Text 1: Uctivĕ se klaním Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi, jehož milostí se díky zpívání svatého jména Pána dokonce i nečistí yavanové stávají lidmi s dokonalým chováním. Taková je moc Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 2: Sláva Pánu Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Pánu Nityanandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text* 3: Kaisora-lilu Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua jsem již souhrnnĕ popsal a nyní v chronologickém pořadí popíši Jeho zábavy v mládí.

Text* 4: Když Pán Caitanya rozdával svaté jméno Pána, aby probouzel neprojevenou lásku ke Krsnovi, zpíval a tančil a předvádĕl přitom svou učenost, krásu a pĕkné oblečení. Tak Pán Sri Gaurasundara zářil bĕhem svých mladických zábav.

Text* 5: S příchodem mládí začal Pán nosit ozdoby, oblékat se do pĕkných šatů, vĕnčit se kvĕty a potírat santálovou pastou.

Text* 6: Sri Caitanya Mahaprabhu byl pyšný na svoje vzdĕlání. Na nikoho nebral ohledy a bĕhem svých studií porážel všechny druhy učenců.

Text 7: V mládí Pán projevil svou extatickou lásku ke Krsnovi pod záminkou poruch vzduchů v tĕle. V doprovodu svých důvĕrných oddaných si takto užíval různých zábav.

Text 8: Potom šel Pán do Gaji, kde potkal Srilu Īsvaru Puriho.

Text 9: V Gaji dostal Sri Caitanya Mahaprabhu zasvĕcení od Īsvary Puriho a okamžitĕ potom projevil známky lásky k Bohu. Tyto příznaky projevil znovu po návratu domů.

Text 10: Poté dal Pán lásku ke Krsnovi svojí matce Sacidevi a zároveň odstranil její přestupek u nohou Advaity Ācaryi. Tak došlo k setkání s Advaitou Ācaryou, který pozdĕji zhlédl Pánovu vesmírnou podobu.

Text 11: Srivasa Thakura pak uctíval Pána Caitanyu Mahaprabhua obřadným abhisekem. Pán sedĕl na lůžku a projevil svůj transcendentální majestát.

Text 12: Po této slavnosti v domĕ Srivase Thakura se objevil Nityananda Prabhu, a když se setkal s Pánem Caitanyou, dostal možnost Ho vidĕt v Jeho šestiruké podobĕ.

Text* 13: Jednoho dne Pán Caitanya Mahaprabhu ukázal Pánu Nityanandovi svoji šestirukou podobu, ve které drží lasturu, disk, kyj, lotosový kvĕt, luk a flétnu.

Text* 14: Potom Mu Pán ukázal svoji čtyřrukou podobu, jak stojí prohnutý ve třech místech. Dvĕma rukama hrál na flétnu a v dalších dvou držel lasturu a disk.

Text 15: Nakonec Pán ukázal Nityanandovi Prabhuovi svoji dvourukou podobu Krsny, syna Maharaje Nandy, jak hraje na flétnu a své namodralé tĕlo má oblečené do žlutých šatů.

Text 16: Nityananda Prabhu potom zařídil pro Pána Sri Gaurasundara Vyasa- -puju neboli uctívání duchovního mistra. Pán Caitanya v extázi, kdy se považoval za Nityanandu Prabhua, držel pluhu podobnou zbraň zvanou musala.

Text 17: Matka Sacidevi potom vidĕla bratry Krsnu a Balaramu v Jejich podobách Pána Caitanyi a Nityanandy. Pán Caitanya poté osvobodil dva bratry, Jagaie a Madhaie.

Text 18: Po této události zůstal Pán dvacet jedna hodin v extázi a všichni oddaní vidĕli Jeho příznačné zábavy.

Text 19: Jednoho dne Pán Sri Caitanya Mahaprabhu prožíval extázi inkarnace kance a vyskočil Murarimu Guptovi na ramena. Oba takto tančili na Murariho dvoře.

Text 20: Potom Pán snĕdl syrovou rýži, kterou Mu dal Suklambara Brahmacari, a obšírnĕ vysvĕtlil význam verše „harer nama“ z Brhan-naradiya Purany.

Text* 21: „,V tomto vĕku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.̀“

Text* 22: „V tomto vĕku Kali Pán Krsna inkarnuje v podobĕ svého svatého jména, Hare Krsna maha-mantry. Pouhým zpíváním svatého jména se človĕk přímo sdružuje s Pánem. Každý, kdo to dĕlá, je zcela jistĕ osvobozen.“

Text 23: „V tomto verši se pro zdůraznĕní třikrát opakuje slovo ,evà (,určitĕ̀) a třikrát se také opakují slova ,harer namà (,svaté jméno Pánà), jen proto, aby to i obyčejní lidé pochopili.“

Text 24: „Použití slova ,kevalà (,pouzè) zakazuje veškeré ostatní procesy, jako je rozvoj poznání, provádĕní mystické jógy nebo odříkání a plodonosné jednání.“

Text* 25: „Tento verš jasnĕ uvádí, že ten, kdo přijme jakoukoliv jinou cestu, nemůže být osvobozen. Z toho důvodu se třikrát opakují slova, nic jiného, nic jiného, nic jinéhò, která zdůrazňují pravý proces seberealizace.“

Text* 26: „Pokud chce nĕkdo zpívat svaté jméno neustále, musí být pokornĕjší než tráva na ulici a musí být prostý veškerých tužeb po osobním uznání. Druhým by však mĕl skládat veškeré uctivé poklony.“

Text* 27: „Oddaný, který zpívá svaté jméno, by mĕl praktikovat snášenlivost, jakou se vyznačuje strom. I když ho nĕkdo kárá nebo trestá, nemĕl by nic říkat druhým na oplátku.“

Text 28: „Strom neprotestuje, ani když ho nĕkdo kácí, a ani když usychá a odumírá, nežádá nikoho o vodu.“

Text* 29: „Vaisnava by tedy nemĕl nikoho o nic žádat. Pokud mu nĕkdo nĕco dá bez požádání, má to přijmout, ale pokud nic nedostane, mĕl by se spokojit s tím, že bude jíst jakoukoliv zeleninu či ovoce, které budou snadno dostupné.“

Text* 30: „Mĕl by přísnĕ dodržovat slib neustálého zpívání svatého jména a mĕl by se spokojit s čímkoliv, co snadno získá. Takové oddané chování upevní jeho oddanou službu.“

Text 31: „Ten, kdo se považuje za nižšího, než je tráva, kdo je snášenlivĕjší než strom, kdo pro sebe neočekává uznání, ale je naopak stále připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“

Text 32: Zvedám ruce a prohlašuji: „Všichni mĕ prosím poslouchejte! Navléknĕte si tento verš na šňůru svatého jména a noste ho na krku, abyste na nĕj ani na okamžik nezapomnĕli.“

Text* 33: Každý musí přísnĕ dodržovat zásady dané Pánem Caitanyou Mahaprabhuem v tomto verši. Pouhým následováním příkladu Pána Caitanyi a Gosvamich lze zaručenĕ dosáhnout konečného životního cíle, lotosových nohou Sri Krsny.

Text* 34: Po celý jeden rok Pán Sri Caitanya Mahaprabhu každou noc pravidelnĕ vedl společné zpívání Hare Krsna maha-mantry v domĕ Srivase Thakura.

Text 35: Toto extatické zpívání se odehrávalo za zavřenými dveřmi, aby se dovnitř nedostali nevĕřící, kteří se přišli posmívat.

Text* 36: Nevĕřící tak závistí témĕř shořeli na popel a zemřeli. Aby se pomstili, kuli všelijaké plány, jak způsobit Srivasovi Thakurovi problémy.

Text 37-38: Jedné noci, když v domĕ Srivase Thakura probíhal kirtan, brahmana jménem Gopala Capala, vůdce nevĕřících, který byl upovídaný a velice hrubý v řeči, umístil před dveře Srivase Thakura veškeré potřeby pro uctívání bohynĕ Durgy.

Text* 39: Na banánový list položil předmĕty pro uctívání, jako je oda-phula, kurkuma, rumĕlka, červená santálová pasta a rýže.

Text* 40: Vedle postavil džbán s vínem a odešel domů. Když ráno Srivasa Thakura otevřel dveře, uvidĕl tam tyto vĕci.

Text* 41: Srivasa Thakura zavolal všechny své vážené sousedy a s úsmĕvem je oslovil.

Text 42: „Vážení pánové, každou noc uctívám bohyni Bhavani. Zde leží předmĕty pro její uctívání, a vy všichni vážení brahmanové a příslušníci vyšších tříd společnosti teď můžete vidĕt, co jsem zač.“

Text* 43: Shromáždĕní urození muži zvolali: „Co to má znamenat? Co to má znamenat? Kdo napáchal takové podlosti? Kdo je ten hříšník?“

Text 44: Zavolali metaře (hadiho), a ten všechny ty vĕci pro uctívání vyhodil a celé místo vyčistil tak, že tam vytřel smĕsí vody a kravského trusu.

Text* 45: Po třech dnech dostal Gopala Capala lepru a z boláků na celém tĕle mu tekla krev.

Text* 46: Neustále pokrytý červy a hmyzem, který ho kousal po celém tĕle, trpĕl Gopala Capala nesnesitelnou bolestí. Celé jeho tĕlo spalovalo utrpení.

Text* 47: Vzhledem k tomu, že lepra je nakažlivá nemoc, odešel Gopala Capala z vesnice a sedl si pod strom na břehu Gangy. Jednoho dne však uvidĕl jít kolem Caitanyu Mahaprabhua a oslovil Ho následovnĕ.

Text* 48: „Můj drahý synovče, v našem vesnickém vztahu jsem Tvůj strýc. Podívej se prosím, jak mĕ souží lepra.“

Text 49: „Jako inkarnace Boha osvobozuješ tolik pokleslých duší. Já jsem také velice nešťastná pokleslá duše. Vysvoboď mĕ prosím svojí milostí.“

Text* 50: Když to Sri Caitanya Mahaprabhu uslyšel, navenek se velice rozzlobil, a v této hnĕvivé náladĕ ho začal kárat.

Text 51: „Ty hříšníku, plný zášti vůči čistým oddaným, tebe neosvobodím! Naopak nechám ten hmyz, aby tĕ kousal milióny let.“

Text 52: „Ty jsi ze Srivase Thakura udĕlal uctívače bohynĕ Bhavani. Jen kvůli tomuto přestupku budeš muset poklesnout na deset miliónů životů do pekelných podmínek.“

Text 53: „V této inkarnaci jsem se zjevil, abych zabil démony (pasandi) a potom kázal oddanou službu.“

Text 54: Když to Pán dořekl, odešel, aby se vykoupal v Ganze. Ten hříšník si nevzal život, ale dál trpĕl.

Text 55-56: Po přijetí stavu odříkání odešel Sri Caitanya do Džagannáth Purí a potom se vrátil do vesnice Kuliji. Tehdy ten hříšník vyhledal útočištĕ u Jeho lotosových nohou. Pán k nĕmu byl milostivý a dal mu prospĕšné rady.

Text* 57-58: „Dopustil ses přestupku u lotosových nohou Srivase Thakura,“ řekl Pán. „Nejdřív musíš jít za ním a poprosit ho o milost, a jestliže ti odpustí a ty už se víckrát takového hříchu nedopustíš, budeš zbaven tĕchto následků.“

Text* 59: Brahmana Gopala Capala potom šel za Srivasem Thakurem a přijal útočištĕ u jeho lotosových nohou. Milostí Srivase Thakura byl oproštĕn od všech hříšných reakcí.

Text* 60: Další brahmana se přišel podívat na kirtan, ale jelikož byly zavřené dveře, nedostal se dovnitř.

Text* 61: Zarmoucenĕ se vrátil domů, avšak dalšího dne potkal na břehu Gangy Pána Caitanyu a promluvil k Nĕmu.

Text* 62: Tento brahmana byl mistr v osočování a proklínání druhých, a tak přetrhl svoji posvátnou šňůru a prohlásil: „Nyní Tĕ proklínám, protože se mĕ Tvoje chování velice dotklo.“

Text* 63: Brahmana proklel Pána: „Přijdeš o veškeré hmotné štĕstí!“ Když to Pán uslyšel, pocítil v nitru velikou radost.

Text 64: Každý, kdo s vírou naslouchá o tom, jak tento brahmana proklel Pána Caitanyu, bude osvobozen od všech brahmanských prokletí.

Text 65: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu požehnal Mukundu Dattu tím, že ho potrestal, a tak z jeho mysli odstranil veškerou sklíčenost.

Text* 66: Pán Caitanya ctil Advaitu Ācaryu stejnĕ jako svého duchovního mistra, ale Advaitu Ācaryu Prabhua toto chování hluboce rmoutilo.

Text* 67: Začal tedy rozmarnĕ vykládat cestu filosofické spekulace, což Pána rozzlobilo, a zdánlivĕ proto Advaitovi Ācaryovi projevil neúctu.

Text 68: Tehdy byl Advaita Ācarya nadmíru spokojený. Pán to pochopil a trochu se stydĕl, nicménĕ Advaitovi Ācaryovi požehnal.

Text* 69: Murari Gupta byl velkým oddaným Pána Ramacandry. Když Pán Sri Caitanya slyšel, jak opĕvuje slávu Pána Ramacandry, okamžitĕ mu na čelo napsal „ramadasa“ (vĕčný služebník Pána Ramacandry).

Text 70: Jednou po kirtanu přišel Pán Caitanya Mahaprabhu do Sridharova domu a napil se vody z jeho potlučené plechové nádoby. Potom dal všem oddaným příslušná požehnání, po kterých toužili.

Text 71: Po této události Pán požehnal Haridasovi Thakurovi a v domĕ Advaity Ācaryi odstranil přestupek své matky.

Text* 72: Jednou, když Pán vysvĕtloval oddaným slávu svatého jména, slyšeli Ho nĕjací obyčejní studenti a vytvořili si vlastní výklad.

Text 73: Když jeden student vysvĕtloval, že sláva svatého jména jako modlitby je přehnaná, Pán Sri Caitanya Mahaprabhu z toho byl velice nešťastný a okamžitĕ všechny varoval, aby se tomuto studentovi od této chvíle už nikdy nepodívali do tváře.

Text* 74: Pán Caitanya a Jeho společníci se vykoupali v Ganze, dokonce si ani nesvlékli oblečení. Tam Pán vysvĕtlil slávu oddané služby.

Text* 75: „Krsnu, Nejvyššího Pána, nemůže nikdo uspokojit následováním cesty spekulativního filosofického poznání, plodonosných činností či mystické yogy sledující ovládnutí smyslů. Jedinou příčinou spokojenosti Pána Krsny je ryzí oddaná služba Jemu.“

Text 76: „(Nejvyšší Osobnost Božství, Krsna, řekl:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím astaṅga-yogy (systému mystické yogy pro ovládnutí smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyasu Mĕ nelze potĕšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mnĕ.̀“

Text* 77: Pán Caitanya potom pochválil Murariho Guptu takto: „Ty jsi uspokojil Pána Krsnu.“ Když to Murari Gupta uslyšel, citoval verš ze Srimad- -Bhagavatamu.

Text 78: „,Jsem pouze ubohý, hříšný brahma-bandhu a nemám brahmanské vlastnosti, i když jsem se narodil v brahmanské rodinĕ, a Ty, Pán Krsna, jsi útočištĕ bohynĕ štĕstí. Je proto úžasné, můj drahý Pane Krsno, že jsi mne objal svými pažemi.̀“

Text* 79: Jednoho dne Pán se všemi svými oddanými provádĕl saṅkirtan, a když pocítili velkou únavu, posadili se.

Text* 80: Pán potom na dvorku zasadil semínko mangovníku, které okamžitĕ vyklíčilo, a začal z nĕho růst strom.

Text* 81: Před očima všech přihlížejících strom vyrostl a nesl zralé plody. Všichni žasli.

Text* 82: Pán okamžitĕ natrhal okolo dvou stovek plodů a po umytí je obĕtoval Krsnovi.

Text 83: Manga mĕla červenou a žlutou barvu, nemĕla pecku ani slupku a jediný plod človĕku okamžitĕ naplnil žaludek.

Text* 84: Když Pán vidĕl kvalitu manga, byl spokojený a poté, co nejprve sám pojedl, nakrmil všechny ostatní oddané.

Text* 85: Plody nemĕly pecku ani slupku, byly plné nektarové šťávy a tak sladké, že človĕka zcela uspokojilo, když snĕdl jediné mango.

Text* 86: Tak na tomto stromĕ dozrávalo ovoce každý den po dvanáct mĕsíců v roce a vaisnavové ho jedli k Pánovĕ plné spokojenosti.

Text 87: Toto jsou důvĕrné zábavy syna Saci. Nikdo jiný než oddaní o této události neví.

Text 88: Pán takto den co den provádĕl saṅkirtan a vždy, když skončil, následovala po dvanáct mĕsíců každý den slavnost jedení manga.

Text 89: Když jednou Sri Caitanya Mahaprabhu provádĕl kirtan, shromáždily se na obloze mraky, ale Pán jim svou vůlí zabránil v tom, aby spustily déšť.

Text* 90: Jednoho dne Pán nařídil Srivasovi Thakurovi, aby četl Brhat-sahasra- -namu (tisíc jmen Pána Visnua), protože je chtĕl v tu chvíli slyšet.

Text 91: Při čtení tisíce Pánových jmen došlo až na svaté jméno Pána Nrsimhy. Jakmile ho Pán Caitanya Mahaprabhu uslyšel, zcela se pohroužil do svých myšlenek.

Text* 92: V náladĕ Pána Nrsimhadevy se Pán Caitanya hnal ulicemi mĕsta s kyjem v ruce, připravený zabít všechny ateisty.

Text* 93: Když Ho lidé vidĕli v divoké extázi Pána Nrsimhy, z obav před Jeho hnĕvem uhýbali z cesty a prchali, kam se dalo.

Text* 94: Jakmile Pán uvidĕl, že se lidé tolik bojí, nabyl znovu vnĕjšího vĕdomí, vrátil se do domu Srivase Thakura a odhodil kyj.

Text* 95: V mrzuté náladĕ řekl Pán Srivasovi Thakurovi: „Když jsem projevoval náladu Nrsimhadevy, lidé se hroznĕ polekali, a tak jsem s tím přestal, neboť budit hrůzu v lidech je prohřešek.“

Text* 96: Srivasa Thakura odpovĕdĕl: „Každý, kdo přijme Tvé svaté jméno, okamžitĕ odstraní deset miliónů svých prohřešků.“

Text* 97: „To, že ses zjevil jako Nrsimhadeva, není vůbec žádný prohřešek, spíše naopak. Každý, kdo Tĕ v té náladĕ vidĕl, byl okamžitĕ vysvobozen z pout hmotné existence.“

Text* 98: Když to Srivasa Thakura dořekl, uctíval Pána, který pak byl zcela spokojený a vrátil se do svého domu.

Text* 99: Jindy zase přišel do domu Pána Caitanyi velký oddaný Pána Sivy, který opĕvoval Sivovy vlastnosti a začal na dvoře tančit a hrát na damaru (hudební nástroj).

Text 100: Pán Caitanya tehdy přijal náladu Pána Sivy, vyskočil tomu človĕku na ramena, a tak spolu dlouhou dobu tancovali.

Text* 101: Jindy přišel do Pánova domu nĕjaký poutník žebrat o almužnu, ale když uvidĕl, jak Pán tančí, začal tančit také.

Text* 102: Tančil s Pánem, protože byl obdařen láskou ke Krsnovi. Plaval tedy v náladách lásky k Bohu.

Text 103: Jiného dne zase přišel astrolog, o kterém se říkalo, že zná vše – minulost, současnost i budoucnost. Sri Caitanya Mahaprabhu ho tedy s veškerou úctou přivítal a položil mu tuto otázku.

Text 104: Pán řekl: „Povĕz Mi prosím na základĕ svých astrologických výpočtů, kým jsem byl v minulém životĕ.“ Jakmile to astrolog uslyšel, začal okamžitĕ počítat.

Text 105: Ve svých výpočtech a meditaci tento vševĕdoucí astrolog uvidĕl oslnivĕ zářící tĕlo Pána, ve kterém se nacházejí všechny neomezené vaikunthské planety.

Text 106: Když astrolog vidĕl, že Pán Caitanya Mahaprabhu je stejná Absolutní Pravda, Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, byl zmatený.

Text* 107: Užaslý astrolog mlčel, neschopen slova. Když se ho však Pán znovu zeptal, odpovĕdĕl takto.

Text* 108: „Můj drahý Pane, ve svém minulém životĕ jsi byl útočištĕ celého stvoření, Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající veškerým bohatstvím.“

Text 109: „Nyní jsi ta samá Osobnost Božství, kterou jsi byl ve svém minulém zrození. Jsi zosobnĕním nepochopitelného vĕčného štĕstí.“

Text* 110: Když o Nĕm astrolog takto s uznáním hovořil, Sri Caitanya Mahaprabhu ho zadržel, začal se smát a řekl: „Můj drahý pane, myslím, že dost dobře nevíte, čím jsem byl, protože Já vím, že jsem byl v minulém životĕ pasáčkem krav.“

Text 111: „V minulém životĕ jsem se narodil v rodinĕ pastevců krav a ochraňoval jsem telátka a krávy. Díky tĕmto zbožným činnostem jsem se nyní stal synem brahmany.“

Text 112: Astrolog řekl: „To, co jsem v meditaci vidĕl, bylo plné bohatství, a proto jsem byl zmatený.“

Text 113: „Jsem si jistý, že Tvoje podoba a podoba, kterou jsem vidĕl v meditaci, jsou jedna a tatáž, a pokud mezi nimi vidím nĕjaký rozdíl, může za to vliv Tvojí matoucí energie.“

Text 114: Vševĕdoucí astrolog řekl na závĕr: „Ať už jsi cokoliv nebo kdokoliv, s úctou se Ti klaním.“ Pán mu potom ze své bezpříčinné milosti udĕlil lásku k Bohu, a tak ho odmĕnil za jeho službu.

Text* 115: Jednoho dne si Pán sedl v chodbĕ Visnuova chrámu a začal hlasitĕ křičet: „Přineste med! Přineste med!“

Text* 116: Nityananda Prabhu Gosañi tuto extatickou náladu Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua pochopil, přinesl nádobu s vodou z Gangy, která představovala med, a postavil ji před Nĕho.

Text 117: Vypití této vody uvedlo Sri Caitanyu do takové extáze, že začal tančit. Všichni tak mĕli možnost zhlédnout zábavu přivolání řeky Jamuny.

Text* 118: Když se Pán v extázi Baladevy pohyboval jako opilý, Advaita Ācarya, nejpřednĕjší z acaryů (acarya sekhara), Ho vidĕl v podobĕ Balaramy.

Text* 119: Vanamali Ācarya uvidĕl v Balaramovĕ ruce zlatý pluh a všichni oddaní se shromáždili a tančili, uneseni extází.

Text* 120: Takto tančili nepřetržitĕ dvanáct hodin. Večer se všichni vykoupali v Ganze a potom se vrátili do svých domovů.

Text* 121: Pán pak všem obyvatelům Navadvípu nařídil zpívat Hare Krsna mantru a v každém domĕ začali pravidelnĕ provádĕt saṅkirtan.

Text* 122: (Všichni oddaní zpívali společnĕ s Hare Krsna maha-mantrou tuto oblíbenou píseň:) „Haraye namah, krsna yadavaya namah / gopala govinda rama sri-madhusudana.“

Text 123: Když tímto způsobem začalo saṅkirtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mrdaṅgu a řinčení činelků.

Text 124: Když místní muslimové slyšeli zvučnou vibraci Hare Krsna mantry, rozzuřenĕ si stĕžovali u Kázího.

Text* 125: Večer vtrhl rozhnĕvaný Čánd Kází do jednoho domu, a když vidĕl, že probíhá kirtan, rozbil mrdaṅgu a promluvil následovnĕ.

Text 126: „Tak dlouho jste nenásledovali zásady hinduistického náboženství, avšak nyní je následujete s velkým nadšením. Mohu vĕdĕt, kdo vám k tomu dává sílu?“

Text 127: „Nikdo nesmí v ulicích mĕsta provádĕt saṅkirtan. Dnes vám tento prohřešek promíjím a vracím se domů.“

Text 128: „Příštĕ až nĕkoho uvidím konat saṅkirtan, potrestám ho nejen tím, že mu zabavím veškerý majetek, ale také z nĕho udĕlám muslima.“

Text* 129: Když to Kází řekl, vrátil domů. Oddaní otřesení tím, že mĕli zakázáno zpívat Hare Krsna, přišli se svým trápením za Pánem Caitanyou Mahaprabhuem.

Text 130: Pán Caitanya nařídil: „Jdĕte provádĕt saṅkirtan! Dnes zabiju všechny muslimy!“

Text* 131: Všichni obyvatelé se vrátili domů a začali provádĕt saṅkirtan. Kvůli Kázího nařízení však nebyli bezstarostní, ale stále plní úzkosti.

Text* 132: Pán vĕdĕl, že jsou lidé v mysli sužováni úzkostí, a tak je svolal dohromady a promluvil k nim následovnĕ.

Text 133: „Dnes večer budu v každém mĕstĕ provádĕt saṅkirtan, a tak byste mĕli všichni jít večer mĕsto ozdobit.“

Text* 134: „Večer v každém domĕ zažehnĕte pochodnĕ. Všechny vás ochráním. Uvidíme, jaký Kází přijde zastavit náš kirtan!“

Text 135: Večer vyšel Pán Gaurasundara ven a utvořil tři skupiny na provádĕní kirtanu.

Text* 136: Ve vedoucí skupinĕ tančil Thakura Haridasa a v prostřední skupinĕ tančil s velkou radostí Advaita Ācarya.

Text* 137: Samotný Pán Gaurasundara tančil v zadní skupinĕ, společnĕ se Sri Nityanandou Prabhuem.

Text* 138: Srila Vrndavana dasa Thakura tuto událost Pánovou milostí obšírnĕ popsal ve své Caitanya-maṅgale (nyní Caitanya-bhagavata).

Text* 139: Tak provádĕli kirtan a procházeli každý kout mĕsta, až nakonec dorazili ke Kázího dveřím.

Text 140: Lidé pod ochranou Pána Caitanyi rozzlobenĕ reptali a vydávali mohutný řev a taková nevázanost je úplnĕ pobláznila.

Text 141: Hlasité zpívání Hare Krsna mantry Kázího velice vydĕsilo, a proto se schoval ve svém pokoji. Poté, co slyšel, jak lidé rozzuřenĕ protestují a reptají, radĕji vůbec nevycházel z domu.

Text* 142: Nĕkteří velice rozhorlení lidé začali přirozenĕ Kázímu oplácet jeho chování pustošením jeho domu a kvĕtinové zahrady. Srila Vrndavana dasa Thakura tuto událost obšírnĕ popsal.

Text* 143: Když potom Sri Caitanya Mahaprabhu dorazil do Kázího domu, sedl si ke dveřím a poslal nĕkteré vážené osoby, aby Kázího zavolaly.

Text 144: Když Kází přišel se sklonĕnou hlavou, Pán mu vzdal patřičnou úctu a nabídl mu místo k sezení.

Text* 145: Pán přátelským tónem pravil: „Pane, přišel jsem do tvého domu jako host, ale když jsi Mĕ spatřil, schoval ses ve svém pokoji. Co je toto za etiketu?“

Text* 146: Kází odpovĕdĕl: „Přišel jsi do mého domu v hnĕvivé náladĕ, a tak abych Tĕ uklidnil, nevyšel jsem hned, ale dál jsem se skrýval.“

Text* 147: „Přicházím za Tebou nyní, když ses uklidnil. Je to pro mne velké štĕstí, mít hosta, jako jsi Ty.“

Text 148: „V našem vesnickém vztahu byl Nilambara Cakravarti Thakura můj strýček. Takový vztah je silnĕjší než tĕlesné vztahy.“

Text* 149: „Nilambara Cakravarti je Tvůj dĕd z matčiny strany, a vzhledem k tomuto vztahu jsi můj synovec.“

Text* 150: „Když se synovec rozzlobí, jeho strýc to snáší, a když se strýc dopustí prohřešku, synovec to nebere příliš vážnĕ.“

Text* 151: Takto spolu Kází a Pán hovořili v náznacích a nikdo nezasvĕcený nemohl pochopit skrytý význam jejich rozhovoru.

Text 152: Pán řekl: „Můj drahý strýčku, přišel jsem do tvého domu jen proto, abych ti položil nĕkolik otázek.“

Text* 153: Pán řekl: „Piješ kravské mléko; kráva je tedy tvoje matka. A býk pomáhá s pĕstováním obilí pro tvoji obživu; proto je tvým otcem.“

Text 154: „Jelikož jsou býk a kráva tvým otcem a matkou, jak je můžeš zabíjet a jíst? Co je to za náboženskou zásadu? Kde bereš tu odvahu dopouštĕt se tak hříšných činností?“

Text 155: Kází odpovĕdĕl: „Ty máš svoje písma zvaná Védy a Purány a my máme zase naše písmo známé jako svatý Korán.“

Text* 156: „Podle Koránu existují dvĕ cesty pokroku – podporováním sklonů k požitku a omezováním sklonů k požitku. Na cestĕ omezování připoutanosti (nivrtti-marga) je zabíjení zvířat zakázané.“

Text 157: „Na cestĕ hmotných činností jsou dána usmĕrnĕní pro zabíjení krav. Provádí-li se toto zabíjení podle pokynů písem, pak to není hřích.“

Text* 158: Kází jako vzdĕlaný učenec Caitanyu Mahaprabhua vyzval: „Ve Tvých védských písmech se vyskytuje nařízení týkající se zabíjení krav. Na jeho základĕ konali velcí mudrci obĕti, při kterých se také zabíjely krávy.“

Text 159: Pán svojí okamžitou odpovĕdí Kázího argument vyvrátil: „Védy zabití krávy jasnĕ zakazují. Každý hinduista se proto zabíjení krav vyhýbá, ať je to kdokoliv.“

Text* 160: „Ve Védách a Puránách jsou dána nařízení, která říkají, že živou bytost můžeme zabít za účelem experimentu, dokážeme-li ji zase oživit.“

Text* 161: „Velcí mudrci proto nĕkdy zabíjeli staré krávy a pronášením védských manter je v zájmu dokonalosti přivádĕli zpátky k životu.“

Text* 162: „Zabití a znovuoživení takových starých a churavých krav vlastnĕ nebylo zabití, ale velice prospĕšný skutek.“

Text* 163: „Dříve žili mocní brahmanové, kteří mohli takové pokusy za použití védských manter provádĕt, ale nyní vlivem Kali-yugy brahmanové už tak mocní nejsou. Zabíjení krav a býků pro jejich znovuoživení je proto zakázané.“

Text 164: „,V tomto vĕku Kali je zakázáno pĕt činností: obĕť konĕ, obĕť krávy, přijetí stavu odříkání, obĕtování masa předkům a početí dĕtí s bratrovou manželkou.̀“

Text* 165: „Jelikož vy muslimové nedokážete přivést zabité krávy zpĕt k životu, nesete za jejich zabíjení zodpovĕdnost. Jdete proto do pekla a neexistuje způsob, jak byste mohli být osvobozeni.“

Text* 166: „Ti, kdo zabíjejí krávy, jsou odsouzeni hnít v pekelných životních podmínkách tolik tisíc let, kolik má kráva chlupů na tĕle.“

Text* 167: „Ve vašich písmech je mnoho chyb a klamných představ. Jejich sestavitelé neznali podstatu poznání, a tak uvedli přikázání, která jsou v rozporu s rozumem a nemohou obstát.“

Text 168: Když Kází vyslechl tyto výroky Sri Caitanyi Mahaprabhua, byl ohromen a došla mu slova. Po řádném uvážení přijal porážku a promluvil následovnĕ.

Text 169: „Můj drahý Nimai Pandite, vše, co jsi řekl, je pravda. Naše písma se vyvinula teprve nedávno a nejsou ani logická, ani filosofická.“

Text* 170: „Vím sice, že naše písma jsou plná výplodů představivosti a chybných myšlenek, ale protože jsem muslim, kvůli své společnosti je přijímám, přestože nejsou dostatečnĕ podložená.“

Text* 171: Kází učinil závĕr: „Úvahy a argumenty v písmech pojídačů masa nejsou příliš rozumné.“ Když to Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel, usmál se a zeptal se ho dále.

Text* 172: „Můj drahý strýčku, rád bych se tĕ zeptal na další vĕc. Řekni Mi prosím pravdu a nesnaž se Mne podvést.“

Text* 173: „Ve tvém mĕstĕ se neustále zpívá svaté jméno a hlasitá hudba, zpĕv a tanec nikdy nekončí.“

Text* 174: „Jako muslimský starosta máš právo se postavit proti provádĕní hinduistických obřadů, ale ty je nyní nezakazuješ. Nechápu proč.“

Text* 175: Kází řekl: „Každý Ti říká Gaurahari, chtĕl bych Tĕ také oslovit tímto jménem.“

Text* 176: „Prosím slyš, ó Gaurahari! Půjdeš-li se mnou do ústraní, vysvĕtlím Ti tam, jaký to má důvod.“

Text* 177: Pán odpovĕdĕl: „Všichni tito lidé jsou Mými důvĕrnými společníky, takže můžeš hovořit zcela otevřenĕ. Nemusíš z nich mít strach.“

Text* 178: The Kazi said, "When I went to the Hindu's house, broke the drum and forbade the performance of congregational chanting, in my dreams that very night I saw a greatly fearful lion, roaring very loudly, His body like a human being's and His face like a lion's.

Text* 180: „Ve spánku mi skočil na hruď, hrozivĕ se smál a skřípal zuby.“

Text* 181: „Položil mi na hruď své drápy a vážným hlasem řekl: ,Teď ti roztrhnu hruď vejpůl za to, že jsi rozbil ten buben!̀“

Text* 182: „,Zakázal jsi společné zpívání Mých jmen, a proto Tĕ musím zničit!̀ Hroznĕ jsem se Ho bál, a tak jsem zavřel oči a třásl se strachy.“

Text* 183: „Když ten lev vidĕl, jak jsem vydĕšený, řekl: ,Porazil jsem tĕ jen proto, abych ti dal za vyučenou, ale musím k tobĕ být milostivý.̀“

Text* 184: „,Protože jsi toho dne nenapáchal příliš velkou škodu, odpustil jsem ti a nepřipravím tĕ o život.̀“

Text* 185: „,Jestli však nĕco takového udĕláš ještĕ jednou, nebudu to tolerovat. Zabiju tĕ i s celou tvojí rodinou a všemi pojídači masa.̀“

Text* 186: „Když to lev dořekl, zmizel, ale já jsem z Nĕho mĕl velký strach. Jen se podívej, jaké mám na hrudi škrábance od Jeho drápů!“

Text* 187: Jakmile Kází dovyprávĕl, ukázal svou hruď. Všichni, kdo tam byli, ho slyšeli a vidĕli i škrábance, a tak tomu úžasnému příbĕhu uvĕřili.

Text* 188: Kází pokračoval: „Nikomu jsem o tom neřekl, ale toho dne mne přišel navštívit jeden z mých služebníků.“

Text* 189: „Přišel ke mnĕ a řekl: ,Když jsem šel, abych zastavil společné zpívání, vyšlehly mi najednou do tváře plameny.̀“

Text* 190: „,Shořel mi celý plnovous a na tvářích jsem mĕl puchýře.̀ Každý sluha, který tam šel, líčil to samé.“

Text* 191: „Když jsem to vidĕl, mĕl jsem hrozný strach. Řekl jsem jim, aby už společnému zpívání nebránili a radĕji sedĕli doma.“

Text* 192: „Jakmile se pojídači masa doslechli, že bude ve mĕstĕ probíhat ničím nerušené společné zpívání, přišli si všichni stĕžovat.“

Text* 193: „,Náboženství hinduistů se tu neomezenĕ rozmáhá. Neustále se tu ozývá volání Hari! Hari! Nic jiného neslyšíme.̀“

Text* 194: „Jeden pojídač masa řekl: ,Hinduisté opakují Krsna, Krsna, smĕjí se, pláčou, tančí, zpívají, válejí se po zemi a potírají si tĕla prachem.̀“

Text 195: „,Hinduisté křičí Hari, Hari a dĕlají velký rámus. Pokud to uslyší král (patasaha), zajisté tĕ potrestá.̀“

Text* 196: „Já jsem se tĕch yavanů potom zeptal: ,Vím, že ti hinduisté mají ve zvyku pronášet Hari, Hari.“̀

Text* 197: „,Oni pronášejí Hari, protože je to jméno jejich Boha. Vy jste ale muslimové, pojídači masa. Proč tedy vy pronášíte jméno hinduistického Boha?̀“

Text* 198: „Jeden pojídač masa řekl: ,Nĕkdy si hinduisty dobírám. Nĕkteří z nich se jmenují Krsnadasa a nĕkteří Ramadasa.̀“

Text 199: „,Nĕkteří z nich mají jméno Haridasa. Neustále volají Hari, Hari, a tak jsem si myslel, že by chtĕli nĕkomu vykrást dům.̀“

Text 200: „,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dĕlat.̀“

Text* 201: "Another meat-eater said, 'Sir, please hear me. Since the day I joked with some Hindus in this way, my tongue chants the Hare Krishna hymn and cannot give it up. I do not know what mystic hymns and herbal potions these Hindus know.'

Text 203: „Když jsem to vše vyslechl, poslal jsem všechny mlecchy domů. Tehdy za mnou přišlo pĕt až sedm nevĕřících hinduistů.“

Text* 204: „Tito hinduisté za mnou přišli a stĕžovali si: ,Nimai Pandita porušil hinduistické náboženské zásady. Zavedl saṅkirtan, o kterém jsme nikdy z žádného písma neslyšeli.̀“

Text* 205: „,Když jsme celou noc vzhůru, abychom provádĕli náboženské obřady pro uctívání Maṅgalacandi a Visahari, pak jsou hra na hudební nástroje, tanec a zpĕv rozhodnĕ správné zvyky.̀“

Text* 206: „,Nimai Pandita byl dřív hodný chlapec, ale od té doby, co se vrátil z Gaji, se chová úplnĕ jinak.̀“

Text* 207: „,Teď hlasitĕ zpívá různé písnĕ, tleská, hraje na bubny a činelky, a tak dĕlá rámus, ze kterého nám zaléhá v uších.̀“

Text* 208: „,Nevíme, co jí, že Ho to přivádí k takovému šílenství. Tančí, zpívá, nĕkdy se smĕje, pláče, padá, skáče do výšky a válí se po zemi.̀“

Text* 209: „,Všechny lidi už málem pobláznil svým neustálým společným zpíváním. V noci nemůžeme vůbec spát a jsme stále vzhůru.̀“

Text* 210: „,Nyní se vzdal svého vlastního jména Nimai a představuje se pod jménem Gaurahari. Zkazil hinduistické náboženské zásady a zavedl bezbožnost.̀“

Text* 211: „,Nyní Hare Krsna maha-mantru znovu a znovu zpívají nižší třídy lidí. Za tuto hříšnou činnost se celé mĕsto Navadvíp vylidní.̀“

Text 212: „,Podle hinduistických písem je jméno Boha nejmocnĕjší mantrou. Slyší-li však zpĕv tohoto jména každý, moc mantry se vytratí.“

Text 213: „,Pane, ty jsi vládce tohoto mĕsta. Ať hinduista, nebo muslim, každý je pod tvou ochranou. Zavolej proto Nimaie Pandita a přinuť Ho prosím opustit mĕsto.̀“

Text* 214: „Vyslechl jsem si jejich stížnosti a sladkými slovy jsem jim řekl: ,Jdĕte prosím domů a spolehnĕte se na to, že Nimaiovi Panditovi nedovolím, aby pokračoval se svým hnutím Hare Krsna.̀“

Text* 215: „Vím, že Narayana je Nejvyšším Bohem hinduistů, a myslím si, že Ty jsi ten samý Narayana. Tak to cítím ve své mysli.“

Text* 216: Když Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel Kázího tak hezky mluvit, dotkl se ho a s úsmĕvem promluvil následovnĕ.

Text 217: „To, že jsi svými ústy pronášel svaté jméno Krsny, učinilo hotový zázrak – odstranilo to následky za všechny tvoje hříšné činnosti. Nyní jsi úplnĕ čistý.“

Text 218: „Jelikož jsi vyslovoval tři svatá jména Pána: ,Harì, ,Krsnà a ,Narayanà, jsi nepochybnĕ ten nejpožehnanĕjší a nejzbožnĕjší človĕk.“

Text* 219: Když to Kází uslyšel, z očí mu vytryskly slzy. Okamžitĕ se dotkl Pánových lotosových nohou a pronesl následující sladká slova.

Text* 220: „Pouze díky Tvé milosti jsem zanechal svých nekalých úmyslů. Požehnej mi prosím, aby moje oddanost byla vždy upřená na Tebe.“

Text* 221: Pán řekl: „Chtĕl bych tĕ poprosit o jednu laskavost jako milodar. Musíš zaručit, že se toto saṅkirtanové hnutí nebude setkávat s odporem, alespoň v okrese Nadia.“

Text 222: Kází řekl: „Varuji všechny potomky, kteří se narodí v mém rodĕ, aby se neopovážili klást odpor saṅkirtanovému hnutí.“

Text* 223: Jakmile to Pán uslyšel, se zpĕvem „Hari! Hari!“ vstal. Všichni ostatní vaisnavové Ho následovali, také vstali a také zpívali svaté jméno.

Text* 224: Sri Caitanya Mahaprabhu šel zpĕt, aby pokračoval v kirtanu, a Kází šel s velkou radostí s Ním.

Text* 225: Pán Kázího požádal, aby šel zpátky domů. Potom se syn matky Saci, neustále tančící, vrátil do svého vlastního domu.

Text* 226: To je příbĕh o Kázím a o tom, jak obdržel Pánovu milost. Každý, kdo ho poslouchá, je také osvobozen od všech přestupků.

Text* 227: Jednoho dne dva bratři – Pán Nityananda Prabhu a Pán Sri Caitanya Mahaprabhu – tančili v posvĕceném domĕ Srivase Thakura.

Text* 228: Tehdy tam došlo k neštĕstí – zemřel syn Srivase Thakura. Srivasa Thakura však vůbec nebyl zarmoucený.

Text 229: Sri Caitanya Mahaprabhu přimĕl mrtvého syna, aby hovořil o poznání, a potom se oba bratři osobnĕ stali syny Srivase Thakura.

Text 230: Pán pak všem svým oddaným laskavĕ požehnal. Narayani prokázal zvláštní úctu tím, že jí dal zbytky svého jídla.

Text* 231: Jeden krejčí byl pojídač masa, ale šil šaty pro Srivase Thakura. Pán k nĕmu tedy byl milostivý a ukázal mu svoji vlastní podobu.

Text 232: Se slovy „Vidĕl jsem! Vidĕl jsem!“ tančil krejčí jako šílený v láskyplné extázi, a tak se stal prvotřídním vaisnavou.

Text* 233: Pán v extázi požádal Srivase Thakura, aby Mu podal Jeho flétnu, ale Srivasa Thakura odpovĕdĕl: „Tvoji flétnu ukradly gopi.“

Text* 234: Když Pán uslyšel tuto odpovĕď, v extázi říkal: „Mluv dál! Mluv dál!“ Srivasa Thakura tedy popisoval transcendentální nálady zábav ve Šrí Vrindávanu.

Text* 235: Srivasa Thakura nejdříve popsal transcendentální sladkost vrindávanských zábav. Když to Pán poslouchal, cítil v srdci velkou a stále rostoucí blaženost.

Text* 236: Pán ho potom opakovanĕ žádal: „Říkej víc! Říkej víc!“ Srivasa Thakura tedy znovu a znovu popisoval vrindávanské zábavy a velmi barvitĕ je rozvádĕl.

Text* 237: Srivasa Thakura obšírnĕ vyložil, jak byly gopi zvukem Krsnovy flétny přitahovány do vrindávanských lesů a jak se v lese společnĕ toulaly.

Text* 238: Srivasa Pandita vyprávĕl veškeré zábavy, jež se tam odehrávají v průbĕhu šesti ročních období. Popsal pití medu, slavnost tance rasa, koupání v Jamunĕ a další takové události.

Text* 239: Pán s velkou radostí naslouchal, a když řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“, Srivasa Thakura popsal tanec rasa, který oplývá transcendentálními náladami.

Text* 240: Jak tak Pán opakovanĕ prosil a Srivasa Thakura hovořil, přišlo ráno. Pán Srivase Thakura obejmul, a tím ho uspokojil.

Text* 241: Poté se v domĕ Sri Candrasekhary Ācaryi hrály divadelní hry o Krsnových zábavách. Pán osobnĕ hrál roli Rukmini, Krsnovy nejpřednĕjší královny.

Text* 242: Nĕkdy hrál Pán roli bohynĕ Durgy, Laksmi (bohynĕ štĕstí) či hlavní energie Yogamayi. Sedĕl na lůžku a rozdával lásku k Bohu všem oddaným, kteří tam byli.

Text* 243: Jednoho dne, když Sri Caitanya Mahaprabhu ukončil svůj tanec, přišla žena nĕjakého brahmany a uchopila Pánovy lotosové nohy.

Text 244: Když znovu a znovu brala prach z Jeho lotosových nohou, Pána to nesmírnĕ zarmoutilo.

Text 245: Pán se okamžitĕ rozbĕhl k řece Ganze a skočil do ní, aby smyl hříšné činnosti té ženy. Pán Nityananda a Haridasa Thakura Ho chytili a vytáhli z vody.

Text* 246: Té noci zůstal Pán v domĕ Vijayi Ācaryi. Ráno pak vzal všechny své oddané a vrátil se domů.

Text* 247: Jednoho dne Pán sedĕl ve svém domĕ v extázi gopi a rozmrzelý z odloučení volal: „Gopi! Gopi!“

Text* 248: Jeden ze studentů přišel navštívit Pána a divil se, že Pán opakuje „Gopi! Gopi!“ Promluvil tedy následovnĕ.

Text 249: „Proč místo svatého jména Pána Krsny, které je tak slavné, zpíváš ,gopi, gopì? Jaký zbožný výsledek Ti takové zpívání přinese?“

Text 250: Když Pán slyšel, co ten hloupý student říká, velice se rozzlobil a všelicos Pánu Krsnovi vytýkal. Popadl hůl a vstal, aby studenta uhodil.

Text* 251: Student ze strachu utekl a Pán bĕžel za ním. Oddaným se však nĕjak podařilo Pána zadržet.

Text* 252: Oddaní Pána uklidnili a přivedli Ho domů. Student utekl do společnosti dalších studentů.

Text 253: Brahmanský student utekl na místo, kde společnĕ studovalo tisíc studentů. Tam jim celou událost popsal.

Text* 254: Když studenti slyšeli, k čemu došlo, všechny to rozzlobilo a společnĕ Pána kritizovali.

Text 255: Obviňovali Ho: „Nimai Pandita narušil pořádek v celé zemi. Chce uhodit kastovního brahmanu a neobává se ani náboženských zásad.“

Text* 256: „Jestli udĕlá ještĕ jednou nĕco tak surového, tak Ho také zbijeme. Co je to za důležitého človĕka, aby nás takto omezoval?“

Text 257: Když se tak všichni studenti dohodli a kritizovali Sri Caitanyu Mahaprabhua, jejich inteligence se zkazila. Přestože byli učenci, podstata poznání se u nich kvůli tomuto přestupku neprojevila.

Text* 258: Namyšlení studenti však nezačali být pokorní. Naopak, mluvili o té události všude, kde se dalo, vysmívali se Pánu a pomlouvali Ho.

Text* 259: Sri Caitanya Mahaprabhu je vševĕdoucí, a tak vĕdĕl, jak tito studenti poklesli. Sedĕl tedy doma a přemýšlel, jak je zachránit.

Text 260: Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vĕdci i se svými studenty obvykle následují usmĕrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“

Text* 261: „Pokud je nepřimĕji k přijetí oddané služby, sami toho kvůli svým pomluvám nebudou schopni.“

Text* 262: „Přišel jsem, abych všechny tyto pokleslé duše osvobodil, ale nyní se stal pravý opak. Jak ty darebáky osvobodit? Jak jim prospĕt?“

Text* 263: „Když se Mi tito darebáci budou klanĕt, budou tím odstranĕny následky jejich hříšných činností a pak, když je k tomu povedu, přijmou oddanou službu.

Text* 264: „Určitĕ musím osvobodit všechny tyto pokleslé duše, které Mĕ pomlouvají a neklaní se Mi.“

Text 265: „Přijmu sannyas, protože pak Mĕ lidé budou považovat za příslušníka stavu odříkání a budou se Mi klanĕt.“

Text 266: „To, že se budou klanĕt, je zbaví všech následků za přestupky, a potom se Mojí milostí v jejich čistých srdcích probudí oddaná služba (bhakti).“

Text* 267: „Všichni nevĕřící darebáci na svĕtĕ mohou takto získat osvobození. Jiná možnost není. To je podstata této úvahy.“

Text* 268: Poté, co Pán dospĕl k tomuto pevnému rozhodnutí, žil dál ve svém domĕ. Mezitím do mĕsta Nadie přišel Kesava Bharati.

Text 269: Pán se mu uctivĕ poklonil, pozval jej do svého domu a bohatĕ ho pohostil. Potom mu předložil svoji žádost.

Text* 270: „Pane, ty jsi přímo Narayana. Buď ke Mnĕ proto prosím milostivý a vysvoboď Mĕ z tohoto hmotného otroctví.“

Text* 271: Kesava Bharati Pánovi odpovĕdĕl: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše. Já musím udĕlat, cokoliv si přeješ, protože na Tobĕ nejsem nezávislý.“

Text 272: Po tĕchto slovech se duchovní mistr Kesava Bharati vrátil zpátky do své vesnice Katoji. Pán Caitanya Mahaprabhu tam také šel a přijal stav odříkání (sannyas).

Text* 273: Když Sri Caitanya Mahaprabhu přijal sannyas, šly s ním tři osoby, které se staraly o vše potřebné. Byli to Nityananda Prabhu, Candrasekhara Ācarya a Mukunda Datta.

Text* 274: Tak jsem shrnul události adi-lily. Srila Vrndavana dasa Thakura je popsal obšírnĕ (ve své Caitanya-bhagavatĕ).

Text 275: Ta samá Nejvyšší Osobnost Božství, která se zjevila jako syn matky Yasody, se nyní zjevila jako syn matky Saci a vychutnává čtyři druhy jednání s oddaností.

Text 276: Aby vychutnal nálady milostného vztahu Srimati Radharani s Krsnou a aby pochopil množství blaženosti v Krsnovi, přijal samotný Krsna v podobĕ Sri Caitanyi Mahaprabhua náladu Radharani.

Text* 277: Pán Caitanya Mahaprabhu přijal náladu gopi, pro které je Vrajendranandana, Sri Krsna, jejich milencem.

Text* 278: Je jasnĕ dokázáno, že extatická láska gopi se může projevit pouze před Krsnou a nikým jiným.

Text* 279: Ten má namodralou barvu pleti, na hlavĕ paví pero, girlandu z guñjí a ozdoby, jaké nosí pasáčci krav. Jeho tĕlo je prohnuté ve třech místech a u úst si drží flétnu.

Text* 280: Když se Pán Krsna vzdá této své původní podoby a přijme jinou podobu Visnua, nemůže Jeho přítomnost v gopich probudit extatickou náladu.

Text 281: „Jednou se Pán Sri Krsna z žertu projevil jako Narayana se čtyřmi dokonalými pažemi a překrásnou podobou. Když však gopi spatřily tuto vznešenou podobu, jejich extatické pocity byly ochromeny. Ani vzdĕlaný človĕk proto nemůže pochopit extatické pocity gopi, které jsou pevnĕ upřené na původní podobu Pána Krsny jako syna Nandy Maharaje. Tyto úžasné pocity gopi v extatické parama-rase s Krsnou představují nejvĕtší tajemství duchovního života.“

Text* 282: Na jaře, při tanci rasa, Krsna najednou zmizel ze scény, čímž naznačil, že chce být se Srimati Radharani o samotĕ.

Text* 283: Krsna sedĕl na odlehlém místĕ v křoví a čekal, až okolo půjde Srimati Radharani. Mezitím tam však přišly gopi jako šik vojáků.

Text* 284: „Jen se podívejte!“ řekly gopi, když z dálky spatřily Krsnu, „támhle v křoví je Krsna, syn Nandy Maharaje.“

Text* 285: Jakmile Krsna uvidĕl všechny gopi, přemohly Ho emoce. Nedokázal se schovat a ze strachu znehybnĕl.

Text* 286: Krsna tam zůstal sedĕt a přijal podobu čtyřrukého Narayana. Když tam všechny gopi přišly, podívaly se na Nĕho a promluvily takto.

Text* 287: „To není Krsna! To je Nejvyšší Osobnost Božství, Narayana.“ Když to řekly, poklonily se a přednesly následující uctivé modlitby.

Text 288: „Ó Pane Narayane, s úctou se Ti klaníme. Buď k nám prosím milostivý, dej nám společnost Krsny, a odstraň tak náš nářek.“

Text* 289: Poté, co gopi takto promluvily, poklonily se a odešly. Potom se před Pánem Krsnou objevila Srimati Radharani.

Text* 290: Když Pán Krsna uvidĕl Radharani, chtĕl Ji poškádlit tím, že si ponechá čtyřrukou podobu.

Text* 291: Před Srimati Radharani však musel Sri Krsna ty další dvĕ paže skrýt. Snažil se, co Mu síly stačily, aby si před Ní své čtyři ruce udržel, ale vůbec Mu to nešlo.

Text* 292: Vliv čisté extáze Srimati Radharani je tak nepochopitelnĕ veliký, že donutil Krsnu vrátit se do své původní dvouruké podoby.

Text 293: „Před tancem rasa se Pán Krsna jen tak pro zábavu schoval v houštinĕ. Když tam přišly gopi s očima připomínajícíma oči laní, svojí bystrou inteligencí projevil překrásnou čtyřrukou podobu, aby se skryl. Jakmile tam však přišla Srimati Radharani, Krsna v Její přítomnosti nebyl schopen si své čtyři ruce udržet. Tak úžasná je sláva Její lásky.“

Text* 294: Otec Nanda, král Vradžabhúmi, je nyní Jagannatha Misra, otec Caitanyi Mahaprabhua, a matka Yasoda, královna Vradžabhúmi, je nyní Sacidevi, matka Pána Caitanyi.

Text* 295: Ten, jenž byl dříve synem Nandy Maharaje, je nyní Sri Caitanya Mahaprabhu a ten, který byl dříve Krsnovým bratrem Baladevou, je nyní Nityananda Prabhu, bratr Pána Caitanyi.

Text* 296: Sri Nityananda Prabhu vždy pociťuje extatické emoce rodičovství, služebnictví a přátelství. Takto Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi neustále asistuje.

Text* 297: Sri Nityananda Prabhu zaplavil celý svĕt rozdáváním transcendentální láskyplné služby. Jeho povahu a činnosti nikdo nechápe.

Text* 298: Srila Advaita Ācarya Prabhu se zjevil jako inkarnace oddaného. Je ve stejné kategorii jako Krsna, ale do tohoto svĕta sestoupil, aby šířil oddanou službu.

Text* 299: Jeho přirozené emoce byly vždy na úrovni přátelství a služby, ale Pán se k Nĕmu nĕkdy choval jako ke svému duchovnímu mistrovi.

Text* 300: Všichni oddaní Sri Caitanyi Mahaprabhua v čele se Srivasem Thakurem mají svoje vlastní emotivní nálady, ve kterých Pánu slouží.

Text 301: Všichni osobní společníci, jako jsou Gadadhara, Svarupa Damodara, Ramananda Raya a šest Gosvamich (v čele s Rupou Gosvamim), mají příslušné transcendentální nálady. Pán se tak podrobuje různým postavením v různých transcendentálních náladách.

Text* 302: V krsna-lile je Pánova pleť načernalá. U svých úst drží flétnu a užívá si jako pasáček krav. Nyní se ta samá osoba zjevila se svĕtlou pletí a nĕkdy jedná jako brahmana a nĕkdy přijímá stav odříkání.

Text* 303: A jelikož samotný Pán přijal emocionální extázi gopi, oslovuje nyní syna Nandy Maharaje: „Ó Pane Mého života! Ó Můj drahý manželi!“

Text 304: Je Krsna, ale přijal náladu gopi. Jak je to možné? To je Pánova nepochopitelná povaha, které je velmi tĕžké porozumĕt.

Text* 305: Rozpory v povaze Pána Caitanyi nelze pochopit pomocí svĕtské logiky a argumentů. Nikdo by tedy o tĕchto vĕcech nemĕl pochybovat. Mĕli bychom se jen snažit porozumĕt nepochopitelné energii Krsny, protože jinak nelze chápat, jak mohou takové protiklady existovat.

Text* 306: Zábavy Sri Krsny Caitanyi Mahaprabhua jsou nepochopitelné a úžasné. Jeho extáze je úžasná, Jeho vlastnosti jsou úžasné i Jeho chování je úžasné.

Text 307: Ten, kdo to nepřijímá, protože lpí na svĕtských argumentech, se bude vařit v pekle zvaném Kumbhipaka. Nikdy se nebude moci vysvobodit.

Text 308: „Vše, co je transcendentální vůči hmotné přírodĕ, je označováno jako nepochopitelné, kdežto všechny argumenty jsou svĕtské. A jelikož se svĕtské argumenty nemohou transcendentálních témat ani dotknout, nikdo by se nemĕl snažit pochopit transcendentální témata pomocí svĕtských argumentů.“

Text* 309: Pouze ten, kdo má naprostou víru v tyto podivuhodné zábavy Pána Caitanyi Mahaprabhua, se může přiblížit k Jeho lotosovým nohám.

Text* 310: V tomto pojednání jsem vysvĕtlil podstatu závĕrů o oddanosti. Každý, kdo mu naslouchá, rozvine ryzí oddanou službu Pánu.

Text* 311: Když znovu zopakuji to, co je již zapsáno, budu moci vychutnat obsah tohoto písma.

Text 312: Ve Srimad-Bhagavatamu můžeme vidĕt, jak to dĕlá jeho autor, Sri Vyasadeva. Když ukončí vyprávĕní, znovu a znovu ho opakuje.

Text* 313: Připomenu proto kapitoly Ādi-lily. V první kapitole jsem složil poklony duchovnímu mistrovi, protože to je začátek veškerého příznivého psaní.

Text* 314: Druhá kapitola vysvĕtluje pravdu o Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi. On je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Krsna, syn Maharaje Nandy.

Text* 315: Sri Krsna Caitanya Mahaprabhu, který je samotný Krsna, se nyní zjevil jako syn matky Saci. Třetí kapitola popisuje obecný důvod Jeho zjevení.

Text* 316: Třetí kapitola zvláštĕ popisuje rozdávání lásky k Bohu. Popisuje také náboženství pro tento vĕk, kterým je šíření svatého jména Pána Krsny a poznání o tom, jak Pána milovat.

Text* 317: Čtvrtá kapitola popisuje hlavní důvod Jeho zjevení, kterým je vychutnávání nálad vlastní transcendentální láskyplné služby a své vlastní sladkosti.

Text* 318: Pátá kapitola popisuje pravdu o Pánu Nityanandovi Prabhuovi, kterým není nikdo jiný než Balarama, syn Rohini.

Text* 319: Šestá kapitola se zabývá pravdou o Advaitovi Ācaryovi. Ten je inkarnací Maha-Visnua.

Text* 320: Sedmá kapitola popisuje Pañca-tattvu – Sri Caitanyu, Prabhua Nityanandu, Sri Advaitu, Gadadhara a Srivase. Ti všichni se spojili, aby všude rozdávali lásku k Bohu.

Text* 321: Osmá kapitola uvádí důvod vyprávĕní zábav Pána Caitanyi. Popisuje také velikost svatého jména Pána Krsny.

Text* 322: Devátá kapitola popisuje strom přání oddané služby. Samotný Sri Caitanya Mahaprabhu byl zahradníkem, který ho zasadil.

Text* 323: Desátá kapitola popisuje velké i menší vĕtve hlavního kmene a rozdávání jejich plodů.

Text* 324: Jedenáctá kapitola popisuje vĕtev nazvanou Sri Nityananda Prabhu a dvanáctá kapitola popisuje vĕtev zvanou Sri Advaita Prabhu.

Text* 325: Třináctá kapitola popisuje zrození Sri Caitanyi Mahaprabhua, které se událo za zpĕvu svatého jména Krsny.

Text* 326: Čtrnáctá kapitola přináší nĕkteré popisy Pánových dĕtských zábav. Patnáctá kapitola stručnĕ popisuje Pánovy chlapecké zábavy.

Text* 327: V šestnácté kapitole jsem se dotkl zábav ve vĕku kaisora (předcházejícímu mládí). V sedmnácté kapitole jsem zvláštĕ popsal Jeho mladické zábavy.

Text* 328: V prvním zpĕvu známém jako Ādi-lila se tedy nachází sedmnáct různých témat. Dvanáct z nich tvoří úvod tohoto písma.

Text* 329: Po úvodních kapitolách jsem v dalších pĕti popsal pĕt transcendentálních nálad. Popsal jsem je spíše velmi stručnĕ než obšírnĕ.

Text* 330: Srila Vrndavana dasa Thakura na základĕ příkazu a moci Sri Nityanandy Prabhua podrobnĕ popsal ve své Caitanya-maṅgale vše, co jsem nepopsal já.

Text* 331: Zábavy Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua jsou podivuhodné a neomezené. Dokonce ani osobnosti jako Pán Brahma, Pán Siva a Sesa-naga se nemohou dobrat jejich konce.

Text* 332: Každý, kdo vypráví nebo poslouchá kteroukoliv část tohoto obsáhlého pojednání, velice brzy získá bezpříčinnou milost Sri Krsny Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 333: (Zde autor znovu popisuje Pañca-tattvu.) Sri Krsna Caitanya, Prabhu Nityananda, Sri Advaita, Gadadhara, Srivasa a všichni oddaní Pána Caitanyi.

Text* 334: S úctou se klaním všem obyvatelům Vrindávanu. S velkou pokorou si přeji položit jejich lotosové nohy na svoji hlavu.

Text 335-336: Chtĕl bych na svou hlavu umístit lotosové nohy Gosvamich. Jejich jména jsou Sri Svarupa Damodara, Sri Rupa Gosvami, Sri Sanatana Gosvami, Sri Raghunatha dasa Gosvami a Sri Jiva Gosvami. Pokládám si jejich lotosové nohy na hlavu a neustále doufám, že jim budu moci sloužit. Tak já, Krsnadasa, kráčím v jejich stopách a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu.