Ve Srimad-Bhagavatamu (5.5.5) je řečeno:

parabhavas tavad abodha-jato
yavan na jijñasata atma-tattvam

„Dokud lidská bytost nezná cíl života, který lze poznat dotazováním se na Brahman, zakouší ve všech svých činnostech jen porážku.“ Právĕ takovou otázkou začíná Vedanta-sutra: athato brahma-jijñasa. Lidská bytost by se mĕla ptát na to, kdo je, co je vesmír, kdo je Bůh a jaké jsou vztahy mezi ní, Bohem a tímto hmotným svĕtem. Psi a kočky se na tyto vĕci dotazovat nemohou, ale v srdci opravdové lidské bytosti musí tyto otázky vyvstat. Poznání tĕchto čtyř kategorií – sebe, vesmíru, Boha a jejich vzájemného vztahu – se nazývá sambandha-jñana neboli poznání o vztazích. Když navážeme vztah s Nejvyšším Pánem, dalším krokem je začít v rámci tohoto vztahu jednat. Tomu se říká abhidheya neboli činnosti ve vztahu k Pánu. Poté, co jsme vykonali tyto předepsané povinnosti a dospĕli k nejvyššímu cíli života, lásce k Bohu, dosáhneme prayojana-siddhi neboli splnĕní poslání lidského života. V Brahma-sutře neboli Vedanta-sutře jsou tato témata pečlivĕ vysvĕtlena. Proto ten, kdo Vedanta-sutru nechápe z hlediska tĕchto principů, jednoduše marní čas. To potvrzuje Srimad-Bhagavatam (1.2.8):

dharmah sv-anusthitah pumsam
visvaksena-kathasu yah
notpadayed yadi ratim
srama eva hi kevalam

Nĕkdo může být nesmírnĕ vzdĕlaným učencem a svĕdomitĕ plnit své předepsané povinnosti, ale jestliže se nakonec nezačne dotazovat na Nejvyšší Osobnost Božství a nezajímá se o sravanam kirtanam (naslouchání a opĕvování), je vše, co vykonal, jen ztráta času. Mayavadští filosofové nechápou vztah mezi sebou, vesmírným projevem a Nejvyšší Osobností Božství, a tak jen marní čas a jejich filosofické spekulování nemá žádný význam.