Srila Bhaktivinoda Thakura vysvĕtluje: „Ve Vedanta-sutře Srily Vyasadevy je s konečnou platností řečeno, že celé vesmírné stvoření je výsledkem přemĕn různých energií Pána. Saṅkaracarya však Pánovu energii neuznává, a myslí si, že Pán je tím, co se přemĕnilo. Vzal mnoho jasných tvrzení Véd, překroutil jejich význam, a tak se snažil dokázat, že kdyby se Pán neboli Absolutní Pravda přemĕnil, Jeho jednota by byla narušena. Tak nařkl Srilu Vyasadevu z omylu. Aby rozvinul svou filosofii monismu, zavedl vivarta-vadu neboli mayavadskou teorii iluze.“

První aforismus druhé kapitoly Brahma-sutry zní: tad-ananyatvam arambhana-sabdadibhyah. Saṅkaracarya v komentáři k této sutře ve své Sariraka-bhasyi použil výrok vacarambhanam vikaro namadheyam z Chandogya Upanisady (6.1.4) ve snaze dokázat, že pojetí přemĕny energie Nejvyššího Pána je mylné. Pokusil se tuto přemĕnu energie zavádĕjícím způsobem popřít, což bude vysvĕtleno pozdĕji. Kvůli svému neosobnímu pojetí Boha nevĕří tomu, že celý vesmírný projev je přemĕnou energií Pána, protože jakmile uznáme rozmanité energie Absolutní Pravdy, musíme také okamžitĕ uznat, že Absolutní Pravda je osobní, nikoliv neosobní. Osoba může přemĕnou své energie vyrobit mnoho vĕcí. Podnikatel například vynakládá svoji energii na výstavbu mnoha velkých továren nebo obchodních organizací, ale přestože se jeho energie přemĕnila na mnoho takových továren či obchodních spolků, on sám zůstává stále osobou. Mayavadští filosofové tuto jednoduchou skutečnost nechápou. Jejich titĕrné mozky a chabé poznání jim neposkytují dostatečné osvícení, aby si uvĕdomili, že když se energie človĕka přemĕní, samotný človĕk se nepřemĕní a zůstává stejnou osobou.

Saṅkaracarya nevĕřil skutečnosti, že se energie Absolutní Pravdy přemĕňuje, a proto zavedl teorii iluze. Ta říká, že Absolutní Pravda nikdy přemĕnami neprochází, ale my si pod vlivem iluze myslíme, že se mĕní. Saṅkaracarya v přemĕnu energie Absolutní Pravdy nevĕří, a tak tvrdí, že všechno je jedno, a že živá bytost je tedy také totožná s Nejvyšším. To je mayavadská teorie.

Srila Vyasadeva vysvĕtlil, že Absolutní Pravda je osoba s různými energiemi. Pouhou svojí touhou po stvoření a svým pohledem (sa aiksata) stvořila tento hmotný svĕt (sa asrjata). Po stvoření se nepřemĕní ve všechno, ale zůstává stejnou osobou. Musíme uznat, že Pán má nepochopitelné energie a že pouze Jeho nařízením a Jeho vůlí vznikají různé výtvory. Ve védské literatuře se říká sa-tattvato 'nyatha-buddhir vikara ity udahrtah. Tato mantra vyjadřuje, že jedna skutečnost pochází z jiné skutečnosti. Otec je například jedna skutečnost a syn, který z tohoto otce pochází, je druhá skutečnost. Oba jsou tedy pravda, i když je jeden zplozen druhým. Toto stvoření druhé nezávislé pravdy z první se nazývá vikara neboli přemĕna, jejímž výsledkem je vedlejší produkt. Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda a energie, které z Nĕj vyšly a existují oddĕlenĕ, jako živé bytosti a vesmírný projev, jsou také pravdy. To je příklad přemĕny zvané vikara či parinama. Dalším příkladem vikary je mléko, které je skutečné, ale dá se také promĕnit v jogurt. Jogurt je tedy promĕnĕné mléko, i když složky zůstávají stejné.

V Chandogya Upanisadĕ je následující mantra: aitad-atmyam idam sarvam. Tato mantra bez pochyb vyjadřuje, že celý svĕt je Brahman. Svetasvatara Upanisad potvrzuje, že Absolutní Pravda má nepochopitelné energie (parasya saktir vividhaiva sruyate), a celé vesmírné stvoření je důkazem tĕchto různých energií Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán je skutečnost, a proto je vše, co stvoří, také skutečné. Vše je pravdivé a úplné (purnam), ale původní purnam, úplná Absolutní Pravda, zůstává vždy stejná. Purnat purnam udacyate purnasya purnam adaya. Absolutní Pravda je tak dokonalá, že i když z ní emanují nesčetné energie a projevuje stvoření, která se od Ní zdánlivĕ liší, zachovává si svoji osobnost. Za žádných okolností nedegeneruje.

Správným závĕrem tedy je, že celý vesmírný projev je přemĕnou energie Nejvyššího Pána, a ne přemĕnou samotného Nejvyššího Pána, Absolutní Pravdy, který zůstává stále stejný. Hmotný svĕt a živé bytosti jsou přemĕnami energie Pána, Absolutní Pravdy neboli Brahmanu, původního zdroje. Absolutní Pravda, Brahman, je jinými slovy původní složkou a ostatní projevy jsou přemĕny této složky. To je potvrzeno také v Taittiriya Upanisadĕ (3.1): yato va imani bhutani jayante – „Celé toto vesmírné stvoření vzniklo díky Absolutní Pravdĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Tento verš vyjadřuje, že Brahman, Absolutní Pravda, je původní příčina a že živé bytosti (jivy) a vesmírný projev jsou následky této příčiny. A protože je příčina skutečná, následky jsou také skutečné. Nejsou iluzí. Saṅkaracarya se nelogicky snažil dokázat, že uznat hmotný svĕt a jivy jako vedlejší produkty Nejvyššího Pána je iluze, protože (podle jeho názoru) existence hmotného svĕta a jiv je odlišná a oddĕlená od existence Absolutní Pravdy. S tímto zkomoleným pochopením prosazují mayavadští filosofové slogan brahma satyam jagan mithya, který říká, že Absolutní Pravda je skutečnost, kdežto hmotný projev a živé bytosti jsou jednoduše iluze, nebo že to vše je ve skutečnosti Absolutní Pravda a že hmotný svĕt a živé bytosti oddĕlenĕ neexistují.

Závĕrem tedy je, že se Saṅkaracarya snaží zakrýt slávu Nejvyšší Osobnosti Božství proto, aby mohl Nejvyššího Pána, živé bytosti a hmotnou přírodu představovat jako nedĕlitelné a nevĕdomé. Tvrdí, že hmotný vesmírný projev je mithya neboli falešný, ale to je hrubá chyba. Je-li Nejvyšší Osobnost Božství skutečnost, jak by mohlo být Jeho stvoření neskutečné? Ani v bĕžném životĕ nelze tento hmotný vesmírný projev považovat za neskutečný. Vaisnavští filosofové proto říkají, že tento svĕt není neskutečný, ale dočasný. Je sice od Nejvyšší Osobnosti Božství oddĕlený, ale jelikož je úžasnĕ stvořen Pánovou energií, byla by urážka říci, že je neskutečný.

Neoddaní ve skutečnosti obdivují úžasné stvoření hmotné přírody, ale nejsou schopni ocenit inteligenci a energii Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který za tímto stvořením stojí. Sripada Ramanujacarya se nicménĕ odvolává na sutru: atma va idam agra asit z Aitareya Upanisady (1.1.1), kde je zdůraznĕno, že nejvyšší atma, Absolutní Pravda, existovala před stvořením. Nĕkdo by mohl namítat, že: „Když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela duchovní, jak je možné, aby byl původem stvoření a mĕl v sobĕ jak hmotné, tak duchovní energie?“ Na tuto výzvu Sripada Ramanujacarya odpovídá citací mantry z Taittiriya Upanisady (3.1), která říká: yato va imani bhutani jayante yena jatani jivanti yat prayanty abhisamvisanti.

Tato mantra potvrzuje, že celé vesmírné stvoření vychází z Absolutní Pravdy, spočívá na Absolutní Pravdĕ a po zničení znovu vstoupí do tĕla Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost je původnĕ duchovní, a když vstoupí do duchovního svĕta nebo do tĕla Nejvyššího Pána, udržuje si i nadále svoji totožnost jako individuální duše. V této souvislosti Sripada Ramanujacarya používá přirovnání, že když zelený pták vletí do zeleného stromu, nestává se tímto stromem, ale ponechává si svoji totožnost ptáka, i když to vypadá, že splynul se zelení stromu. Dalším příkladem může být zvíře, které si udržuje svoji individualitu i poté, co vstoupí do lesa, přestože s ním zdánlivĕ splyne. Podobnĕ si v hmotném svĕtĕ udržují svoji individualitu jak hmotná energie, tak živé bytosti náležící k okrajové energii. A tak i když uvnitř vesmírného projevu dochází ke vzájemnému působení energií Nejvyšší Osobnosti Božství, každá z nich si udržuje svoji oddĕlenou individuální existenci. Splynutí s hmotnými nebo duchovními energiemi proto neznamená ztrátu individuality. Podle Ramanujacaryovy teorie visistadvaity si všechny Pánovy energie udržují svoji individualitu (vaisistya), i když jsou jedna a tatáž energie.

Sripada Saṅkaracarya se snažil zavádĕjícím vysvĕtlováním slov ananda- mayo 'bhyasat zmást čtenáře Vedanta-sutry, a dokonce se snažil na Vyasadevovi najít chyby. Nyní však není třeba procházet zde všechny aforismy Vedanta-sutry, protože ji plánujeme vydat jako samostatnou knihu.