mṛdańga-karatāla sańkīrtana-mahādhvani
'hari' 'hari' — dhvani vinā anya nāhi śuni
mṛdaṅga — buben; karatāla — činelky; saṅkīrtana — zpívání svatého jména Pána; mahā-dhvani — mocná vibrace; hari — Pane; hari — Pane; dhvani — zvuk; vinā — vyjma; anya — jiný; nāhi — ne; śuni — je slyšet.
Když tímto způsobem začalo saṅkirtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mrdaṅgu a řinčení činelků.
Mezinárodní společnost pro vĕdomí Krsny má nyní své svĕtové středisko v Navadvípu, Májápuru. Jeho vedoucí by mĕli dohlédnout na to, aby se tam dvacet čtyři hodin dennĕ zpívala Hare Krsna maha-mantra a k tomu haraye namah, krsna yadavaya namah, neboť to byla oblíbená píseň Sri Caitanyi Mahaprabhua. Každému takovému saṅkirtanu však musí předcházet zpĕv svatých jmen pĕti tattev: sri-krsna-caitanya prabhu- -nityananda sri-advaita gadadhara srivasadi-gaura-bhakta-vrnda. Zpívat tyto dvĕ mantry – sri-krsna-caitanya prabhu-nityananda sri-advaita gadadhara srivasadi-gaura-bhakta-vrnda a Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare – jsme si již zvykli. Nyní bychom k nim mĕli přidat další dva řádky: haraye namah, krsna yadavaya namah / gopala govinda rama sri-madhusudana, zvláštĕ v Májápuru. Tĕchto šest řádků by se mĕlo stále zpívat tak výraznĕ, aby tam nikdo neslyšel nic jiného než zpívání svatých jmen Pána. To učiní středisko duchovnĕ dokonalým.
