Tímto prohlášením se Jhadu Thakura staví do role človĕka narozeného v rodinĕ nízké třídy, který nemá vlastnosti pravého oddaného Pána Krsny. Výroky, jež prohlašují človĕka nízkého původu za vznešeného, pokud je vaisnavou, sice uznává, ale osobnĕ si myslí, že tyto výroky ze Srimad-Bhagavatamu se dobře hodí na druhé, ale ne na nĕho. Jeho postoj přesnĕ odpovídá pravému vaisnavovi, protože vaisnava se nikdy nepovažuje za vznešeného, i když takový skutečnĕ je. Je vždy pokorný a nikdy se nepovažuje za pokročilého oddaného. Spíše si připisuje nižší postavení, což ovšem neznamená, že je opravdu nízký. Sanatana Gosvami jednou řekl, že náleží k rodinĕ nízké kasty, protože se při své službĕ vládního ministra sdružoval s mlecchy a yavany, přestože pocházel z brahmanské rodiny. Podobnĕ se i Jhadu Thakura považoval za človĕka nižší kasty, ale ve skutečnosti byl vznešenĕjší než mnoho tĕch, kteří se narodili v brahmanských rodinách. To je dokázáno nejen ve Srimad-Bhagavatamu, ze kterého ve verších 26 a 27 citoval Kalidasa, ale i jiné sastry obsahují mnoho důkazů potvrzujících tento závĕr. Například v Mahabharatĕ (Vana-parvĕ, 177.20) se uvádí:

sudre tu yad bhavel laksma
dvije tac ca na vidyate
na vai sudro bhavec chudro
brahmano na ca brahmanah

„Pokud má nĕkdo narozený jako sudra vlastnosti brahmany, a brahmana rodem je nemá, nemĕl by být takový sudra považován za sudru a takový brahmana za brahmanu.“

Ve Vana-parvĕ, kapitole 203, verších 11–12, je také řečeno:

sudra-yonau hi jatasya
sad-gunanupatisthatah
arjave vartamanasya
brahmanyam abhijayate

„Pokud človĕk narozený v rodinĕ sudrů rozvinul vlastnosti brahmany, jako je satya (pravdomluvnost), sama (mírumilovnost), dama (sebeovládání) a arjava (upřímnost), dosáhne vznešeného postavení brahmany.“

V Anusasana-parvĕ, kapitole 163, se uvádí:

sthito brahmana-dharmena
brahmanyam upajivati
ksatriyo vatha vaisyo va
brahma-bhuyah sa gacchati

ebhis tu karmabhir devi
subhair acaritais tatha
sudro brahmanatam yati
vaisyah ksatriyatam vrajet

na yonir napi samskaro
na srutam na ca santatih
karanani dvijatvasya
vrttam eva tu karanam

„Pokud nĕkdo skutečnĕ jedná jako brahmana, musí být považován za brahmanu, i kdyby pocházel z rodiny ksatriyů či vaisyů. Ó Devi, dokonce i kdyby pocházel z rodiny sudrů, stane se brahmanou, pokud je opravdu zamĕstnaný brahmanskými činnostmi a má čisté chování brahmany. Vaisya se navíc může stát ksatriyou. Kvalifikací brahmany tedy není ani jeho původ, ani očistné obřady, které podstoupil, ani jeho vzdĕlání. Skutečným mĕřítkem k rozpoznání brahmany je vrtta neboli zamĕstnání.“

Vidĕli jsme, že človĕk, který není synem lékaře ani nestudoval medicínu, je nĕkdy schopný léčit. Když se prakticky naučí, jak operovat, jak míchat léky a jak předepisovat určité léky na určité nemoci, může získat osvĕdčení a být registrován jako praktikující lékař. Může i pracovat jako lékař a být známý jako lékař. I když ho může kvalifikovaný lékař považovat za šarlatána, vláda jeho práci uzná. Zvláštĕ v Indii je mnoho takových lékařů, kteří své lékařské služby odvádĕjí výbornĕ. Jsou uznáni dokonce i vládou. Podobnĕ musí být za brahmanu uznán ten, kdo je zamĕstnaný brahmanskými službami či povinnostmi, bez ohledu na jeho rodinný původ. To je výrok všech saster.

Ve Srimad-Bhagavatamu (7.11.35) je řečeno:

yasya yal laksanam proktam
pumso varnabhivyañjakam
yad anyatrapi drsyeta
tat tenaiva vinirdiset

Narada Muni zde Maharajovi Yudhisthirovi sdĕluje, že znaky brahmany, ksatriyi, vaisyi a sudry jsou popsány v sastrách. Človĕk by proto mĕl být považován za brahmanu, ksatriyu, vaisyu či sudru, pokud projevuje jejich znaky a kvalifikace a pokud v tĕchto pozicích slouží, i když se jako brahmana, ksatriya nebo vaisya nenarodil.

V Padma Puranĕ se uvádí:

na sudra bhagavad-bhaktas
te tu bhagavata matah
sarva-varnesu te sudra
ye na bhakta janardane

„Oddaný by nikdy nemĕl být považován za sudru. Všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství by mĕli být uznáni jako bhagavatové. Pokud však nĕkdo není oddaným Pána Krsny, mĕl by být považován za sudru, i kdyby se narodil v rodinĕ brahmanů, ksatriyů nebo vaisyů.“

V Padma Puranĕ je dále uvedeno:

sva-pakam iva nekseta
loke vipram avaisnavam
vaisnavo varno-bahyo 'pi
punati bhuvana-trayam

„Pokud je človĕk narozený v brahmanské rodinĕ avaisnava neboli neoddaný, nemĕli bychom se mu ani podívat do tváře, stejnĕ jako candalovi neboli pojídači psů. Vaisnava však může očistit všechny tři svĕty, i kdyby se nacházel v jiné varnĕ než brahmanské.“

Padma Purana pokračuje:

sudram va bhagavad-bhaktam
nisadam sva-pacam tatha
viksate jati-samanyat
sa yati narakam dhruvam

„Ten, kdo si myslí, že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství narozený v rodinĕ sudrů, nisadů nebo candalů patří k takové kastĕ, jde zajisté do pekla.“

Brahmana musí být vaisnava a učenec. V Indii je proto zvykem oslovovat brahmanu jako pandita. Bez poznání o Brahmanu nelze poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Vaisnava proto už je brahmanou, kdežto brahmana se může vaisnavou teprve stát. V Garuda Puranĕ se píše:

bhaktir asta-vidha hy esa
yasmin mlecche 'pi vartate
sa viprendro muni-sresthah
sa jñani sa ca panditah

„Pokud se nĕkdo narodí jako mleccha, ale stane se oddaným, musí být považován za nejlepšího z brahmanů a za učeného panditu.“

Tattva-sagara se vyjadřuje podobnĕ:

yatha kañcanatam yati
kamsyam rasa-vidhanatah
tatha diksa-vidhanena
dvijatvam jayate nrnam

„Stejnĕ jako se zvonovina alchymickým postupem promĕní ve styku se rtutí ve zlato, tak se i ten, kdo je náležitĕ vytrénován a zasvĕcen od pravého duchovního mistra, stane okamžitĕ brahmanou.“ Veškeré tyto důkazy ze zjevených písem potvrzují, že podle mínĕní Véd vaisnava nikdy není abrahmana neboli ne-brahmana. O vaisnavovi bychom si nikdy nemĕli myslet, že patří k nižší kastĕ, i kdyby se narodil v rodinĕ mlecchů či yavanů. Protože se stal oddaným Pána Krsny, tak se očistil a dosáhl úrovnĕ brahmany (dvijatvam jayate nrnam).