Tento verš vysvĕtluje, že ten, kdo pronáší Hare Krsna mantru, rozvine bhavu neboli extázi, což je bod, ve kterém začíná zjevení. Je to předbĕžné stádium v rozvíjení naší původní lásky k Bohu. Pán Krsna se o tomto stádiu bhavy zmiňuje v Bhagavad-gitĕ (10.8):

aham sarvasya prabhavo
mattah sarvam pravartate
iti matva bhajante mam
budha bhava-samanvitah

„Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných svĕtů. Vše pochází ze Mne. Moudří, kteří to dokonale vĕdí, Mi oddanĕ slouží a celým svým srdcem Mĕ uctívají.“ Nový žák začíná nasloucháním a zpíváním, sdružováním se s oddanými a následováním zásad, čímž odstraní všechny své nežádoucí zlozvyky. Tak rozvine pouto ke Krsnovi a nemůže na Krsnu ani na okamžik zapomenout. Bhava je témĕř dokonalé stádium duchovního života.

Upřímný student vyslechne od svého duchovního mistra svaté jméno a poté, co je zasvĕcen, dodržuje zásady, které mu duchovní mistr dal. Když takto správnĕ svatému jménu sloužíme, automaticky se projeví jeho duchovní povaha, což znamená, že se oddaný stane způsobilým zpívat svaté jméno bez přestupků. Je-li schopen zpívat svaté jméno tímto způsobem, může přijímat žáky po celém svĕtĕ a stane se opravdovým jagad-guruem. Pod jeho vlivem tak začne celý svĕt zpívat svatá jména Hare Krsna maha-mantry. Všichni žáci takového duchovního mistra posilují svoji připoutanost ke Krsnovi, a proto on nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy tančí a nĕkdy zpívá. Tyto projevy jsou u čistého oddaného jasnĕ vidĕt. Když naši studenti z hnutí pro vĕdomí Krsny zpívají a tančí, tak nĕkdy dokonce i v Indii lidé žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat a tančit v extázi. Caitanya Mahaprabhu však vysvĕtlil, že to není výsledkem cviku, protože tyto příznaky se bez nĕjaké zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Krsna maha-mantru upřímnĕ.

Mnoho hlupáků nám čas od času brání v hlasitém zpívání Hare Krsna maha-mantry, protože neznají její transcendentální povahu, avšak ten, kdo je ve zpívání Hare Krsna maha-mantry skutečnĕ pokročilý, přimĕje ke zpívání i ostatní. Krsnadasa Kaviraja Gosvami vysvĕtluje: krsna-sakti vina nahe tara pravartana – človĕk nemůže kázat slávu Hare Krsna maha-mantry, dokud nedostane zvláštní zmocnĕní od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím, že oddaní šíří Hare Krsna maha-mantru, dostává celý svĕt příležitost pochopit slávu svatého jména. Když človĕk zpívá a tančí nebo poslouchá svaté jméno Pána, přirozenĕ si vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, a protože mezi Krsnou a Jeho svatým jménem není žádný rozdíl, je ten, kdo zpívá, okamžitĕ spojen s Krsnou. Tak oddaný rozvine svůj původní postoj služby Pánu. V tomto postoji neustálé služby Krsnovi, zvaným bhava, na Krsnu vždy různými způsoby myslí. Ten, kdo dosáhl této úrovnĕ bhavy, se již nenachází v sevření matoucí energie. Když se k této bhavĕ postupnĕ přidají další duchovní projevy, jako je třes, pocení a slzy, oddaný postupnĕ rozvine lásku ke Krsnovi.

Krsnovo svaté jméno se nazývá maha-mantra. Ostatní mantry, o kterých je zmínka v Narada-pañcaratře, jsou známé jen jako mantry, ale zpívání svatého jména Pána se nazývá maha-mantra.