Mayavadští sannyasi jsou na základĕ svých znalostí sanskrtu a příslušnosti k Saṅkarovĕ sampradayi velice pyšní. Žijí v domnĕní, že dokud človĕk není brahmana a výborný znalec sanskrtu, zvláštĕ gramatiky, nemůže přijmout stav odříkání nebo se stát kazatelem. Tito mayavadští sannyasi ale svým slovním kejklířstvím a gramatickými kompozicemi neustále zkreslují význam všech saster, a přitom samotný Sripada Saṅkaracarya toto překrucování významu slov odsoudil ve verši prapte sannihite kale na hi na hi raksati dukrñ karane. Slovo dukrñ označuje přípony a předpony v sanskrtské gramatice. Saṅkaracarya své žáky varoval, že pokud se budou zajímat pouze o mluvnické zásady, aniž by uctívali Govindu, jsou hlupáci, kteří nebudou nikdy zachránĕni. Pošetilí mayavadští sannyasi se však i přes nařízení Sripady Saṅkaracaryi neustále vĕnují hře se slovy na základĕ přísné sanskrtské gramatiky.

Mayavadští sannyasi jsou velice pyšní, když získají vznešený titul sannyasiho Tirtha, Āsrama nebo Sarasvati. Dokonce i mezi mayavadimi jsou ti, kdo náleží k jiným sampradayím a mají jiné tituly, jako například Vana, Aranya nebo Bharati, považováni za sannyasi nižší třídy. Sri Caitanya Mahaprabhu přijal sannyas v Bharati-sampradayi, a tak se považoval za nižšího sannyasiho, než byl Prakasananda Sarasvati. Aby se odlišili od vaisnavských sannyasich, považují se sannyasi mayavadské sampradayi za duchovnĕ velice vznešené, ale Pán Sri Caitanya Mahaprabhu se představil jako člen nižší sampradayi sannyasich, aby je naučil pokoře. Tím chtĕl jasnĕ poukázat na to, že sannyasi je človĕk s pokročilým duchovním poznáním. Ten, kdo má duchovní poznání, by mĕl být považován za pokročilejšího než ten, kdo toto poznání nemá.

Sannyasi mayavadské sampradayi jsou obvykle známí jako vedanti, jako kdyby mĕli na vedantu monopol. Ve skutečnosti je však vedanti ten, kdo zná dokonale Krsnu, jak potvrzuje Bhagavad-gita (15.15): vedais ca sarvair aham eva vedyah – všechny Védy jsou určeny k poznání Krsny. Protože takzvaní mayavadští sannyasi nevĕdí, kdo Krsna je, jejich titul vedanti neboli „znalec Vedanty“ je neoprávnĕný. Mayavadští sannyasi si o sobĕ myslí, že oni jsou ti praví sannyasi, a vaisnavské sannyasi považují za brahmacari. Brahmacari by mĕl sloužit nĕjakému sannyasimu a přijmout ho za svého gurua. Mayavadští sannyasi o sobĕ prohlašují, že jsou nejen guruové, ale dokonce jagad-guruové neboli duchovní mistři celého svĕta, i když samozřejmĕ celý svĕt nemohou vidĕt. Nĕkdy se také honosnĕ oblékají a vozí se v průvodech na hřbetu slona, a tak se vĕčnĕ dmou pýchou a považují se za jagad-guruy. Sri Rupa Gosvami ale vysvĕtlil, že jagad-guru správnĕ označuje toho, kdo je pánem svého jazyka, mysli, slov, žaludku, genitálií a hnĕvu. Prthivim sa sisyat – takový jagad-guru je zcela způsobilý přijímat žáky po celém svĕtĕ. Vlivem falešného vĕhlasu nĕkdy mayavadští sannyasi, kteří tyto vlastnosti nemají, obtĕžují a pomlouvají vaisnavského sannyasiho, pokornĕ zamĕstnaného ve službĕ Pánu.