tathāpi viṣayera svabhāva — kare mahā-andha
sei karma karāya, yāte haya bhava-bandha
tathāpi — přesto; viṣayera svabhāva — síla hmotného požitku; kare mahā-andha — človĕka úplnĕ zaslepí; sei karma karāya — donutí ho takto jednat; yāte — kvůli čemuž; haya — je; bhava-bandha — pouto zrození a smrti.
„Ti, kdo jsou připoutaní k materialistickému životu a slepí vůči duchovnímu životu, jsou nuceni jednat tak, že je akce a reakce za jejich činnosti poutají k opakovanému rození a umírání.“
V Bhagavad-gitĕ (3.9) je jasnĕ řečeno: yajñarthat karmano 'nyatra loko 'yam karma-bandhanah – pokud človĕk nejedná jako čistý oddaný, přinese mu každá činnost následky v podobĕ spoutanosti plodonosným jednáním (karma-bandhanah). Také ve Srimad-Bhagavatamu (5.5.4) se uvádí:
nunam pramattah kurute vikarma
yad indriya-pritaya aprnoti
na sadhu manye yata atmano 'yam
asann api klesa-da asa dehah
„Materialista, bláznivĕ posedlý činnostmi zamĕřenými na dosažení smyslového požitku, neví, že se zaplétá v opakovaném rození a umírání a že jeho tĕlo, i když dočasné, je plné utrpení.“ Visayi neboli osoba chycená v síti materialistického života, trvale zůstává v kolobĕhu rození a umírání. Není schopná pochopit, jak provádĕt čistou oddanou službu, a proto jedná jako karmi, jñani, yogi nebo nĕkdo jiný podle své touhy, ale neví, že karma, jñana a yoga pouze poutají ke kolobĕhu rození a umírání.
