Od vpádu Baktiyara Khilijiho do Bengálska až do dob Čánda Kázího byli hinduisté neboli následovníci védských zásad silnĕ utlačováni. Stejnĕ jako hinduisté v dnešním Pákistánu, nesmĕl prakticky nikdo svobodnĕ provádĕt hinduistické náboženské praktiky. O tomto stavu hinduistické společnosti tu Čánd Kází mluví. Předtím hinduisté svoje zásady otevřenĕ nenásledovali, ale nyní svobodnĕ zpívali Hare Krsna maha-mantru. Za jejich opovážlivostí tedy musel nĕkdo stát.

A opravdu tomu tak bylo. I když příslušníci takzvané hinduistické společnosti dodržovali společenské zvyklosti a pravidla, prakticky zapomnĕli přísnĕ následovat své náboženské zásady. V přítomnosti Sri Caitanyi Mahaprabhua je však na Jeho pokyn začali doopravdy následovat. Tento pokyn platí stále a každý se jím může řídit kdekoli, v jakékoli části svĕta. Tím pokynem je stát se pod vedením Sri Caitanyi Mahaprabhua duchovním mistrem tak, že budeme následovat předepsané zásady, zpívat alespoň šestnáct kol Hare Krsna maha-mantry dennĕ a kázat učení vĕdomí Krsny po celém svĕtĕ. Pokud budeme plnit tento pokyn Sri Caitanyi Mahaprabhua, bezpochyby získáme duchovní sílu a budeme moci toto učení hnutí Hare Krsna otevřenĕ kázat, aniž by nám v tom kdokoliv bránil.