sannyāsī ha-iyā kara nartana-gāyana
bhāvuka saba sańge lañā kara sańkīrtana
sannyāsī — stav odříkání; ha-iyā — poté, co jsi přijal; kara — oddáváš se; nartana-gāyana — tančení a zpívání; bhāvuka — fanatici; saba — všichni; saṅge — do své společnosti; lañā — přijímající je; kara — činíš; saṅkīrtana — zpívání svatých jmen Pána.
„Jsi sannyasi. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkirtanovém hnutí, obklopen samými fanatiky?“
Takto zpochybňoval Prakasananda Sarasvati jednání Sri Caitanyi Mahaprabhua. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura ve své Anubhasyi píše, že Sri Caitanya Mahaprabhu, který je předmĕtem filosofického zkoumání vedanty, laskavĕ stanovil, kdo je správným uchazečem o studium vedantské filosofie. První předpoklad takového uchazeče popsal Sri Caitanya Mahaprabhu ve své Siksastace:
trnad api su-nicena
taror api sahisnuna
amanina mana-dena
kirtaniyah sada harih
Tento výrok naznačuje, že o filosofii vedanty můžeme naslouchat nebo hovořit prostřednictvím učednické posloupnosti. Človĕk musí být velice pokorný, snášenlivĕjší než strom a pokornĕjší než tráva. Nemĕl by vyžadovat úctu pro sebe, ale mĕl by být připraven vzdávat veškerou úctu druhým. Ten, kdo chce porozumĕt védskému poznání, musí splňovat tyto předpoklady.
