Díky svému odříkání, studiu vedanty, meditaci a přísným zásadám, které každý den dodržují, jsou mayavadští sannyasi zajisté na úrovni zbožných činností. Na základĕ své zbožnosti tedy Prakasananda Sarasvati chápal, že Caitanya Mahaprabhu není obyčejný človĕk, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Slova saksat narayana vyjadřují, že Ho považoval za samotného Narayana. Mayavadští sannyasi se navzájem oslovují jako Narayana, protože si představují, že se všichni stanou Narayanem nebo že s Narayanem splynou v příštím životĕ. Prakasananda Sarasvati ocenil, že Caitanya Mahaprabhu se už Narayanem stal a že nemusí čekat na svůj další život. Jedním z rozdílů mezi filosofií vaisnavů a mayavadich je, že mayavadští filosofové si myslí, že se poté, co opustí toto tĕlo, stanou Narayanem tak, že splynou s Jeho tĕlem, kdežto vaisnavští filosofové vĕdí, že poté, co toto tĕlo zemře, budou mít transcendentální, duchovní tĕlo, ve kterém se budou s Narayanem sdružovat.