Védská literatura je považována za zdroj skutečného poznání, ale pokud ji nepřijímáme takovou, jaká je, budeme oklamáni. Bhagavad-gita je například důležité védské písmo a vyučuje se již mnoho let. Protože ji však vykládali bezcharakterní darebáci, lidé z ní nezískali žádný prospĕch a nikdo nedospĕl k vĕdomí Krsny. Nyní ovšem představujeme význam Bhagavad-gity takový, jaký je, a tak si bĕhem čtyř až pĕti krátkých let začaly tisíce lidí po celém svĕtĕ být vĕdomy Krsny. To je rozdíl mezi přímým a nepřímým vysvĕtlováním védské literatury. Sri Caitanya Mahaprabhu proto řekl: mukhya-vrttye sei artha parama mahattva – „Učit přímý význam védské literatury, bez falešných komentářů, je slavné.“ Sri Saṅkaracarya dĕlal na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství kompromisy mezi ateismem a teismem, aby podvedl ateisty a přivedl je k teismu, a proto se naneštĕstí vzdal přímé metody védského poznání a snažil se předložit nepřímý význam. Za tímto účelem napsal svůj komentář k Vedanta-sutře, známý jako Sariraka-bhasya.

Nemĕli bychom proto Sariraka-bhasyi přikládat velký význam. Chceme-li pochopit filosofii vedanty, musíme studovat Srimad-Bhagavatam, jenž začíná slovy: om namo bhagavate vasudevaya, janmady asya yato 'nvayad itaratas carthesv abhijñah sva-rat – „Skládám uctivé poklony Pánu Sri Krsnovi, synovi Vasudevy, který je Nejvyšší Všudypřítomnou Osobností Božství. Medituji o Nĕm, který je transcendentální realitou, původní příčinou všech příčin a z nĕhož vycházejí všechny projevené vesmíry, v nĕmž setrvávají a jímž jsou zničeny. Medituji o tomto vĕčnĕ zářícím Pánu, který si je přímo i nepřímo vĕdom všech projevů, a přesto je naprosto nezávislý.“ (Bhag. 1.1.1) Srimad-Bhagavatam je skutečným komentářem k Vedanta-sutře. Přitahuje-li však nĕkoho Sariraka-bhasya, komentář Sri Saṅkaracaryi, jeho duchovní život je bohužel ztracen.

Nĕkdo by se mohl ptát, proč Saṅkaracarya takto podvedl lidi, když je inkarnací Pána Sivy? Odpovĕdí je, že to udĕlal na pokyn svého Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství. To je potvrzeno v Padma Puranĕ slovy samotného Pána Sivy:

mayavadam asac chastram
pracchannam bauddham ucyate
mayaiva kalpitam devi
kalau brahmana-rupina

brahmanas caparam rupam
nirgunam vaksyate maya
sarvasvam jagato 'py asya
mohanartham kalau yuge

vedante tu maha-sastre
mayavadam avaidikam
mayaiva vaksyate devi
jagatam nasa-karanat

„Mayavadska filosofie,“ řekl Pán Siva své ženĕ Parvati, „je bezbožná (asac chastra). Je to zakuklený buddhismus. Moje milá Parvati, v Kali-yuze přijímám podobu brahmany a tuto vymyšlenou mayavadskou filosofii učím. Abych podvedl ateisty, popíši Nejvyšší Osobnost Božství jako nĕkoho, kdo nemá žádnou podobu a žádné vlastnosti. Také při výkladu vedanty použiji tu samou mayavadskou filosofii, abych popřením osobní podoby Pána svedl celou populaci na cestu ateismu.“ V Siva Puranĕ řekl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pánu Sivovi:

dvaparadau yuge bhutva
kalaya manusadisu
svagamaih kalpitais tvam ca
janan mad-vimukhan kuru

„V Kali-yuze oklamej lidi tím, že předložíš smyšlené významy Véd, které je zmatou.“ To říkají Purany.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura uvádí vysvĕtlení, že mukhya- -vrtti („přímý význam“) je abhidha-vrtti čili význam, který můžeme ihned pochopit ze slovníkových definic, kdežto gauna-vrtti („nepřímý význam“) je význam vymyšlený bez použití slovníku. Jeden politik například řekl, že slovo Kuruksetra poukazuje na tĕlo, ale ve slovníku žádná taková definice není. Takovýto vymyšlený význam je tedy gauna-vrtti, kdežto přímý význam nalezený ve slovníku je mukhya-vrtti neboli abhidha-vrtti. To je rozdíl mezi tĕmito dvĕma významy. Sri Caitanya Mahaprabhu doporučuje, abychom se snažili védskou literaturu pochopit podle abhidha-vrtti, a gauna- -vrtti zamítá. Nĕkdy ovšem může být védská literatura z nutnosti popsána podle laksana-vrtti nebo gauna-vrtti, ale taková vysvĕtlení bychom nemĕli přijímat jako trvalé pravdy.

Zámĕrem pojednání v Upanisadách a Vedanta-sutře je filosoficky prosadit osobní rys Absolutní Pravdy. Impersonalisté však, aby prosadili svoji filosofii, přijímají tato pojednání z hlediska laksana-vrtti neboli nepřímých významů. A tak místo aby byli tattva-vadi neboli hledači Absolutní Pravdy, stávají se mayavadimi neboli osobami ošálenými hmotnou energií. Když Sri Visnu Svami, jeden ze čtyř acaryů vaisnavské školy, napsal své pojednání o suddhadvaita-vadĕ, mayavadi jeho filosofii okamžitĕ využili k prosazování své advaita-vady neboli kevaladvaita-vady. Aby filosofii kevaladvaita- -vada porazil, představil Sri Ramanujacarya svoji filosofii visistadvaita-vada a Sri Madhvacarya představil svoji filosofii tattva-vada, a obĕ jsou pro mayavadi kamenem úrazu, protože jejich filosofii porážejí do posledního detailu. Studenti védské filosofie dobře vĕdí, jak mocnĕ popírá visistadvaita-vada Sri Ramanujacaryi a tattva-vada Sri Madhvacaryi neosobní mayavadskou filosofii. Sri Caitanya Mahaprabhu však přijímal filosofii vedanty na základĕ přímého významu, čímž mayavadskou filosofii porazil okamžitĕ. V této souvislosti také podotkl, že každý, kdo následuje principy Sariraka-bhasyi, je ztracen. To je potvrzeno v Padma Puranĕ, kde Pán Siva říká Parvati:

srnu devi pravaksyami
tamasani yatha-kramam
yesam sravana-matrena
patityam jñaninam api

apartham sruti-vakyanam
darsaya*l loka-garhitam
karma-svarupa-tyajyatvam
atra ca pratipadyate

sarva-karma-paribhramsan
naiskarmyam tatra cocyate
paratma-jivayor aikyam
mayatra pratipadyate

„Moje drahá ženo, poslechni si mé vysvĕtlení toho, jak jsem šířil nevĕdomost pomocí filosofie mayavady. Dokonce i velký učenec poklesne, jakmile ji zaslechne. V této filosofii, která je pro bĕžné lidi zcela jistĕ velice nepříznivá, jsem překroutil skutečný význam Véd a pro osvobození od karmy jsem doporučil zanechat všech činností. V této filosofii mayavady jsem popsal jivatmu a Paramatmu jako totožné.“ Jak tuto mayavadskou filosofii odsoudil Sri Caitanya Mahaprabhu a Jeho následovníci, je uvedeno ve Sri Caitanya-caritamrtĕ, Antya-lile, druhé kapitole, verších 94–99, kde Svarupa Damodara Gosvami říká, že každý, kdo dychtí pochopit mayavadskou filosofii, musí být považován za šílence. Obzvláštĕ to platí o vaisnavovi, který čte Sariraka-bhasyu a myslí si, že je totožný s Bohem. Mayavadští filosofové představili svoje argumenty tak přitažlivým a kvĕtnatým jazykem, že poslouchání mayavadské filosofie může nĕkdy ovlivnit mysl dokonce i maha- -bhagavaty neboli velice pokročilého oddaného. Skutečný vaisnava však žádnou filosofii, která tvrdí, že Bůh a živé bytosti jsou jedno a totéž, nemůže tolerovat.