Argument Sri Caitanyi Mahaprabhua popsaný v tomto verši může i obyčejný človĕk snadno pochopit na příkladu slunce, které již od nepamĕti vydává neomezené množství svĕtla a tepla, a přesto se jeho síla ani trochu nezmenšila. Moderní vĕda vĕří tomu, že celý vesmírný projev je udržován právĕ sluncem, a skutečnĕ můžeme vidĕt, jak vliv a následky slunečního svĕtla ve vesmíru udržují řád. Růst rostlin, a dokonce i obíhání planet se odehrává díky slunečnímu teplu a svĕtlu. Moderní vĕdci proto nĕkdy považují slunce za původní příčinu stvoření, aniž by vĕdĕli, že je pouze médium, protože je také stvořeno svrchovanou energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Vedle slunce a zázračného kamene je tu ještĕ mnoho dalších hmotných vĕcí, které přemĕňují svoji energii, a přesto zůstávají stejné. Není tedy nutné, aby se původní příčina, Nejvyšší Osobnost Božství, mĕnila spolu s přemĕnami svých různých energií.

Nepravost Saṅkaracaryových vysvĕtlení vivarta-vady a parinama-vady odhalili vaisnavští acaryové, zvláštĕ Jiva Gosvami, podle jehož názoru Saṅkaracarya ve skutečnosti nepochopil Vedanta-sutru. Saṅkara například v sutře ananda-mayo 'bhyasat vyložil příponu mayat za pomoci hry se slovy tak, že samotný jeho výklad dokazuje, jak nedostatečné poznání Vedanta-sutry mĕl a jak chtĕl aforismy vedantské filosofie pouze podpořit svůj impersonalismus. To se mu ale nepovedlo, protože nebyl schopen předložit pádné argumenty. Srila Jiva Gosvami v této souvislosti cituje výrok brahma puccham pratistha (Taittiriya Up. 2.5), který je védským důkazem toho, že původem všeho je Brahman. Podle Srily Jivy Gosvamiho vykládal Sripada Saṅkaracarya různá sanskrtská slova tak, aby naznačil, že Vyasadeva nemĕl témĕř žádné poznání o vyšší logice. Tyto bezostyšné úchylky od skutečného významu Vedanta-sutry vytvořily třídu lidí, kteří se hrou se slovy snaží odvozovat z védské literatury, a zvláštĕ z Bhagavad-gity, různé nepřímé významy. Jeden z nich dokonce prohlašoval, že slovo kuruksetra znamená tĕlo. Tyto výklady naznačují, že ani Pán Krsna, ani Vyasadeva neumĕli správnĕ používat slova nebo etymologická pravidla. Chtĕjí nás tak dovést k závĕru, že Pán Krsna osobnĕ nevĕdĕl, o čem mluví, a Vyasadeva nevĕdĕl, co píše, a proto Pán Krsna nechal na mayavadich, aby Jeho knihu pozdĕji vysvĕtlili. Takové výklady však pouze dokazují, že jejich autoři mají pramálo smyslu pro filosofii.

Místo zbytečného ztrácení času scestným odvozováním nepřímých významů z Vedanta-sutry a další védské literatury bychom mĕli přijmout slova tĕchto knih taková, jaká jsou. Proto v našem vydání Bhagavad-gity takové, jaká je nemĕníme význam původních slov. Budeme-li studovat i Vedanta- -sutru takovou, jaká je, bez náladového falšování, pak ji velmi snadno pochopíme. Srila Vyasadeva proto vysvĕtluje Vedanta-sutru, počínaje první sutrou janmady asya yatah, ve svém Srimad-Bhagavatamu (1.1.1):

janmady asya yato 'nvayad itaratas carthesv abhijñah sva-rat

„Medituji o Nĕm (Pánu Sri Krsnovi), transcendentální skutečnosti, jenž je prvotní příčinou všech příčin, z nĕhož se projevují všechny vesmíry, v nĕmž spočívají a jímž jsou zničeny. Medituji o tomto vĕčnĕ zářícím Pánu, který si je přímo i nepřímo vĕdom všech projevů, a přesto je zcela nezávislý.“ Nejvyšší Osobnost Božství dobře ví, jak vše dokonale zařídit. Je abhijña, vždy plnĕ při vĕdomí. Proto v Bhagavad-gitĕ (7.26) říká, že zná vše, minulost, současnost i budoucnost, ale Jeho nikdo mimo Jeho oddaných nezná takového, jaký je. Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, tedy alespoň částečnĕ znají oddaní Pána, ale mayavadští filosofové, kteří ve své snaze pochopit Absolutní Pravdu zbytečnĕ spekulují, pouze ztrácejí čas.