Slovo sastra pochází z dhatu neboli slovesného kořene sas. Sas- -dhatu se vztahuje k ovládání nebo vládnutí. Vládní moc prosazovaná silou nebo zbranĕmi se nazývá sastra. Kdykoliv tedy jde o vládnutí, ať už prostřednictvím zbraní, nebo příkazů, sas-dhatu je základní princip. Z porovnání mezi sastrou (vládnutí pomocí zbraní) a sastrou (vládnutí pomocí příkazů písem) vychází sastra lépe. Védská písma, kterými se řídíme, nejsou pouhé obyčejné zákoníky lidského selského rozumu, ale výroky osvobozených osobností, které nejsou ovlivňovány nedokonalostí smyslů.

Sastra musí mít vždy pravdu, ne, že ji nĕkdy má a jindy nemá. Ve védských písmech je kráva popsána jako matka. Je tedy matkou vždy; ne jak tvrdí nĕkteří darebáci, že byla matkou ve védských dobách, ale v tomto vĕku už jí není. Je-li sastra autoritou, je kráva matkou vždy; byla matkou ve védských dobách a je matkou i v dnešním vĕku.

Pokud človĕk jedná v souladu s nařízením sastry, je osvobozen od následků hříšného jednání. Pro podmínĕnou duši jsou například sklony k jedení masa, pití vína a sexuálnímu požitku přirozené. Cesta takovéhoto požitku se nazývá pravrtti-marga. Sastra říká: pravrttir esa bhutanam nivrttis tu maha-phala – človĕk by se nemĕl nechat unášet sklony nedokonalého podmínĕného života, ale mĕl by se nechat vést zásadami saster. Sklonem dítĕte je celý den si hrát, ale sastry nařizují, aby se rodiče postarali o jeho vzdĕlání. Sastry jsou zde jen proto, aby řídily činnosti lidské společnosti. Jelikož však lidé nenásledují příkazy saster, které jsou prosté všech nedokonalostí, jsou svedeni takzvanĕ vzdĕlanými učiteli a vůdci, kteří jsou plní nedostatků podmínĕného života.