Text* 1: Přijímám útočištĕ u lotosových nohou Pána Gauracandry. Jeho tĕlo z bolesti odloučení od Krsny zhublo a Jeho mysl byla vyčerpaná, ale při pociťování extatické lásky k Pánu nabyl znovu plné svĕžesti.

Text* 2: Sláva Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Nityanandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text* 3: Sri Caitanya Mahaprabhu si tak ve společnosti Jagadanandy Pandita vychutnával různé transcendentální vztahy čisté lásky.

Text* 4: Neštĕstí z odloučení od Krsny vyčerpávalo Pánovu mysl a způsobovalo hubnutí Jeho tĕla, ale při pociťování emocí extatické lásky znovu nabyl zdravých a dobře vyvinutých rysů.

Text* 5: Když Pán ulehl k odpočinku na suchou kůru banánovníku, bolely Ho ztoho kosti, protože byl velmi hubený.

Text* 6: Všichni oddaní byli zkroušení, když vidĕli Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua, jak zakouší bolest, a nedokázali to snášet. Jagadananda Pandita potom vymyslel řešení.

Text* 7: Sehnal jemnou látku, kterou pomocí červeného oxidu zbarvil do červena a potom ji naplnil bavlnou ze stromu simula.

Text* 8: Tak vyrobil přikrývku a polštář, které potom předal Govindovi se slovy: „Požádej Pána, ať si lehne na to.“

Text* 9: Jagadananda řekl Svarupovi Damodarovi Gosvamimu: „Dnes prosím jdi osobnĕ přemluvit Sri Caitanyu Mahaprabhua, aby si lehl na lůžko.“

Text* 10: Když přišel Pánův čas jít spát, Svarupa Damodara zůstal nablízku. Jakmile ale Sri Caitanya Mahaprabhu uvidĕl přikrývku a polštář, velmi se rozzlobil.

Text* 11: Pán se Govindy zeptal: „Kdo to udĕlal?“ Govinda vyslovil jméno Jagadanandy Pandita a Pán se ponĕkud zalekl.

Text* 12: Pán Govindu požádal, ať dá přikrývku i polštář stranou, a ulehl opĕt na suchou kůru banánovníku.

Text* 13: Svarupa Damodara Pánovi řekl: „Tvé svrchované vůli nemohu odporovat, můj Pane, ale pokud tyto lůžkoviny nepřijmeš, Jagadananda Pandita bude velice nešťastný.“

Text* 14: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „To už Mi rovnou můžeš pořídit na ležení postel. Jagadananda po Mnĕ chce, abych si užíval hmotného štĕstí.“

Text* 15: „Jsem ve stavu odříkání, a proto musím ležet na podlaze. Kdybych používal postel, přikrývku a polštář, byla by to velká hanba.“

Text* 16: Jagadananda Pandita byl velice nešťastný, když se Svarupa Damodara vrátil a všechno mu vyprávĕl.

Text* 17: Svarupa Damodara Gosvami potom vymyslel jiný způsob. Nejdříve si opatřil velké množství suchých banánových listů.

Text* 18: Svými nehty listy roztrhal na jemná vlákna, jimiž naplnil dva kusy svrchních odĕvů Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 19: Takto Svarupa Damodara vyrobil matraci a polštář, které Sri Caitanya Mahaprabhu po velkém úsilí ze strany oddaných přijal.

Text* 20: Všichni mĕli radost, když vidĕli, že si Pán na to lůžko lehl, ale Jagadananda se v duchu zlobil a navenek byl nešťastný.

Text* 21: Dříve, když chtĕl jít Jagadananda Pandita do Vrindávanu, mu Sri Caitanya Mahaprabhu nedal svolení, a proto nemohl jít.

Text* 22: Nyní Jagadananda Pandita skryl svůj hnĕv a neštĕstí a znovu Sri Caitanyu Mahaprabhua požádal o svolení jít do Mathury.

Text* 23: Sri Caitanya Mahaprabhu s velkou náklonností řekl: „Pokud se na Mĕ budeš cestou do Mathury zlobit, stane se z tebe jen žebrák, který Mĕ bude kritizovat.“

Text* 24: Jagadananda Pandita tehdy uchopil Pánovy nohy a řekl: „Již dlouho chci jít do Vrindávanu.“

Text* 25: „Bez Tvého svolení jsem nemohl. Nyní mi už musíš dát svolení a já tam určitĕ půjdu.“

Text* 26: Sri Caitanya Mahaprabhu ho mĕl rád, a proto mu nechtĕl dát svolení odejít, ale Jagadananda Pandita na Pána opakovanĕ naléhal.

Text* 27: Jagadananda potom požádal Svarupu Damodara Gosvamiho: „Již velmi dlouho chci jít do Vrindávanu.“

Text* 28: „Bez Pánova svolení, které mi teď nechce dát, tam ale jít nemohu. Říká mi: ,Chceš tam jít jen proto, že se na Mĕ zlobíš.̀  “

Text* 29: „Přirozenĕ toužím jít do Vrindávanu; proto Ho prosím pokornĕ požádej, aby mi to dovolil.“

Text* 30: Svarupa Damodara Gosvami potom jeho žádost přednesl u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua: „Jagadananda Pandita silnĕ touží jít do Vrindávanu.“

Text* 31: „Znovu a znovu Tĕ žádá o svolení. Dovol mu prosím odejít do Mathury a potom se vrátit.“

Text* 32: „Dovolil jsi mu navštívit matku Saci v Bengálsku, tak mu podobnĕ dovol jít se podívat do Vrindávanu a potom se sem vrátit.“

Text* 33: Na žádost Svarupy Damodara Gosvamiho Sri Caitanya Mahaprabhu dovolil Jagadanandovi Panditovi odejít. Pán si ho nechal přivést a poučil ho následovnĕ.

Text 34: „Až do Váránasí můžeš jít bez problémů, ale za Váránasím cestuj opatrnĕ v doprovodu ksatriyů.“

Text 35: „Jakmile lupiči na cestĕ uvidí osamoceného Bengálce, všechno mu vezmou, zajmou ho a už ho nepustí.“

Text* 36: „Po příchodu do Mathury bys mĕl zůstat u Sanatany Gosvamiho a vzdát úctu nohám všech tamních vůdčích osobností.“

Text 37: „Obyvatelům Mathury prokazuj zpovzdálí úctu, ale nesdružuj se s nimi. Jejich chování a činnosti si nemůžeš osvojit, protože ty jsi na jiné úrovni oddané služby.“

Text* 38: „Navštiv všech dvanáct vrindávanských lesů v doprovodu Sanatany Gosvamiho. Jeho společnost ani na okamžik neopouštĕj.“

Text 39: „Zůstaň ve Vrindávanu jen krátce a co nejrychleji se vrať. Nevystupuj také na kopec Góvardhan zhlédnout Božstvo Gopala.“

Text* 40: „Sanatanovi Gosvamimu řekni, ať pro Mne připraví nĕjaké místo k pobytu, protože se chystám jít do Vrindávanu podruhé.“

Text* 41: Po tĕchto slovech Pán Jagadanandu Pandita objal. Ten uctil Pánovy lotosové nohy a vydal se do Vrindávanu.

Text* 42: Od všech oddaných si vyžádal svolení a odešel. Po lesní cestĕ brzy přišel do Váránasí.

Text* 43: Ve Váránasí se setkal s Tapanou Misrou a Candrasekharem, kteří od nĕho vyslechli vyprávĕní týkající se Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 44: Konečnĕ Jagadananda Pandita přišel do Mathury, kde se setkal se Sanatanou Gosvamim. Oba dva mĕli ze vzájemného setkání velkou radost.

Text* 45: Sanatana Gosvami vzal Jagadanandu na prohlídku všech dvanácti lesů Vrindávanu a na závĕr, po návštĕvĕ Mahávanu, zůstali oba v Gókule.

Text* 46: Bydleli v jeskyni Sanatany Gosvamiho, ale Jagadananda Pandita si chodil do nedalekého chrámu vařit.

Text* 47: Sanatana Gosvami žebral po domech v okolí Mahávanu. Nĕkdy šel do chrámu a jindy do domu nĕjakého brahmany.

Text* 48: Sanatana Gosvami se staral o veškeré potřeby Jagadanandy Pandita. Žebral v oblasti Mahávanu a nosil Jagadanandovi nejrůznĕjší jídla a nápoje.

Text* 49: Jagadananda Pandita jednoho dne dokončil své pravidelné povinnosti a začal v nedalekém chrámu vařit, protože pozval Sanatanu Gosvamiho na obĕd.

Text* 50: V minulosti dal jeden velký sannyasi jménem Mukunda Sarasvati Sanatanovi Gosvamimu jeden kus svrchního odĕvu.

Text* 51: S tímto kusem látky uvázaným okolo hlavy přišel Sanatana Gosvami ke dveřím Jagadanandy Pandita a posadil se tam.

Text* 52: Jagadananda Pandita si myslel, že ona červená látka je darem od Sri Caitanyi Mahaprabhua. Zaplavila ho extatická láska a zeptal se Sanatany Gosvamiho:

Text 53: „Odkud jsi vzal tu červenou látku, kterou máš na hlavĕ?“ zeptal se Jagadananda.

Text* 54: Jakmile to Jagadananda Pandita uslyšel, velmi se rozzlobil. Vzal do ruky hrnec a chtĕl Sanatanu Gosvamiho zbít.

Text* 55: Sanatana Gosvami však Jagadanandu Pandita velice dobře znal, a tak se zastydĕl. Jagadananda tedy ponechal nádobu na plotnĕ a promluvil.

Text* 56: „Jsi jedním z hlavních společníků Sri Caitanyi Mahaprabhua. Nikdo Mu není dražší než ty.“

Text* 57: „A přesto si na hlavu uvážeš odĕv od jiného sannyasiho. Kdo to dokáže snést?“

Text* 58: Sanatana Gosvami řekl: „Můj drahý Jagadanando Pandite, jsi velice vzdĕlaný svĕtec. Nikdo není Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi dražší než ty.“

Text* 59: „Taková víra ve Sri Caitanyu Mahaprabhua se k tobĕ přesnĕ hodí. Jak bych tuto víru mohl poznat, kdybys ji neprojevil?“

Text* 60: „Nyní byl splnĕn účel, proč jsem si hlavu ovázal touto látkou, protože jsem osobnĕ zažil tvou neobyčejnou lásku ke Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.“

Text 61: „Takovou šafránovou látku by vaisnava nemĕl nosit, takže pro ni nemám využití. Dám ji nĕkomu cizímu.“

Text* 62: Jagadananda Pandita dovařil jídlo a obĕtoval je Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi. Poté si se Sanatanou Gosvamim sedli a prasadam snĕdli.

Text* 63: Když dojedli prasadam, navzájem se objali a plakali kvůli odloučení od Pána Caitanyi.

Text* 64: Tak ve Vrindávanu strávili dva mĕsíce a nakonec už nemohli snášet neštĕstí z odloučení od Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 65: Jagadananda Pandita proto předal Sanatanovi Gosvamimu Pánovu zprávu: „Chystám se také přijít do Vrindávanu, tak pro Mĕ prosím zařiď nĕjaké ubytování.“

Text* 66: Sanatana Gosvami dal Jagadanandovi svolení navrátit se do Džagannáth Purí a poslal po nĕm nĕjaké dárky pro Pána Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 67: Tĕmito dárky byla trocha písku z místa rasa-lily, kámen z kopce Góvardhanu, sušené zralé ovoce pilu a girlanda z malých lasturek.

Text* 68: Jagadananda Pandita vzal všechny ty dárky a vydal se na cestu. Sanatana Gosvami však byl velmi rozrušený, když se s ním rozloučil.

Text* 69: Sanatana Gosvami brzy poté vybral místo, kde by mohl Sri Caitanya Mahaprabhu ve Vrindávanu bydlet. Byl to chrám na kopci zvaném Dvádašáditja-tila.

Text* 70: Sanatana Gosvami ten chrám opravil, udržoval ho v čistotĕ a před ním postavil malou chýši.

Text* 71: Jagadananda Pandita mezitím rychlou chůzí brzy dorazil do Džagannáth Purí, což Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi i Jeho oddaným udĕlalo velkou radost.

Text* 72: Jagadananda Pandita přednesl modlitby u lotosových nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua a s každým se přivítal. Pán poté Jagadanandu pevnĕ obejmul.

Text* 73: Jagadananda Pandita se Pánu poklonil jménem Sanatany Gosvamiho a předal Mu prach z místa tance rasa společnĕ s ostatními dárky.

Text* 74: Sri Caitanya Mahaprabhu si všechny dárky nechal, s výjimkou ovoce pilu. To rozdal oddaným, kteří je snĕdli s velkou radostí, protože pocházelo z Vrindávanu.

Text* 75: Oddaní, kteří ovoce pilu znali, cucali semínka, ale bengálští oddaní je neznali, a tak semínka žvýkali a polykali.

Text* 76: Ty, kdo semínka rozžvýkali, začal pálit jazyk, protože chutnala jako pálivé čili. Jedení ovoce pilu z Vrindávanu se tak stalo jednou ze zábav Sri Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 77: Všichni mĕli z návratu Jagadanandy Pandita z Vrindávanu radost. Takto si Sri Caitanya Mahaprabhu užíval svých zábav bĕhem svého pobytu v Džagannáth Purí.

Text* 78: Jednoho dne šel Sri Caitanya Mahaprabhu do chrámu Yamesvary a cestou uslyšel, jak jedna zpĕvačka z Jagannathova chrámu začala zpívat.

Text* 79: Přesladkým hlasem zpívala melodii gujjari. A protože námĕtem písnĕ byla Gita-govinda od Jayadevy Gosvamiho, píseň upoutávala pozornost celého svĕta.

Text* 80: Sri Caitanya Mahaprabhu tuto píseň slyšel z dálky a ihned upadl do extáze. Nevĕdĕl, jestli to zpívá muž nebo žena.

Text* 81: Když Pán v extázi bĕžel, aby se potkal s tím, kdo zpíval, trnité keře drásaly Jeho tĕlo.

Text* 82: Govinda utíkal ve spĕchu za Pánem, který necítil žádnou bolest od bodajících trnů.

Text* 83: Sri Caitanya Mahaprabhu bĕžel velmi rychle a už se k dívce přibližoval. V tu chvíli Ho Govinda chytil do náruče a vykřikl: „To zpívá žena!“

Text* 84: Jakmile Pán uslyšel slovo „žena“, probral se k vnĕjšímu vĕdomí a vrátil se.

Text* 85: „Můj drahý Govindo,“ řekl Pán, „zachránil jsi Mi život. Kdybych se dotkl tĕla ženy, zajisté bych zemřel.“

Text 86: „Tento dluh ti nikdy nebudu schopen splatit.“

Text* 87: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Můj drahý Govindo, mĕl bys být stále se Mnou. Mĕl bys Mĕ pečlivĕ ochraňovat, protože nebezpečí hrozí všude.“

Text* 88: Po tĕchto slovech se Sri Caitanya Mahaprabhu vrátil domů. Když se o této události dozvĕdĕl Svarupa Damodara Gosvami a ostatní společníci, dostali velký strach.

Text* 89: V té dobĕ Raghunatha Bhattacarya, syn Tapany Misry, zanechal všech svých povinností a odešel z domova, aby se setkal se Sri Caitanyou Mahaprabhuem.

Text* 90: Raghunatha Bhatta se v doprovodu služebníka, který nesl jeho zavazadla, vydal z Váránasí cestou přes Bengálsko.

Text 91: V Bengálsku potkal Ramadase Visvase, jenž patřil do kasty kayasthů a byl jedním z králových tajemníků.

Text 92: Ramadasa Visvasa byl nesmírnĕ vzdĕlaný ve všech zjevených písmech. Byl učitelem známé knihy Kavya-prakasa a byl známý jako pokročilý oddaný, který uctíval Raghunatha (Pána Ramacandru).

Text* 93: Ramadasa se všeho zřekl a vydal se zhlédnout Pána Jagannatha. Cestou zpíval dvacet čtyři hodin dennĕ svatá jména Pána Ramacandry.

Text* 94: Když se na cestĕ setkal s Raghunathem Bhattou, vzal si jeho zavazadlo na hlavu a nesl ho.

Text* 95: Ramadasa sloužil Raghunathovi Bhattovi různými způsoby, a dokonce mu i masíroval nohy. Raghunatha Bhatta se však ponĕkud zdráhal veškeré tyto služby přijímat.

Text* 96: „Ty jsi úctyhodný muž, učenec a velký oddaný,“ řekl Raghunatha Bhatta. „Nesnaž se mi prosím sloužit. Jen se mnou pojď s radostnou náladou.“

Text* 97: Ramadasa odpovĕdĕl: „Já jsem jen sudra, pokleslá duše, a sloužit brahmanovi je má povinnost a náboženská zásada.“

Text* 98: „Proto se prosím nezdráhej. Já jsem tvůj služebník, a když ti sloužím, mé srdce jásá.“

Text* 99: Ramadasa tak nosil zavazadlo Raghunatha Bhatty a upřímnĕ mu sloužil. Dnem i nocí neustále zpíval svaté jméno Pána Ramacandry.

Text* 100: Tímto způsobem Raghunatha Bhatta brzy dorazil do Džagannáth Purí. Tam se setkal se Sri Caitanyou Mahaprabhuem a s velkou radostí padl k Jeho lotosovým nohám.

Text* 101: Raghunatha Bhatta padl jako tyč k lotosovým nohám Sri Caitanyi Mahaprabhua a Pán ho pak obejmul, neboť dobře vĕdĕl, kdo to je.

Text* 102: Raghunatha se Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi uctivĕ poklonil také za Tapanu Misru a Candrasekhara, a Pán se ptal, co dĕlají.

Text* 103: „Je velmi dobré, že jsi sem přišel,“ řekl Pán. „Nyní jdi zhlédnout Pána Jagannatha, který má oči jako lotosy. Dnes přijmeš prasadam tady u Mĕ.“

Text* 104: Pán požádal Govindu, aby pro Raghunatha Bhattu zařídil ubytování, a potom ho představil všem oddaným, počínaje Svarupou Damodarem Gosvamim.

Text* 105: Raghunatha Bhatta tak žil se Sri Caitanyou Mahaprabhuem osm mĕsíců a Pánovou milostí každým dnem pociťoval neustále se zvĕtšující transcendentální štĕstí.

Text* 106: Občas doma uvařil rýži s různými druhy zeleniny a pozval Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 107: Raghunatha Bhatta byl zkušeným kuchařem a vše, co uvařil, chutnalo jako nektar.

Text* 108: Veškeré jídlo, které připravil, přijímal Sri Caitanya Mahaprabhu s velkým uspokojením. Poté, co se Pán nasytil, Raghunatha Bhatta snĕdl zbytky.

Text* 109: Když se Ramadasa Visvasa setkal se Sri Caitanyou Mahaprabhuem, Pán mu neprojevil žádnou zvláštní milost, i když to bylo jejich první setkání.

Text* 110: Ramadasa Visvasa byl v srdci impersonalista, který toužil po splynutí s Pánem, a byl velmi pyšný na svoji učenost. Sri Caitanya Mahaprabhu je vševĕdoucí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který zná srdce každého, a tak o tom všem vĕdĕl.

Text* 111: Ramadasa Visvasa se usídlil v Džagannáth Purí a učil Pattanayakovu rodinu (potomky Bhavanandy Raye) Kavya-prakasu.

Text 112: Po osmi mĕsících se Sri Caitanya Mahaprabhu s Raghunathem Bhattou rozloučil a přitom mu rezolutnĕ zakázal se oženit. „Nežeň se,“ řekl Pán.

Text 113: Sri Caitanya Mahaprabhu Raghunathovi Bhattovi řekl: „Tvoji staří rodiče jsou oddaní, tak jim po návratu domů služ a studuj Srimad-Bhagavatam od čistého vaisnavy, který poznal Boha.“

Text* 114: Na závĕr Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Přijď zase do Níláčaly (Džagannáth Purí).“ Po tĕchto slovech Pán povĕsil Raghunathovi Bhattovi na krk své vlastní korálky.

Text* 115: Potom ho Pán obejmul a rozloučil se s ním. Raghunatha Bhatta byl dojatý extází lásky a z nadcházejícího odloučení od Sri Caitanyi Mahaprabhua se rozplakal.

Text* 116: Poté, co dostal svolení od Sri Caitanyi Mahaprabhua a všech oddaných, v čele se Svarupou Damodarem, se Raghunatha Bhatta vrátil do Váránasí.

Text* 117: V souladu s pokyny Sri Caitanyi Mahaprabhua po čtyři roky neustále sloužil svému otci a matce. Pravidelnĕ také studoval Srimad-Bhagavatam pod vedením seberealizovaného vaisnavy.

Text* 118: Potom jeho rodiče v Káší (Váránasí) zemřeli, a on byl zcela odpoutaný. Vrátil se tedy za Sri Caitanyou Mahaprabhuem, poté, co přerušil veškeré vztahy se svým domovem.

Text* 119: Stejnĕ jako dříve zůstal Raghunatha ve společnosti Sri Caitanyi Mahaprabhua nepřetržitĕ osm mĕsíců. Potom mu Pán dal následující pokyn:

Text* 120: „Můj drahý Raghunathe, jdi na Můj pokyn do Vrindávanu a žij tam, pod ochranou Rupy a Sanatany Gosvamich.“

Text* 121: „Ve Vrindávanu zpívej dvacet čtyři hodin dennĕ Hare Krsna mantru a neustále čti Srimad-Bhagavatam. Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, ti brzy udĕlí svou milost.“

Text* 122: Po tĕchto slovech Sri Caitanya Mahaprabhu Raghunatha Bhattu objal a Raghunatha tak byl Pánovou milostí oživen extatickou láskou ke Krsnovi.

Text* 123: Sri Caitanya Mahaprabhu dostal na slavnosti trochu nekořenĕného betelu a přibližnĕ šest metrů dlouhou girlandu z lístků tulasi, kterou mĕl na sobĕ Pán Jagannatha.

Text* 124: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu dal girlandu i betel Raghunathovi Bhattovi, který je přijal jako své uctívané Božstvo a s velkou péčí je opatroval.

Text* 125: Potom Raghunatha Bhatta se svolením od Sri Caitanyi Mahaprabhua odešel do Vrindávanu. Jakmile tam přišel, uchýlil se do péče Rupy a Sanatany Gosvamich.

Text* 126: Raghunatha Bhatta byl při recitaci Srimad-Bhagavatamu ve společnosti Rupy a Sanatany zaplaven extatickou láskou ke Krsnovi.

Text* 127: Milostí Sri Caitanyi Mahaprabhua zakoušel příznaky extatické lásky – slzy, chvĕní a přeskakování hlasu. Protože mĕl oči plné slz a zalknuté hrdlo, nemohl v recitaci Srimad-Bhagavatamu pokračovat.

Text* 128: Hlas mĕl sladký jako kukačka a každý verš ze Srimad-Bhagavatamu dokázal recitovat ve třech či čtyřech melodiích. Poslouchat jeho přednes tedy bylo nesmírnĕ sladké.

Text* 129: Když četl nebo slyšel o kráse a sladkosti Krsny, byl dojatý extází lásky a nic jiného nebral na vĕdomí.

Text* 130: Raghunatha Bhatta se tak zcela odevzdal u lotosových nohou Pána Govindy, které se pro nĕho staly vším.

Text* 131: Svým žákům potom Raghunatha Bhatta nařídil, aby pro Govindu postavili chrám, a sám pro Govindu vyrobil různé ozdoby, včetnĕ flétny a náušnic ve tvaru žraloka.

Text* 132: Raghunatha Bhatta nenaslouchal o ničem, co patří k hmotnému svĕtu, ani o takových vĕcech nemluvil. Mluvil jen o Krsnovi a celé dny a noci Pána uctíval.

Text 133: Nikdy neposlouchal pomluvy jakéhokoli vaisnavy, ani hovory o jeho špatném chování. Jediné, co vĕdĕl, bylo, že každý slouží Krsnovi. Ničemu jinému nerozumĕl.

Text* 134: V dobĕ, kdy byl Raghunatha Bhatta Gosvami pohroužený ve vzpomínání na Pána Krsnu, bral girlandu z tulasi a prasadam Pána Jagannatha, které dostal od Sri Caitanyi Mahaprabhua, svázal je dohromady a nosil je povĕšené na krku.

Text* 135: Takto jsem popsal mocnou milost Sri Caitanyi Mahaprabhua, díky které byl Raghunatha Bhatta Gosvami neustále naplnĕný extatickou láskou ke Krsnovi.

Text* 136: In this chapter I have spoken about three topics: Jagadananda Pandita's visit to Vrindavana, Sri Caitanya Mahaprabhu's listening to the song of the deva-dasi at the temple of Jagannatha, and how Raghunatha Bhatta Gosvami achieved ecstatic love of Krishna by the mercy of Sri Caitanya Mahaprabhu.

Text* 138: Každému, kdo o všech tĕchto tématech naslouchá s vírou a láskou, udĕlí Sri Caitanya Mahaprabhu neboli Gaurahari extatickou lásku ke Krsnovi.

Text 139: Já, Krsnadasa, kráčím ve stopách Sri Rupy a Sri Raghunatha a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.