Sri Bhaktisiddhanta Sarasvati Gosvami ve své Anubhasyi říká, že jakmile človĕk získá transcendentální poznání, viditelným výsledkem je, že je okamžitĕ vyproštĕn ze spárů mayi a plnĕ se vĕnuje službĕ Pánu. Dokud neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství Mukundovi, nemůže se osvobodit od plodonosných činností pod vládou vnĕjší energie. Pokud však bez přestupků zpívá svaté jméno Pána, může realizovat transcendentální postavení, které je zcela vzdálené hmotnému životu. Oddaný se ve své službĕ Pánu vztahuje k Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci jednoho z pĕti vztahů – santa, dasya, sakhya, vatsalya nebo madhurya – a v nĕm si vychutnává transcendentální blaženost. Tyto vztahy transcendují tĕlo a mysl. Když oddaný realizuje, že svaté jméno Pána se od Nejvyšší Osoby neliší, stává se plnĕ způsobilým svaté jméno zpívat. O takovém extatickém zpĕvákovi a tanečníkovi je třeba vĕdĕt, že má přímý vztah s Pánem.

Podle védských zásad existují tři stádia duchovního pokroku: sambandha-jñana, abhidheya a prayojana. Sambandha-jñana znamená ustanovení původního vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, abhidheya znamená jednat podle tohoto přirozeného vztahu a prayojana je konečný cíl života, kterým je rozvinout lásku k Bohu (prema pum-artho mahan). Když oddaný dodržuje zásady tak, jak to nařizuje duchovní mistr, snadno tohoto konečného cíle života dosáhne. Ten, kdo je zvyklý zpívat Hare Krsna maha-mantru, dostane snadno příležitost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství přímo a vůbec nemá zapotřebí zabývat se gramatickým kejklířstvím, ve kterém se obvykle vyžívají mayavadští sannyasi. Sri Saṅkaracarya to také zdůraznil: na hi na hi raksati dukrñ karane. „Pouhou hrou se slovními příponami a předponami se nikdo ze spárů smrti nezachrání.“ Oddaného, který zpívá Hare Krsna maha- -mantru, tito slovní kejklíři nemohou zmást. Pouhé oslovování Pánovy energie jako Hare a Pána samotného jako Krsna brzy umístí Pána v srdci oddaného, který tímto oslovováním Radhy a Krsny přímo Pánu slouží. Podstata všech zjevených písem a všeho poznání je obsažená v oslovování Pána a Jeho energie Hare Krsna maha-mantrou, protože tato transcendentální vibrace může podmínĕnou duši úplnĕ osvobodit a přímo ji zamĕstnat službou Pánu.

Sri Caitanya Mahaprabhu se představil jako velký hlupák, ale zároveň trval na tom, že všechna slova, která slyšel od svého duchovního mistra, jsou přísnĕ v souladu se zásadami, které Vyasadeva předkládá ve Srimad- -Bhagavatamu (1.7.6).

anarthopasamam saksad
bhakti-yogam adhoksaje
lokasyajanato vidvams
cakre satvata-samhitam

„Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné a nepřirozené, může přímo zmírnit proces oddané služby, který vytváří spojení. Obyčejní lidé to však nevĕdí, a proto učený Vyasadeva sestavil tento védský text (Srimad- -Bhagavatam), který se vztahuje k Nejvyšší Pravdĕ.“ Praktikováním bhakti- -yogy lze překonat veškerá mylná pochopení a pouta v hmotném svĕtĕ, a tak Srila Vyasadeva na pokyn Sri Narady laskavĕ předložil Srimad-Bhagavatam, aby podmínĕné duše vysvobodil ze spárů mayi. Pánu Sri Caitanyovi tedy Jeho duchovní mistr řekl, že každý musí pravidelnĕ a zevrubnĕ číst Srimad- -Bhagavatam, aby postupnĕ přilnul ke zpívání Hare Krsna maha-mantry.

Svaté jméno je s Pánem totožné. Ten, kdo je zcela vysvobozen ze spárů mayi, může této skutečnosti porozumĕt. Toto poznání, které lze získat milostí duchovního mistra, nás umístí na nejvyšší transcendentální úroveň. Sri Caitanya Mahaprabhu se představil jako hlupák, protože předtím, než přijal ochranu u duchovního mistra, nechápal, že pouhým zpíváním může být človĕk zbaven veškerých hmotných problémů. Jakmile se však stal vĕrným služebníkem svého duchovního mistra a začal následovat jeho pokyny, snadno uzřel cestu osvobození. Musíme si také uvĕdomit, že když Sri Caitanya Mahaprabhu zpíval Hare Krsna maha-mantru, bylo to zcela bez přestupků. Toto je deset přestupků proti zpívání svatého jména: (1) pomlouvat oddané Pána, (2) považovat polobohy za rovnocenné Pánu nebo si myslet, že je mnoho Bohů, (3) neposlouchat pokyny duchovního mistra, (4) snižovat autoritu písem (Véd), (5) vytvářet vlastní výklady o svatém jménu Pána, (6) hřešit na sílu zpívání svatého jména, (7) poučovat o slávĕ svatého jména človĕka bez víry, (8) přirovnávat zpívání svatého jména ke svĕtské zbožnosti, (9) být nepozorný při zpívání svatého jména a (10) navzdory zpívání svatého jména udržovat pouta k hmotným vĕcem.