Text* 1: Sri Caitanya Mahaprabhu se svými společníky umyl a vyčistil chrám Gundici a tím jej učinil chladivým a zářícím jako své srdce. Tak se stal chrám místem vhodným k tomu, aby se v nĕm usadil Pán Sri Krsna.

Text* 2: Sláva Gauracandrovi! Sláva Nityanandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua!

Text* 3: Sláva oddaným Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua v čele se Srivasem Thakurem! Prosím je o schopnost, abych mohl správnĕ popsat Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 4: Když se Sri Caitanya Mahaprabhu vrátil ze své cesty po jižní Indii, král Urísy, Maharaja Prataparudra, velmi dychtil se s Ním setkat.

Text* 5: Král ze svého hlavního mĕsta Kataku poslal dopis Sarvabhaumovi Bhattacaryovi, ve kterém ho prosil, aby získal Pánovo svolení přijít Jej navštívit.

Text* 6: Bhattacarya králi odepsal, že s tím Sri Caitanya Mahaprabhu nesouhlasí. Král mu pak poslal další dopis.

Text* 7: V tomto dopisu král Sarvabhaumu Bhattacaryu žádal: „Obrať se prosím na všechny oddané v blízkosti Sri Caitanyi Mahaprabhua a předlož jim mým jménem tuto prosbu.“

Text* 8: „Pokud mi budou všichni oddaní společníci Pána příznivĕ naklonĕni, mohou přednést moji prosbu u lotosových nohou Pána.“

Text* 9: „Milostí všech oddaných může človĕk získat útočištĕ u lotosových nohou Pána. Bez Jeho milosti pro mĕ mé království ztrácí půvab.“

Text* 10: „Jestliže mi Gaurahari, Pán Sri Caitanya Mahaprabhu, neprojeví svou milost, vzdám se svého království, stanu se potulným mnichem a půjdu žebrat ode dveří ke dveřím.“

Text* 11: Bhattacarya mĕl po přečtení dopisu velké obavy. Proto ho vzal a šel za oddanými Pána.

Text* 12: Sarvabhauma Bhattacarya se setkal se všemi oddanými a řekl jim, po čem král touží. Potom jim ukázal dopis, aby si ho přečetli.

Text* 13: Po přečtení dopisu všichni žasli, jak velkou oddanost král Prataparudra chová k lotosovým nohám Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 14: Oddaní vyslovili názor: „Pán se s králem nikdy nesetká, a jestliže Ho o to požádáme, jistĕ bude velmi nešťastný.“

Text* 15: Sarvabhauma Bhattacarya tehdy řekl: „Půjdeme ještĕ jednou za Pánem, ale nebudeme Ho žádat, aby se s králem setkal. Pouze popíšeme královo pĕkné chování.“

Text* 16: Po tomto rozhodnutí se všichni odebrali do domu Sri Caitanyi Mahaprabhua. Když tam přišli, byli připraveni hovořit, přesto však ze sebe nemohli dostat ani slovo.

Text* 17: Sri Caitanya Mahaprabhu vidĕl, že za Ním přišli, a řekl: „Co jste Mi sem všichni přišli povĕdĕt? Vidím, že chcete nĕco říci, ale nemluvíte. Jaký to má důvod?“

Text* 18: Nakonec promluvil Nityananda Prabhu a řekl: „Chceme Ti nĕco říci. I když tu nemůžeme zůstat, aniž bychom to řekli, velmi se bojíme promluvit.“

Text* 19: „Chceme Ti předložit nĕco, co může, a také nemusí být vhodné. Jedná se o toto: pokud se s Tebou král Urísy nebude moci setkat, stane se žebravým mnichem.“

Text 20: Nityananda Prabhu pokračoval: „Král se rozhodl, že se stane žebravým mnichem a bude nosit náušnici ze slonoviny, znak žebravého mnicha. Pokud neuvidí lotosové nohy Sri Caitanyi Mahaprabhua, nechce si užívat svého království.“

Text* 21: Nityananda Prabhu pokračoval: „Král také vyjádřil svou touhu dívat se na mĕsíci podobnou tvář Sri Caitanyi Mahaprabhua tak dlouho, dokud jeho oči nebudou zcela uspokojeny. Chtĕl by zvednout lotosové nohy Pána na své srdce.“

Text* 22: Když Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel všechna tato slova, Jeho mysl se zcela jistĕ obmĕkčila, ale navenek chtĕl říci nĕjaká ostrá slova.

Text 23: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Rozumím, všichni si Mĕ přejete vzít do Kataku, abych navštívil krále.“

Text* 24: Sri Caitanya Mahaprabhu pokračoval: „Ponechme stranou duchovní pokrok, ale vždyť Mĕ všichni lidé pomluví. Ale co všichni lidé – Damodara by Mĕ káral!“

Text 25: „Kvůli žádosti všech oddaných se s králem nesetkám, ale pokud mi to dovolí Damodara, pak to udĕlám.“

Text* 26: Damodara okamžitĕ odpovĕdĕl: „Můj Pane, Ty jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství, a protože víš vše, víš také, co je dovoleno, a co ne.“

Text* 27: „Já jsem jen nepatrná jiva, tak co Ti mohu přikazovat? Ty se s králem setkáš z vlastního rozhodnutí a já toho budu svĕdkem.“

Text* 28: „Král je k Tobĕ nesmírnĕ připoutaný a Ty k nĕmu cítíš náklonnost a lásku. Je mi proto jasné, že se krále díky jeho náklonnosti k Tobĕ dotkneš.“

Text* 29: „I když jsi Nejvyšší Osobnost Božství a zcela nezávislý, přesto závisíš na lásce a náklonnosti svých oddaných. To je Tvoje povaha.“

Text* 30: Nityananda Prabhu potom řekl: „Kdo ve třech svĕtech by Ti mohl poručit, abys šel navštívit krále?“

Text* 31: „Není snad pro připoutaného človĕka přirozené vzdát se života, když nedosáhne toho, po čem touží?“

Text 32: „Například nĕkteré z žen brahmanů, kteří provádĕli obĕti, se pro Krsnu vzdaly svých životů přímo před svými manžely.“

Text* 33: Nityananda Prabhu pak předložil Pánovi ke zvážení určitý plán: „Je jeden způsob, jak by ses nemusel s králem setkat, a přitom by mohl zůstat naživu.“

Text 34: „Pokud budeš tak milostivý a pošleš králi jeden ze svých svršků, král bude žít s nadĕjí, že nĕkdy v budoucnosti se s Tebou setká.“

Text* 35: Pán řekl: „Protože jste všichni velmi vzdĕlané osobnosti, přijmu vše, co rozhodnete.“

Text* 36: Pán Nityananda Prabhu si potom od Govindy vyžádal jeden kus Pánova svrchního oblečení.

Text* 37: Nityananda Prabhu dal starý kus odĕvu Sarvabhaumovi Bhattacaryovi a ten ho poslal králi.

Text 38: Když král to staré oblečení dostal, začal je uctívat stejnĕ, jako by uctíval Pána osobnĕ.

Text* 39: Po návratu ze své služby v jižní Indii požádal Ramananda Raya krále, aby mu dovolil zůstat se Sri Caitanyou Mahaprabhuem.

Text* 40: Když Ramananda Raya krále požádal, aby mu dovolil zůstat s Pánem, král mu okamžitĕ s velkým uspokojením svolení dal a snažnĕ Ramanandu Raye prosil, aby mu zařídil setkání.

Text* 41: Král řekl Ramanandovi Rayovi: „Sri Caitanya Mahaprabhu je k tobĕ nesmírnĕ milostivý, tak Ho prosím určitĕ požádej, aby se se mnou setkal.“

Text* 42: Král se společnĕ s Ramanandou Rayem vrátil do Džagannáth-kšétry (Purí) a Sri Ramananda Raya se setkal s Caitanyou Mahaprabhuem.

Text* 43: A tehdy Ramananda Raya informoval Sri Caitanyu Mahaprabhua o královĕ extatické lásce. Ve skutečnosti o králi před Pánem mluvil znovu a znovu, kdykoliv se k tomu naskytla příležitost.

Text 44: Vždyť byl také Sri Ramananda Raya královým ministrem zbĕhlým v diplomacii. Jednal velmi obratnĕ a pouhým popisováním královy lásky ke Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi postupnĕ obmĕkčil Pánovu mysl.

Text* 45: Maharaja Prataparudra žil ve velké úzkosti a nemohl snést, že Pána nevidí. Sri Ramananda Raya proto prostřednictvím své diplomacie setkání s Pánem pro krále zařídil.

Text* 46: Sri Ramananda Raya Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua přímo požádal: „Ukaž prosím králi alespoň jednou své lotosové nohy.“

Text* 47: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Můj milý Ramanando, tuto žádost bys mĕl přednést až po zralé úvaze, zdali je pro sannyasiho vhodné setkat se s králem.“

Text* 48: „Pokud se žebravý mnich setká s králem, je pro nĕho tento i příští svĕt zničen. Co říci o tom příštím, vždyť už v tomto svĕtĕ si z nĕho budou lidé tropit žerty!“

Text* 49: Ramananda Raya odpovĕdĕl: „Můj Pane, Ty jsi nanejvýš nezávislá osobnost. Nemusíš se nikoho obávat, protože na nikom nezávisíš.“

Text* 50: Ramananda Raya oslovil Sri Caitanyu Mahaprabhua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale Caitanya Mahaprabhu se bránil slovy: „Já nejsem Nejvyšší Osobnost Božství. Jsem jen obyčejná lidská bytost, a proto se musím třemi způsoby obávat veřejného mínĕní – svým tĕlem, myslí a slovy.“

Text* 51: „Jakmile najde veřejnost v chování sannyasiho nepatrnou chybu, rozšíří to všude jako požár. Černá inkoustová skvrna se na bílé látce neschová a vždy bije do očí.“

Text* 52: Ramananda Raya odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, osvobodil jsi tolik hříšných lidí. Tento král Prataparudra, král Urísy, je ve skutečnosti služebník Pána a Tvůj oddaný.“

Text* 53: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Velká nádoba může být plná mléka, ale pokud je znečištĕné jedinou kapkou alkoholu, je nedotknutelné.“

Text* 54: „Tento král má jistĕ všechny dobré vlastnosti, ale jen tím, že přijal označení ,král̀, vše znečistil.“

Text* 55: „Jestliže však i nadále dychtíš po tom, aby se se Mnou král setkal, přiveď ke Mnĕ prosím nejprve jeho syna.“

Text 56: „Zjevená písma naznačují, že syn zastupuje otce, a proto setkání s královým synem bude stejnĕ dobré, jako kdyby se se Mnou setkal samotný král.“

Text* 57: Ramananda Raya potom šel za králem, aby mu řekl o svém rozhovoru se Sri Caitanyou Mahaprabhuem, a na Pánův pokyn k Nĕmu přivedl králova syna.

Text* 58: Princ, právĕ dospívající v mladíka, byl velmi krásný. Mĕl načernalou pleť a protáhlé lotosové oči.

Text* 59: Princ byl oblečený ve žlutých šatech a jeho tĕlo zdobily šperky s drahokamy. Každý, kdo ho vidĕl, si proto vzpomnĕl na Pána Krsnu.

Text* 60: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu chlapce uvidĕl, ihned si vzpomnĕl na Krsnu. Přivítal ho v extázi lásky a začal hovořit.

Text 61: „Zde je velký oddaný,“ řekl Sri Caitanya Mahaprabhu. „Při pohledu na nĕho si každý vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, Krsnu, syna Maharaje Nandy.“

Text* 62: Sri Caitanya Mahaprabhu pokračoval: „Již jen proto, že jsem tohoto chlapce spatřil, se cítím velmi zavázán.“ Potom prince znovu objal.

Text* 63: Jakmile se Pán Sri Caitanya Mahaprabhu prince dotkl, na chlapcovĕ tĕle se okamžitĕ projevily příznaky extatické lásky jako pocení, chvĕní, slzy, ztuhnutí a jásot.

Text* 64: Chlapec naříkal, tančil a zpíval „Krsna! Krsna!“ Když oddaní vidĕli příznaky na jeho tĕle a jak zpívá a tančí, chválili ho za jeho duchovní štĕstí.

Text* 65: Tehdy Sri Caitanya Mahaprabhu mladíka uklidnil a nařídil mu, aby za Ním chodil každý den.

Text* 66: Ramananda Raya potom s chlapcem odešel a odvedl ho zpátky do paláce. Když se král dozvĕdĕl o činnostech svého syna, mĕl velikou radost.

Text* 67: Jakmile jen král svého syna obejmul, naplnila ho stejná extatická láska, jako kdyby se dotkl přímo Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text 68: Od toho dne byl požehnaný princ jedním z nejdůvĕrnĕjších oddaných Pána.

Text* 69: Takto jednal Sri Caitanya Mahaprabhu ve společnosti svých čistých oddaných, kdy se vĕnoval svým zábavám a šířil saṅkirtanové hnutí.

Text* 70: Nĕkteří z předních oddaných jako Advaita Ācarya zvali Sri Caitanyu Mahaprabhua do svých domovů na obĕd. Pán jejich pozvání přijímal v doprovodu svých oddaných.

Text* 71: Takto Pán velice radostnĕ strávil nĕkolik dní a potom se přiblížila slavnost vozů Pána Jagannatha.

Text* 72: Sri Caitanya Mahaprabhu nejprve zavolal Kasiho Misru, potom dozorce chrámu a potom Sarvabhaumu Bhattacaryu.

Text 73: Když všichni tři přišli, Pán je prosil o svolení uklidit chrám Gundici.

Text* 74: Padicha, dozorce chrámu, vyslechl Pánovu prosbu o svolení umýt chrám Gundici a řekl: „Můj drahý Pane, jsme všichni Tvoji služebníci. Naší povinností je vykonat cokoliv, po čem toužíš.“

Text* 75: „Král mi zvláštĕ nařídil, abych neprodlenĕ vykonal vše, co mi, Můj Pane, poručíš.“

Text* 76: „Můj drahý Pane, služba mytí chrámu se pro Tebe nehodí. Pokud si to však přeješ, musíme to přijmout jako jednu ze Tvých zábav.“

Text* 77: „K vyčištĕní chrámu budeš potřebovat mnoho nádob na vodu a košťat. Proto mi prosím poruč a já Ti všechny tyto vĕci okamžitĕ přinesu.“

Text* 78: Jakmile dozorce chrámu pochopil, co Pán chce, dodal okamžitĕ sto nových nádob na vodu a sto košťat na úklid chrámu.

Text* 79: Dalšího dne časnĕ ráno vzal Pán s sebou své osobní společníky a vlastní rukou potřel jejich tĕla santálovou pastou.

Text* 80: Každému z oddaných potom Pán osobnĕ předal koštĕ a vzal je všechny s sebou do Gundici.

Text* 81: Takto se Pán i se svými společníky vydal uklidit chrám Gundici. Nejprve chrám zametli.

Text* 82: Uvnitř chrámu Pán vše, včetnĕ stropu, důkladnĕ vyčistil. Potom vzal sedátko (simhasana), umyl je a postavil zpĕt na původní místo.

Text* 83: Pán a Jeho společníci tak zametli a umyli všechny velké i malé chrámové budovy a nakonec uklidili prostor mezi chrámem a kirtanovou halou.

Text* 84: Chrám i celé jeho okolí uklízely stovky oddaných a Sri Caitanya Mahaprabhu se toho osobnĕ účastnil, aby učil ostatní.

Text* 85: Sri Caitanya Mahaprabhu chrám umýval a uklízel s velkou radostí a celou dobu zpíval svaté jméno Pána Krsny. Oddaní také zpívali a zároveň konali povinnosti, které jim byly svĕřeny.

Text* 86: Celé Pánovo překrásné tĕlo bylo pokryté prachem a špínou, a tak nabylo transcendentální krásy. Při čištĕní chrámu Pán chvílemi ronil slzy, a nĕkterá místa tĕmito slzami dokonce umýval.

Text* 87: Uklizeno bylo také místo, kde se přechovávají potraviny pro Božstva (bhoga-mandira). Potom byl vyčištĕn dvůr a po nĕm jeden za druhým všechny pokoje.

Text* 88: Sri Caitanya Mahaprabhu shromáždil veškerá stébla trávy, prach a zrnka písku na jednom místĕ, nahrnul vše do látky svého odĕvu a vyhodil ven.

Text* 89: Oddaní potom s velkou radostí po vzoru Sri Caitanyi Mahaprabhua shromažďovali stébla a prach do látky svého odĕvu a pak všechno vyhazovali před chrám.

Text* 90: Pán potom řekl oddaným: „Podle množství stébel a prachu, které vidím před chrámem, vím, jak hodnĕ jste se snažili a jak dobře jste chrám vyčistili.“

Text* 91: I když všichni oddaní sypali smetí na jednu hromadu, hromada smetí nasbíraného Sri Caitanyou Mahaprabhuem byla mnohem vĕtší.

Text* 92: Poté, co byly vnitřní prostory chrámu uklizeny, Pán znovu oddaným přidĕlil místa, která mĕli vyčistit.

Text* 93: Pán všem nařídil, aby chrám uvnitř dokonale vyčistili tak, že posbírají jemný prach, stébla a zrnka písku a vyhodí je ven.

Text* 94: Sri Caitanya Mahaprabhu pak se všemi oddanými vyčistil chrám podruhé. Při sledování úklidu mĕl velkou radost.

Text* 95: Zatímco se v chrámu zametalo, čekalo asi sto mužů s nádobami plnými vody na Pánův pokyn vodu vylít.

Text* 96: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu požádal o vodu, všichni muži okamžitĕ přinesli sto po okraj naplnĕných nádob s vodou a postavili je před Pána.

Text* 97: Sri Caitanya Mahaprabhu tak nejprve umyl hlavní chrám a potom důkladnĕ umyl strop, zdi, podlahu, sedátko (simhasan) a vše ostatní v místnosti.

Text* 98: Samotný Sri Caitanya Mahaprabhu i Jeho oddaní začali na strop šplíchat vodu, která při stékání umývala zdi a podlahu.

Text* 99: Sri Caitanya Mahaprabhu potom začal vlastníma rukama mýt sedátko Pána Jagannatha a všichni oddaní Mu nosili vodu.

Text* 100: Všichni oddaní v chrámu začali s mytím. Každý mĕl v ruce koštĕ, a tak čistili Pánův chrám.

Text* 101: Nĕkdo lil vodu na ruce Sri Caitanyi Mahaprabhua a nĕkdo jiný na Jeho lotosové nohy.

Text* 102: Nĕkdo tuto vodu z lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua nepozorován pil, další o ni prosil a jiný ji rozdával jako milodar.

Text* 103: Vodu z umyté místnosti nechali odtéct strouhou na dvůr a ta ho celý zaplavila.

Text* 104: Pán místnosti vytíral vlastním oblečením a také jím leštil trůn.

Text* 105: Všechny místnosti tak byly umyty vodou ze sta nádob. Mysli oddaných potom byly stejnĕ čisté jako tyto místnosti.

Text* 106: Chrám byl čistý, chladivý a příjemný, jako kdyby se v nĕm zjevila Pánova vlastní čistá mysl.

Text* 107: Protože z jezera nosily vodu stovky mužů, nebylo na břehu žádné volné místo, a tak nĕkteří začali nabírat vodu ze studny.

Text* 108: Stovky oddaných přinášely nádoby s vodou a stovky jich zase prázdné nádoby odnášely, aby je znovu naplnily.

Text* 109: Až na Nityanandu Prabhua, Advaitu Ācaryu, Svarupu Damodara, Brahmanandu Bharatiho a také Paramanandu Puriho, všichni plnili a přinášeli nádoby s vodou.

Text* 110: Mnoho nádob se rozbilo, když do sebe dva lidé narazili, a stovky lidí musely přinášet nádoby nové.

Text* 111: Nĕkteří nabírali vodu do nádob, jiní myli místnosti, ale všichni zpívali svaté jméno Krsny a Hariho.

Text* 112: Jeden človĕk zpĕvem svatých jmen „Krsna, Krsna“ prosil o nádobu s vodou a druhý mu nádobu se zpĕvem „Krsna, Krsna“ podal.

Text* 113: Kdykoliv musel nĕkdo nĕco říci, udĕlal to vyslovením svatého jména Krsny. Krsnovo svaté jméno se tak stalo znamením pro každého, kdo nĕco chtĕl.

Text* 114: Sri Caitanya Mahaprabhu v extázi lásky zpíval svaté jméno Krsny a přitom sám dĕlal práci stovek lidí.

Text* 115: Vypadalo to, jako kdyby Sri Caitanya Mahaprabhu čistil a umýval stovkou rukou. Přistupoval ke každému oddanému, aby mu ukázal, jak má dĕlat svou práci.

Text* 116: Když Pán vidĕl, že nĕkdo dĕlá svoji práci dobře, pochválil ho. Pokud však vidĕl, že nĕkdo nepracuje k Jeho spokojenosti, okamžitĕ tu osobu bez zášti pokáral.

Text* 117: Pán říkal: „To jsi udĕlal dobře. Nauč to prosím ostatní, aby mohli jednat stejnĕ.“

Text* 118: Ostatní se zastydĕli, když to slyšeli, a začali pracovat s velkou pozorností.

Text* 119: Umyli prostor Jagamohana, místo, kde se ukládají potraviny, a všechna ostatní místa.

Text* 120: Tak bylo umyto i shromaždištĕ, celé nádvoří, vyvýšená místa na sezení, kuchynĕ a všechny ostatní místnosti.

Text* 121: Všechna místa okolo chrámu byla tímto způsobem důkladnĕ umyta zevnitř i zvenku.

Text* 122: Poté, co bylo vše umyto, vylil jeden velice inteligentní a upřímný vaisnava z Bengálska vodu na lotosové nohy Pána.

Text* 123: Onen gaudiya-vaisnava potom tuto vodu vzal a sám vypil. Sri Caitanya Mahaprabhu z toho byl trochu nešťastný a navenek se zlobil.

Text* 124: I když s ním byl Pán zajisté spokojený, navenek se rozzlobil, aby ustanovil etiketu náboženských zásad.

Text* 125: Pán potom zavolal Svarupu Damodara a řekl mu: „Jen se podívej na chování tohoto tvého bengálského vaisnavy!“

Text* 126: „Tento Bengálec Mi umyl nohy v chrámu Osobnosti Božství. A nejen to, on tu vodu také sám vypil.“

Text 127: „Kvůli tomuto přestupku teď nevím, co se Mnou bude. Tvůj bengálský vaisnava Mĕ přivedl do svízelné situace.“

Text* 128: Svarupa Damodara Gosvami tehdy tohoto gaudiya-vaisnavu chytil za krk a s mírným šťouchnutím ho vystrčil před chrám v Gundiča Purí, aby zůstal venku.

Text* 129: Poté, co se Svarupa Damodara Gosvami vrátil do chrámu, požádal Sri Caitanyu Mahaprabhua, aby této nevinné osobĕ odpustil.

Text* 130: Sri Caitanya Mahaprabhu byl po této události velice spokojený. Požádal všechny oddané, aby si sedli do dvou řad.

Text* 131: Pán si potom sedl do jejich středu a začal sbírat všechna stébla, zrnka písku a nečistoty.

Text* 132: Sri Caitanya Mahaprabhu sbíral stébla a zrnka písku se slovy: „Shromáždím to, co jste posbírali, a toho, kdo nasbíral ménĕ než všichni ostatní, požádám o zaplacení pokuty v podobĕ koláčků a sladké rýže.“

Text* 133: Všechny místnosti chrámu Gundici tak byly zcela vyčištĕny. Byly chladivé a bez poskvrny jako očištĕná a uklidnĕná mysl.

Text* 134: Nakonec byla vypuštĕna voda ze všech místností a vypadalo to, jako kdyby se nové řeky hnaly vstříc oceánu.

Text 135: Uklizeny byly také všechny cesty před branami chrámu a nikdo nebyl schopen říci, jak se to přesnĕ stalo.

Text 136: Sri Caitanya Mahaprabhu také zvenku i zevnitř vyčistil chrám Nrsimhy. Nakonec si chvilku odpočinul a potom začal tančit.

Text* 137: Oddaní všude okolo Sri Caitanyi Mahaprabhua společnĕ zpívali a Pán tančil v jejich středu jako šílený lev.

Text* 138: Když Sri Caitanya Mahaprabhu tančil, projevilo se u Nĕho jako vždy pocení, chvĕní, blednutí, slzy, radost a řev. Slzy z Jeho očí omývaly Jeho tĕlo i ty, kdo stáli před Ním.

Text* 139: Sri Caitanya Mahaprabhu tak slzami ze svých očí omýval tĕla všech oddaných. Jeho slzy se řinuly jako déšť v mĕsíci Sravana.

Text* 140: Nebem se rozléhal mohutný a hlasitý zpĕv saṅkirtanu a skákání a tančení Pána Caitanyi Mahaprabhua otřásalo zemí.

Text* 141: Hlasité zpívání Svarupy Damodara se Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi vždycky líbilo, a tak, když Svarupa Damodara zpíval, Sri Caitanya Mahaprabhu při svém tanci radostnĕ vyskakoval do výšky.

Text* 142: Pán tak nĕjakou dobu zpíval a tančil, ale nakonec, když si uvĕdomil okolnosti, přestal.

Text* 143: Sri Caitanya Mahaprabhu potom nařídil Sri Gopalovi, synovi Advaity Ācaryi, aby v tanci pokračoval on.

Text* 144: Sri Gopala tančil v extázi lásky, ale bĕhem tance omdlel a upadl v bezvĕdomí na zem.

Text* 145: Advaita Ācarya si Sri Gopala rychle položil na klín, a když vidĕl, že nedýchá, velmi Ho to znepokojilo.

Text* 146: Advaita Ācarya začal ještĕ s dalšími zpívat svaté jméno Pána Nrsimhy a kropil Sri Gopala vodou. Řev mantry byl tak silný, že se zdálo, jako by otřásal celým vesmírem.

Text* 147: Když se chlapci nĕjakou dobu nevracelo vĕdomí, začal Advaita Ācarya plakat a ostatní oddaní také.

Text* 148: Sri Caitanya Mahaprabhu tehdy položil svou ruku Sri Gopalovi na hruď a hlasitĕ řekl: „Gopale, vstávej!“

Text* 149: Jakmile Gopala zaslechl hlas Sri Caitanyi Mahaprabhua, okamžitĕ se probral. Všichni oddaní začali tančit a zpívat svaté jméno Hariho.

Text 150: O této události jsem se zmínil jen krátce, protože už ji podrobnĕ popsal Vrndavana dasa Thakura.

Text* 151: Sri Caitanya Mahaprabhu i všichni oddaní si odpočinuli a pak se šli vykoupat.

Text* 152: Pán se po koupeli postavil na břeh jezera a oblékl si suché šaty. Potom se poklonil Pánu Nrsimhadevovi, jehož chrám stál nedaleko, a vstoupil do zahrady.

Text* 153: V zahradĕ se Sri Caitanya Mahaprabhu posadil s ostatními oddanými. Tehdy přišel Vaninatha Raya a přinesl všemožné druhy maha-prasadam.

Text* 154-155: Kasi Misra a Tulasi, dozorce chrámu, přivezli tolik prasadam, kolik by snĕdlo pĕt set lidí. Když Sri Caitanya Mahaprabhu vidĕl toto obrovské množství prasadam složeného z rýže, koláčků, sladké rýže a různých zeleninových jídel, byl nadmíru spokojený.

Text* 156: Se Sri Caitanyou Mahaprabhuem tam byli oddaní jako Paramananda Puri, Brahmananda Bharati, Advaita Ācarya a Nityananda Prabhu.

Text* 157: Byli tam také Ācaryaratna, Ācaryanidhi, Srivasa Thakura, Gadadhara Pandita, Saṅkara, Nandanacarya, Raghava Pandita a Vakresvara.

Text* 158: Sarvabhauma Bhattacarya se na Pánův pokyn posadil. Pán a všichni Jeho oddaní sedĕli na dřevĕných sedátkách.

Text* 159: Takto všichni oddaní usedali postupnĕ jeden vedle druhého do řad, aby poobĕdvali.

Text* 160: Sri Caitanya Mahaprabhu opakovanĕ volal: „Haridasi, Haridasi!“ Haridasa, který v tu chvíli stál daleko od Pána, promluvil tĕmito slovy.

Text* 161: Haridasa Thakura řekl: „Nechť Pán Sri Caitanya Mahaprabhu poobĕdvá ve společnosti oddaných. Já jsem odporný, a nemohu tedy mezi vás usednout.“

Text* 162: „Govinda mi pozdĕji přinese prasadam přede dveře.“ Sri Caitanya Mahaprabhu znal rozpoložení jeho mysli, a tak už ho znovu nevolal.

Text* 163-164: Svarupa Damodara Gosvami, Jagadananda, Damodara Pandita, Kasisvara, Gopinatha, Vaninatha a Saṅkara rozdávali prasadam a oddaní každou chvíli volali svatá jména.

Text* 165: V minulosti Pán Sri Krsna obĕdval v lese a právĕ na tuto zábavu nyní Sri Caitanya Mahaprabhu vzpomínal.

Text* 166: Jen díky vzpomínání na zábavy Pána Sri Krsny Sri Caitanyu Mahaprabhua rozrušila extatická láska. Zvážil však čas a okolnosti a trochu se uklidnil.

Text 167: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Mnĕ můžete dát obyčejnou zeleninu zvanou laphra-vyañjana a lepší jídla, jako jsou koláčky, sladká rýže a amrta-gutika, rozdejte všem oddaným.“

Text* 168: Protože je Sri Caitanya Mahaprabhu vševĕdoucí, vĕdĕl přesnĕ, co komu chutná. Nařídil proto Svarupovi Damodarovi, aby každému oddanému dával to, co má rád, k jeho plné spokojenosti.

Text* 169: Jagadananda šel rozdávat prasadam a znenadání na talíř Sri Caitanyi Mahaprabhua naložil všechna ta prvotřídní jídla.

Text* 170: Když dostal Sri Caitanya Mahaprabhu na talíř takové chutné prasadam, naoko se velmi rozzlobil. Přesto však, když byly na Pánův talíř přidávány různé druhy jídel, nĕkdy lstí a nĕkdy silou, byl spokojený.

Text* 171: Když takto Sri Caitanya Mahaprabhu dostal jídlo, chvíli na nĕ hledĕl, ale nakonec ze strachu před Jagadanandou trochu snĕdl.

Text* 172: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu vĕdĕl, že kdyby nesnĕdl to, co mu Jagadananda dal, Jagadananda bude držet půst. A protože se toho obával, tak nĕco z prasadam, které od nĕho dostal, snĕdl.

Text* 173: Svarupa Damodara Gosvami potom přinesl vynikající sladkosti a postavil se před Pána, aby Mu je nabídl.

Text* 174: Svarupa Damodara Gosvami řekl: „Ochutnej trochu tohoto maha-prasadam a pochop, proč je jedl Pán Jagannatha.“

Text* 175: Potom Svarupa Damodara Gosvami položil trochu jídla před Pána a ten to z lásky k nĕmu snĕdl.

Text* 176: Svarupa Damodara a Jagadananda Pánu znovu a znovu nabízeli nĕjaké jídlo. Jednali tedy s Pánem s velkou náklonností. To bylo nĕco velice neobvyklého.

Text* 177: Pán si Sarvabhaumu Bhattacaryu posadil po své levici a Sarvabhauma se usmíval, když vidĕl chování Svarupy Damodara a Jagadanandy.

Text* 178: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu chtĕl, aby Sarvabhauma Bhattacarya také dostal prvotřídní jídlo, a proto mu s náklonností nechal na talíř nakládat znovu a znovu ta nejlepší jídla.

Text* 179: I Gopinatha Ācarya přinesl to nejlepší jídlo a se sladkými slovy je dal Sarvabhaumovi Bhattacaryovi.

Text 180: Poté, co dal Bhattacaryovi to nejlepší jídlo, Gopinatha Ācarya řekl: „Jen si vzpomeňte, jak svĕtsky se dříve Bhattacarya choval, a podívejte se, jakou nyní prožívá transcendentální blaženost!“

Text* 181: Sarvabhauma Bhattacarya Gopinathovi Ācaryovi odvĕtil: „Byl jsem jednoduše ménĕ inteligentním logikem. Tvou milostí jsem však získal toto bohatství dokonalosti.“

Text* 182: Sarvabhauma Bhattacarya pokračoval: „Kdo je tak milostivý jako Sri Caitanya Mahaprabhu? Udĕlal z vrány Garudu. Kdo jiný by mohl být tak milostivý?“

Text* 183: „Ve společnosti šakalů známých jako logikové jsem pouze štĕkal ,haf, haf̀. Nyní stejnými ústy zpívám svatá jména ,Krsnà a ,Harì.“

Text 184: „Dříve jsem se sdružoval s neoddanými studenty logiky, ale nyní se nořím do vln oceánu nektaru společnosti oddaných.“

Text* 185: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl Sarvabhaumovi Bhattacaryovi: „Už ve svém minulém životĕ jsi mĕl vĕdomí Krsny. Tvoje láska ke Krsnovi je tak velká, že díky tvé společnosti rozvíjíme vĕdomí Krsny i my.“

Text 186: V tĕchto třech svĕtech není kromĕ Sri Caitanyi Mahaprabhua nikdo jiný, kdo by si neustále tolik přál rozšiřovat slávu oddaných a tĕšit je.

Text* 187: Sri Caitanya Mahaprabhu potom vzal veškeré zbytky jídla Pána Jagannatha, jako koláčky a sladkou rýži, a rozdal je všem oddaným, které k sobĕ jednoho po druhém volal.

Text* 188: Sri Advaita Ācarya a Nityananda Prabhu sedĕli vedle sebe a bĕhem rozdávání prasadam se začali na oko hádat.

Text* 189: Advaita Ācarya nejdříve řekl: „Sedím tu v řadĕ s neznámým žebravým mnichem, a protože s Ním jím, nevím, jaký osud Mne čeká.“

Text* 190: „Sri Caitanya Mahaprabhu je ve stavu odříkání, a proto nebere nedostatky v úvahu. Ať jídlo pochází odkudkoliv, sannyasi není jeho jedením ovlivnĕn.“

Text* 191: „Podle saster nedĕlá sannyasi nic špatného, když jí v domĕ nĕkoho jiného. U ženatého brahmany je to však chyba.“

Text* 192: „Pro ženaté hospodáře není správné, aby jedli s nĕkým, u nĕhož neznají původ, rodinu, povahu ani chování.“

Text* 193: Nityananda Prabhu Srilovi Advaitovi Ācaryovi okamžitĕ odvĕtil: „Ty jsi učitelem neosobního monismu a monistický závĕr je velkou překážkou na cestĕ pokroku v čisté oddané službĕ.“

Text 194: „Ten, kdo sdílí Tvou neosobní monistickou filosofii, neuznává nic jiného než jeden Brahman.“

Text 195: Nityananda Prabhu pokračoval: „Ty jsi takový monista a Já tu vedle Tebe jím! Teď nevím, jak to ovlivní Mou mysl.“

Text* 196: Oba dva tak dál hovořili a vychvalovali jeden druhého, i když to vypadalo negativnĕ, jako kdyby si nadávali.

Text* 197: Sri Caitanya Mahaprabhu potom zavolal všechny vaisnavy a rozdával jim maha-prasadam, což bylo, jako by je kropil nektarem. Předstíraná hádka mezi Advaitou Ācaryou a Nityanandou Prabhuem přitom nabývala čím dál více na chuti.

Text* 198: Po obĕdĕ se všichni vaisnavové zvedli a zpívali svaté jméno Hariho. Jejich zpĕv se rozléhal po všech vyšších i nižších planetárních soustavách.

Text* 199: Sri Caitanya Mahaprabhu potom všem svým oddaným osobním společníkům rozdal girlandy a santálovou pastu.

Text* 200: Sedm oddaných v čele se Svarupou Damodarem, kteří rozdávali prasadam ostatním, se potom najedlo uvnitř v místnosti.

Text* 201: Govinda vzal zbytky jídla Sri Caitanyi Mahaprabhua a pečlivĕ je uschoval. Jednu jejich část pozdĕji dostal Haridasa Thakura.

Text* 202: Zbytky jídla Sri Caitanyi Mahaprabhua pak byly rozdány oddaným, kteří o nĕ prosili, a poslední zbytky nakonec snĕdl Govinda.

Text* 203: Zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství provádí různé druhy zábav. Zábava mytí a čištĕní chrámu Gundici je pouze jednou z nich.

Text 204: Dalšího dne se konala slavnost Netrotsava. Tato velká slavnost byla pro oddané vším.

Text* 205: Čtrnáct dní byli všichni nešťastní, protože nemohli vidĕt Božstvo Pána Jagannatha. Jakmile oddaní při této slavnosti Pána spatřili, pocítili nesmírné štĕstí.

Text* 206: Sri Caitanyu Mahaprabhua tato událost velmi potĕšila. Vzal všechny oddané a společnĕ šli navštívit Pána do chrámu.

Text 207: Cestou do chrámu šel Kasisvara před Sri Caitanyou Mahaprabhuem, aby zadržoval dav lidí. Govinda kráčel vzadu a nesl nádobu, kterou nosívají sannyasi, naplnĕnou vodou.

Text* 208: Před Sri Caitanyou Mahaprabhuem šli Paramananda Puri a Brahmananda Bharati a po Jeho bocích pak Svarupa Damodara a Advaita Ācarya.

Text* 209: Všichni ostatní oddaní je dychtivĕ následovali do chrámu Pána Jagannatha.

Text 210: Kvůli velké touze vidĕt Pána všichni porušili usmĕrňující zásady a jen proto, aby spatřili Pánovu tvář, vstoupili do míst, kde se Pánovi obĕtuje jídlo.

Text* 211: Sri Caitanya Mahaprabhu velmi žíznil spatřit Pána a Jeho oči byly jako dva čmeláci pijící med z lotosům podobných očí Pána Jagannatha, který je samotný Krsna.

Text 212: Oči Pána Jagannatha pokořily krásu kvetoucích lotosů a Jeho krk zářil jako safírové zrcadlo.

Text* 213: Pánova brada se žlutohnĕdým nádechem pokořila krásu kvĕtu bandhuli. To ještĕ zvĕtšovalo půvab Jeho jemného úsmĕvu, který připomínal třpytivé vlny nektaru.

Text* 214: Lesk Jeho překrásné tváře sílil každým okamžikem a oči stovek a tisíců oddaných pily její med jako čmeláci.

Text 215: Čím více očima pili nektarový med Jeho lotosu podobné tváře, tím více se jejich žízeň zvĕtšovala a nemohli z Nĕho spustit oči.

Text* 216: Sri Caitanya Mahaprabhu i Jeho oddaní prožívali při pohledu na Jagannathovu tvář transcendentální blaženost. To trvalo až do poledne.

Text* 217: Na tĕle Sri Caitanyi Mahaprabhua se jako obvykle objevily příznaky transcendentální blaženosti. Potil se a třásl a z Jeho očí tekly nepřetržité proudy slz. Pán však tyto slzy potlačil, aby nerušily Jeho pohled na Pánovu tvář.

Text* 218: Jejich pohled na tvář Pána Jagannatha byl přerušen pouze při obĕtování jídla. Potom se na Jeho tvář dívali znovu. Když bylo Pánu obĕtováno jídlo, Sri Caitanya Mahaprabhu provádĕl svůj kirtan.

Text* 219: Sri Caitanya Mahaprabhu byl z pohledu na tvář Pána Jagannatha tak blažený, že na všechno zapomnĕl. Oddaní Ho však v poledne odvedli na obĕd.

Text* 220: Protože všichni služebníci Pána Jagannatha vĕdĕli, že ráno začne slavnost velkých vozů, zdvojnásobili množství obĕtovaného jídla.

Text 222: Já, Krsnadasa, vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu po vzoru Sri Rupy a Sri Raghunatha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.