Tento verš jasnĕ říká, že Pán Caitanya Mahaprabhu obrátil na oddané i muslimy a další mlecchy, ale neosobní následovníci Saṅkaracaryi obráceni být nemohli. Poté, co Caitanya Mahaprabhu přijal stav odříkání, obrátil mnoho karma-nisthů, kteří lpĕli na plodonosných činnostech, mnoho velkých logiků, jako byl Sarvabhauma Bhattacarya, nindaků (rouhačů), jako Prakasananda Sarasvati, pasandich (neoddaných), jako Jagai a Madhai, a adhama paduyů (pokleslých studentů), jako byl Mukunda a jeho přátelé. Ti všichni, a dokonce i pathanové (muslimové) se postupnĕ stali oddanými Pána, ale ty nejhorší rouhače, impersonalisty, bylo tĕžké zmĕnit, protože se plánům Pána Caitanyi Mahaprabhua obratnĕ vyhýbali.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v popisu kasira-mayavadich vysvĕtluje, že lidé zmatení empirickým poznáním nebo přímým smyslovým vnímáním si myslí, že i tento omezený hmotný svĕt mohou zmĕřit svými hmotnými prostředky, a tak docházejí k závĕru, že cokoliv, co lze rozpoznat přímým smyslovým vnímáním, je pouze maya neboli iluze. Tvrdí, že Absolutní Pravda je sice mimo dosah smyslového vnímání, ale že v Ní není přítomna žádná duchovní různorodost či požitek. Podle kasira-mayavadich je duchovní svĕt jednoduše prázdný. Nevĕří v Osobnost Absolutní Pravdy ani v Její různorodé činnosti v duchovním svĕtĕ. I když mají svoje nepříliš silné argumenty, nemají ani ponĕtí o různorodých činnostech Absolutní Pravdy. Tito impersonalisté jsou následovníci Saṅkaracaryi a jsou obecnĕ známí jako kasira-mayavadi (impersonalisté z Váránasí).

Nedaleko Váránasí sídlí další skupina impersonalistů, známých jako sárnáthští mayavadi. U mĕsta Váránasí leží místo známé jako Sárnáth, kde se nachází velká buddhistická stupa. Žije tam mnoho stoupenců buddhistické filosofie, a ti jsou známí jako mayavadi ze Sárnáthu. Od svých protĕjšků z Váránasí se liší. Impersonalisté z Váránasí hlásají, že neosobní Brahman je pravda, kdežto hmotná rozmanitost je falešná, ale impersonalisté ze Sárnáthu dokonce ani nevĕří, že Absolutní Pravda neboli Brahman se dá chápat jako protĕjšek mayi neboli iluze. Podle jejich představ je materialismus jediným projevem Absolutní Pravdy.

Ve skutečnosti jsou tito mayavadi z Káší i ze Sárnáthu stejnĕ jako všichni ostatní filosofové, kteří postrádají poznání o duchovní duši, zastánci naprostého materialismu. Nikdo z nich nemá jasné poznání o Absolutním nebo o duchovním svĕtĕ. Filosofové, jako jsou mayavadi ze Sárnáthu, kteří nevĕří v duchovní existenci Absolutní Pravdy a považují hmotnou různorodost za vše, nevĕří ani tomu, že existují dvĕ různé přírody – nižší (hmotná) a vyšší (duchovní), které jsou popsány v Bhagavad-gitĕ. Ve skutečnosti mayavadi z Váránasí ani ze Sárnáthu kvůli svému chabému poznání zásady Bhagavad-gity neuznávají.

Jelikož tito impersonalisté, kterým chybí dokonalé duchovní poznání, nemohou pochopit zásady bhakti-yogy, musí být zařazeni mezi neoddané, kteří se stavĕjí proti hnutí pro vĕdomí Krsny. Nĕkdy nás obtĕžují překážky, které nám tito impersonalisté kladou do cesty, ale o jejich rádoby filosofii se nestaráme, protože šíříme svoji vlastní filosofii, jak je představena v Bhagavad-gitĕ takové, jaká je, a sklízíme úspĕchy. Oba dva druhy mayavadských impersonalistů vytvářejí různé teorie, jako kdyby oddaná služba závisela na jejich spekulacích, a docházejí tak k závĕru, že obsah bhakti-yogy je výtvorem mayi a že Krsna, oddaná služba a oddaný jsou také maya. Sri Caitanya Mahaprabhu proto říkal: mayavadi krsne aparadhi – „Všichni mayavadi urážejí Pána Krsnu.“ (Cc. Madhya 17.129) A protože hnutí pro vĕdomí Krsny nejsou schopni pochopit, jejich filosofickým závĕrům nepřikládáme žádnou váhu. Tito nesnášenliví impersonalisté mohou předkládat svou takzvanou logiku sebelépe, ale my je v každém ohledu porážíme a dál šíříme své hnutí pro vĕdomí Krsny. Jejich smyšlené mentální spekulace nemohou rozmach hnutí pro vĕdomí Krsny nijak ohrozit, protože toto hnutí je zcela duchovní, a tito mayavadi ho nikdy nemohou ovládnout.