pañcama puruṣārtha sei prema-mahādhana
kṛṣṇera mādhurya-rasa karāya āsvādana
pañcama — pátý; puruṣa-artha — cíl života; sei — tato; prema — láska k Bohu; mahā-dhana — nejvĕtší bohatství; kṛṣṇera — Pána Kṛṣṇy; mādhurya — milostná láska; rasa — nálada; karāya — způsobuje; āsvādana — chuť.
„Láska k Bohu je tak vznešená, že je považována za pátý cíl lidského života. Probuzením lásky k Bohu lze dosáhnout úrovnĕ milostné lásky a vychutnávat ji už v tomto životĕ.“
Mayavadští filosofové považují za nejvyšší cíl života osvobození (mukti), což je čtvrtá úroveň dokonalosti. Lidé si jsou obvykle vĕdomi čtyř hlavních životních cílů, kterými jsou zbožnost (dharma), ekonomický rozvoj (artha), smyslový požitek (kama) a nakonec osvobození (moksa), ale oddaná služba se nachází na vyšší úrovni než osvobození. Je-li tedy človĕk skutečnĕ osvobozený (mukta), může pochopit, co znamená láska k Bohu (krsna-prema). Když Sri Caitanya Mahaprabhu učil Rupu Gosvamiho, řekl: koti-mukta-madhye`durlabha' eka krsna-bhakta – „Z mnoha miliónů osvobozených osob se možná jedna stane oddaným Pána Krsny.“
Nejpokročilejší mayavadský filosof se může dostat na úroveň osvobození, ale krsna-bhakti, neboli oddaná služba Krsnovi, je tomuto osvobození transcendentální. Srila Vyasadeva tuto skutečnost vysvĕtluje ve Srimad- -Bhagavatamu (1.1.2):
dharmah projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsaranam satam
vedyam vastavam atra vastu siva-dam tapa-trayonmulanam
„Tato Bhagavata Purana naprosto zavrhuje veškerá hmotnĕ motivovaná náboženství a předkládá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní čistého srdce. Tato nejvyšší pravda je realita oddĕlená od iluze pro dobro všech a odstraňuje trojí utrpení.“ Srimad-Bhagavatam, vysvĕtlení Vedanta-sutry, je určen pro paramo nirmatsaranam, ty, kteří jsou zcela prosti závisti. Mayavadští filosofové cítí závist vůči existenci Osobnosti Božství. Z toho důvodu pro nĕ Vedanta-sutra ve skutečnosti není určena. Zbytečnĕ do Vedanta- -sutry strkají nos, ale nedokáží ji pochopit, protože, jak píše autor Vedanta- -sutry ve svém komentáři, Srimad-Bhagavatamu, Vedanta-sutra je určena tĕm, kdo mají čisté srdce (paramo nirmatsaranam). Jak může nĕkdo pochopit Vedanta-sutru či Srimad-Bhagavatam, když závidí Krsnovi? Prvořadou snahou mayavadských filosofů je urážet Nejvyšší Osobnost Božství, Krsnu. Uveďme příklad. I když Krsna v Bhagavad-gitĕ vyžaduje, abychom se Mu odevzdali, jeden z nejvĕtších učenců a takzvaných filosofů moderní Indie nesouhlasí a říká, že se máme odevzdat, ale „nikoliv Krsnovi“. Čiší z nĕho tedy závist. Protože všechny možné druhy mayavadich Krsnovi závidĕjí, nemají možnost pochopit význam Vedanta-sutry. A i kdyby byli na úrovni osvobození, jak o sobĕ lživĕ prohlašují, láska k Bohu přesahuje úroveň osvobození, což je skutečnost, kterou vyslovil Sri Caitanya Mahaprabhu a zde zopakoval Krsnadasa Kaviraja Gosvami.
