yata adhyāpaka, āra tāńra śiṣya-gaṇa
dharmī, karmī, tapo-niṣṭha, nindaka, durjana
yata — všichni; adhyāpaka — profesoři; āra — a; tāṅra — jejich; śiṣya-gaṇa — studenti; dharmī — následovníci náboženských rituálních obřadů; karmī — ti, kteří provádĕjí plodonosné činnosti; tapaḥ-niṣṭha — ti, kteří podstupují askezi; nindaka — ti, kdo pomlouvají; durjana — ničemové.
Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vĕdci i se svými studenty obvykle následují usmĕrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“
Zde je popis materialistů, kteří nemají poznání o oddané službĕ. Mohou být velmi zbožní, cílevĕdomĕ pracovat nebo podstupovat askezi, ale pokud pomlouvají Nejvyšší Osobnost Božství, jsou to obyčejní darebáci. To potvrzuje Hari-bhakti-sudhodaya (3.11):
bhagavad-bhakti-hinasya
jatih sastram japas tapah
apranasyaiva dehasya
mandanam loka-rañjanam
Bez poznání o oddané službĕ Pánu je velké vlastenectví, plodonosná, politická nebo sociální práce, vĕda či filosofie pouze drahými šaty, které zdobí mrtvé tĕlo. Hřích lidí následujících tyto zásady spočívá v tom, že nejsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství a že vždy Pána a Jeho oddané pomlouvají.
