Sri Bhaktisiddhanta Sarasvati Gosvami Maharaja to komentuje takto: „Človĕk může být dokonale úspĕšný při naplňování poslání svého života, bude-li jednat v naprostém souladu se slovy, která slyší z úst svého duchovního mistra.“ Toto přijímání slov duchovního mistra se nazývá srauta-vakya, což vyjadřuje, že se žák musí řídit pokyny duchovního mistra bez odchylek. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura v tomto ohledu poznamenává, že pro žáka se musejí stát slova jeho duchovního mistra vším. Sri Caitanya Mahaprabhu to zde potvrzuje, když říká, že Mu Jeho duchovní mistr nařídil, aby jenom zpíval svaté jméno Krsny, a tak On podle tohoto nařízení zpívá Hare Krsna maha-mantru neustále (̀krsna-mantra' japa sada, N —— ei mantra-sara).

Krsna je původem všeho. Je-li si tedy nĕkdo plnĕ vĕdom Krsny, rozumí se tím, že jeho vztah s Krsnou byl zcela potvrzen. Bez vĕdomí Krsny je náš vztah s Krsnou pouze částečný, a to není naše přirozené postavení. Přestože je Sri Caitanya Mahaprabhu Nejvyšší Osobnost Božství Krsna, duchovní mistr celého vesmíru, přijal roli žáka, aby svým příkladem učil, jak přísnĕ má oddaný následovat příkazy duchovního mistra při plnĕní své povinnosti neustále zpívat Hare Krsna maha-mantru. Osoba příliš připoutaná ke studiu filosofie vedanty se musí poučit od Sri Caitanyi Mahaprabhua. V tomto vĕku ve skutečnosti nikdo není schopen studovat vedantu, a proto je lepší zpívat svaté jméno Pána, které je podstatou veškerého védského poznání, jak sám Krsna potvrzuje v Bhagavad-gitĕ (15.15).

vedais ca sarvair aham eva vedyo
vedanta-krd veda-vid eva caham

„Všechny Védy jsou určeny k poznání Mĕ. Já jsem sestavil Vedantu a jsem znalcem Véd.“

Pouze hlupáci zanechávají služby duchovnímu mistrovi, a přesto si myslí, že jsou duchovnĕ pokročilí. Caitanya Mahaprabhu osobnĕ ukázal příklad, jak být žákem, aby tyto hlupáky zastavil. Duchovní mistr ví velice dobře, jak každého žáka zamĕstnat příslušnými povinnostmi. Pokud si ale žák myslí, že je pokročilejší než duchovní mistr, a tak přestane následovat jeho pokyny a jedná nezávisle, sám si zastaví svůj duchovní pokrok. Každý žák se musí považovat za úplnĕ nevzdĕlaného ve vĕdĕ o Krsnovi a musí být vždy připravený vykonávat pokyny duchovního mistra, aby se kvalifikoval k praktikování vĕdomí Krsny. Žák by mĕl před svým duchovním mistrem zůstat vždy hlupákem. Pseudospiritualisté proto nĕkdy přijímají duchovního mistra, který není schopen být ani žákem, protože ho chtĕjí ovládat. To však duchovní realizaci nijak nenapomůže.

Ten, kdo dokonale nezná vĕdomí Krsny, nemůže znát ani filosofii vedanty. Pouhé předvádĕní studia vedanty bez vĕdomí Krsny je projevem vnĕjší energie, mayi, a dokud človĕka přitahuje mámení této vĕčnĕ se mĕnící energie, je oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství neustále vzdálen. Skutečným následovníkem filosofie vedanty je oddaný Pána Sri Visnua, nejvĕtšího z velkých a udržovatele celého vesmíru. Dokud človĕk nepřekoná pole činností ve službĕ omezenému, nemůže dosáhnout neomezeného. Poznání neomezeného je skutečná brahma-jñana neboli poznání o Nejvyšším. Ti, kdo lpí na plodonosných činnostech a spekulativním poznání, nemohou pochopit hodnotu vždy čistého, vĕčnĕ osvobozeného a naprosto duchovnĕ blaženého svatého jména Pána Krsny. Svaté jméno se od Pána neliší a ten, kdo přijal útočištĕ u Pánova svatého jména, už nemusí studovat filosofii vedanty, neboť již dospĕl k závĕru veškerého studia.

Ten, kdo není schopen zpívat svaté jméno Krsny, ale myslí si, že se svaté jméno od Krsny liší, a proto se uchýlí ke studiu vedanty, aby Krsnu poznal, musí být považován za prvotřídního hlupáka, což Caitanya Mahaprabhu potvrdil svým vlastním chováním. Filosofičtí spekulanti, kteří si chtĕjí z filosofie vedanty udĕlat akademickou kariéru, se také nacházejí pod vlivem hmotné energie. Človĕk, který neustále zpívá svaté jméno Pána, však již překonal oceán nevĕdomosti, a tak i osoba narozená v nízko postavené rodinĕ, ale zpívající svaté jméno Pána, překonala studium vedantské filosofie. Srimad-Bhagavatam (3.33.7) v této souvislosti uvádí:

aho bata svapaco 'to gariyan
yaj-jihvagre vartate nama tubhyam
tepus tapas te juhuvuh sasnur arya
brahmanucur nama grnanti ye te

„Jestliže človĕk narozený v rodinĕ pojídačů psů začne zpívat svaté jméno Krsny, znamená to, že ve svém minulém životĕ již musel vykonat všechny druhy odříkání, azkeze a védských yajñí.“ Další citát říká:

rg-vedo 'tha yajur-vedah
sama-vedo 'py atharvanah
adhitas tena yenoktam
harir ity aksara-dvayam

„Ten, kdo zpívá dvĕ slabiky ha-ri, již prostudoval čtyři Védy – Sama, Ṛg, Yajur a Atharva.“

Nĕkteří sahajiyové, kteří berou vše na lehkou váhu, zneužívají tĕchto veršů a považují se za vznešené vaisnavy, přičemž se Vedanta-sutry nebo filosofie vedanty ani nedotknou. Skutečný vaisnava by však mĕl filosofii vedanty studovat. Pokud ovšem po prostudování vedanty človĕk nezačne zpívat svaté jméno Pána, není o nic lepší než mayavadi. Takže bychom nemĕli být ani mayavadi, ani neznalí vedantské filosofie. Sri Caitanya Mahaprabhu předvedl svoji znalost vedanty při rozhovorech s Prakasanandou Sarasvatim. Mĕli bychom tedy vĕdĕt, že vaisnava má být zcela obeznámen s filosofií vedanty, ale nemá si myslet, že studium vedanty je vším, a tak nemít vztah ke zpívání svatého jména. Oddaný musí pochopit, jak je důležité současnĕ chápat filosofii vedanty a zpívat svatá jména. Stane-li se nĕkdo na základĕ studia vedanty impersonalistou, znamená to, že jí neporozumĕl. To je potvrzeno v Bhagavad-gitĕ (15.15). Vedanta znamená „vrchol poznání“. Konečným vrcholem poznání je poznání o Krsnovi, který se neliší od svého svatého jména. Laciní vaisnavové (sahajiyové) se nezajímají o studium vedantské filosofie, jak ji vysvĕtlili čtyři hlavní acaryové. Gaudiya-sampradaya má k vedantĕ komentář zvaný Govinda-bhasya, ale sahajiyové takové komentáře považují za nedotknutelné filosofické spekulace a acaryi považují za smíšené oddané. Tím si chystají cestu do pekla.