Zpívá-li nĕkdo svaté jméno Pána, nemĕl by toužit po hmotných výdobytcích představovaných zbožností, ekonomickým rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec vysvobozením z hmotného svĕta. Jak řekl Sri Caitanya Mahaprabhu, nejvyšší dokonalostí života je rozvinout lásku ke Krsnovi (prema pum-artho mahan sri-caitanya-mahaprabhor matam idam). Když lásku k Bohu porovnáme se zbožností, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a osvobozením, pochopíme, že to mohou být kýžené cíle bubhuksů neboli tĕch, kdo si chtĕjí užívat tohoto hmotného svĕta, a mumuksů neboli tĕch, kteří se z nĕho chtĕjí vysvobodit, ale v očích čistého oddaného, jenž rozvinul bhavu, předbĕžné stádium lásky k Bohu, se jeví zcela bezvýznamnĕ.

Dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj), kama (smyslový požitek) a moksa (osvobození) jsou čtyři náboženské principy týkající se hmotného svĕta. Srimad-Bhagavatam proto již na samotném začátku prohlašuje: dharmah projjhita-kaitavo 'tra – podvodné náboženské systémy založené na tĕchto čtyřech hmotných principech jsou ze Srimad-Bhagavatamu zcela vyřazeny, neboť Srimad-Bhagavatam učí pouze to, jak rozvinout svou dosud neprojevenou lásku k Bohu. Bhagavad-gita je předbĕžným studiem Srimad- -Bhagavatamu, a proto končí slovy: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja – „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ.“ (Bg. 18.66) Pokud chce nĕkdo přijmout tuto cestu, mĕl by zavrhnout veškeré představy zbožnosti, ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození a plnĕ se zamĕstnat službou Pánu, protože ta je vůči tĕmto čtyřem principům transcendentální. Láska k Bohu je původním posláním duše a je stejnĕ vĕčná jako duše a jako Nejvyšší Osobnost Božství. Této vĕčnosti se říká sanatana. Pokud se oddanému podaří obnovit svoji láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, rozumí se, že úspĕšnĕ dosáhl kýženého cíle života. Tehdy se vše dĕje samočinnĕ milostí svatého jména, a oddaný tak automaticky pokračuje na své duchovní cestĕ.