I když jak jiskry, tak velký oheň jsou oheň a obojí pálí, intenzita žáru ohnĕ a jiskry není stejná. Proč by se mĕl nĕkdo umĕle snažit stát velkým ohnĕm, když je svou povahou malá jiskra? To se dĕje z nevĕdomosti. Je tedy třeba pochopit, že ani Nejvyšší Osobnost Božství, ani malé, jiskrám podobné živé bytosti nemají nic společného s hmotou, ale když se stane, že duchovní jiskra přijde do hmotného svĕta, její ohnivá povaha vyhasne. To je postavení podmínĕných duší. Kvůli styku s hmotným svĕtem je jejich duchovní povaha témĕř mrtvá, ale protože jsou všechny tyto duchovní jiskry nedílnými částmi Krsny, jak Pán říká v Bhagavad-gitĕ (mamaivamsah), mohou svoje postavení obnovit, když se osvobodí od styku s hmotou. To je čisté filosofické pochopení. Bhagavad-gita prohlašuje, že tyto duchovní části jsou sanatana (vĕčné), a maya neboli hmotná energie proto nemůže jejich původní přirozené postavení ovlivnit.

Nĕkdo může namítnout: „Proč je třeba vytvářet duchovní jiskry?“ Odpovĕď může znít takto: Jelikož je Absolutní Osobnost Božství všemohoucí, má jak neomezené, tak i omezené energie. To znamená všemohoucí. Všemohoucí musí mít nejen neomezené, ale také omezené energie. Aby tedy Pán předvedl svoji všemocnost, projevuje obĕ. Živé bytosti mají omezenou energii, i když jsou Pánovými částmi. Duchovní svĕt Pán projevuje svými neomezenými energiemi, kdežto hmotný svĕt projevuje svými energiemi omezenými. V Bhagavad-gitĕ (7.5) říká:

apareyam itas tv anyam
prakrtim viddhi me param
jiva-bhutam maha-baho
yayedam dharyate jagat

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromĕ tĕchto nižších energií je zde ještĕ Má jiná, vyšší energie, tvořená živými bytostmi, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“ Jiva-bhuta neboli živé bytosti ovládají tento svĕt svými omezenými energiemi. Lidé jsou obvykle zmateni činnostmi vĕdců a techniků. Pod vlivem mayi si myslí, že Bůh není potřeba a že si mohou dĕlat, co se jim zachce, ale to není možné. Protože je tento vesmírný projev omezený, jejich existence je také omezená. Vše v tomto svĕtĕ je omezené, a z toho důvodu tu dochází ke stvoření, udržování a zániku. Ve svĕtĕ neomezené energie, v duchovním svĕtĕ, ale žádné stvoření a zánik neprobíhají.

Kdyby Pán, Osobnost Božství, nevlastnil jak omezené, tak neomezené energie, nemohl by být nazýván všemocným. Anor aniyan mahato mahiyan – „Pán je vĕtší než nejvĕtší a menší než nejmenší.“ Nejmenší z nejmenších je v podobĕ živé bytosti a nejvĕtší z nejvĕtších je ve své podobĕ Krsny. Pokud by nebylo komu vládnout, nemĕlo by pojetí svrchovaného vládce (isvary) žádný význam, stejnĕ jako nemá žádný význam král bez poddaných. Kdyby se všichni podřízení stali králem, rozdíl mezi králem a obyčejnými občany by přestal existovat. Aby tedy mohl být Pán nejvyšším vládcem, musí existovat nĕjaké stvoření, kterému bude vládnout. Základní princip existence živé bytosti se nazývá cid-vilasa neboli duchovní blaženost. Všemocný Pán projevuje svoji energii blaženosti v podobĕ živých bytostí. Ve Vedanta-sutře (1.1.12) je popsán jako ananda-mayo 'bhyasat. Svou podstatou je studnicí veškeré blaženosti, a jelikož si jí chce užívat, musí existovat energie, které Mu budou působit potĕšení nebo Mu k nĕmu dávat podnĕt. To je dokonalé filosofické pochopení Absolutní Pravdy.