tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
tṛṇāt api — než pošlapaná tráva; su-nīcena — jsoucí nižší; taroḥ — než strom; iva — jako; sahiṣṇunā — se snášenlivostí; amāninā — aniž by byl falešnĕ pyšný; māna-dena — vzdávající úctu všem; kīrtanīyaḥ — zpívat; sadā — neustále; hariḥ — svaté jméno Pána.
„Ten, kdo se považuje za nižšího, než je tráva, kdo je snášenlivĕjší než strom, kdo pro sebe neočekává uznání, ale je naopak stále připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“
Tráva je v tomto verši zvláštĕ uvedena proto, že neprotestuje, ani když po ní každý šlape. To znamená, že duchovní mistr nebo vedoucí by nemĕl být pyšný na svoje postavení, ale mĕl by být vždy pokornĕjší než obyčejný človĕk a mĕl by pokračovat s šířením hnutí Caitanyi Mahaprabhua prostřednictvím zpívání Hare Krsna mantry.
