Phaujadara neboli starosta se nazýval kaji (Kází). Jamindarové (zamindárové), neboli velkostatkáři (mandalerové), vybírali danĕ z pozemků, ale dodržování zákona a pořádku a trestání zločinců mĕl na starosti Kází. Jak Kází, tak velkostatkáři podléhali guvernérovi Bengálska, který byl tehdy známý jako Suba-baṅgala. Okresy Nadia, Islámpur a Bagoján patřily pod správu zamindára jménem Hari Hoda nebo jeho potomka Hody Krsnadase. Říká se, že Čánd Kází byl duchovní mistr navába Husaina Šáha. Podle nĕkterých se jmenoval Maulana Sirajuddina a podle jiných Habibara Rahamana. Potomkové Čánda Kázího stále žijí v okolí Májápuru. Lidé dodnes chodí navštĕvovat hrobku Čánda Kázího, která se nachází pod stromem campaka a je známá jako samadhi Čánda Kázího.