ātmānaḿ ced vijānīyāt
paraḿ jñāna-dhutāśayaḥ
kim icchan kasya vā hetor
dehaḿ puṣṇāti lampaṭaḥ
ātmānam — duši; cet — jestliže; vijānīyāt — porozumí; param — nejvyššímu; jñāna — díky poznání; dhuta — odvržené; āśayaḥ — hmotné touhy; kim — po čem; icchan — toužící; kasya — jakého; vā — nebo; hetoḥ — z důvodu; deham — toto hmotné tĕlo; puṣṇāti — udržuje; lampaṭaḥ — prostopášník.
„ ,Ten, jehož srdce bylo očištĕno dokonalým poznáním a kdo poznal Krsnu, Nejvyšší Brahman, získá vše. Proč by se pak mĕl pečlivĕ snažit udržovat své hmotné tĕlo jako nĕjaký prostopášník?̀ “
Tento verš (Bhagavatam 7.15.40) řekl Narada Yudhisthirovi Maharajovi v souvislosti s vysvobozením hospodáře z hmotných pout. Na duchovní úrovni se človĕk o tĕlo zbytečnĕ nestará. Srila Narottama dasa Thakura řekl: deha-smrti nahi yara, samsara bandhana kahaṅ tara. Ten, kdo se nachází na duchovní úrovni, se nepovažuje za tĕlo, a proto je schopný transcendentálnĕ podstupovat tvrdou askezi stavu odříkání. Nejlepším příkladem takového odříkání je Raghunatha dasa Gosvami.
