Text* 1: S úctou se klaním Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi, jenž si osobnĕ vychutnával nektar extatické lásky ke Krsnovi a poté naučil své oddané, jak si ji vychutnávat. Tak je osvítil ohlednĕ extatické lásky ke Krsnovi, aby je mohl zasvĕtit do transcendentálního poznání.

Text* 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Pánu Nityanandovi! Sláva Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text* 3: Takto Sri Caitanya Mahaprabhu pobýval v Džagannáth Purí ve společnosti svých oddaných, neustále pohroužený do extatické oddané lásky.

Text* 4: V dalším roce šli všichni oddaní z Bengálska jako obvykle do Džagannáth Purí a jako v předešlých letech se setkali se Sri Caitanyou Mahaprabhuem a oddanými.

Text* 5: Společnĕ s oddanými z Bengálska přišel i urozený muž jménem Kalidasa, který nikdy nevyslovil nic jiného než svaté jméno Krsny.

Text* 6: Kalidasa byl vysoce pokročilý oddaný, a přesto byl prostý a velkomyslný. Při vykonávání svých bĕžných povinností neustále pronášel svaté jméno Krsny.

Text 7: Když hrál žertem kostky, pronášel přitom Hare Krsna.

Text* 8: Kalidasa byl strýcem Raghunatha dase Gosvamiho. Po celý život, i ve stáří, se snažil jíst zbytky jídla, které po sobĕ nechali nĕjací vaisnavové.

Text* 9: Kalidasa jedl zbytky jídla od všech vaisnavů, kteří v Bengálsku byli.

Text* 10: Chodil za všemi vaisnavy narozenými v rodinách brahmanů, ať byli začátečníci, nebo pokročilí, a nosil jim dary v podobĕ prvotřídních potravin.

Text* 11: Každého takového vaisnavu prosil o zbytky jídla, a když žádné nedostal, schoval se nĕkde nablízku.

Text* 12: Vaisnavové po jídle své talíře z listů vyhazovali. Kalidasa pak vyšel z úkrytu, listy vzal a vylízal z nich zbytky.

Text* 13: Dary nosil také do domů vaisnavů narozených v rodinách sudrů. Poté se schoval, a tak jedl zbytky jídla, které oni vyhodili.

Text 14: Jeden velký vaisnava jménem Jhadu Thakura patřil ke kastĕ bhuṅimali. Kalidasa šel s mangy do jeho domu.

Text* 15: Kalidasa dal manga Jhaduovi Thakurovi a s úctou se mu poklonil. Poté se s úctou poklonil i jeho ženĕ.

Text* 16: Když Kalidasa přišel k Jhaduovi Thakurovi, vidĕl, jak tato svatá osoba sedí se svou manželkou. Jakmile ho Jhadu Thakura spatřil, také se mu s úctou poklonil.

Text* 17: Po chvíli mluvení s Kalidasem řekl Jhadu Thakura následující sladká slova:

Text* 18: „Jak ti mohu sloužit? Patřím k nízké kastĕ a ty jsi úctyhodný host.“

Text* 19: „S tvým svolením pošlu jídlo do domu nĕjakého brahmany, kde budeš moci přijmout prasadam. Pokud to udĕláš, budu moci žít velmi spokojenĕ.“

Text* 20: Kalidasa odpovĕdĕl: „Můj drahý pane, prosím udĕl mi svou milost. Přišel jsem tĕ navštívit, přestože jsem velmi pokleslý a hříšný.“

Text* 21: „Pouhým pohledem na tebe jsem se očistil. Jsem ti velice zavázaný, protože teď je můj život úspĕšný.“

Text* 22: „Můj drahý pane, mám jednu touhu. Buď ke mnĕ prosím milostivý a polož laskavĕ své nohy na mou hlavu, aby se jí dotkl prach z tvých nohou.“

Text* 23: Jhadu Thakura odpovĕdĕl: „Nehodí se, abys mĕ žádal o takovou vĕc. Zatímco ty jsi ctihodný a bohatý muž, já pocházím z rodiny, která patří k velmi nízké kastĕ.“

Text* 24: Kalidasa potom recitoval nĕjaké verše, které Jhadu Thakura poslouchal s velkou radostí.

Text 25: „  ,Ani ten, kdo je velkým znalcem sanskrtské literatury, není uznán jako Můj oddaný, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Pokud je však Mým čistým oddaným bez touhy užívat si plodů svých činů či mentální spekulace nĕkdo narozený v rodinĕ pojídačů psů, je Mi nesmírnĕ drahý. Mĕla by se mu prokazovat veškerá úcta, a cokoliv nabídne, by se mĕlo přijmout, protože takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já!̀  “

Text 26: „  ,Pokud se nĕkdo narodil v rodinĕ brahmanů a má všech dvanáct brahmanských vlastností, ale není oddaný lotosovým nohám Pána Krsny, jenž má lotosu podobný pupek, není zdaleka tak dobrý jako candala, který svou mysl, slova, činy, majetek a život zasvĕtil službĕ Pánu. Pouhé zrození v rodinĕ brahmanů či brahmanské vlastnosti samy o sobĕ nestačí. Človĕk se musí stát čistým oddaným Pána. Pokud je sva-paca neboli candala oddaným, osvobodí nejen sebe, ale také celou svoji rodinu, kdežto neoddaný brahmana, který má jen brahmanské vlastnosti, nemůže očistit ani sebe, natož svoji rodinu.̀  “

Text* 27: „  ,Můj drahý Pane, každý, kdo na svém jazyku neustále udržuje Tvé svaté jméno, je vznešenĕjší než zasvĕcený brahmana. I když se mohl narodit v rodinĕ pojídačů psů, a být tak podle hmotných mĕřítek nejnižší z lidí, je přesto slavný. To je úžasná síla zpívání svatého jména Pána. O tom, kdo zpívá svaté jméno, je známé, že již podstoupil všechny druhy askeze, prostudoval všechny Védy, vykonal všechny velké obĕti zmínĕné ve Védách a vykoupal se na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je skutečným Árjou.̀  “

Text* 28: Když si Jhada Thakura vyslechl tyto citace ze zjeveného písma Srimad-Bhagavatamu, odpovĕdĕl: „Ano, to je pravda, protože to říká sastra. Platí to však o tom, kdo je opravdu pokročilý v oddanosti Krsnovi.“

Text 29: „V takovém postavení se možná nacházejí druzí, já však takovou duchovní sílu nemám. Patřím do nižší kasty a oddanosti Krsnovi nemám, ani co by se za nehet vešlo.“

Text* 30: Kalidasa se Jhaduovi Thakurovi znovu poklonil a požádal ho o svolení odejít. Svĕtec Jhadu Thakura ho šel vyprovodit.

Text* 31: Jhadu Thakura se s Kalidasem rozloučil, a když odešel domů, zůstaly po nĕm na mnoha místech viditelné otisky jeho chodidel.

Text* 32: Kalidasa si prachem z tĕchto šlépĕjí potřel celé tĕlo a potom se schoval nedaleko domu Jhadua Thakura.

Text* 33: Po návratu domů Jhadu Thakura uvidĕl manga, která mu přinesl Kalidasa, a všechna je v mysli obĕtoval Krsna-candrovi.

Text* 34: Žena Jhadua Thakura manga vyjmula z obalu z banánových listů a kůry, a nabídla je Jhaduovi Thakurovi, který je začal cucat a jíst.

Text* 35: Když dojedl, nechal pecky na banánovém listu a jeho žena se najedla po nĕm.

Text* 36: Po jídle zabalila pecky do banánových listů a kůry, pak tyto zbytky vzala a vyhodila je do jámy na odpadky.

Text* 37: Kalidasa olizoval banánovou kůru a pecky i slupku z manga, a přitom ho zaplavila radost v extázi lásky.

Text* 38: Kalidasa tímto způsobem jedl zbytky jídla po každém vaisnavovi žijícím v Bengálsku.

Text* 39: Když Kalidasa navštívil Džagannáth Purí, Níláčalu, Sri Caitanya Mahaprabhu mu udĕlil velkou milost.

Text* 40: Sri Caitanya Mahaprabhu pravidelnĕ každý den navštĕvoval Jagannathův chrám. Chodil s Ním Jeho osobní služebník Govinda, který nosil Jeho nádobu na vodu.

Text* 41: Na severní stranĕ Simha-dváry je za dveřmi dvacet dva schodů vedoucích do chrámu a na jejich úpatí je prohlubeň.

Text* 42: Sri Caitanya Mahaprabhu si v té prohlubni vždy omyl nohy a potom šel do chrámu zhlédnout Pána Jagannatha.

Text* 43: Sri Caitanya Mahaprabhu svému osobnímu služebníkovi Govindovi přikázal, aby si nikdo nebral vodu, kterou si umyl nohy.

Text* 44: Kvůli Pánovu přísnému zákazu se žádná živá bytost neopovážila tu vodu vzít. Nĕkteří z Jeho důvĕrných společníků si ji však různými triky brali.

Text* 45: Jednoho dne, když si tam Sri Caitanya Mahaprabhu myl nohy, přišel Kalidasa a natáhl dlaň, aby tu vodu dostal.

Text* 46: Kalidasa se napil jednou, podruhé, potřetí. Poté mu Sri Caitanya Mahaprabhu zakázal pít dál.

Text* 47: „Už tohle víckrát nedĕlej. Splnil jsem ti tvou touhu, jak jen to šlo.“

Text* 48: Sri Caitanya Mahaprabhu je nejvznešenĕjší a vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství. Proto dobře vĕdĕl, že Kalidasa ve svém srdci chová naprostou víru ve vaisnavy.

Text* 49: Díky této jeho vlastnosti ho Sri Caitanya Mahaprabhu uspokojil milostí, kterou nikdo jiný nemůže získat.

Text* 50: Na jižní stranĕ je vzadu nad schodištĕm o dvaceti dvou stupních Božstvo Pána Nrsimhadevy. Když se jde po schodech nahoru kchrámu, stojí po levé stranĕ.

Text* 51: Sri Caitanya Mahaprabhu cestou do chrámu vzdal poklony Pánu Nrsimhadevovi, otočený levým bokem k Božstvu. Při poklonách stále dokola opakoval následující verše.

Text 52: „  ,S úctou se Ti klaním, Pane Nrsimhadevo. Přinášíš radost Maharajovi Prahladovi a Tvé drápy drásají hruď Hiranyakasipua jako dláto sekající kámen.̀  “

Text* 53: „  ,Pán Nrsimhadeva je tady a je také tam na druhé stranĕ. Kamkoliv jdu, tam vidím Pána Nrsimhadevu. Je vnĕ i uvnitř mého srdce. Přijímám proto útočištĕ u Pána Nrsimhadevy, původní Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “

Text* 54: Po tĕchto poklonách Pánu Nrsimhadevovi navštívil Sri Caitanya Mahaprabhu chrám Pána Jagannatha. Potom se vrátil domů, dokončil své polední povinnosti a naobĕdval se.

Text* 55: Kalidasa stál venku u dveří a čekal na zbytky jídla Sri Caitanyi Mahaprabhua. Mahaprabhu to vĕdĕl a dal Govindovi jisté znamení.

Text* 56: Govinda všem znamením Sri Caitanyi Mahaprabhua rozumĕl, a proto okamžitĕ Kalidasovi odnesl zbytky Pánova jídla.

Text* 57: Přijímání zbytků jídla vaisnavů je tak hodnotné, že Sri Caitanyu Mahaprabhua přimĕlo k tomu, aby Kalidasovi udĕlil svou nejvyšší milost.

Text* 58: Vzdejte se proto odporu i váhání a snažte se jíst zbytky jídla vaisnavů, protože díky tomu budete moci dosáhnout svého vytouženého životního cíle.

Text* 59: Zbytky jídla obĕtovaného Pánu Krsnovi se nazývají maha-prasadam. A když tyto zbytky přijme oddaný, jsou povýšeny na maha-maha-prasadam.

Text* 60: Prach z nohou oddaného, voda, která umyla nohy oddaného, a zbytky jídla po oddaném jsou tři velmi mocné substance.

Text* 61: Službou tĕmto třem človĕk dosáhne nejvyššího cíle extatické lásky ke Krsnovi. Všechna zjevená písma to hlasitĕ prohlašují znovu a znovu.

Text* 62: Poslouchejte prosím, moji milí oddaní, co říkám, protože znovu a znovu naléhám: mĕjte v tyto tři vĕci víru a bez váhání jim služte.

Text* 63: Od tĕchto tří lze získat nejvyšší cíl života – extatickou lásku ke Krsnovi. To je nejvĕtší milost Pána Krsny. Důkazem toho je samotný Kalidasa.

Text* 64: Takto žil Sri Caitanya Mahaprabhu v Džagannáth Purí, Níláčale, a neviditelným způsobem udílel Kalidasovi velkou milost.

Text* 65: Sivananda Sena s sebou toho roku přivedl i svou ženu a nejmladšího syna, Puriho dase.

Text* 66: Sivananda Sena šel se svým synem navštívit Sri Caitanyu Mahaprabhua do Jeho domu, kde syna nechal složit poklony u Pánových lotosových nohou.

Text* 67: Sri Caitanya Mahaprabhu chlapce opakovanĕ žádal, aby pronesl Krsnovo jméno, ale chlapec svaté jméno nevyslovil.

Text* 68: Chlapec svaté jméno Krsny nevyslovil ani přesto, že se ho k tomu Sivananda Sena snažil přimĕt ze všech sil.

Text* 69: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Celý svĕt jsem přimĕl ke zpívání svatého jména Krsny, dokonce i stromy a nehybné rostliny.“

Text* 70: „Ale tohoto chlapce se Mi k tomu, aby vyslovil svaté jméno Krsny, přimĕt nepodařilo.“ Když to Svarupa Damodara Gosvami uslyšel, promluvil.

Text* 71: Řekl: „Můj drahý Pane, zasvĕtil jsi ho do jména Krsny, ale on tuto mantru nechce po jejím přijetí vyslovovat přede všemi.“

Text* 72: „Opakuje si mantru v mysli, ale nahlas ji neřekne. Domnívám se, že o to mu jde.“

Text* 73: Jiného dne Sri Caitanya Mahaprabhu chlapci řekl: „Přednes nĕco, Můj drahý Puri dasi.“ Tehdy chlapec složil následující verš a přede všemi ho přednesl.

Text* 74: „Pán Sri Krsna je jako modrý lotosový kvĕt pro uši, jako balzám pro oči, jako náhrdelník z drahokamů indranila pro hruď a pro dívky z Vrindávanu je jako ozdoby pro všechny příležitosti. Nechť je tento Pán Sri Hari, Krsna, oslavován!“

Text* 75: Chlapec složil tak krásný verš, přestože mu bylo teprve sedm let a nemĕl ještĕ žádné vzdĕlání. Všichni nad tím žasli.

Text* 76: Toto je sláva bezpříčinné milosti Sri Caitanyi Mahaprabhua, jejíž rozsah ani polobozi v čele s Pánem Brahmou nedokáží odhadnout.

Text* 77: Všichni oddaní zůstali se Sri Caitanyou Mahaprabhuem po celé čtyři mĕsíce. Pak jim Pán nařídil, aby se vrátili zpátky do Bengálska, a oni tedy odešli.

Text* 78: Dokud zůstávali oddaní v Níláčale, Džagannáth Purí, Sri Caitanya Mahaprabhu si udržoval vnĕjší vĕdomí. Jakmile však odešli, znovu převládlo Jeho šílenství v extázi lásky ke Krsnovi.

Text* 79: Sri Caitanya Mahaprabhu si celé dny a noci přímo vychutnával Krsnovu krásu, vůni a chuť, jako kdyby se Krsny bezprostřednĕ dotýkal.

Text* 80: Jednoho dne, když šel Sri Caitanya Mahaprabhu opĕt navštívit chrám Pána Jagannatha, k Nĕmu přistoupil vrátný od Simha-dváry a s úctou se Mu poklonil.

Text* 81: Pán se ho zeptal: „Kde je Krsna, Můj život a duše? Prosím ukaž Mi Krsnu.“ Po tĕchto slovech uchopil vrátného za ruku.

Text* 82: Vrátný odpovĕdĕl: „Syn Nandy Maharaje je tady; pojď prosím se mnou a já Ti Ho ukážu.“

Text* 83: Pán Caitanya vrátnému řekl: „Ty jsi Můj přítel. Ukaž Mi prosím, kde je Pán Mého srdce.“ Po tĕchto Pánových slovech oba odešli na místo známé jako Jagamohana, odkud každý zhlíží Pána Jagannatha.

Text* 84: „Jen se podívej!“ řekl vrátný. „Zde je nejlepší ze všech Osobností Božství. Odtud se můžeš na Pána dívat k plné spokojenosti svých očí.“

Text* 85: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu stál za obrovským sloupem zvaným Garuda-stambha, a jak se tak díval na Pána Jagannatha, vidĕl, že se Pán Jagannatha stal Pánem Krsnou s flétnou na rtech.

Text* 86: Tuto událost velmi pĕknĕ popsal Raghunatha dasa Gosvami ve své knize Gauraṅga-stava-kalpa-vrksa.

Text* 87: „  ,Vrátný, Můj drahý příteli, kde je Krsna, Pán Mého srdce? Rychle Mi Ho ukaž, prosím.̀ Takto Pán Sri Caitanya Mahaprabhu oslovil vrátného jako šílený. Vrátný Ho chytil za ruku a spĕšnĕ odpovĕdĕl: ,Pojď se podívat na svého milého!̀ Nechť se tento Pán Sri Caitanya Mahaprabhu zjeví v mém srdci a tak poblázní i mĕ.“

Text* 88: V tu chvíli bylo Pánu Jagannathovi obĕtováno jídlo a také arati za zvuku lastur a cinkání zvonků. Tomuto obĕtování se říká gopala-vallabha-bhoga.

Text* 89: Po skončení arati odnesli prasadam a služebníci Pána Jagannatha přišli nĕjaké nabídnout Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 90: Služebníci Pána Jagannatha nejdříve ovĕnčili Sri Caitanyu Mahaprabhua girlandou a poté Mu nabídli prasadam Pána Jagannatha. To prasadam bylo tak úžasné, že už jeho vůnĕ přivádĕla mysl k šílenství, o jeho chuti ani nemluvĕ.

Text* 91: Prasadam bylo připravené z prvotřídních potravin. Služebník chtĕl proto Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi dát trochu ochutnat.

Text* 92: Sri Caitanya Mahaprabhu kousek prasadam ochutnal a Govinda zbytek vzal a zabalil do cípu svého šálu.

Text* 93: Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi toto prasadam chutnalo miliónkrát víc než nektar, a proto byl naprosto spokojený. Chlupy po celém tĕle se Mu zježily a z očí Mu tekly nekonečné proudy slz.

Text* 94: Sri Caitanya Mahaprabhu uvažoval: „Odkud se v tom prasadam vzala taková chuť? To je jistĕ proto, že se ho dotkl nektar Krsnových rtů.“

Text* 95: Na základĕ tohoto pochopení Sri Caitanya Mahaprabhu pocítil emoce extatické lásky ke Krsnovi. Když však uvidĕl služebníky Pána Jagannatha, ovládl se.

Text 96: Pán neustále opakoval: „Jen ten, kdo má obrovské štĕstí, může přijít ke trošce zbytků jídla obĕtovaného Pánu.“

Text* 97: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Toto jsou zbytky jídla, které jedl Krsna, a proto se dotekem Jeho rtů promĕnily v nektar. Překonávají nebeský nektar, a dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahma, je nesnadné je získat.“

Text* 98: „Zbytky Krsnova jídla se nazývají phela. Každý, kdo získá byť jen malou část, musí být považován za velmi požehnaného.

Text* 99: „Ten, kdo má jen obyčejné štĕstí, takovou milost získat nemůže. Tyto zbytky mohou dostat jedinĕ ti, kdo mají úplnou milost Krsny.“

Text* 100: „Slovo ,sukrtì označuje zbožné činnosti provádĕné Krsnovou milostí. Ten, kdo má tolik štĕstí, aby získal tuto milost, dostane zbytky Pánova jídla, a díky tomu bude slavný.“

Text* 101: Po tĕchto slovech se Sri Caitanya Mahaprabhu se všemi služebníky rozloučil. Zhlédl další obĕtování jídla, zvané upala-bhoga, a potom se vrátil domů.

Text* 102: Po dokončení svých poledních povinností Sri Caitanya Mahaprabhu snĕdl obĕd, ale neustále vzpomínal na zbytky Krsnova jídla.

Text* 103: Sri Caitanya Mahaprabhu sice vykonával vnĕjší činnosti, ale Jeho mysl byla naplnĕná extatickou láskou. S velkými tĕžkostmi se svou mysl snažil ovládnout, ale ta byla nakonec vždy přemožena nesmírnĕ hlubokou extází.

Text* 104: Po dokončení svých večerních povinností Sri Caitanya Mahaprabhu usedl se svými osobními společníky na odlehlém místĕ a s velkou radostí hovořil o Krsnových zábavách.

Text* 105: Na znamení Sri Caitanyi Mahaprabhua přinesl Govinda prasadam Pána Jagannatha a Pán jednu část poslal Paramanandovi Purimu a Brahmanandovi Bharatimu.

Text* 106: Sri Caitanya Mahaprabhu potom zbytek prasadam rozdĕlil mezi Ramanandu Raye, Sarvabhaumu Bhattacaryu, Svarupu Damodara Gosvamiho a všechny ostatní oddané.

Text* 107: Při ochutnávání neobyčejné sladkosti a vůnĕ tohoto prasadam jen žasli.

Text* 108: Sri Caitanya Mahaprabhu said, "These ingredients, such as sugar, camphor, black pepper, cardamom, cloves, butter, spices and licorice, are all material. Everyone has tasted these material substances before.

Text* 110: „Ale v tĕchto složkách,“ pokračoval Pán, „jsou neobyčejné chuti a vůnĕ. Jen je ochutnejte a uvidíte, jak odlišný zážitek to bude.“

Text* 111: „Necháme-li stranou jejich chuť, i jejich vůnĕ tĕší mysl a způsobuje zapomenutí jakékoliv jiné sladkosti mimo té své.“

Text 112: „Je tedy třeba chápat, že se tĕchto obyčejných složek dotkl duchovní nektar Krsnových rtů a předal jim všechny své duchovní vlastnosti.“

Text* 113: „Neobyčejná vůnĕ a chuť, jež jsou nesmírnĕ okouzlující a způsobují zapomenutí na všechny ostatní zážitky, jsou vlastnostmi Krsnových rtů.“

Text* 114: „Toto prasadam je dostupné pouze jako výsledek mnoha zbožných činností. Nyní si ho s velkou vírou a oddaností vychutnejte.“

Text* 115: Všichni hlasitĕ zpívali svaté jméno Hariho, když ochutnávali prasadam. Jakmile ho ochutnali, mysl každého z nich zešílela v extázi lásky.

Text* 116: V extázi lásky Sri Caitanya Mahaprabhu nařídil Ramanandovi Rayovi, aby přednesl nĕjaké verše. Ramananda Raya tedy řekl toto:

Text 117: „  ,Ó hrdino v rozdávání milodarů, dej nám prosím nektar svých rtů. Tento nektar zvĕtšuje chtivou touhu po požitku a odstraňuje nářek hmotného svĕta. Dej nám prosím nektar svých rtů, kterých se dotkla Tvoje transcendentálnĕ znĕjící flétna, protože tento nektar způsobuje, že všechny lidské bytosti zapomínají na všechny ostatní druhy připoutanosti.̀  “

Text* 118: Po vyslechnutí tohoto verše v podání Ramanandy Raye byl Sri Caitanya Mahaprabhu velice spokojený a přednesl pak následující verš, který vyslovila Srimati Radharani ve stavu velké úzkosti.

Text 119: „  ,Moje drahá přítelkynĕ, nepřekonatelný nektar rtů Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsny, lze získat jedinĕ po vykonání mnoha a mnoha zbožných činností. U překrásných gopi z Vrindávanu tento nektar ničí touhu po všech ostatních chutích. Madana-mohana neustále žvýká betel, který překonává nebeský nektar. Tak jistĕ zvĕtšuje touhy Mého jazyka.̀  “

Text* 120: Sri Caitanyu Mahaprabhua po tĕchto slovech zaplavily láskyplné extatické emoce. Začal mluvit jako šílenec a vysvĕtlovat význam obou veršů.

Text* 121: "My dear lover," Lord Caitanya said in the mood of Srimati Radharani, "let Me describe some of the characteristics of Your transcendental lips. They agitate the mind and body of everyone, they increase lusty desires for enjoyment, they destroy the burden of material happiness and lamentation, and they make one forget all material tastes. The whole world falls under their control. They vanquish shame, religion and patience, especially in women. Indeed, they inspire madness in the minds of all women. Your lips increase the greed of the tongue and thus attract it. Considering all this, We see that the activities of Your transcendental lips are always paradoxical.

Text* 123: „Můj drahý Krsno, protože jsi muž, není nic výjimečného na tom, že přitažlivost Tvých rtů dokáže rozrušit mysl žen. Stydím se však říci, že Tvoje nestoudné rty nĕkdy přitahují i Tvou flétnu, o které se míní, že je také mužského rodu. Ráda pije nektar Tvých rtů, a proto také zapomíná na všechny ostatní chuti.“

Text* 124: „Vedle vĕdomých živých bytostí je nĕkdy Tvými rty oživena i nevĕdomá hmota. Tvé rty jsou proto velcí kouzelníci. I když Tvá flétna není nic jiného než suché dřevo, Tvé rty jí kupodivu neustále umožňují pít jejich nektar. V suché dřevĕné flétnĕ vytvářejí mysl a smysly a probouzejí v ní transcendentální blaženost.“

Text* 125: „Tato flétna je velmi vychytralý muž, který znovu a znovu pije chuť rtů jiného muže. Chlubí se svými vlastnostmi a gopim říká: ,Ó gopi, jste-li tak pyšné na to, že jste ženy, pojďte a užívejte si svého vlastnictví – nektaru rtů Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “

Text* 126: „Tehdy Mi flétna rozzlobenĕ řekla: ,Odlož svůj stud, strach a zbožnost a pojď pít Krsnovy rty. Když to udĕláš, já se jich vzdám. Pokud se však svého studu a strachu nevzdáš, budu pokračovat v pití nektaru Krsnových rtů bez ustání. Mám z Tebe trochu obavy, protože Ty máš také právo pít tento nektar, ale co se ostatních týče, ty považuji za pouhá stébla trávy.̀  “

Text* 127: „Nektar Krsnových rtů spojený s tóny Jeho flétny přitahuje všechny lidi ve třech svĕtech. Jakmile však my gopi zůstaneme z úcty k náboženským zásadám klidné, tato flétna nás pomlouvá.“

Text* 128: „Nektar Tvých rtů a tóny Tvé flétny se spojí, aby uvolnily naše opasky, a přimĕjí nás vzdát se studu a zbožnosti, dokonce i před našimi představenými. Jako kdyby nás táhly za vlasy, nás násilím odvlečou a předají Tobĕ, abychom se staly Tvými služkami. Lidé se nám smĕjí, když se o tom dozvĕdí. Jsme tak zcela podřízené této flétnĕ.“

Text* 129: „Tato flétna sice není nic jiného než suchý bambusový prut, ale přesto se stává naším pánem, který nás tolika způsoby uráží, že nás přivádí do úzkých. Co můžeme dĕlat jiného, než to snášet? Zlodĕjova matka se nemůže hlasitým pláčem dožadovat spravedlnosti, když je zlodĕj potrestán. Proto jednoduše mlčíme.“

Text* 130: „Tak se chovají tyto rty. Jen uvaž nĕkterá další bezpráví. Vše, co se tĕchto rtů dotkne, jako například jídlo, nápoje či betel, se stane nektarem a říká se tomu krsna-phela neboli zbytky po Krsnovi.“

Text* 131: „Samotní polobozi nemohou získat byť jen kousek zbytků tohoto jídla ani po mnoha modlitbách. Jen si představ, jak jsou tyto zbytky pyšné! Zbytky tohoto jídla může získat jedinĕ ten, kdo po mnoho životů jednal zbožnĕ a stal se tak oddaným.“

Text* 132: „Betel žvýkaný Krsnou je neocenitelný a zbytky tohoto vyžvýkaného betelu z Jeho úst jsou považovány za esenci nektaru. Když gopi tyto zbytky přijímají, jejich ústa se stávají Jeho plivátky.“

Text* 133: „Můj drahý Krsno, prosím zanech proto všech svých úskoků, které jsi tak mistrnĕ nastražil. Nesnaž se tóny své flétny zničit životy gopi. Tvé laškování a smích Tĕ teď činí zodpovĕdným za zabití žen. Lepší by pro Tebe bylo uspokojit nás milodarem v podobĕ nektaru Tvých rtů.“

Text* 134: Mysl Sri Caitanyi Mahaprabhua se při této řeči zmĕnila. Hnĕv ustoupil, ale zvĕtšil se Jeho mentální neklid.

Text* 135: Sri Caitanya Mahaprabhu pokračoval: „Tento nektar z Krsnových rtů je nesmírnĕ tĕžké získat, ale život toho, kdo trochu dostane, se stane úspĕšným.“

Text* 136: „Pokud se však ten, kdo je k tomu oprávnĕný, tohoto nektaru nenapije, pak takový nestoudný človĕk žije dál zbytečnĕ.“

Text* 137: „Jsou tací, kteří nejsou oprávnĕní tento nektar pít, a přesto ho neustále pijí, zatímco nĕkteří z tĕch oprávnĕných ho nikdy nedostanou, a tak zemřou na chtivost.“

Text* 138: „To je třeba chápat tak, že taková neoprávnĕná osoba získala nektar Krsnových rtů díky nĕjaké askezi.“

Text* 139: Sri Caitanya Mahaprabhu znovu řekl Ramanandovi Rayovi: „Řekni prosím nĕco, chci naslouchat.“ Ramananda Raya pochopil situaci, a tak recitoval následující slova gopi.

Text 140: „  ,Mé drahé gopi, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Krsnových rtů a nám gopim, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štĕstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na tĕle.̀  “

Text* 141: Po vyslechnutí tohoto verše se Sri Caitanya Mahaprabhu pohroužil do extáze lásky a s velice rozrušenou myslí začal vysvĕtlovat jeho význam jako nĕjaký šílenec.

Text* 142: „Jedny gopi řekly druhým: ,Jen pohleďte na úžasné zábavy Krsny, syna Vrajendry! Jistĕ se ožení se všemi gopimi z Vrindávanu. Proto gopi s jistotou vĕdí, že nektar Krsnových rtů je jejich majetkem a nikdo jiný si ho nemůže užívat.̀  “

Text* 143: „  ,Mé drahé gopi, zvažte prosím, jaké zbožné činnosti musela tato flétna ve svém minulém životĕ vykonat. Nevíme, jaká navštívila poutní místa, jakou askezi provádĕla ani jakou dokonalou mantru pronášela.̀  “

Text* 144: „  ,Tato flétna je naprosto nezpůsobilá, protože je to jen mrtvý bambus a navíc je mužského rodu. Přesto však neustále pije tento nektar Krsnových rtů, který překonává veškerou nektarovou sladkost. Gopi zůstávají naživu jen díky nadĕji, že tento nektar jednou získají.̀  “

Text* 145: „  ,Přestože je nektar Krsnových rtů výhradním vlastnictvím gopi, tato flétna, pouhý bezvýznamný prut, ho násilím pije a hlasitĕ zve gopi, aby se také přišly napít. Jen si představte sílu její askeze a jejího štĕstí! Dokonce i velcí oddaní pijí nektar Krsnových rtů až poté, co se napila tato flétna.̀  “

Text* 146: „  ,Když se Krsna koupe v řekách očišťujících vesmír, jako je Jamuna a Ganga z nebeského svĕta, velké osobnosti tĕchto řek chtivĕ a s radostí pijí zbytky nektarové šťávy z Jeho rtů.̀  “

Text* 147: „  ,Kromĕ řek jsou tu stromy, které stojí na jejich březích jako velcí asketové zamĕstnaní konáním dobra pro všechny ostatní živé bytosti a pijí nektar Krsnových rtů tak, že svými kořeny sají vodu z tĕchto řek. Proč tak pijí, nevíme.̀  “

Text* 148: „  ,Stromy na březích Jamuny a Gangy jsou neustále šťastné. Zdá se, jako by se svými kvĕty usmívaly a jako by ronily slzy v podobĕ vytékajícího medu. Tak jako pociťují transcendentální radost předkové vaisnavského syna či vnuka, prožívají blaženost i stromy, protože tato flétna je členem jejich rodiny.̀  “

Text* 149: „Gopi uvažovaly: ,Tato flétna pro takové postavení není vůbec způsobilá. Chceme vĕdĕt, jakou askezi podstoupila, abychom ji mohly podstoupit také. Tato flétna pije nektar Krsnových rtů, i když je k tomu nezpůsobilá. Když to my, způsobilé gopi, vidíme, umíráme neštĕstím. Musíme proto uznat askezi, kterou tato flétna ve svém minulém životĕ podstoupila.̀  “

Text* 150: Při tĕchto šílených řečech byl Sri Mahaprabhu plný extatických emocí. Ve společnosti Svarupy Damodara Gosvamiho a Ramanandy Raye, svých dvou přátel, nĕkdy tančil, nĕkdy zpíval a nĕkdy v extázi lásky upadal do bezvĕdomí. Tímto způsobem trávil Sri Caitanya Mahaprabhu své dny a noci.

Text 151: Já, nejpokleslejší Krsnadasa, očekávám milost Svarupy, Rupy, Sanatany a Raghunatha dase. Pokládám si na hlavu jejich lotosové nohy a pokračuji ve zpívání tohoto eposu, Sri Caitanya-caritamrty, která je sladší než nektar transcendentální blaženosti.