Text 1: Nejdříve ze všeho skládám uctivé poklony Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi, jenž je nejvyšším cílem života tĕch, kdo v hmotném svĕtĕ přišli o všechno, a který je jediným důvodem snažení pro toho, kdo dĕlá pokrok v duchovním životĕ. Popíši tedy Jeho milostivý přínos v podobĕ oddané služby vykonávané s láskou k Bohu.

Text 2: Opĕvuji Nejvyššího Pána, Sri Caitanyu Mahaprabhua. Ten, kdo přijal útočištĕ u Jeho lotosových nohou, je tou nejslavnĕjší osobou.

Text 3: Na začátku jsem vysvĕtlil pravdu o duchovním mistrovi, a nyní se pokusím vysvĕtlit Pañca-tattvu.

Text 4: Tĕchto pĕt tattev sestupuje spolu s Pánem Caitanyou Mahaprabhuem, který tak s velkou radostí zavádí svoje saṅkirtanové hnutí.

Text 5: Z duchovního pohledu mezi tĕmito tattvami nejsou rozdíly, protože na transcendentální úrovni je vše absolutní. Přesto v duchovním svĕtĕ odlišnosti existují, a pokud je chceme vychutnat, musíme mezi nimi rozlišovat.

Text 6: Uctivĕ se klaním Pánu Sri Krsnovi, který se projevil v pĕti podobách: jako oddaný, expanze oddaného, inkarnace oddaného, čistý oddaný a energie oddanosti.

Text 7: Sri Krsna, který je zdrojem veškeré blaženosti, je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce. Přestože Jej nikdo nepředčí ani se Mu nevyrovná, zjevuje se jako syn Maharaje Nandy.

Text 8: Pán Sri Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, je tím, kdo si nejvíce užívá při tanci rasa. Je vůdcem dívek z Vradži a všichni ostatní jsou jen Jeho společníci.

Text* 9: Ten samý Pán Krsna se zjevil jako Sri Caitanya Mahaprabhu spolu se všemi svými vĕčnými společníky, kteří jsou stejnĕ slavní jako On.

Text 10: Nejvyšší vládce, jediná Osobnost Božství, Sri Caitanya Mahaprabhu, se stal extatickým způsobem oddaným, ale Jeho tĕlo je přesto transcendentální a nedotčené hmotou.

Text 11: Transcendentální chuť milostné lásky ke Krsnovi je tak úžasná, že i samotný Krsna přijímá podobu oddaného, aby ji plnĕ vychutnal.

Text* 12: Z tohoto důvodu přijímá nejvyšší učitel Sri Caitanya Mahaprabhu podobu oddaného a Pána Nityanandu přijímá za svého staršího bratra.

Text 13: Sri Advaita Ācarya je inkarnace Pána Caitanyi v podobĕ oddaného. Tyto tři tattvy (Caitanya Mahaprabhu, Nityananda Prabhu a Advaita Gosañi) jsou tedy vládci neboli páni.

Text 14: Jeden z Nich je Mahaprabhu a druzí dva jsou prabhuové, kteří slouží lotosovým nohám Mahaprabhua.

Text 15: Tito tři vládci (Caitanya Mahaprabhu, Nityananda Prabhu a Advaita Prabhu) jsou hodni být uctíváni všemi živými bytostmi. O čtvrtém principu (kterým je Sri Gadadhara Prabhu) bychom mĕli vĕdĕt, že patří k tĕm, kdo Je uctívají.

Text* 16: Existuje nesčetnĕ mnoho čistých oddaných Pána, v čele se Srivasem Thakurem. Ti všichni jsou známí jako ryzí oddaní.

Text 17: Oddaní vedení Gadadharem Panditem jsou považováni za inkarnace Pánovy vnitřní energie. Jsou to důvĕrní oddaní pohroužení ve službĕ Pánu.

Text 18: The internal devotees or potencies are all eternal associates in the pastimes of the Lord. Only with them does the Lord advent to propound the sankirtana movement, only with them does the Lord taste the mellow of conjugal love, and only with them does He distribute this love of God to people in general.

Text 20-21: Krsnovy vlastnosti jsou pokladnicí transcendentální lásky. Přestože tato pokladnice sestoupila s Krsnou, když tu byl přítomen, byla zapečetĕná. Jakmile však přišel Sri Caitanya Mahaprabhu se svými společníky – Pañca-tattvou, pečeť rozlomili a pokladnici vydrancovali, aby ochutnali transcendentální lásku ke Krsnovi. Čím více ji ochutnávali, tím více po ní prahli.

Text 22: Samotní členové Sri Pañca-tattvy znovu a znovu tančili, čímž usnadňovali pití nektarové lásky k Bohu. Tančili, plakali, smáli se a zpívali jako šílení, a tak rozdávali lásku k Bohu.

Text 23: Při rozdávání lásky k Bohu Caitanya Mahaprabhu a Jeho společníci nebrali v úvahu, kdo je vhodný příjemce a kdo ne nebo které místo je vhodné a které ne. Nekladli si žádné podmínky. Členové Pañca-tattvy rozdávali lásku k Bohu, kdekoliv se naskytla příležitost.

Text 24: Přestože členové Pañca-tattvy vydrancovali pokladnici lásky k Bohu a snĕdli a rozdali vše, co v ní bylo, nevznikl nedostatek, protože tato úžasná pokladnice je tak dokonalá, že rozdáváním lásky z ní se její obsah stonásobnĕ zvĕtší.

Text 25: Záplava lásky k Bohu se šířila všemi smĕry, a tak se do ní ponořili všichni – mladí, staří, ženy i dĕti.

Text 26: Toto hnutí pro vĕdomí Krsny zaplaví celý svĕt a všichni se v nĕm utopí, ať už jsou to lidé slušní, ničemové, nebo dokonce chromí, nemocní či slepí.

Text 27: Když pĕt členů Pañca-tattvy vidĕlo celý svĕt zaplavený láskou k Bohu a semínko hmotného požitku v živých bytostech úplnĕ zničené, byli všichni nesmírnĕ šťastní.

Text 28: Čím více tĕchto pĕt členů Pañca-tattvy způsobuje, že padá déšť lásky k Bohu, tím více se záplava zvĕtšuje a šíří po celém svĕtĕ.

Text 29: The impersonalists, fruitive workers, false logicians, blasphemers, nondevotees and lowest among the student community are very expert in avoiding the Krishna consciousness movement, and therefore the inundation of Krishna consciousness cannot touch them.

Text 31: Seeing that the Mayavadis and others were fleeing, Lord Caitanya thought, "I wanted everyone to be immersed in this inundation of love of Godhead, but some of them have escaped. Therefore I shall devise a trick to drown them also."

Text 33: Tak Pán po zralé úvaze vstoupil do stavu odříkání.

Text 34: Sri Caitanya Mahaprabhu zůstal dvacet čtyři let hospodářem a začátkem svého pĕtadvacátého roku přijal sannyas.

Text* 35: Poté, co přijal sannyas, upoutal Sri Caitanya Mahaprabhu pozornost všech tĕch, kteří se Mu předtím vyhýbali, počínaje logiky.

Text* 36: A tak se všichni tito studenti, ateisté, ploduchtiví pracovníci i kritici přišli odevzdat u lotosových nohou Pána.

Text 37: Pán Caitanya jim všem odpustil a oni se vnořili do oceánu oddané služby, protože z této jedinečné láskyplné sítĕ Sri Caitanyi Mahaprabhua nemůže nikdo uniknout.

Text 38: Sri Caitanya Mahaprabhu se zjevil, aby osvobodil všechny pokleslé duše, a proto vymyslel mnoho plánů, jak je vyprostit ze spárů mayi.

Text 39: Všichni, dokonce i mlecchové a yavanové, byli obráceni v oddané Pána Caitanyi. Pouze neosobní filosofové, Saṅkaracaryovi následovníci, se Mu vyhýbali.

Text 40: Když na své cestĕ do Vrindávanu Pán Caitanya Mahaprabhu procházel Váránasím, mayavadští sannyasi Jej mnoha způsoby pomlouvali.

Text 41: (Pomlouvači říkali:) „Přestože je sannyasi, nestará se o studium vedanty, ale místo toho neustále zpívá a tančí v saṅkirtanu.“

Text 42: „Tento Caitanya Mahaprabhu je negramotný sannyasi, a proto nezná svoje skutečné povinnosti. Nechá se unášet pouhými sentimenty a potuluje se ve společnosti stejných sentimentalistů.“

Text 43: Když Pán Sri Krsna Caitanya slyšel tyto pomluvy, jen se v duchu pousmál, všechna tato obvinĕní odmítl a s mayavadimi nemluvil.

Text 44: Pán Caitanya Mahaprabhu si tedy pomluv mayavadich z Váránasí nevšímal a pokračoval v cestĕ do Mathury. Poté, co ji navštívil, se vrátil zpĕt, aby celou situaci vyřešil.

Text 45: Protože je Pán jako Nejvyšší Osobnost Božství plnĕ nezávislý, ubytoval se tentokrát v domĕ Candrasekhara, přestože ten byl považován za sudru neboli kayasthu.

Text 46: Pán Caitanya pravidelnĕ jedl zásadnĕ v domĕ Tapany Misry. Nikdy se nesdružoval s ostatními sannyasimi, ani od nich nepřijímal pozvání.

Text 47: Když z Bengálska přišel Sanatana Gosvami, setkal se s Pánem Caitanyou v domĕ Tapany Misry. Pán Caitanya tam zůstal celé dva mĕsíce, aby ho učil oddané službĕ.

Text 48: Sri Caitanya Mahaprabhu poučil Sanatanu Gosvamiho o všech pravidelných činnostech oddaného na základĕ Srimad-Bhagavatamu a podobných písem, která tyto důvĕrné pokyny vyjevují.

Text* 49: Zatímco Pán Caitanya Mahaprabhu učil Sanatanu Gosvamiho, Candrasekhara i Tapana Mišra byli velice nešťastní. Vznesli tedy u lotosových nohou Pána žádost.

Text 50: „Jak dlouho máme ještĕ snášet neustálé pomluvy kritiků namířené proti Tvému chování? Než je poslouchat, radĕji skoncujeme se svými životy.“

Text 51: „Všichni mayavadští sannyasi Tvoji Svatost pomlouvají. Nemůžeme ty pomluvy poslouchat, protože nám to trhá srdce.“

Text 52: Když takto Tapana Misra a Candrasekhara hovořili se Sri Caitanyou Mahaprabhuem, jen se lehce pousmál a mlčel. Tehdy přišel Pána navštívit jeden brahmana.

Text 53: Brahmana okamžitĕ padl k lotosovým nohám Sri Caitanyi Mahaprabhua a poprosil Jej, aby jeho návrh s potĕšením přijal.

Text 54: „Můj drahý Pane, pozval jsem k sobĕ domů všechny sannyasi z Váránasí. Pokud i Ty přijmeš pozvání, splní se moje touhy.“

Text 55: „Můj drahý Pane, vím, že se nikdy nesdružuješ s jinými sannyasimi, ale přesto Tĕ prosím, buď ke mnĕ milostivý a přijmi moje pozvání.“

Text 56: Pán Caitanya se usmál a brahmanovo pozvání přijal. Toto gesto učinil proto, aby prokázal milost mayavadským sannyasim.

Text* 57: Brahmana vĕdĕl, že Pán Sri Caitanya Mahaprabhu nikdy nenavštívil dům nikoho jiného. Přesto Jej úpĕnlivĕ žádal, aby přijal toto pozvání, protože mu k tomu dal Pán inspiraci.

Text* 58: Dalšího dne, když Pán Sri Caitanya Mahaprabhu přišel do domu tohoto brahmany, vidĕl tam sedĕt všechny sannyasi z Váránasí.

Text 59: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu sannyasi uvidĕl, ihned se jim poklonil a šel si umýt nohy. Poté si sedl na místĕ, kde si je myl.

Text 60: Když se Caitanya Mahaprabhu usadil na zem, projevil svou mystickou sílu v podobĕ záře připomínající milióny sluncí.

Text 61: Jakmile sannyasi spatřili oslňující záři vycházející z tĕla Sri Caitanyi Mahaprabhua, upoutala jejich pozornost, a všichni okamžitĕ uctivĕ povstali.

Text 62: Vůdce všech přítomných mayavadských sannyasich se jmenoval Prakasananda Sarasvati. Poté, co povstal, oslovil Pána Caitanyu Mahaprabhua s velkou úctou takto.

Text 63: „Tvoje Svatosti, pojď sem prosím, pojď. Proč sedíš na tom nečistém místĕ? Co je příčinou Tvého smutku?“

Text 64: Pán odpovĕdĕl: „Patřím k nižšímu řádu sannyasich, a proto si nezasloužím sedĕt s vámi.“

Text 65: Prakasananda Sarasvati však vzal Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua za ruku a s velkou úctou Jej posadil doprostřed shromáždĕní.

Text* 66: Prakasananda Sarasvati potom řekl: „Vím, že se jmenuješ Sri Krsna Caitanya. Jsi žákem Sri Kesavy Bharatiho, a proto jsi slavný.“

Text 67: „Náležíš k naší Saṅkara-sampradayi a žiješ v naší vesnici Váránasí. Proč se tedy s námi nesdružuješ? Proč nás nechceš ani spatřit?“

Text 68: „Jsi sannyasi. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkirtanovém hnutí, obklopen samými fanatiky?“

Text 69: „Meditace a studium vedanty představují jediné povinnosti sannyasiho. Proč tyto činnosti zanedbáváš a radĕji tančíš s fanatiky?“

Text 70: „Záříš, jako kdybys byl samotný Narayana. Můžeš nám tedy vysvĕtlit, proč se chováš jako lidé z nižších tříd?“

Text 71: Sri Caitanya Mahaprabhu Prakasanandovi Sarasvatimu odvĕtil: „Můj drahý pane, vyslechnĕte si prosím, proč tomu tak je. Můj duchovní mistr Mne považoval za hlupáka, a proto Mĕ pokáral.“

Text 72: „,Jsi hlupák,̀ řekl. ,Nejsi schopen studovat filosofii vedanty, a proto musíš neustále zpívat svaté jméno Krsny. To je podstatou všech manter neboli védských hymnů.̀“

Text 73: „,Pouhým zpíváním svatého jména Krsny se lze vysvobodit z hmotného bytí. A nejen to, pouhé zpívání Hare Krsna mantry umožní uzřít lotosové nohy Pána.̀“

Text 74: „,V tomto vĕku Kali neexistuje jiná náboženská zásada než zpívání svatého jména, které je podstatou všech védských manter. To je význam veškerých písem.̀“

Text* 75: „Poté, co můj duchovní mistr popsal sílu Hare Krsna maha-mantry, naučil Mne další verš a doporučil Mi, abych ho neustále uchovával ve svém hrdle.“

Text 76: „,V tomto vĕku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost, jak udĕlat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.̀“

Text* 77: „Od té doby, co jsem od svého duchovního mistra dostal tento pokyn, zpívám svaté jméno neustále. Mĕl jsem ale pocit, že jsem se samým zpíváním pomátl.“

Text* 78: „Když tak v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplnĕ se zapomínám a smĕji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen.“

Text 79: „Proto jsem posbíral zbytky své rozvahy a začal zvažovat, že toto zpívání svatého jména Krsny zakrylo veškeré Mé duchovní poznání.“

Text 80: „Zjistil jsem, že jsem se vlivem zpívání svatého jména zbláznil, a tak jsem se s tím okamžitĕ svĕřil u lotosových nohou Mého duchovního mistra.“

Text 81: „,Můj drahý Pane, co jste Mi to dal za mantru? Z pouhého pronášení této maha-mantry jsem zešílel!̀“

Text 82: „,Když v extázi zpívám svaté jméno, nutí Mĕ to tančit, smát se a plakat.̀ Když to Můj duchovní mistr slyšel, usmál se a řekl.“

Text 83: „,Povahou Hare Krsna maha-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitĕ rozvine extázi lásky ke Krsnovi.̀“

Text 84: „,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“

Text* 85: „,Pro oddaného, který opravdu rozvinul bhavu, je radost pocházející z dharmy, arthy, kamy a moksi jako kapka ve srovnání s oceánem.̀“

Text* 86: „,Závĕrem všech zjevených písem zní, že človĕk by mĕl probudit svoji neprojevenou lásku k Bohu. Máš velké štĕstí, protože jsi to dokázal.̀“

Text* 87: „,Vlastností lásky k Bohu je, že samotnou svojí povahou v našem tĕle vyvolá transcendentální příznaky a způsobí, že čím dál více dychtíme dosáhnout útočištĕ u lotosových nohou Pána.̀“

Text 88: „,Ten, kdo skutečnĕ rozvinul lásku k Bohu, přirozenĕ nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy zpívá a nĕkdy bĕhá sem a tam jako šílený.̀“

Text 89-90: „,Pocení, třes, ježení chlupů na tĕle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpĕlivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Krsna mantry tančí a plave v oceánu transcendentální blaženosti.̀“

Text 91: „,Mé drahé dítĕ, je moc dobře, že jsi dosáhl nejvyššího cíle života, že jsi rozvinul lásku k Bohu. Velice jsi mne tím potĕšil a jsem Ti za to nesmírnĕ zavázán.̀“

Text 92: „,Mé drahé dítĕ, pokračuj v tančení, zpívání a provádĕní saṅkirtanu ve společnosti oddaných. Choď také kázat o důležitosti zpívání krsna- -namy, protože tím budeš schopen osvobodit všechny pokleslé duše.̀“

Text 93: „Když to Můj duchovní mistr řekl, naučil Mne jeden verš ze Srimad- -Bhagavatamu. Tento verš představuje podstatu všech pokynů Bhagavatamu, a proto ho znovu a znovu opakoval.“

Text* 94: „,Ten, kdo je skutečnĕ pokročilý, nachází potĕšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírnĕ drahý. Je rozrušený a hlasitĕ zpívá svaté jméno. Také se smĕje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀“

Text 95-96: „Pevnĕ vĕřím tĕmto slovům svého duchovního mistra, a proto neustále zpívám svaté jméno Pána, o samotĕ i ve společnosti oddaných. Toto svaté jméno Pána Krsny Mĕ nĕkdy rozezpívá a roztančí, a proto zpívám a tančím. Nemyslete si prosím, že to dĕlám úmyslnĕ, dĕje se to spontánnĕ.“

Text 97: „Ve srovnání s oceánem transcendentální blaženosti, kterou človĕk vychutnává při zpívání Hare Krsna mantry, je blaženost z realizace neosobního Brahmanu (brahmananda) jako mĕlká voda ve stoce.“

Text 98: „,Můj drahý Pane, ó vládce vesmíru, od té doby, kdy jsem Tĕ spatřil, moje transcendentální blaženost nabyla velikosti oceánu. Obklopen tímto oceánem nyní přicházím na to, že veškeré ostatní takzvané štĕstí je jako voda obsažená v otisku kopýtka telete.̀“

Text 99: Poté, co vyslechli Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua, byli všichni mayavadští sannyasi dojati. Jejich myšlení se zmĕnilo, a tak promluvili příjemnými slovy.

Text 100: „Drahý Sri Caitanyo Mahaprabhu, vše, co jsi řekl, je pravda. Pouze ti, kterým přeje štĕstí, dosáhnou lásky k Bohu.“

Text 101: „Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Krsny, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedanta-sutře? Co je na nich špatného?“

Text 102: Poté, co Pán Caitanya Mahaprabhu slyšel mayavadské sannyasi takto mluvit, lehce se pousmál a řekl: „Vážení pánové, pokud nemáte nic proti, řekl bych vám nĕco o filosofii vedanty.“

Text 103: Když to mayavadští sannyasi uslyšeli, nabyli jisté pokory a oslovili Caitanyu Mahaprabhua jako samotného Narayana, kterým, jak se všichni shodli, opravdu byl.

Text 104: „Drahý Caitanyo Mahaprabhu, po pravdĕ řečeno, naslouchání Tvým slovům nás velice tĕší, a Tvoje tĕlesné rysy jsou navíc tak příjemné, že při pohledu na Tebe pociťujeme neobvyklou spokojenost.“

Text 105: „Milý Pane, naše mysli jsou díky Tvému vlivu velmi spokojené a vĕříme, že Tvoje slova nebudou nikdy nerozumná. Můžeš proto o Vedanta- -sutře hovořit.“

Text 106: Pán řekl: „Filosofii vedanty tvoří slova pronesená Nejvyšším Pánem, Osobností Božství Narayanem v podobĕ Vyasadevy.“

Text 107: „Hmotné nedostatky v podobĕ omylů, iluze, podvádĕní a nedokonalosti smyslů se ve slovech Nejvyšší Osobnosti Božství nenacházejí.“

Text 108: „Absolutní Pravda je popsána v Upanisadách a Brahma-sutře, ale jejich verše musíme chápat tak, jak jsou napsány. To je nejslavnĕjší pochopení.“

Text* 109: „Sripada Saṅkaracarya popsal veškerou védskou literaturu z hlediska nepřímých významů. Ten, kdo tyto výklady uslyší, je ztracen.“

Text 110: „Není to však Saṅkaracaryova vina. To Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mu nařídil, aby zakryl skutečný význam Véd.“

Text 111: „Podle přímého chápání je Absolutní Pravdou Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž vlastní úplný duchovní majestát. Nikdo se Mu nemůže vyrovnat a nikdo Jej nepředčí.“

Text 112: „Vše, co se týká Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je duchovní, včetnĕ Jeho tĕla, majestátu a doprovodu. Mayavadská filosofie však Jeho duchovní majestát zakrývá a hlásá teorii impersonalismu.“

Text 113: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá duchovními energiemi. Proto i Jeho tĕlo, jméno, sláva a doprovod jsou duchovní. Mayavadský filosof z nevĕdomosti říká, že to vše jsou jen promĕny hmotné kvality dobra.“

Text 114: „Saṅkaracarya, jenž je inkarnací Pána Sivy, neudĕlal žádnou chybu, protože je pouze služebníkem, který vykonává Pánovy příkazy. Avšak ti, kdo následují jeho mayavadskou filosofii, se řítí do záhuby. Přijdou o veškerý pokrok, kterého v duchovním poznání dosáhli.“

Text 116: „Pán je jako velký planoucí oheň a živé bytosti jsou jako malé jiskry tohoto ohnĕ.“

Text 117: „Živé bytosti jsou energie a nikoliv zdroj. Tímto zdrojem je Krsna, což je názornĕ popsáno v Bhagavad-gitĕ, Visnu Puranĕ a dalších védských textech.“

Text 118: „Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromĕ tĕchto nižších energií je zde ještĕ Má jiná, vyšší energie tvořená živými bytostmi, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“

Text 119: „,Energie Pána Visnua je rozdĕlena do tří kategorií: duchovní energie, živé bytosti a nevĕdomost. Duchovní energie je plná poznání, živé bytosti sice patří k duchovní energii, ale mohou být zmateny, a třetí energii, která je plná nevĕdomosti, je vždy vidĕt v plodonosných činnostech.̀“

Text 120: „Mayavadská filosofie je tak zkažená, že považuje nepatrné živé bytosti za Pána, Nejvyšší Pravdu, a takto monismem zakrývá slávu a svrchovanost Absolutní Pravdy.“

Text 121: „Ve své Vedanta-sutře Srila Vyasadeva napsal, že vše je pouhou přemĕnou Pánovy energie. Saṅkaracarya nicménĕ zmátl svĕt tvrzením, že Vyasadeva udĕlal chybu. Tak způsobil, že se na celém svĕtĕ zvedl velký odpor k teismu.“

Text 122: „Přijetím teorie o přemĕnĕ energie človĕk podle Saṅkaracaryi vytváří iluzi, protože nepřímo uznává, že se Absolutní Pravda mĕní.“

Text 123: „Přemĕna energie je dokázaná skutečnost. Iluzí je mylné tĕlesné pojetí vlastního já.“

Text* 124: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá majestátem ve všech ohledech, a proto působením svých nepochopitelných energií promĕnil hmotný vesmírný projev.“

Text* 125: „Na příkladu zázračného kamene, který svojí energií promĕní železo ve zlato, a přesto zůstane stejný, můžeme porozumĕt tomu, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přemĕňuje své nesčetné energie, a přesto zůstává beze zmĕn.“

Text* 126: „Zázračný kámen zůstává stejný i přesto, že vytváří spoustu vzácných kamenů různých druhů. Nezmĕní svoji původní podobu.“

Text 127: „Mají-li tak nepochopitelnou moc hmotné předmĕty, proč bychom nemĕli vĕřit v nepochopitelnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství?“

Text 128: „Védská zvuková vibrace omkara, ústřední slovo ve védské literatuře, je základem všech védských vibrací. Omkaru bychom tedy mĕli přijmout jako zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství a zdroj vesmírného projevu.“

Text 129: „Zámĕrem Nejvyšší Osobnosti Božství je představovat pranavu (omkaru) jako zdroj veškerého védského poznání. Slova ,tat tvam asì vysvĕtlují védské poznání pouze částečnĕ.“

Text 130: „Pranava (omkara) je maha-vakya (maha-mantra) ve Védách. Saṅkaracaryovi následovníci to zakrývají, aby neautorizovanĕ zdůrazňovali mantru tat tvam asi.“

Text 131: „Tím, kdo má být skrze všechny védské texty a sutry poznán, je Pán Krsna. Saṅkaracaryovi následovníci však skutečný význam Véd zakryli svými nepřímými výklady.“

Text 132: „Nejvyšším ze všech důkazů je védská literatura, která dokazuje sama sebe. Vytvářením výkladů se však její sebedokazující povaha ztratí.“

Text 133: „Kvůli tomu, aby dokázali svou filosofii, ponechali členové mayavadské školy stranou skutečný a snadno pochopitelný význam védské literatury a zavedli nepřímé významy založené na jejich vlastní představivosti.“

Text* 134: Když takto Sri Caitanya Mahaprabhu ukázal nedostatky Saṅkaracaryových výkladů každé sutry, všichni shromáždĕní mayavadští sannyasi žasli.

Text* 135: Všichni mayavadští sannyasi řekli: „Tvoje Svatosti, prosíme Tĕ vĕz, že proti Tvému vyvrácení tĕchto výkladů nic nenamítáme, protože jsi přednesl jasné vysvĕtlení suter.“

Text* 136: „Víme, že celá tato hra se slovy pramení ze Saṅkaracaryovy představivosti, a i když nás to neuspokojuje, přijímáme to proto, že náležíme k jeho škole.“

Text* 137: Mayavadští sannyasi pokračovali: „Podívejme se nyní, jak jsi schopen sutry popsat na základĕ jejich přímého významu.“ Když to Pán Caitanya Mahaprabhu slyšel, zahájil své přímé výklady Vedanta-sutry.

Text 138: „Brahman, který je vĕtší než nejvĕtší, je Nejvyšší Osobnost Božství. V plné míře oplývá šesti druhy majestátu, a proto je zdrojem konečné pravdy a absolutního poznání.“

Text* 139: „Ve své původní podobĕ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá transcendentálním majestátem, který je nedotčený nečistotami hmotného svĕta. Je třeba pochopit, že podle veškeré védské literatury je Nejvyšší Osobnost Božství konečným cílem.“

Text 140: „Hovoříme-li o Nejvyšším jako o neosobním, popíráme tím Jeho duchovní energie. Je logické, že když přijmete poloviční pravdu, nemůžete pochopit celek.“

Text 141: „K Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, lze přistoupit pouze skrze oddanou službu, počínaje nasloucháním. To je jediný způsob, jak se k Nĕmu přiblížit.“

Text 142: „Praktikováním této usmĕrnĕné oddané služby pod vedením duchovního mistra človĕk probudí svoji nerozvinutou lásku k Bohu. Tento proces se nazývá abhidheya.“

Text 143: „Rozvine-li človĕk lásku k Bohu a přilne k lotosovým nohám Krsny, ztratí postupnĕ svoji připoutanost ke všemu ostatnímu.“

Text 144: „Láska k Bohu je tak vznešená, že je považována za pátý cíl lidského života. Probuzením lásky k Bohu lze dosáhnout úrovnĕ milostné lásky a vychutnávat ji už v tomto životĕ.“

Text 145: „Nejvyšší Pán, který je vĕtší než nejvĕtší, se podřídí i nepatrnému oddanému díky jeho oddané službĕ. Krásnou a vznešenou povahou oddané služby je, že se díky ní nekonečnĕ velký Pán podřídí nekonečnĕ malé živé bytosti. Ve vzájemných oddaných vztazích s Pánem oddaný skutečnĕ vychutnává transcendentální náladu oddané služby.“

Text 146: „Vztah s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, činnosti konané na základĕ tohoto vztahu a konečný cíl života (rozvinutí lásky k Bohu) jsou tři témata, která jsou popsána v každém aforismu Vedanta-sutry, protože jsou vrcholem celé vedantské filosofie.“

Text 147: Potom, co všichni mayavadští sannyasi vyslechli vysvĕtlení Caitanyi Mahaprabhua založené na principech sambandha, abhidheya a prayojana, promluvili s velkou pokorou.

Text 148: „Milý Pane, jsi zosobnĕné poznání Véd a samotný Narayana. Odpusť nám prosím přestupky, kterých jsme se dopouštĕli tím, že jsme Tĕ pomlouvali.“

Text 149: Od chvíle, kdy si mayavadští sannyasi vyslechli Pánovo vysvĕtlení Vedanta-sutry, se jejich mysli zmĕnily a na pokyn Caitanyi Mahaprabhua i oni neustále zpívali „Krsna!“, „Krsna!“

Text 150: Tak Pán Caitanya prominul mayavadským sannyasim všechny přestupky a milostivĕ je požehnal krsna-namou.

Text 151: Potom sannyasi vzali Pána mezi sebe a všichni společnĕ poobĕdvali.

Text* 152: Po obĕdĕ s mayavadskými sannyasimi se Sri Caitanya Mahaprabhu, známý jako Gaurasundara, vrátil do svého obydlí. Tak Pán provádí své úžasné zábavy.

Text 153: Když Candrasekhara, Tapana Misra i Sanatana Gosvami slyšeli argumenty Sri Caitanyi Mahaprabhua a vidĕli Jeho vítĕzství, byli velice spokojeni.

Text* 154: Po této události přicházeli mnozí mayavadští sannyasi z Váránasí, aby mohli Pána vidĕt, a celé mĕsto Jej velebilo.

Text* 155: Sri Caitanya Mahaprabhu navštívil mĕsto Váránasí a všichni obyvatelé Mu za to byli vdĕční.

Text* 156: Před vchodem do Jeho obydlí se shromažďoval obrovský dav čítající statisíce lidí.

Text 157: Když šel Pán navštívit chrám Visvesvary, shromáždily se statisíce lidí, aby Jej spatřily.

Text* 158: Kdykoliv šel Sri Caitanya Mahaprabhu ke břehům Gangy, aby vykonal svou koupel, shromáždil se tam dav statisíců lidí.

Text* 159: Jakmile se sešel velký dav, Sri Caitanya Mahaprabhu zvedl ruce a zakřičel „Hari! Hari!“ Všichni lidé to po Nĕm opakovali a tato vibrace se rozléhala zemí i nebem.

Text 160: Poté, co Pán takto osvobodil všechny lidi, chtĕl z Váránasí odejít. Poučil tedy Sri Sanatanu Gosvamiho a poslal jej do Vrindávanu.

Text* 161: Pak se Sri Caitanya Mahaprabhu vrátil do Džagannáth Purí, protože Váránasí bylo neustále plné hlučících davů.

Text* 162: Tyto zábavy Pána Caitanyi jsem zde popsal pouze v krátkosti, ale pozdĕji je popíši obšírnĕ.

Text 163: Sri Krsna Caitanya Mahaprabhu a Jeho společníci z Pañca-tattvy rozdávali svaté jméno Pána, aby v celém vesmíru probudili lásku k Bohu, a celý vesmír jim za to byl vdĕčný.

Text 164: Sri Caitanya Mahaprabhu vypravil své dva generály, Rupu Gosvamiho a Sanatanu Gosvamiho, kázat oddanou službu do Vrindávanu.

Text 165: Tak jako byli Rupa a Sanatana Gosvami posláni do Mathury, byl Nityananda Prabhu poslán do Bengálska, aby tam mohutnĕ kázal učení Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 166: Samotný Sri Caitanya Mahaprabhu se vydal do jižní Indie a šířil svaté jméno Pána Krsny v každé vesnici a každém mĕstĕ.

Text* 167: Tak Pán došel až k nejjižnĕjšímu cípu indického poloostrova, známému jako Sétubandha (mys Kumárí). Všude rozdával učení o bhakti a lásku ke Krsnovi, a tak každého osvobodil.

Text 168: Takto jsem vysvĕtlil pravdu o Pañca-tattvĕ. Každý, kdo toto vysvĕtlení slyší, obohatí své poznání o Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 169: Když zpíváme Pañca-tattva maha-mantru, musíme zpívat jména Sri Caitanyi, Nityanandy, Advaity, Gadadhara a Srivase i s jejich mnoha oddanými. To je správný postup.

Text* 170: Znovu a znovu se klaním Pañca-tattvĕ. Myslím si, že tak budu schopen popsat alespoň nĕco o zábavách Pána Caitanyi Mahaprabhua.

Text 171: Já, Krsnadasa, kráčím ve stopách Sri Rupy a Sri Raghunatha a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.