaprabhu, přijímám vše, co nařídíš.“ Potom Raghunatha dase znovu obejmul.

Text* 206: Náklonnost, kterou Sri Caitanya Mahaprabhu chová ke svým oddaným, nedokáži náležitĕ popsat. S velkou milostí vůči Raghunathovi dasovi řekl Pán Govindovi:

Text* 207: „Raghunatha dasa po cestĕ nejedl a po mnoho dní podstupoval všelijaké nesnáze. Nĕkolik dní se o nĕho proto dobře starej, aby se mohl do sytosti najíst.“

Text* 208: Sri Caitanya Mahaprabhu potom Raghunathovi dasovi řekl: „Jdi se vykoupat do moře a pak jdi do chrámu zhlédnout Pána Jagannatha. Až se vrátíš, najez se.“

Text* 209: Sri Caitanya Mahaprabhu domluvil, vstal a odešel za svými poledními povinnostmi. Raghunatha dasa se pak setkal se všemi přítomnými oddanými.

Text* 210: Všichni oddaní žasli, když vidĕli bezpříčinnou milost, kterou Sri Caitanya Mahaprabhu udĕlil Raghunathovi dasovi, a vyzdvihovali jeho štĕstí.

Text* 211: Raghunatha dasa se vykoupal v moři, zhlédl Pána Jagannatha a pak se vrátil zpátky ke Govindovi, osobnímu služebníkovi Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 212: Govinda mu dal talíř se zbytky jídla Sri Caitanyi Mahaprabhua a Raghunatha dasa prasadam přijal s velkou radostí.

Text* 213: Raghunatha dasa zůstal v péči Svarupy Damodara Gosvamiho a Govinda mu pĕt dní nosil zbytky jídla Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 214: Raghunatha dasa potom počínaje šestým dnem postával u brány zvané Simha-dvára, aby tam vždy po obřadu puspa-añjali, při kterém se Pánu obĕtují kvĕty, vyžebral nĕjakou almužnu.

Text* 215: Když četní služebníci Pána Jagannatha známí jako visayi dokončí své povinnosti, vrací se v noci domů.

Text* 216: Když u brány Simha-dvára vidí nĕjakého vaisnavu, jak žebrá o almužnu, z milosti u místních prodavačů zařídí, aby mu dali nĕco k jídlu.

Text* 217: Tento zvyk tu platí po celé vĕky, takže oddaný, který nemá jiný zdroj příjmu, se postaví k bránĕ Simha-dvára a přijímá almužny od služebníků.

Text* 218: Vaisnava bez prostředků tak celý den zpívá svaté jméno Pána a zcela bez omezení se dívá na Pána Jagannatha.

Text* 219: Nĕkteří vaisnavové mají ve zvyku žebrat u stánků pro chudé a jedí to, co dostanou, zatímco jiní stojí v noci u brány Simha-dvára a žebrají od služebníků.

Text 220: Odříkání je základní zásada udržující životy oddaných Sri Caitanyi Mahaprabhua. Když Sri Caitanya Mahaprabhu vidí toto odříkání, nesmírnĕ Ho to tĕší.

Text* 221: Govinda řekl Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi: „Raghunatha dasa už tady prasadam nepřijímá. Postává teď u Simha-dváry a tam žebrá o nĕco k jídlu.“

Text* 222: Když to Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel, byl nadmíru spokojený a řekl: „Raghunatha dasa se zachoval správnĕ, tak, jak se má chovat ten, kdo přijal stav odříkání.“

Text 223: „Človĕk ve stavu odříkání by mĕl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životĕ by se mĕl udržovat tak, že si nĕco vyžebrá.“

Text* 224: „Vairagi (človĕk ve stavu odříkání) by nemĕl záviset na druhých. Pokud tak činí, nebude úspĕšný a Krsna ho bude přehlížet.“

Text* 225: „Pokud vairagi dychtí, aby jeho jazyk mohl ochutnávat různá jídla, bude s jeho duchovním životem konec a on se stane otrokem choutek svého jazyka.“

Text* 226: „Povinností toho, kdo přijal stav odříkání, je neustále zpívat Hare Krsna mantru. Své břicho by mĕl uspokojit jakoukoliv dostupnou zeleninou, listím, ovocem či kořínky.“

Text* 227: „Ten, kdo je sluhou jazyka, a chodí proto sem a tam, oddaný genitáliím a břichu, Krsny nemůže dosáhnout.“

Text* 228: Následující den se Raghunatha dasa dotazoval u lotosových nohou Svarupy Damodara na svou povinnost.

Text* 229: „Nevím, proč jsem se vzdal rodinného života,“ řekl. „Co je mou povinností? Prosím pouč mĕ.“

Text* 230: Raghunatha dasa před Pánem nikdy nepromluvil ani jediné slovo. O všech svých touhách dával Pánovi vĕdĕt prostřednictvím Svarupy Damodara Gosvamiho a Govindy.

Text* 231: Dalšího dne Svarupa Damodara Gosvami sdĕlil Pánu Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi: „Raghunatha dasa chce u Tvých lotosových nohou říci toto:“

Text* 232: „  ,Nevím, co je má povinnost ani co je cílem mého života. Dej mi proto prosím osobnĕ pokyny ze svých transcendentálních úst.̀  “

Text* 233: Sri Caitanya Mahaprabhu se usmál a Raghunathovi dasovi řekl: „Již jsem za tvého učitele určil Svarupu Damodara Gosvamiho.“

Text* 234: „Od nĕho se nauč, co je tvá povinnost a jak ji vykonávat. Já toho nevím tolik co on.“

Text* 235: „Pokud však chceš s vírou a láskou přijmout pokyny ode Mne, dozvíš se o svých povinnostech z následujících slov:“

Text* 236: „Nemluv jako obyčejní lidé ani neposlouchej, co říkají. Nejez chutná jídla a neoblékej se do pĕkného oblečení.“

Text 237: „Neočekávej žádnou úctu pro sebe, ale naopak prokazuj veškerou úctu druhým. Neustále zpívej svaté jméno Pána Krsny a v mysli služ Radĕ a Krsnovi ve Vrindávanu.“

Text* 238: „To byly ve stručnosti Mé pokyny. Svarupa Damodara ti je dopodrobna vysvĕtlí.“

Text* 239: „Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, kdo je snášenlivĕjší než strom a neočekává pro sebe žádné uznání, ale naopak je kdykoliv připravený projevovat úctu druhým, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“

Text* 240: Když to Raghunatha dasa vyslechl, přednesl modlitby u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua. Pán ho poté z velké milosti objal.

Text 241: Sri Caitanya Mahaprabhu ho znovu svĕřil Svarupovi Damodarovi. Raghunatha dasa tak se Svarupou Damodarem Gosvamim vykonával velmi důvĕrnou službu.

Text* 242: Tehdy přišli všichni oddaní z Bengálska a Sri Caitanya Mahaprabhu se s nimi stejnĕ jako v minulosti vřele přivítal.

Text* 243: Znovu vyčistil chrám Gundici a společnĕ s oddanými pak přijal hostinu v zahradĕ.

Text* 244: Při slavnosti Ratha-yatra Pán znovu tančil s oddanými a Raghunatha dasa při té podívané nevycházel z úžasu.

Text* 245: Když se Raghunatha dasa setkal se všemi oddanými, Advaita Ācarya mu udĕlil velkou milost.

Text* 246: Setkal se také se Sivanandou Senou, který mu řekl: „Tvůj otec poslal deset mužů, aby tĕ odvedli.“

Text* 247: „Napsal mi dopis, ve kterém mĕ žádal, abych tĕ poslal zpĕt, ale když se o tobĕ tĕch deset mužů nic nedozvĕdĕlo, vrátili se z Džhánkary zpátky domů.“

Text* 248: Když se všichni bengálští oddaní po čtyřmĕsíčním pobytu v Džagannáth Purí vrátili domů, doslechl se otec Raghunatha dase o jejich návratu a poslal svého človĕka za Sivanandou Senou.

Text* 249: Posel se Sivanandy Seny zeptal: „Vidĕl jsi na místĕ, kde bydlel Sri Caitanya Mahaprabhu, nĕjakého človĕka ve stavu odříkání?“

Text* 250: „Tou osobou je Raghunatha dasa, syn Govardhana Majumadary. Potkal jsi ho v Níláčale?“

Text* 251: Sivananda Sena odpovĕdĕl: „Ano, pane, Raghunatha dasa je se Sri Caitanyou Mahaprabhuem a je velice slavný. Kdo by ho neznal?“

Text* 252: „Sri Caitanya Mahaprabhu ho svĕřil do péče Svarupy Damodara. Raghunatha dasa se stal životem všech Pánových oddaných.“

Text* 253: „Dnem i nocí zpívá Hare Krsna maha-mantru a ani na okamžik neopouští útočištĕ Sri Caitanyi Mahaprabhua.“

Text* 254: „Je na nejvyšší úrovni odříkavého života. Vůbec se nestará o své jídlo ani oblečení. Jí, jak to jde, a tak se udržuje při životĕ.“

Text* 255: „Poté, co uplynulo deset dand (čtyři hodiny) noci a Raghunatha dasa zhlédl obřad puspañjali, stojí u brány Simha-dvára a žebrá o nĕco k jídlu.“

Text* 256: „Pokud mu nĕkdo dá nĕco k jídlu, tak jí, jinak drží půst. Nĕkdy žvýká smažené obilí.“

Text* 257: Posel to vyslechl a vrátil se ke Govardhanovi Majumadarovi, aby mu sdĕlil vše, co se o Raghunathovi dasovi dozvĕdĕl.

Text* 258: Otec i matka byli velmi nešťastní, když slyšeli, co Raghunatha dĕlá ve stavu odříkání, a rozhodli se, že mu pošlou nĕjaké lidi s vĕcmi pro jeho pohodlí.

Text* 259: Raghunathův otec okamžitĕ poslal čtyři sta mincí, dva služebníky a jednoho brahmanu za Sivanandou Senou.

Text* 260: Sivananda Sena jim řekl: „Nemůžete jít do Džagannáth Purí sami. Můžete mĕ ale doprovodit, až tam půjdu já.“

Text* 261: „Nyní jdĕte domů. Vezmu vás s sebou, až půjdeme všichni.“

Text* 262: Velký básník Sri Kavi-karnapura při vyprávĕní této události obšírnĕ popsal slavné činnosti Raghunatha dase ve své knize Sri Caitanya-candrodaya-nataka.

Text 263: „Raghunatha dasa je žákem Yadunandany Ācaryi, který je šlechetný a nesmírnĕ drahý Vasudevovi Dattovi z Káňčanapallí. Raghunatha dasa je nám všem oddaným Sri Caitanyi Mahaprabhua díky svým transcendentálním vlastnostem dražší než vlastní život. Je vždy milovaný, protože od Sri Caitanyi Mahaprabhua dostal ohromnou milost. Tento velmi drahý následovník Svarupy Damodara Gosvamiho je oceánem odříkání a je živým, mimořádným příkladem pro stav odříkání. Kdo z obyvatel Níláčaly (Džagannáth Purí) by ho dobře neznal?“

Text 264: „Protože Raghunatha dasa Gosvami přinášel radost všem oddaným, stal se snadno úrodnou půdou štĕstĕny vhodnou k zasazení semínka Sri Caitanyi Mahaprabhua. Jakmile bylo toto semínko zasazeno, vyrostl z nĕho jedinečný strom lásky Sri Caitanyi Mahaprabhua, nesoucí své plody.“

Text* 265: Velký básník Kavi-karnapura v tĕchto verších říká to samé, co řekl Sivananda Sena poslovi otce Raghunatha dase.

Text* 266: Další rok šel Sivananda Sena jako obvykle do Džagannáth Purí a služebníci i brahmanský kuchař šli s ním.

Text* 267: Služebníci a brahmana přinesli do Džagannáth Purí čtyři sta mincí a setkali se tam s Raghunathem dasem.

Text* 268: Raghunatha dasa nepřijal peníze ani lidi, které mu otec poslal. Brahmana a jeden ze služebníků tam proto s penĕzi zůstali.

Text* 269: Tou dobou začal Raghunatha dasa s velkou pozorností dva dny v každém mĕsíci zvát Sri Caitanyu Mahaprabhua do svého domu.

Text* 270: Tato dvĕ pozvání stála 640 kaudi. Právĕ tento obnos si proto bral od sluhy a brahmany.

Text* 271: Raghunatha dasa takto zval Sri Caitanyu Mahaprabhua po dva roky, ale na konci druhého roku s tím přestal.

Text* 272: Když už Raghunatha dasa nepozval Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua dva mĕsíce za sebou, Pán, syn matky Saci, se na to zeptal Svarupy Damodara.

Text 273: Pán se zeptal: „Proč už Mĕ Raghunatha dasa nezve?“

Text* 274: „  ,Zvu Sri Caitanyu Mahaprabhua na základĕ přijímání darů od materialistických lidí. Vím, že s tím Pánova mysl není spokojená.̀  “

Text 275: „  ,Mé vĕdomí je nečisté, protože přijímám vĕci od lidí, kteří se zajímají jen o peníze. Tímto zvaním nezískám nic než určitou hmotnou povĕst.̀  “

Text 276: „  ,Sri Caitanya Mahaprabhu na mou žádost pozvání přijímá, protože ví, že hlupák jako já by byl nešťastný, kdyby je nepřijal.̀  “

Text* 277: „Po zvážení všech tĕchto bodů,“ usoudil Svarupa Damodara, „Tĕ přestal zvát.“ Když to Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel, usmál se a řekl:

Text 278: „Když nĕkdo jí jídlo nabídnuté materialistou a jeho mysl se znečistí, pak nedokáže správnĕ vzpomínat na Krsnu.“

Text 279: „Jakmile nĕkdo přijme pozvání od človĕka znečištĕného hmotnou kvalitou vášnĕ, bude mentálnĕ znečištĕný jak ten, kdo jídlo nabízí, tak ten, kdo je přijímá.“

Text* 280: „Tolik dní jsem kvůli dychtivosti Raghunatha dase jeho pozvání přijímal. Je dobře, že to ví a sám od sebe toho zanechal.“

Text* 281: Po nĕkolika dnech Raghunatha dasa přestal žebrat u brány Simha-dvára a začal se živit žebráním u stánku, kde se rozdává jídlo zdarma.

Text* 282: Když se to Sri Caitanya Mahaprabhu od Govindy dozvĕdĕl, zeptal se Svarupy Damodara: „Proč už Raghunatha dasa nestojí u brány Simha-dvára a nežebrá?“

Text* 283: Svarupa Damodara odpovĕdĕl: „Raghunatha dasa nebyl u Simha-dváry šťastný, a proto nyní chodí v poledne žebrat ke stánku, kde se rozdávají milodary.“

Text* 284: Sri Caitanya Mahaprabhu na to řekl: „Dobře udĕlal, že už nechodí postávat k bránĕ Simha-dvára, protože to se podobá chování prostitutky.“

Text* 285: „  ,Tady nĕkdo přichází. Určitĕ mi nĕco dá. Ten mi dal včera večer. Teď přichází nĕkdo další. Mohl by mi nĕco dát. Ten, co tu nyní prošel, mi nic nedal, ale přijde další a určitĕ mi nĕco dá.̀ Človĕk ve stavu odříkání tímto způsobem pozbude své nezaujatosti a začne záviset na milodarech té či oné osoby. Tímto uvažováním si osvojuje zamĕstnání prostitutky.“

Text* 286: „Pokud se jde najíst do stánku, kde se bezplatnĕ rozdává jídlo, a naplní si břicho tím, co dostane, pak už není příležitost knĕjakým dalším nežádoucím řečem, a tak může pokojnĕ zpívat Hare Krsna maha-mantru.“

Text* 287: Sri Caitanya Mahaprabhu domluvil a znovu Raghunatha dase obdařil svou milostí tím, že mu dal kámen z kopce Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text* 288: Jednou se Saṅkarananda Sarasvati vrátil z Vrindávanu a přinesl s sebou kámen z Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text* 289: Tyto dvĕ vĕci – girlandu z lasturek a kámen z kopce Góvardhanu – daroval Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 290: Sri Caitanya Mahaprabhu mĕl z tĕchto dvou vĕcí velikou radost. Při opakování svatého jména si vĕšel girlandu z lasturek na krk.

Text* 291: Kámen si Pán pokládal na srdce nebo na oči, nĕkdy k nĕmu čichal a jindy si ho dával na hlavu.

Text* 292: Tento kámen z Góvardhanu byl neustále smáčený slzami z Jeho očí. Sri Caitanya Mahaprabhu říkával: „Tento kámen je přímo tĕlo Pána Krsny.“

Text* 293: Pán si tento kámen a girlandu ponechával tři roky. Potom je dal Raghunathovi dasovi, protože Ho velice uspokojovalo jeho chování.

Text 294: Sri Caitanya Mahaprabhu Raghunatha dase poučil: „Tento kámen je transcendentální podoba Pána Krsny, proto ho uctívej s velkým zaujetím.“

Text* 295: Sri Mahaprabhu pokračoval: „Tento kámen uctívej na úrovni kvality dobra jako dokonalý brahmana, protože takovým uctíváním zajisté rychle dosáhneš extatické lásky ke Krsnovi.“

Text* 296: „Pro toto uctívání potřebuješ džbán vody a pár kvĕtů z keříku tulasi. Tak vypadá uctívání na úrovni kvality dobra, pokud je provádĕno v naprosté čistotĕ.“

Text* 297: „S vírou a láskou bys mĕl obĕtovat osm jemných kvítků tulasi, každý se dvĕma lístky, jedním na každé stranĕ.“

Text* 298: Poté, co Pán Sri Caitanya Mahaprabhu Raghunatha dase poučil, jak má govardhana-silu uctívat, mu ji předal svou vlastní transcendentální rukou. Raghunatha dasa silu s velkou transcendentální radostí uctíval tak, jak mu Pán řekl.

Text* 299: Svarupa Damodara dal Raghunathovi dasovi dva kusy látky asi patnáct centimetrů dlouhé, dřevĕnou podložku a džbán na vodu.

Text* 300: Raghunatha dasa tak začal tento kámen z Góvardhanu uctívat a při uctívání v nĕm přímo vidĕl Nejvyšší Osobnost Božství, Krsnu, syna Nandy Maharaje.

Text* 301: Raghunatha dasa byl neustále zaplavený extatickou láskou, protože vzpomínal, jak dostal govardhana-silu přímo z rukou Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 302: Takové transcendentální blaženosti, kolik Raghunatha dasa prožíval při pouhém obĕtování vody a tulasi, není možné dosáhnout ani při uctívání Božstva šestnácti předmĕty.

Text* 303: Když Raghunatha dasa uctíval govardhana-silu nĕkolik dní, Svarupa Damodara Gosvami mu řekl toto:

Text* 304: „Obĕtuj Góvardhanu prvotřídní sladkosti khaja a sandesa v cenĕ osmi kaudi. Pokud je obĕtuješ s vírou a láskou, budou jako nektar.“

Text* 305: Raghunatha dasa pak začal obĕtovat drahé sladkosti zvané khaja, které na pokyn Svarupy Damodara Gosvamiho dodával Govinda.

Text* 306: Když Raghunatha dasa dostal od Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua kámen a girlandu z lasturek, pochopil, proč mu je Pán dal. Uvažoval následovnĕ:

Text* 307: „Sri Caitanya Mahaprabhu mi tím, že mi vĕnoval govardhana-silu, poskytl místo u kopce Góvardhanu a s girlandou z lasturek mi dal útočištĕ u lotosových nohou Srimati Radharani.“

Text* 308: Transcendentální blaženost Raghunatha dase neznala mezí. Zapomnĕl na všechno vnĕjší a svým tĕlem i myslí sloužil lotosovým nohám Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text 309: Kdo by mohl vyjmenovat nekonečné transcendentální vlastnosti Raghunatha dase? Jeho přísné usmĕrňující zásady připomínaly žíly na kameni.

Text* 310: Raghunatha dasa trávil více než dvacet dva hodin každého dne zpíváním Hare Krsna maha-mantry a vzpomínáním na lotosové nohy Pána. Jedl a spal ménĕ než hodinu a půl, a nĕkteré dny nebylo možné ani to.

Text* 311: Popisy jeho odříkání jsou úžasné. Za celý život svému jazyku nedovolil žádný smyslový požitek.

Text 312: Nikdy na sobĕ nemĕl jiné oblečení než malou roztrhanou látku a patchworkový přehoz. Tak přísnĕ následoval nařízení Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 313: Vše, co jedl, jedl jen proto, aby se udržel naživu, a přitom sám sebe takto káral:

Text 314: „  ,Ten, jehož srdce bylo očištĕno dokonalým poznáním a kdo poznal Krsnu, Nejvyšší Brahman, získá vše. Proč by se pak mĕl pečlivĕ snažit udržovat své hmotné tĕlo jako nĕjaký prostopášník?̀  “

Text* 315: Prasadam Pána Jagannatha prodávají obchodníci a to, co neprodají, se za dva až tři dny zkazí.

Text* 316: Veškeré zkažené jídlo se pak předhodí u brány Simha-dvára kravám z Tailangy. Kvůli jeho hnilobnému zápachu ho však ani krávy nejedí.

Text* 317: Raghunatha dasa v noci tuto zkaženou rýži sbíral, přinesl ji domů a promyl ji ve velkém množství vody.

Text* 318: Potom snĕdl vnitřní, tužší část rýže se solí.

Text* 319: Jednoho dne Svarupa Damodara vidĕl, co Raghunatha dasa dĕlá. Usmál se, o trochu toho jídla požádal a snĕdl je.

Text* 320: Svarupa Damodara řekl: „Co ty jsi zač? Každý den tu jíš takový nektar a nám nenabídneš?“

Text* 321: Když se o tom od Govindy doslechl Sri Caitanya Mahaprabhu, druhý den tam přišel a řekl:

Text* 322: „Co to tu jíš za lahůdky? Proč Mi nic nedáš?“ S tĕmito slovy si jedno sousto násilím vzal a snĕdl je.

Text* 323: Když si Sri Caitanya Mahaprabhu bral další sousto, Svarupa Damodara Ho chytil za ruku a řekl: „To se pro Tebe nehodí.“ A násilím Mu to jídlo vzal.

Text* 324: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Každý den jím různé druhy prasadam, ale tak chutné prasadam, jako jí Raghunatha, jsem ještĕ nejedl.“

Text* 325: Sri Caitanya Mahaprabhu tak v Džagannáth Purí provádĕl mnoho různých zábav. Když vidĕl přísnou askezi Raghunatha dase ve stavu odříkání, byl velice spokojený.

Text* 326: Své vlastní osvobození popsal Raghunatha dasa v básni nazvané Gauraṅga-stava-kalpavrksa.

Text 327: „Přestože jsem pokleslá duše a nejnižší z lidí, Sri Caitanya Mahaprabhu mĕ svou milostí vysvobodil z planoucího lesního požáru obrovského hmotného bohatství. S velkou radostí mĕ svĕřil svému osobnímu společníkovi Svarupovi Damodarovi. Dal mi také girlandu z lasturek, kterou nosil na své hrudi, a kámen z kopce Góvardhanu, i když Mu byly velmi drahé. Ten samý Pán Sri Caitanya Mahaprabhu se nyní projevuje v mém srdci a způsobuje, že po Nĕm šílím.“

Text* 328: Tak jsem popsal setkání Raghunatha dase se Sri Caitanyou Mahaprabhuem. Každý, kdo o nĕm naslouchá, dosáhne lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text 329: Já, Krsnadasa, kráčím ve stopách Sri Rupy a Sri Raghunatha a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.