hāḍike āniyā saba dūra karāila

jala-gomaya diyā sei sthāna lepāila

hāḍike — metaře; āniyā — když zavolali; saba — všechno; dūra karāila — nechali vyhodit; jala — voda; gomaya — kravský trus; diyā — po smíchání; sei — to; sthāna — místo; lepāila — nechali vytřít.


Text

Zavolali metaře (hadiho), a ten všechny ty vĕci pro uctívání vyhodil a celé místo vyčistil tak, že tam vytřel smĕsí vody a kravského trusu.

Purport

Lidé, kteří jsou ve védské společnosti zamĕstnáni veřejnými úklidovými pracemi, jako je odstraňování výkalů a zametání ulic, se nazývají hadi. Nĕkdy jsou nedotknutelní, zvláštĕ když jsou v zamĕstnání. I oni však mají právo stát se oddanými. To udává Sri Bhagavad-gita (9.32), kde Pán vyhlašuje:

mam hi partha vyapasritya
ye 'pi syuh papa-yonayah
striyo vaisyas tatha sudras
te 'pi yanti param gatim

„Ó synu Prthy, i lidé nižšího zrození – ženy, vaisyové (obchodníci) a sudrové (dĕlníci) – mohou dosáhnout nejvyššího cíle, pokud se ke Mnĕ uchýlí.“

V Indii žije mnoho nedotknutelných příslušníků nižší třídy, ale podle vaisnavských zásad je vítán každý, aby přijal toto hnutí pro vĕdomí Krsny na duchovní úrovni života, a tak se zbavil svých problémů. Na hmotné úrovni rovnocennost ani bratrství nemohou existovat.

Když Pán Caitanya říká trnad api su-nicena taror iva sahisnuna, naznačuje tím, že se musíme povznést nad hmotné pojetí života. Jakmile nĕkdo opravdu pochopí, že není hmotným tĕlem, ale duchovní duší, bude pokornĕjší než příslušník nižší třídy, protože bude duchovnĕ pokročilý. Tato pokora, kdy se človĕk považuje za nižšího než tráva, se nazývá su-nicatva, a být snášenlivĕjší než strom se nazývá sahisnutva neboli snášenlivost. Vĕnovat se oddané službĕ a nezajímat se o hmotné pojetí života se nazývá amanitva, nezájem o svĕtskou úctu, ale přesto se oddaný v tomto postavení nazývá mana- -da, protože je připravený bez váhání projevit úctu druhým.

Mahátmá Gándhí započal hnutí hari-jana, aby očistil nedotknutelné, ale neuspĕl, protože si myslel, že hari-janou neboli osobním společníkem Pána se človĕk může stát nĕjakými hmotnými úpravami. To však není možné. Dokud plnĕ nezrealizujeme, že nejsme toto tĕlo, ale duchovní duše, nepřipadá v úvahu, abychom se stali hari-janou. Ti, kdo nekráčejí ve stopách Pána Caitanyi Mahaprabhua a Jeho učednické posloupnosti, nedovedou rozlišit mezi hmotou a duší, a proto jsou všechny jejich představy pouze zašmodrchanou smĕsicí problémů. Ve skutečnosti jsou ztracení v matoucí síti Mayadevi.