Mayavadští sannyasi ocenili Pána Caitanyu Mahaprabhua a zeptali se Ho, proč nediskutuje filosofii vedanty. Skutečností však je, že celý systém vaisnavských činností je na filosofii vedanty založený. Vaisnavové vedantu nezanedbávají, ale zároveň se ji nesnaží chápat podle komentáře Sariraka-bhasya. Aby tedy Sri Caitanya Mahaprabhu objasnil celou situaci, chtĕl se svolením mayavadských sannyasich nĕco o filosofii vedanty říci.

Vaisnavové jsou zdaleka nejvĕtšími filosofy na svĕtĕ a nejvĕtším z nich byl Srila Jiva Gosvami Prabhu, jehož filosofii znovu představil o necelých čtyři sta let pozdĕji Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura Maharaja. Je tedy třeba dobře vĕdĕt, že vaisnavští filosofové nejsou žádní sentimentalisté nebo laciní oddaní, jako jsou sahajiyové. Všichni vaisnavští acaryové byli nesmírnĕ vzdĕlaní učenci, kteří plnĕ chápali filosofii vedanty, protože bez znalosti filosofie vedanty nelze být acaryou. K tomu, aby indičtí transcendentalisté, kteří se řídí védskými zásadami, nĕkoho přijali jako acaryu, musí být nesmírnĕ vzdĕlaným odborníkem ve filosofii vedanty, kterým se stane buď poslechem, nebo studiem.

Žijeme-li podle filosofie vedanty, rozvine se bhakti. To je řečeno ve Srimad-Bhagavatamu (1.2.12):

tac chraddadhana munayo
jñana-vairagya-yuktaya
pasyanty atmani catmanam
bhaktya sruta-grhitaya

Slova bhaktya sruta-grhitaya v tomto verši jsou velice důležitá, protože vyjadřují, že bhakti musí být založená na filosofii Upanisad a Vedanta-sutry. Srila Rupa Gosvami řekl:

sruti-smrti-puranadi-
-pañcaratra-vidhim vina
aikantiki harer bhaktir
utpatayaiva kalpate

„Oddaná služba vykonávaná bez odkazu na Védy, Purany, Pañcaratry a tak dále musí být považována za sentimentalismus a není ničím jiným než rušivým prvkem ve společnosti.“ Ačkoliv existují různé úrovnĕ vaisnavů (kanistha-adhikari, madhyama-adhikari a uttama-adhikari), ale abychom mohli být kazateli úrovnĕ madhyama-adhikari, musíme být učenci vzdĕlanými ve Vedanta-sutře a další védské literatuře, protože když se bhakti-yoga rozvine na základĕ filosofie vedanty, je skutečná a stálá. V této souvislosti můžeme citovat překlad a význam verše zmínĕného výše (Bhag. 1.2.12):

Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímnĕ hledající studenti nebo mudrci s rozvinutým poznáním a odpoutaností tak, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedanta-sruti.

Dokonalé realizace Absolutní Pravdy můžeme dosáhnout oddanou službou Pánu, Osobnosti Božství Vasudevovi, který je plnĕ projevenou Absolutní Pravdou. Brahman představuje Jeho transcendentální tĕlesnou záři a Paramatma je Jeho částečné zastoupení. Realizace Brahmanu či Paramatmy jsou tedy jen částečnými realizacemi Absolutní Pravdy. Existují čtyři druhy lidí: karmi, jñani, yogi a oddaní. Karmi jsou materialisticky, a zbývající tři skupiny transcendentálnĕ založení lidé. Prvotřídními transcendentalisty jsou oddaní, jež realizovali Nejvyšší Osobnost. Transcendentalisté druhého stupnĕ jsou ti, kteří dokázali částečnĕ realizovat úplnou část absolutní osobnosti, zatímco transcendentalisté třetího stupnĕ dokázali stĕží realizovat duchovní podstatu absolutní osoby. Bhagavad-gita i jiná védská písma praví, že Nejvyšší Osobnost můžeme realizovat jen oddanou službou, která pevnĕ stojí na úplném poznání a odpoutanosti od hmotné společnosti. O skutečnosti, že poznání a odpoutání od hmotné společnosti následují oddanou službu, jsme se již zmínili. Protože realizace Brahmanu a Paramatmy jsou neúplnými realizacemi Absolutní Pravdy, jsou metody, které k tĕmto realizacím vedou – cesta jñany a yogy – rovnĕž neúplné. Oddaná služba založená na dokonalém poznání a na odpoutanosti od hmoty a posílená poslechem Vedanta-sruti je jediná dokonalá metoda, jež umožňuje svĕdomitému a zvídavému studentovi dosáhnout úplné realizace Absolutní Pravdy. Oddaná služba není v žádném případĕ určena pro nĕjaké ménĕ vzdĕlané transcendentalisty.

Oddaní se dĕlí do třech tříd. Oddaný třetí třídy je začátečník. Nemá poznání a není odpoutaný od hmoty. Protože jej přitahuje jen počáteční stádium uctívání Božstva v chrámu, nazývá se také materialistický oddaný. Materialistický oddaný dává místo duchovního prospĕchu přednost hmotnému zisku. Mĕl by se tedy rozhodnĕ z tohoto stádia materialistické oddanosti dostat do postavení oddaného druhé třídy. Ten dĕlí osoby podle zásad oddanosti na čtyři kategorie: na Osobnost Božství, Pánovy oddané, nevĕdomé a závistivé. Človĕk by se mĕl dopracovat alespoň do postavení oddaného druhé třídy. Jen tehdy bude způsobilý poznat Absolutní Pravdu.

Oddanĕmu třetí třídy se musí dostat o oddané službĕ patřičného poučení z autorizovaných zdrojů – od Bhagavatů. Prvním Bhagavatou je autorizovaný oddaný a druhým je Bhagavatam – poselství Boha. Oddaný třetí třídy se musí obrátit na seberealizovaného oddaného a být jím patřičnĕ vyškolen v oddané službĕ. Takový oddaný však není profesionál, který se učením Bhagavatamu živí. Musí být zástupcem Sukadevy Gosvamiho, jako byl Suta Gosvami. Musí lidem kázat o oddané službĕ, a tak přispívat k všestrannému blahu všech. Začínající oddaný nemá velkou touhu naslouchat autoritám. Naslouchání jen předstírá a poslouchá jen profesionální vypravĕče, kteří uspokojují jeho smysly. Tento poslech a přednes představují zcela bezcenné, ba i závadné počínání, jehož bychom se mĕli vyvarovat. Svaté poselství Boha v Bhagavad-gitĕ a Srimad-Bhagavatamu je zajisté transcendentální, ale přesto je nutné vyvarovat se tomu, abychom mu naslouchali od profesionálních vypravĕčů, kteří je znehodnotí stejnĕ jako had mléko, když se ho dotkne svým jazykem.

Upřímný oddaný se musí v zájmu svého pokroku vĕnovat poslechu védských textů, jako jsou Upanisady, Vedanta-sutra a jiná díla předchozích autorit, Gosvamich. Pokud si tyto texty nevyslechne, nebude schopen udĕlat skutečný pokrok. Pouhé napodobování oddané služby bez vyslechnutí a následování pokynů tĕchto textů je jen ztrátou času, a tím pádem jistou překážkou na cestĕ opravdové oddané služby. Pokud tedy oddaná služba nestojí na zásadách autorit sruti, smrti, Puran a Pañcaratry, musíme takové nepovolané předvádĕní oddané služby okamžitĕ zavrhnout. Žádného samozvaného oddaného nelze nikdy přijímat jako čistého oddaného. Osvojení si tĕchto poselství védských textů dává možnost neustále vidĕt ve svém nitru všudypřítomný lokalizovaný aspekt Osobnosti Božství. Tomu se říká samadhi.