V dřívĕjších vĕcích – Satya-yuze, Treta-yuze a Dvapara-yuze – se přísnĕ ctily zásady systému parampary, ale v současném vĕku, Kali- -yuze, lidé tento systém srauta-parampary neboli získávání poznání učednickou posloupností zanedbávají. Lidé tohoto vĕku jsou schopni tvrdit, že mohou pochopit to, co přesahuje hranice jejich omezeného poznání a vnímání, takzvanými vĕdeckými pokusy a pozorováním, aniž by vĕdĕli, že skutečná pravda k človĕku sestupuje od autorit. Tento vyzývavý postoj je v rozporu s védskými principy a pro toho, kdo jej zaujme, bude velice tĕžké pochopit, že svaté jméno Krsny je stejnĕ dobré jako Krsna samotný. A protože je Krsna se svým svatým jménem totožný, je svaté jméno vĕčnĕ čisté a mimo vliv hmotných nečistot. Je to Nejvyšší Osobnost Božství v podobĕ transcendentální vibrace. Svaté jméno je nĕco naprosto jiného než hmotný zvuk, což potvrzuje i Narottama dasa Thakura: golokera prema-dhana, hari-nama- -saṅkirtana. Transcendentální vibrace hari-nama-saṅkirtanu přichází z duchovního svĕta. I když materialisté, kteří navykli experimentálnímu poznání a takzvaným „vĕdeckým metodám“, nejsou schopni do zpívání Hare Krsna maha-mantry vložit svoji víru, faktem zůstává, že pouhým zpíváním Hare Krsna maha-mantry bez přestupků se lze zbavit všech jemnohmotných i hrubohmotných pout. Duchovní svĕt se nazývá Vaikuntha, což znamená „bez úzkosti“. V hmotném svĕtĕ je vše plné úzkosti (kuntha), kdežto v duchovním svĕtĕ (Vaikuntha) je vše prosté úzkosti. Ti, jež souží úzkost v různých podobách, nemohou pochopit Hare Krsna mantru, která je prostá veškeré úzkosti. V současném vĕku je vibrace Hare Krsna maha-mantry jediný proces na transcendentální úrovni, mimo hmotné znečištĕní. Jelikož svaté jméno může podmínĕnou duši vysvobodit, je zde řečeno, že je sarva-mantra- -sara neboli podstatou všech védských manter.

Jméno, které zastupuje nĕjakou vĕc v tomto hmotném svĕtĕ, může být předmĕtem dohadů a experimentálního poznání, avšak v absolutním svĕtĕ jsou jméno a jeho vlastník či sláva a oslavovaný jedno a totéž, a podobnĕ i vlastnosti, zábavy a vše ostatní, co se týká Absolutního, jsou absolutní. Mayavadi se na jedné stranĕ hlásí k monismu, ale na druhé stranĕ dĕlají rozdíly mezi svatým jménem Nejvyššího Pána a Pánem samotným. Za tento přestupek, namaparadhu, ze svého vznešeného postavení brahma-jñany postupnĕ poklesnou, jak je potvrzeno ve Srimad-Bhagavatamu (10.2.32):

aruhya krcchrena param padam tatah
patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah

I když se přísnou askezí pozvednou na vznešenou úroveň brahma-jñany, stejnĕ poklesnou, protože jejich poznání Absolutní Pravdy je nedokonalé. I když tvrdí, že chápou védskou mantru sarvam khalv idam brahma (Chandogya Up. 3.14.1), což znamená „vše je Brahman“, nejsou schopni pochopit, že svaté jméno je také Brahman. Pokud však budou pravidelnĕ zpívat maha- -mantru, mohou být oproštĕni od této mylné představy. Dokud človĕk správným způsobem nepřijme útočištĕ u svatého jména, nemůže se zbavit přestupků při zpívání svatého jména.