Ve své Anubhasyi Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že materialista mylnĕ pokládá tĕlo a mysl za zdroj hmotného požitku. Materialista jinými slovy uznává tĕlesné pojetí života. Sri Caitanya Mahaprabhu se na syna Maharaje Prataparudry nedíval jako na materialistu jen kvůli tomu, že byl synem materialisty. Ani sebe nepovažoval za poživatele. Mayavadští filosofové dĕlají velkou chybu, když považují sac-cid-ananda-vigrahu, transcendentální podobu Pána, za hmotné tĕlo. V transcendenci se žádné hmotné znečištĕní nenachází, ani není možné představovat si duchovno v hmotĕ. Hmotu nelze přijímat jako nĕco duchovního. Jak naznačují technické termíny bhauma ijya-dhih (Srimad-Bhagavatam 10.84.13), materialističtí mayavadi si představují podobu Boha v hmotĕ, i když podle jejich představ je Bůh v konečném smyslu bez podoby. To je však pouze mentální spekulace. I když je Sri Caitanya Mahaprabhu Nejvyšší Osobnost Božství, vystupuje v roli gopi. A zároveň králova syna vidĕl přímo jako syna Nandy Maharaje, Vrajendra-nandanu Hariho. To je podle védské kultury dokonalá vize, což potvrzuje Srimad Bhagavad-gita: panditah sama-darsinah. Takovéto přijímání Absolutní Pravdy v souladu s vaisnavskou filosofií je vysvĕtleno v Mundaka Upanisadĕ (3.2.3) a v Katha Upanisadĕ (1.2.23) tĕmito slovy:

nayam atma pravacanena labhyo
na medhaya na bahuna srutena
yam evaisa vrnute tena labhyas
tasyaisa atma vivrnute tanum svam

„Nejvyššího Pána nelze dosáhnout učenými výklady, velkou inteligencí, a dokonce ani častým nasloucháním. Dosáhnout Ho může pouze ten, koho si On sám vybere. Takové osobĕ vyjeví svoji podobu.“

Živá bytost je v hmotné existenci zapletena právĕ kvůli nedostatku takového duchovního pohledu. Srila Bhaktivinoda Thakura ve své Kalyana-kalpataru zpívá: samsare asiya prakrti bhajiya`purusa' abhimane mari. Když živá bytost přijde do hmotného svĕta, považuje se za poživatele, a tak se více a více zaplétá.