premāra svabhāve bhakta hāse, kānde, gāya
unmatta ha-iyā nāce, iti-uti dhāya
premāra — takovou láskou k Bohu; svabhāve — od přirozenosti; bhakta — oddaný; hāse — smĕje se; kānde — pláče; gāya — zpívá; unmatta — blázen; ha- -iyā — stává se; nāce — tančí; iti — sem; uti — tam; dhāya — se pohybuje.
„,Ten, kdo skutečnĕ rozvinul lásku k Bohu, přirozenĕ nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy zpívá a nĕkdy bĕhá sem a tam jako šílený.̀“
V této souvislosti Bhaktisiddhanta Sarasvati Gosvami poznamenává, že nĕkdy projevují tĕlesné příznaky extáze lidé, kteří žádnou lásku k Bohu necítí. Umĕle se nĕkdy smĕjí, pláčou a tančí jako blázni. To jim ale nepomůže udĕlat pokrok v rozvoji vĕdomí Krsny. Naopak, ten, u koho se již nezbytné tĕlesné příznaky rozvinuly přirozenĕ, by mĕl tohoto umĕlého lomcování tĕlem zanechat. Skutečnĕ blažený život, projevující se ryzím duchovním smíchem, pláčem a tancem, je známkou pravého pokroku v rozvoji vĕdomí Krsny, kterého dosáhne ten, kdo se neustále dobrovolnĕ vĕnuje transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Napodobuje-li umĕle tyto příznaky nĕkdo, kdo se ještĕ nevyvinul, vytváří v duchovním životĕ společnosti zmatek.
