Srila Bhaktivinoda Thakura ve své Amrta-pravaha-bhasyi píše, že nĕkteří lidé, obvykle velcí boháči, se oblékají jako vaisnavové a dávají milodary brahmanům. Jsou také připoutaní k uctívání Božstva, ale kvůli své připoutanosti k hmotnému požitku nemohou být čistými vaisnavy. Anyabhilasita-sunyam jñana-karmady-anavrtam. Čistý vaisnava netouží po hmotném požitku. To je základní kvalifikace čistého vaisnavy. Jsou lidé, a zvláštĕ bohatí, kteří pravidelnĕ uctívají Božstvo, dávají milodary brahmanům a jsou v každém ohledu zbožní, ale nemohou být čistými vaisnavy. Navenek se sice tváří jako vaisnavové a dobrodinci, ale jejich vnitřní touhou je užívat si vyšší úrovnĕ hmotného života. Otec Raghunatha dase Govardhana a jeho starší bratr Hiranya dasa dávali brahmanům velké milodary a ve skutečnosti na nich záviseli všichni brahmanové z gaudského kraje, takže byli považováni za velmi zbožné. Před obyčejnými lidmi však vystupovali jako vaisnavové, i když z čistĕ duchovního hlediska byli obyčejnými lidskými bytostmi a ne čistými vaisnavy. Skuteční vaisnavové je považovali za témĕř vaisnavy, nikoliv za čisté vaisnavy. Byli to jinými slovy kanistha-adhikari, protože si nebyli vĕdomi vyšších usmĕrňujících vaisnavských zásad. Na druhou stranu je však nelze označit za visayi neboli slepé materialistické požitkáře.