tathāpi — přesto; dāmbhika — pyšní; paḍuyā — studenti; namra — pokorní; nāhi — ne; haya — stali se; yāhāṅ — kdekoliv; tāhāṅ — všude; prabhura — Pána; nindā — obviňování; hāsi' — smĕjící se; se — oni; karaya — činí.

Namyšlení studenti však nezačali být pokorní. Naopak, mluvili o té události všude, kde se dalo, vysmívali se Pánu a pomlouvali Ho.