Kázího nařízení, které zakazovalo provádĕt saṅkirtan, mohlo zůstat platné pouze do té doby, dokud nevzniklo hnutí odporu. Zpĕváci, kterých stále přibývalo, pod vedením Nejvyššího Pána, Sri Caitanyi Mahaprabhua, Kázího nařízení neposlouchali. Lidé se shromáždili v tisících a vytvořili skupiny, v nichž zpívali Hare Krsna maha-mantru a hlasitĕ protestovali. Kází mĕl velký strach, jaký by človĕk za takových okolností přirozenĕ mít mĕl.

V dnešní dobĕ se také mohou lidé na celém svĕtĕ spojit v hnutí pro vĕdomí Krsny a protestovat proti současným zdegradovaným vládám svĕtových bezbožných společností, které jsou založené na všech možných hříšných činnostech. Srimad-Bhagavatam říká, že ve vĕku Kali se vládních křesel zmocní zlodĕji, násilníci a lidé čtvrté třídy, kteří nemají ani vzdĕlání, ani kulturu, a budou vykořisťovat obyvatele. To je jeden z příznaků Kali- -yugy, které se už objevily. Přestože si lidé nemohou být jisti svými životy a majetkem, takzvané vlády pokračují a vládní ministři dostávají tučné platy, i když nejsou schopni pro společnost udĕlat nic dobrého. Jediným řešením této situace je posílit saṅkirtanové hnutí pod praporem vĕdomí Krsny a protestovat proti hříšným činnostem všech vlád tohoto svĕta.

Hnutí pro vĕdomí Krsny není nĕjaké sentimentální náboženské hnutí; je to hnutí určené k nápravĕ všech nesrovnalostí ve společnosti. Pokud se k nĕmu lidé vážnĕ připojí a budou tuto povinnost vykonávat vĕdeckým způsobem, jak nařídil Sri Caitanya Mahaprabhu, pak místo zmatku a beznadĕje, které panují za neschopných vlád, na svĕtĕ zavládne mír a blahobyt. Ve společnosti se vždy nacházejí násilníci a zlodĕji, a jakmile není slabá vláda schopna vykonávat svoje povinnosti, tito lupiči a násilníci se objeví na veřejnosti, aby konali svoje dílo. Celá společnost se tak stává peklem, ve kterém slušný človĕk nemůže žít. Je zde naléhavĕ třeba dobré vlády – vlády lidí, kteří si jsou vĕdomi Krsny. Dokud si masy lidí nebudou vĕdomy Krsny, nemohou být dobrými lidmi. Hnutí pro vĕdomí Krsny, které Sri Caitanya Mahaprabhu začal zpíváním Hare Krsna maha-mantry, má stále svoji sílu. Lidé by mu proto mĕli vážnĕ a vĕdecky porozumĕt a šířit ho po celém svĕtĕ.

Toto saṅkirtanové hnutí započaté Sri Caitanyou Mahaprabhuem je popsané ve dvacáté třetí kapitole Madhya-khandy Caitanya-bhagavaty počínaje veršem 241, který říká: „Můj drahý Pane, nechť je moje mysl upřená na Tvoje lotosové nohy.“ Oddaní následovali zpívání Pána Caitanyi a opakovali to, co zpíval On. Takto Pán postupoval a vedl celou skupinu cestami podél břehu Gangy. Když došel ke svému vlastnímu ghatu neboli místu ke koupání, tančil víc a víc. Potom pokračoval k Madhaiovu ghatu. Tak Sri Caitanya Mahaprabhu, Nejvyšší Pán známý jako Visvambhara, tančil po březích Gangy. Potom pokračoval k Bárakóna-ghátu, poté k Nágarija-ghátu a pak prošel skrze Gangánagar do Simuliji, čtvrti na konci mĕsta. Všechna tato místa obklopují Šrí Májápur. Po příchodu do Simuliji Pán pokračoval ke Kázího domu, až dorazil k jeho dveřím.