Karmi, jñani, yogi, tapasvi a studenti védské literatury, kteří postrádají vĕdomí Krsny, pouze mlátí prázdnou slámu bez toho, aby získali nĕjaký konečný prospĕch, protože postrádají jasné poznání o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství. Nemají ani dostatek víry, aby se k Nĕmu přiblížili vykonáváním oddané služby, i když je všude tato služba opakovanĕ zdůrazňována, jako například v tomto verši ze Srimad-Bhagavatamu (11.14.20). Bhagavad-gita (18.55) také prohlašuje: bhaktya mam abhijanati yavan yas casmi tattvatah – „Nejvyššího Pána lze poznat takového, jaký je, jen oddanou službou.“ Chce-li nĕkdo opravdu Nejvyšší Osobu poznat, musí přijmout cestu oddané služby, a ne ztrácet čas bezvýslednou filosofickou spekulací, plodonosným jednáním, mystickou jógou nebo tvrdou askezí a odříkáním. Jinde v Bhagavad-gitĕ (12.5) to Pán potvrzuje: kleso 'dhikataras tesam avyaktasakta- -cetasam – „Pro ty, jejichž mysl lpí na neprojevené neosobní podobĕ Nejvyššího, je pokrok velice nesnadný.“ Lidé, kteří jsou připoutaní k Pánovu neosobnímu rysu, musí podstupovat velké tĕžkosti, ale ani pak nejsou schopni Absolutní Pravdu poznat. Srimad-Bhagavatam (1.2.11) vysvĕtluje: brahmeti paramatmeti bhagavan iti sabdyate. Dokud človĕk nepozná Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který je zdrojem jak Brahmanu, tak Paramatmy, nachází se, co se týče Absolutní Pravdy, stále v temnotĕ.