V Bhagavad-gitĕ (8.13) je sláva omkary popsána takto:

om ity ekaksaram brahma
vyaharan mam anusmaran
yah prayati tyajan deham
sa yati paramam gatim

Tento verš vyjadřuje, že omkara neboli pranava je přímým zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud tedy nĕkdo v čase smrti myslí na omkaru, myslí na Nejvyšší Osobnost Božství, a je proto okamžitĕ přemístĕn do duchovního svĕta. Omkara je základním principem všech védských manter, protože je zastoupením Pána Krsny, jehož poznání je konečným cílem Véd, jak je řečeno v Bhagavad-gitĕ (vedais ca sarvair aham eva vedyah). Mayavadi tato jednoduchá fakta vysvĕtlená v Bhagavad-gitĕ nemohou pochopit, ale přesto se pyšní tím, že jsou vedantisty. Nĕkdy proto takové vedantské filosofy označujeme jako vidantisty neboli bezzubé (vi znamená „bez“ a danti znamená „ten, kdo má zuby“). Výroky Saṅkarovy filosofie představují zuby mayavadských filosofů, které jsou neustále vyráženy silnými argumenty vaisnavských filosofů, jakými jsou velcí acaryové, zvláštĕ Ramanujacarya. Sripada Ramanujacarya a Madhvacarya vyrážejí zuby mayavadským filosofům, kteří proto mohou být nazváni vidanti, „bezzubí“.

Jak již bylo řečeno výše, transcendentální vibrace omkara je vysvĕtlena v Bhagavad-gitĕ (8.13):

om ity ekaksaram brahma
vyaharan mam anusmaran
yah prayati tyajan deham
sa yati paramam gatim

„Když se yogi ustálil v této yoze a pronáší posvátnou slabiku om, svrchované spojení písmen, a pak opouští tĕlo s myšlenkami na Nejvyšší Osobnost Božství, určitĕ dospĕje na duchovní planety.“ Pokud pochopíme, že omkara je zvukovým zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství, výsledek bude samozřejmĕ stejný, ať zpíváme omkaru, nebo Hare Krsna mantru.

Význam transcendentální vibrace omkary je dále vysvĕtlen v Bhagavad- -gitĕ (9.17):

pitaham asya jagato
mata dhata pitamahah
vedyam pavitram omkara
rk sama yajur eva ca

„Jsem otcem tohoto vesmíru, matkou, oporou i dĕdem. Jsem předmĕtem poznání, tím, co očišťuje, a slabikou om. Jsem také Ṛg, Sama i Yajur Veda.“ Transcendentální vibrace om je také vysvĕtlena v Bhagavad-gitĕ (17.23):

om tat sad iti nirdeso
brahmanas tri-vidhah smrtah
brahmanas tena vedas ca
yajñas ca vihitah pura

„Již od počátku stvoření se tyto tři slabiky om tat sat používají k označení Nejvyšší Absolutní Pravdy (Brahmanu). Pronášeli je brahmanové, když zpívali védské mantry a konali obĕti pro uspokojení Nejvyššího.“

O slávĕ omkary pojednává veškerá védská literatura. Srila Jiva Gosvami ve svém díle Bhagavat-sandarbha říká, že ve védské literatuře je omkara považována za zvukovou vibraci svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Pouze tato vibrace transcendentálního zvuku může podmínĕnou duši vysvobodit ze spárů mayi. Omkaře se občas také říká osvoboditel (tara). Srimad-Bhagavatam začíná vibrací omkary: om namo bhagavate vasudevaya. Významný komentátor Sridhara Svami kvůli tomu omkaru popsal jako semeno vysvobození z hmotného svĕta (taraṅkura). A protože je Nejvyšší Pán absolutní, jsou Jeho svaté jméno a Jeho zvuková vibrace omkara stejnĕ dobré jako On sám. Caitanya Mahaprabhu říká, že svaté jméno neboli omkara, transcendentální zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství, obsahuje všechny Jeho energie.

namnam akari bahudha nija-sarva-saktis
tatrarpita niyamitah smarane na kalah

Všechny energie jsou obsažené v posvátné vibraci svatého jména Pána. Není pochyb o tom, že svaté jméno Pána neboli omkara je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Jinými slovy ten, kdo zpívá omkaru a svaté jméno Pána, Hare Krsna, se okamžitĕ setkává přímo s Pánem v Jeho zvukové podobĕ. V Narada-pañcaratře je jasnĕ řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství Narayana se osobnĕ zjevuje tomu, kdo zpívá astaksaru neboli osmislabičnou mantru om namo narayanaya. Podobný výrok Mandukya Upanisady prohlašuje, že vše, co vidíme v duchovním svĕtĕ, je expanzí duchovní energie omkary.

Na základĕ všech Upanisad Srila Jiva Gosvami říká, že omkara je Nejvyšší Absolutní Pravda a jako takovou ji přijímají všichni acaryové a autority. Omkara je bez počátku, nemĕnná, svrchovaná a nedotčená zánikem a vnĕjším znečištĕním. Omkara je původ, střed a konec všeho a každá živá bytost, která takto omkaru pochopí, v ní dosáhne dokonalosti duchovní totožnosti. Protože se omkara nachází v srdcích všech bytostí, je isvarou, Nejvyšší Osobností Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gita (18.61): isvarah sarva-bhutanam hrd-dese 'rjuna tisthati. Omkara je stejnĕ dobrá jako Visnu, jelikož je stejnĕ všudypřítomná. Ten, kdo ví, že se omkara a Pán Visnu od sebe neliší, nemá již nad čím naříkat a po čem toužit. Ten, kdo pronáší omkaru, již není sudra, ale okamžitĕ se stává brahmanou. Pouhým pronášením omkary může pochopit, že celé stvoření představuje ucelenou jednotku neboli expanzi energie Nejvyššího Pána: idam hi visvam bhagavan ivetaro yato jagat-sthana-nirodha-sambhavah – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je sám tímto vesmírem, a přesto zůstává mimo nĕj. Tento vesmírný projev pochází pouze z Nĕho, v Nĕm spočívá a do Nĕho po zničení vstoupí.“ (Bhag. 1.5.20) Ti, kdo tomu nerozumí, docházejí k jinému závĕru, ale Srimad-Bhagavatam říká, že celý tento vesmírný projev není nic jiného než expanze energie Nejvyššího Pána. Realizovat to je možné jednoduše zpíváním svatého jména Pána, omkary.

Nemĕli bychom se ovšem pošetile domnívat, že jelikož je Nejvyšší Pán všemocný, vytvořili jsme si toto spojení písmen a, u a m, aby Ho zastupovalo. I když se jedná o spojení tří písmen a, u a m, tento transcendentální zvuk omkary má skutečnou transcendentální moc a ten, kdo omkaru zpívá, velice brzy pozná, že se od sebe omkara a Pán Visnu neliší. Krsna prohlašuje: pranavah sarva vedesu – „Jsem slabika om ve védských mantrách.“ (Bg. 7.8) Závĕr je tedy takový, že mezi všemi inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství je omkara inkarnací zvukovou. Toto tvrzení přijímají všechny Védy. Mĕli bychom mít neustále na pamĕti, že svaté jméno Pána a Pán samotný jsou vždy totožní (abhinnatvan nama-naminoh). Protože je omkara základním principem veškerého védského poznání, pronáší se před vyslovením jakékoliv védské mantry. Bez omkary není žádná védská mantra úspĕšná. Gosvami proto prohlašují, že pranava (omkara) je úplným zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství, a analyzovali omkaru podle písmen v ní obsažených takto:

a-karenocyate krsnah
sarva-lokaika-nayakah
u-karenocyate radha
ma-karo jiva-vacakah

Omkaru tvoří písmena a, u a m. A-karenocyate krsnah – písmeno a (a-kara) označuje Krsnu, jenž je sarva-lokaika-nayakah, vládce všech živých bytostí a hmotných i duchovních planet. Nayaka znamená „vůdce“. Krsna je svrchovaným vůdcem (nityo nityanam cetanas cetananam). Písmeno u (u-kara) označuje Srimati Radharani, Krsnovu energii blaženosti, a m (m-kara) označuje živé bytosti (jivy). Om je tak úplným spojením Krsny, Jeho energie a Jeho vĕčných služebníků. Omkara jinými slovy zastupuje Krsnu, Jeho jméno, slávu, zábavy, doprovod, expanze, oddané, energie a všechno ostatní, co k Nĕmu patří. Pán Caitanya Mahaprabhu v tomto verši Sri Caitanya- caritamrty říká: sarva-visva-dhama – omkara je to, na čem vše spočívá, stejnĕ jako je tím, na kom vše spočívá, Krsna (brahmano hi pratisthaham).

Mayavadští filosofové považují za maha-vakyu neboli hlavní védskou mantru mnoho védských manter jako například tat tvam asi (Chandogya Upanisad 6.8.7), idam sarvam yad ayam atma a brahmedam sarvam (Brhad- aranyaka Upanisad 2.5.1), atmaivedam sarvam (Chandogya Upanisad 7.25.2) a neha nanasti kiñcana (Katha Upanisad 2.1.11). To je však velký omyl. Pouze omkara je maha-vakya. Všechny tyto ostatní mantry, které mayavadi přijímají jako maha-vakyu, jsou vedlejší a nelze je považovat za maha-vakyu N neboli maha-mantru. Mantra tat tvam asi je pouze částečné pochopení Véd na rozdíl od omkary, představující úplné pochopení Véd. Transcendentálním zvukem, který v sobĕ zahrnuje veškeré védské poznání, je proto omkara (pranava).

Kromĕ omkary nelze žádné ze slov pronášených následovníky Saṅkaracaryi považovat za maha-vakyu. Jsou to jen zbĕžné poznámky. Saṅkaracarya ovšem nikdy zpívání maha-vakyi omkary nezdůrazňoval; jako maha-vakyu přijímal pouze slova tat tvam asi. Představoval si, že živá bytost je Bůh, a tak překroutil význam všech manter Vedanta-sutry, aby dokázal, že živé bytosti a Nejvyšší Absolutní Pravda neexistují oddĕlenĕ. To je stejné, jako když se politik snaží dokazovat nenásilí na základĕ Bhagavad-gity. Krsna vůči démonům používá násilí, a snažit se dokázat, že je Krsna nenásilný, znamená Krsnu nakonec úplnĕ popřít. Takové výklady Bhagavad-gity jsou absurdní, a totéž platí o Saṅkaracaryových výkladech Vedanta-sutry. Žádný normální, rozumný človĕk je neuzná. V současnosti je však Vedanta-sutra překrucována nejen takzvanými vedantisty, ale také jinými bezcharakterními lidmi, kteří jsou tak zkažení, že dokonce doporučují, aby sannyasi jedli maso, ryby a vejce. Takzvaní následovníci Saṅkary, neosobní mayavadi, takto klesají hloubĕji a hloubĕji. Jak mohou tito nízcí lidé vysvĕtlovat Vedanta-sutru, která je jádrem veškeré védské literatury?

Pán Sri Caitanya Mahaprabhu prohlásil: mayavadi-bhasya sunile haya sarva-nasa – „Každý, kdo zaslechne výklad Vedanta-sutry od mayavadské školy, je naprosto ztracen.“ Bhagavad-gita (15.15) vysvĕtluje: vedais ca sarvair aham eva vedyah – veškerá védská literatura smĕřuje k poznání Krsny. Mayavadská filosofie však každého od Krsny odvedla. Hnutí Hare Krsna je proto potřeba na celém svĕtĕ, aby zachránilo svĕt před degradací. Každý inteligentní a duševnĕ zdravý človĕk musí zavrhnout filosofické výklady mayavadich a přijmout výklady vaisnavských acaryů. Pro pochopení skutečného významu Véd by mĕl číst Bhagavad-gitu takovou, jaká je.