V Brahma-samhitĕ je řečeno: isvarah paramah krsnah sac-cid- -ananda-vigrahah – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Krsna má duchovní tĕlo, které je vĕčné a oplývá poznáním a blažeností.“ V tomto svĕtĕ má každý tĕlo přesnĕ opačné – dočasné, oplývající nevĕdomostí a utrpením. Je-li tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nĕkdy označen jako nirakara, znamená to, že nemá hmotné tĕlo jako my.

Mayavadští filosofové nerozumĕjí, co to znamená, že Nejvyšší Osobnost Božství je bez podoby. Nejvyšší Pán sice nemá tĕlo, jako máme my, ale má duchovní tĕlo. Jelikož to nevĕdí, prosazují mayavadští filosofové jednostranný pohled, že Nejvyšší Pán neboli Brahman nemá žádnou podobu (nirakara). Srila Bhaktivinoda Thakura v této souvislosti předkládá mnoho citátů z védské literatury. Přijmeme-li skutečný neboli přímý význam tĕchto védských výroků, pochopíme, že Nejvyšší Osobnost Božství má duchovní tĕlo (sac-cid-ananda-vigraha).

V Brhad-aranyaka Upanisadĕ (5.1.1) je uvedeno: purnam adah purnam idam purnat purnam udacyate. To vyjadřuje, že tĕlo Nejvyšší Osobnosti Božství je duchovní, protože Pán zůstává stejný, i když se mnoha způsoby expanduje. V Bhagavad-gitĕ (10.8) Pán říká: aham sarvasya prabhavo mattah sarvam pravartate – „Jsem původem všeho, vše pochází ze Mĕ.“ Mayavadští filosofové uvažují materialisticky, a proto si myslí, že když se Nejvyšší expanduje do všeho, musí ztratit svoji původní podobu. Docházejí tedy k závĕru, že neexistuje žádná jiná podoba Pána než tato obrovská a všudypřítomná. Brhad-aranyaka Upanisad však potvrzuje, že: purnam idam purnat purnam udacyate – „I když se Pán mnoha způsoby expanduje, uchovává si svoji původní osobnost. Jeho původní duchovní tĕlo zůstává takové, jaké je.“ Jinde se píše podobná vĕc: vicitra-saktih purusah puranah – „Nejvyšší Osobnost Božství, původní osoba (purusa), vlastní rozmanité energie.“ Svetasvatara Upanisad prohlašuje: sa vrksa-kalakrtibhih paro 'nyo yasmat prapañcah parivartate 'yam dharmavaham papanudam bhagesam – „On je původem hmotného stvoření a jen díky Nĕmu se vše mĕní. Je ochráncem náboženství a ničitelem všech hříšných činností. Je také Pánem veškerého majestátu.“ (Svet. Up. 6.8) Vedaham etam purusam mahantam aditya-varnam tamasah parastat – „Nyní chápu, že Nejvyšší Osobnost Božství je nejvĕtší z nejvĕtších. Září jako slunce a nachází se za hranicemi tohoto hmotného svĕta.“ (Svet. Up. 3.8) Patim patinam paramam parastat – „On je pánem všech pánů a nadřízeným všech nadřízených.“ (Svet. Up. 6.7) Mahan prabhur vai purusah – „On je nejvyšší pán a nejvyšší osoba.“ (Svet. Up. 3.12) Parasya saktir vividhaiva sruyate – „Jeho majestát můžeme chápat mnoha způsoby.“ (Svet. Up. 6.8) Také Ṛg Veda říká: tad visnoh paramam padam sada pasyanti surayah – „Visnu je Nejvyšší a ti, kdo jsou skutečnĕ učení, meditují pouze o Jeho lotosových nohách.“ V Prasna Upanisadĕ (6.3) se říká: sa iksam cakre – „On pohlédl na hmotné stvoření.“ V Aitareya Upanisadĕ (1.1.1–2) je řečeno: sa aiksata – „On pohlédl na hmotné stvoření,“ a sa imal lokan asrjata – „On stvořil celý tento hmotný svĕt.“

Takto by se dalo z Upanisad a Véd citovat ještĕ mnoho veršů, které dokazují, že Nejvyšší Bůh není neosobní. V Katha Upanisadĕ (2.2.13) se také říká: nityo nityanam cetanas cetananam eko bahunam yo vidadhati kaman – „On je nejvyšší z vĕčnĕ vĕdomých osob, která všechny ostatní živé bytosti udržuje.“ Ze všech tĕchto védských odkazů lze pochopit, že Absolutní Pravda je osoba, které se nikdo nevyrovná ani ji nepředčí. I když existuje mnoho hloupých mayavadských filosofů, kteří si myslí, že předčí i Krsnu, Krsna je asamaurdhva – nikdo se Mu nerovná a nikdo není nad Ním.

Svetasvatara Upanisad (3.19) uvádí: apani-pado javano grahita. Tento verš popisuje Absolutní Pravdu jako beznohou a bezrukou. I když se jedná o neosobní popis, neznamená to, že Absolutní Osobnost Božství nemá žádnou podobu. Má duchovní podobu, jež se liší od hmotných podob. V tomto verši Caitanya Mahaprabhu objasňuje tento rozdíl.