nija-aṅkure — svými poupaty; pulakita — šťastné; puṣpe — svými kvĕty; hāsya — úsmĕvy; vikasita — ukazované; madhu-miṣe — ronĕním medu; vahe — tečou; aśru-dhāra — proudy slz; veṇure — flétnu; māni' — považující; nija-jāti — ze stejné rodiny; āryera — předků; yena — jako kdyby; putra-nāti — syn či vnuk; vaiṣṇava — vaiṣṇavou; haile — když se stane; ānanda-vikāra — promĕna z transcendentální blaženosti.

„  ,Stromy na březích Jamuny a Gangy jsou neustále šťastné. Zdá se, jako by se svými kvĕty usmívaly a jako by ronily slzy v podobĕ vytékajícího medu. Tak jako pociťují transcendentální radost předkové vaisnavského syna či vnuka, prožívají blaženost i stromy, protože tato flétna je členem jejich rodiny.̀  “