Srila Jiva Gosvami vysvĕtluje tento stupeň lásky k Bohu ve svém díle Priti-sandarbha (66): bhagavat-priti-rupa vrttir mayadi-mayi na bhavati. kim tarhi, svarupa-sakty-ananda-rupa, yad-ananda-paradhinah sri- -bhagavan apiti. V textu 69 vysvĕtluje dále: tad evam priter laksanam citta- -dravas tasya ca roma-harsadikam. kathañcij jate 'pi citta-drave roma-harsadike va na ced asaya-suddhis tadapi na bhakteh samyag-avirbhava iti jñapitam. asaya-suddhir nama canya-tatparya-parityagah priti-tatparyam ca. ata evanimitta svabhaviki ceti tad visesanam. Transcendentální láska k Bohu nepatří pod vládu hmotné energie, protože se jedná o transcendentální radost a energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Protože i Nejvyšší Pán je pod vlivem transcendentální blaženosti, začne naše srdce ve styku s touto blažeností lásky k Bohu tát, což se projeví ježením chlupů na tĕle a podobnĕ. Nĕkdy se stává, že človĕku taje srdce a on vykazuje transcendentální příznaky, ale zároveň se ve svém osobním životĕ nechová správnĕ. To znamená, že ještĕ v oddané službĕ nedosáhl úplné dokonalosti. Jinými slovy oddaný, který tančí v extázi, ale poté, co tančil a plakal, se zdá, že jej přitahují svĕtské činnosti, ještĕ nedosáhl dokonalosti oddané služby, která se nazývá asaya- -suddhi neboli dokonalost existence. Ten, kdo této dokonalosti existence dosáhne, má odpor k hmotnému požitku a je pohroužený v transcendentální lásce k Bohu. Závĕr tedy je, že extatické příznaky asaya-suddhi jsou viditelné tehdy, když služba oddaného nemá hmotnou příčinu a je svou povahou čistĕ duchovní. To jsou charakteristiky transcendentální lásky k Bohu, jak uvádí Srimad-Bhagavatam (1.2.6):

sa vai pumsam paro dharmo
yato bhaktir adhoksaje
ahaituky apratihata
yayatma suprasidati

„Nejlepším náboženstvím je to, které ve svých následovnících probouzí extázi lásky k Bohu, lásky, která je nemotivovaná a prostá hmotných překážek, protože pouze to může plnĕ uspokojit vlastní já.“