V Upanisadách je řečeno:

om purnam adah purnam idam
purnat purnam udacyate
purnasya purnam adaya
purnam evavasisyate

Tento verš, který najdeme v Īsopanisadĕ, Brhad-aranyaka Upanisadĕ a mnoha dalších Upanisadach, uvádí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je úplný ve svých šesti vznešených atributech. Jeho postavení je výjimečné, protože vlastní veškeré bohatství, sílu, vliv, krásu, poznání a odříkání. Brahman znamená nejvĕtší, ale Nejvyšší Osobnost Božství je vĕtší než nejvĕtší, podobnĕ jako je planeta Slunce vĕtší než sluneční záře, která proniká celým vesmírem. I když se ménĕ vzdĕlaným lidem může tato sluneční záře, šířící se po celém vesmíru, jevit jako veliká, samotné Slunce je vĕtší, a vĕtší než Slunce je bůh Slunce. Stejnĕ tak není nejvĕtší neosobní Brahman, i když to tak vypadá. Neosobní Brahman je pouze tĕlesná záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale transcendentální podoba Pána je vĕtší než neosobní Brahman i lokalizovaná Paramatma. Proto kdekoliv je ve védské literatuře použito slovo „Brahman“, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství.

I v Bhagavad-gitĕ je Pán osloven jako Parabrahman. Mayavadi a další si nĕkdy Brahman špatnĕ vykládají, protože každá živá bytost je také Brahman. Krsna je proto označován jako Parabrahman (Nejvyšší Brahman). Kdykoliv je tedy ve védské literatuře použito slovo Brahman nebo Parabrahman, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství, Krsna. To je skutečný význam tĕchto slov. A protože celá védská literatura pojednává o Brahmanu, je Krsna konečným cílem védského poznání. Neosobní brahmajyoti spočívá na Pánovĕ osobní podobĕ. I když je tedy tato neosobní záře brahmajyoti prvotní realizací, človĕk musí vstoupit do ní, jak je řečeno v Īsopanisadĕ, aby našel Nejvyšší Osobu, a potom je jeho poznání dokonalé. Bhagavad-gita (7.19) to také potvrzuje: bahunam janmanam ante jñanavan mam prapadyate. Hledání Absolutní Pravdy pomocí spekulativního poznání je úplné, když poznáme Krsnu a odevzdáme se Mu. To je skutečný cíl dokonalého poznání.

Částečná realizace Absolutní Pravdy jako neosobního Brahmanu upírá Pánovi Jeho úplný majestát. Jedná se o nebezpečné pochopení Absolutní Pravdy. Dokud človĕk nepřijme všechny rysy Absolutní Pravdy – neosobní Brahman, lokalizovanou Paramatmu a nakonec Nejvyšší Osobnost Božství – jeho poznání zůstává nedokonalé. Sripada Ramanujacarya ve svém díle Vedartha-saṅgraha říká: jñanena dharmena svarupam api nirupitam, na tu jñana-matram brahmeti katham idam avagamyate. Tím naznačuje, že skutečná totožnost Absolutní Pravdy musí být chápána jak z hlediska jejího poznání, tak z hlediska jejích vlastností. Chápat Absolutní Pravdu pouze jako plnou poznání nestačí. Ve védské literatuře (Mundaka Up. 1.1.9) nacházíme výrok yah sarva-jñah sarva-vit, což znamená, že Absolutní Pravda zná vše dokonale, ale z védského výroku parasya saktir vividhaiva sruyate se dále dozvídáme, že nejen vše zná, ale také podle toho jedná s použitím svých různých energií. Pochopit, že Brahman, Nejvyšší, je vĕdomý, tedy není dostačující. Je třeba vĕdĕt, že prostřednictvím svých různých energií vĕdomĕ jedná. Mayavadská filosofie nás pouze informuje o vĕdomí Absolutní Pravdy, ale nedává nám informaci o tom, jak vĕdomá Absolutní Pravda jedná. To je nedostatek této filosofie.