Text* 1: Po přijetí sannyasu chtĕl jít Pán Caitanya Mahaprabhu kvůli silné lásce ke Krsnovi do Vrindávanu, ale omylem bloudil Rádhadéší. Pozdĕji přišel do Šántipuru, kde si užíval ve společnosti svých oddaných. S úctou se klaním Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 2: Sláva Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Nityanandovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi, v čele se Srivasem!

Text* 3: Na konci dvacátého čtvrtého roku svého života, v mĕsíci Magha, bĕhem dorůstajícího mĕsíce přijal Sri Caitanya Mahaprabhu sannyas.

Text 4: Z důvodu své silné lásky ke Krsnovi se Caitanya Mahaprabhu ihned po přijetí sannyasu vydal do Vrindávanu. Omylem však v transu tři dny v kuse bloumal po Rádhadéši.

Text* 5: Sri Caitanya Mahaprabhu chodil po Rádhadéši a v extázi recitoval následující verš.

Text 6: „(Brahmana z Avantídéše řekl:) ,Nepřekonatelný oceán nevĕdomosti překročím tak, že se upevním ve službĕ lotosovým nohám Krsny. To schvalují předchozí acaryové, kteří byli zcela pohroužení v oddanosti Pánu, Paramatmĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

Text* 7: Sri Caitanya Mahaprabhu obsah tohoto verše schvaloval, protože oddaný mnich byl odhodlaný sloužit Pánu Mukundovi. Svým souhlasem Pán naznačil, že se jedná o velmi dobrý verš.

Text 8: Skutečným významem přijetí sannyasu je odevzdat se službĕ Mukundovi. Sloužením Mukundovi se lze opravdu vysvobodit z pout hmotné existence.

Text* 9: Po přijetí sannyasu se Sri Caitanya Mahaprabhu rozhodl odejít do Vrindávanu a v ústraní se zcela pohroužit do služby Mukundovi.

Text* 10: Cestou do Vrindávanu se u Sri Caitanyi Mahaprabhua projevily veškeré extatické příznaky a On nevĕdĕl, kterým smĕrem jde, ani zda je den, či noc.

Text* 11: Sri Caitanyu Mahaprabhua na cestĕ do Vrindávanu doprovázeli Nityananda Prabhu, Candrasekhara a Prabhu Mukunda.

Text* 12: Sri Caitanya Mahaprabhu procházel Rádhadéší a všichni, kdo Ho spatřili, v extázi volali: „Hari! Hari!“ Díky takovému zpívání s Pánem se vytratilo veškeré jejich neštĕstí z hmotné existence.

Text* 13: Všichni pasáčci, kteří vidĕli jít Sri Caitanyu Mahaprabhua okolo, se k Nĕmu přidali a začali hlasitĕ křičet: „Hari! Hari!“

Text* 14: Když Sri Caitanya Mahaprabhu slyšel, jak všichni pasáčci také zpívají „Hari! Hari!“, velice Ho to potĕšilo. Přišel k nim, položil jim na hlavy svou dlaň a řekl: „Stále takto zpívejte.“

Text* 15: Sri Caitanya Mahaprabhu jim tak všem požehnal a řekl jim, že jsou šťastné duše. Tím je pochválil a považoval se za velmi úspĕšného, protože zpívali svaté jméno Pána Hariho.

Text* 16: Nityananda Prabhu si zavolal pasáčky stranou a povĕdĕl jim vĕrohodný příbĕh, na základĕ kterého jim dal následující pokyn.

Text* 17: „Jestli se vás Sri Caitanya Mahaprabhu zeptá na cestu do Vrindávanu, ukažte Mu prosím tamhletu cestu po břehu Gangy.“

Text* 18: When the cowherd boys were questioned by Lord Caitanya Mahaprabhu about the path to Vrindavana, the boys showed Him the path on the bank of the Ganges, and the Lord went that way in ecstasy.

Text* 20: Zatímco Pán pokračoval v cestĕ podél břehu Gangy, Sri Nityananda Prabhu požádal Ācaryaratnu (Candrasekhara Ācaryu), aby šel okamžitĕ do domu Advaity Ācaryi.

Text* 21: Sri Nityananda Gosvami mu řekl: „Já přivedu Sri Caitanyu Mahaprabhua na břeh Gangy v Šántipuru a Advaita Ācarya ať tam u břehu pozornĕ čeká s lodí.“

Text* 22: Nityananda Prabhu pokračoval: „Já potom půjdu do domu Advaity Ācaryi a ty bys mĕl jít do Navadvípu a přivést matku Saci a všechny ostatní oddané.“

Text* 23: Sri Nityananda Prabhu poslal Ācaryaratnu do domu Advaity Ācaryi, sám předešel Caitanyu Mahaprabhua a oznámil, že Pán přichází.

Text* 24: Sri Caitanya Mahaprabhu byl v extázi a ptal se Nityanandy Prabhua, kam jde. Nityananda odpovĕdĕl, že jde s Ním do Vrindávanu.

Text* 25: Když se Pán Nityanandy Prabhua zeptal, jak je to do Vrindávanu daleko, Nityananda řekl: „Jen se podívej, tady teče řeka Jamuna.“

Text* 26: Nityananda Prabhu pak přivedl Sri Caitanyu Mahaprabhua ke Ganze a Pán ve své extázi považoval Gangu za Jamunu.

Text* 27: Pán řekl: „Ó, jaké mám štĕstí! Mohu nyní vidĕt řeku Jamunu.“ Caitanya Mahaprabhu si tedy myslel, že Ganga je Jamuna, a začal se k ní modlit.

Text 28: „Ó řeko Jamuno, jsi blažená duchovní voda, která udílí lásku k synovi Nandy Maharaje. Nelišíš se od vody z duchovního svĕta, protože můžeš odstranit všechny naše přestupky a hříchy, kterých jsme se v životĕ dopustili. Ty jsi ta, která tomuto svĕtu přináší vše příznivé. Ó dcero boha Slunce, očisti nás prosím svými zbožnými činnostmi.“

Text* 29: Po recitování této mantry se Sri Caitanya Mahaprabhu poklonil a vykoupal se v Ganze. Mĕl tehdy pouze jeden kus spodního prádla, protože jiné oblečení nemĕl.

Text* 30: Když tam tak Sri Caitanya Mahaprabhu stál a nemĕl, do čeho by se převlékl, připlul na lodi Sri Advaita Ācarya s novým spodním prádlem i svrchním oblečením.

Text* 31: Když Advaita Ācarya dorazil, předstoupil před Pána a složil Mu poklony. Jakmile Ho Pán uvidĕl, začal se nad celou situací podivovat.

Text* 32: Pán, stále ještĕ v extázi, se Advaity Ācaryi zeptal: „Proč jsi sem přijel? Jak jsi vĕdĕl, že jsem ve Vrindávanu?“

Text* 33: Advaita Ācarya vše prozradil, když Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan. Nyní mám velké štĕstí, že jsi přišel ke břehu Gangy.“

Text* 34: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Nityananda Mĕ podvedl. Přivedl Mĕ ke Ganze a řekl Mi, že je to Jamuna.“

Text* 35: Sri Caitanya Mahaprabhu nařkl Nityanandu z podvádĕní, ale Srila Advaita Ācarya odpovĕdĕl: „Nic z toho, co Ti Nityananda Prabhu řekl, není lež. Nyní ses opravdu vykoupal v řece Jamunĕ.“

Text 36: Advaita Ācarya potom vysvĕtlil, že na tomto místĕ tečou řeky Ganga i Jamuna společnĕ; na západní stranĕ Jamuna a na východní Ganga.

Text* 37: Advaita Ācarya potom navrhl, aby se Caitanya Mahaprabhu převlékl do suchých šatů, protože Jeho spodní prádlo bylo po koupeli v řece Jamunĕ mokré.

Text* 38: Advaita Ācarya řekl: „Už tři dny jsi ve své extázi lásky ke Krsnovi nejedl. Zvu Tĕ proto do Mého domu, kde můžeš milostivĕ přijmout almužnu. Pojď se Mnou do Mého obydlí.“

Text* 39: Advaita Prabhu pokračoval: „Uvařil jsem doma jen hrst rýže a zelenina je vždy velmi jednoduchá. Žádné přepychové vaření – jen trocha polévky a špenátu.“

Text* 40: Jakmile Sri Advaita Ācarya domluvil, vzal Pána na loď a odvezl Jej do svého domu. Tam Pánovi umyl nohy, což Mu v nitru způsobilo velikou radost.

Text 41: Žena Advaity Ācaryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Srila Advaita Ācarya sám potom vše obĕtoval Pánu Visnuovi.

Text 42: Veškeré uvařené jídlo bylo rozdĕleno na tři stejné části. Jedna z nich byla rozložena na kovovém tácu pro obĕtování Pánu Krsnovi.

Text* 43: Z tĕch tří částí byla jedna rozložena na železný tác a další dvĕ na banánové listy, které nebyly rozpůlené a pocházely ze stromu, jenž nesl alespoň třicet dva trsů banánů. Na tĕchto dvou talířích byly velmi vkusnĕ naaranžovány pokrmy vyjmenované dále.

Text* 44: Dobře uvařená vybraná zrna tvořila kopec rýže se žlutým přepuštĕným máslem z kravského mléka uprostřed. Okolo hromady rýže stály nádoby z kůry banánovníků a v nich byly různé druhy zeleninových jídel a mung dálu.

Text* 45: Vařená zelenina byly patoly, dýnĕ, manakacu, salát z kousků zázvoru a různé druhy špenátu.

Text* 46: Byla tam také sukhta, hořký meloun smíchaný s různými druhy zeleniny, který překonal chuť nektaru. Bylo tam pĕt druhů hořkých a ostrých sukht.

Text 47: Mezi různými druhy zeleniny byly čerstvé listy nimbovníku smažené s baklažánem. Plod patoly byl osmažen s phulabadi, což je rozemletý dál usušený na slunci. Podávalo se také jídlo zvané kusmanda-manacaki.

Text* 48: Jídlo z kokosové dřenĕ smíchané s tvarohem a cukrkandlem bylo velmi sladké. Bylo tam také velké množství kari z banánových kvĕtů a dýnĕ vařené v mléce.

Text* 49: Následovaly malé koláčky ve sladké a kyselé omáčce a pĕt nebo šest druhů kyselých jídel. Zeleniny bylo připraveno tolik, aby prasadam mohli přijmout všichni přítomní.

Text* 50: Dále tam byly jemné koláčky s mung dálem, se zralými banány a s urad dálem, různé druhy sladkostí, kondenzované mléko s rýžovými koláčky, kokosová pochoutka a všechny druhy koláčků, které si kdo mohl přát.

Text* 51: Veškerá zelenina byla podávána v miskách z banánových listů, které pocházely ze stromů s alespoň třiceti dvĕma trsy banánů. Misky byly velké, pevné, nestály nakřivo ani se nekývaly.

Text* 52: Všude okolo tĕch tří míst na jedení stálo sto nádob naplnĕných různými druhy zeleniny.

Text* 53: Po boku tĕch různých druhů zeleniny tam byla v nových hlinĕných nádobách sladká rýže smíchaná s ghí. Hlinĕné nádoby s dobře svařeným mlékem byly rozestavĕny na třech místech.

Text* 54: Vedle dalších jídel tam byly i rýžové vločky s mlékem a banány a také bílá dýnĕ vařená v mléce. Ve skutečnosti není možné všechna ta jídla popsat.

Text* 55: Na dvou místech stály nádoby s dalším jídlem z jogurtu, sandese (tvarohová sladkost) a banánů. Nejsem schopen to vše popsat.

Text* 56: Na hromadĕ vařené rýže i na všech zeleninových jídlech ležely kvĕty tulasi. Byly tam také nádoby naplnĕné voňavou růžovou vodou.

Text* 57: Všechna tři sedátka byla pokryta jemnou látkou. Tak bylo veškeré jídlo obĕtováno Pánu Krsnovi a Pán je s velkým potĕšením přijal.

Text* 58: Po obĕtování jídla se provádí bhoga-arati. Advaita Prabhu požádal oba bratry, Pána Caitanyu Mahaprabhua a Nityanandu Prabhua, aby se na arati přišli podívat. Oba Páni tedy šli se všemi ostatními přítomnými zhlédnout obřad arati.

Text* 59: Poté, co bylo pro Božstva v chrámu provedeno arati, byl Pán Krsna uložen k odpočinku. Advaita Ācarya pak vyšel z chrámu, aby Pána Caitanyu Mahaprabhua o nĕco požádal.

Text* 60: Sri Advaita Prabhu řekl: „Moji drazí Páni, prosím pojďte do této místnosti.“ Oba bratři, Caitanya Mahaprabhu a Nityananda Prabhu, tedy šli přijmout prasadam.

Text* 61: Když se Pán Sri Caitanya Mahaprabhu a Nityananda Prabhu odebrali přijmout prasadam, zavolali Mukundu a Haridase, aby šli s Nimi. Mukunda a Haridasa však se sepjatýma rukama promluvili.

Text* 62: Mukunda řekl, když ho volali: „Můj drahý Pane, mám ještĕ nĕco na práci. Přijmu prasadam pozdĕji. Vy dva nyní ale prosím jdĕte do této místnosti.“

Text 63: Haridasa Thakura řekl: „Já jsem nejhříšnĕjší a nejnižší z lidí. Počkám radĕji venku a sním si pozdĕji svou hrstku prasadam tam.“

Text 64: Advaita Ācarya zavedl Pána Nityanandu Prabhua a Pána Caitanyu Mahaprabhua do místnosti, kde uvidĕli rozložené prasadam, což především Sri Caitanyu Mahaprabhua velice potĕšilo.

Text* 65: Sri Caitanya Mahaprabhu schválil všechny postupy použité při vaření a obĕtování jídla Krsnovi. Byl tak potĕšený, že řekl: „Otevřenĕ prohlašuji, že život za životem budu na své hlavĕ držet lotosové nohy toho, kdo Krsnovi obĕtuje tak lahodná jídla.“

Text 66: Sri Caitanya Mahaprabhu vstoupil do místnosti, vidĕl, že je jídlo rozdĕleno na tři části, a vĕdĕl, že vše je určeno pro Krsnu. Nevĕdĕl však, co Advaita Ācarya zamýšlel.

Text* 67: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Posaďme se na tato tři místa a přijmĕme prasadam.“Advaita Ācarya ale řekl: „Já ho budu rozdávat.“

Text* 68: Sri Caitanya Mahaprabhu si myslel, že všechny tři porce jsou určeny k rozdávání, a tak požádal o další dva banánové listy a řekl: „Dáme si nepatrnĕ zeleniny a rýže.“

Text* 69: Advaita Ācarya řekl: „Posaďte se na tato sedátka.“ Oba dva Je vzal za ruce a usadil.

Text 70: Sri Caitanya Mahaprabhu prohlásil: „Nehodí se, aby sannyasi jedl tolik rozmanitých jídel. Jak by potom mohl ovládat své smysly?“

Text* 71: Když se Sri Caitanya Mahaprabhu zdráhal přijmout již připravené jídlo, Advaita Ācarya Mu řekl: „Přestaň se prosím ukrývat. Vím, kdo jsi, a znám také důvĕrný význam Tvého přijetí sannyasu.“

Text* 72: Advaita Ācarya tak Sri Caitanyu Mahaprabhua požádal, aby jedl a zanechal hry se slovy. Pán na to odpovĕdĕl: „Tolik jídla opravdu nemohu sníst.“

Text* 73: Advaita Ācarya Pána požádal, aby prasadam jednoduše bez přetvářky přijal, a pokud by je nemohl všechno sníst, může nechat zbytek na listu.

Text 74: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Tolik jídla nedokážu sníst a sannyasi není povinen nechávat zbytky.“

Text* 75: Advaita Ācarya však poukázal na to, jak Caitanya Mahaprabhu jí v Džagannáth Purí. Pán Jagannatha a Sri Caitanya Mahaprabhu jsou jedna a táž osoba. Advaita Ācarya tedy řekl, že v Džagannáth Purí jí Caitanya Mahaprabhu čtyřiapadesátkrát za den a pokaždé sní nĕkolik set nádob jídla.

Text* 76: Sri Advaita Ācarya řekl: „Množství jídla, které snĕdí tři lidé, pro Tebe není ani jedno sousto. Ve srovnání s tím toto jídlo nevydá ani na pĕt Tvých soust.“

Text* 77: Advaita Ācarya pokračoval: „Je Mým velkým štĕstím, že jsi právĕ přišel do Mého domu. Proto Tĕ prosím, nehraj si se slovy. Přestaň mluvit a začni jíst.“

Text* 78: Když to Advaita Ācarya dořekl, podal obĕma Pánům vodu, aby si mohli umýt ruce. Ti se poté s úsmĕvem posadili a začali jíst prasadam.

Text* 79: Nityananda Prabhu řekl: „Celé tři dny jsem držel půst a doufal jsem, že ho dnes přeruším.“

Text* 80: Sri Caitanya Mahaprabhu si myslel, že jídla bylo příliš, ale Nityananda Prabhu to naopak nepovažoval ani za jedno sousto. Už tři dny držel půst a doufal, že ho v ten den přeruší. Řekl: „I když Mĕ Advaita Ācarya pozval k jídlu, dnes bude také půst. Taková troška jídla nenaplní ani polovinu Mého břicha.“

Text* 81: Advaita Ācarya odpovĕdĕl: „Pane, Ty jsi žebravý mnich navštĕvující poutní místa. Nĕkdy jíš ovoce nebo kořínky a nĕkdy se prostĕ postíš.“

Text* 82: „Jsem chudý brahmana a Ty jsi přišel do Mého domu. Spokoj se tedy s tím malým množstvím jídla, které jsi dostal, a vzdej se prosím své chamtivosti.“

Text* 83: Pán Nityananda Prabhu odpovĕdĕl: „Ať jsem kdokoliv, Ty jsi Mĕ pozval, a proto Mi musíš dát tolik jídla, kolik sním.“

Text* 84: Když Jeho Božská Milost Advaita Ācarya vyslechl Nityanandu Prabhua, využil příležitosti, která se nabízela díky Jeho žertovným slovům, a promluvil k Nĕmu takto.

Text 85: Advaita Ācarya řekl: „Jsi zavržený paramahamsa a stav odříkání jsi přijal jen proto, aby sis naplnil břicho. Je Mi jasné, že rád působíš nepříjemnosti brahmanům.“

Text 86: Advaita Ācarya řekl Nityanandovi Prabhuovi vyčítavĕ: „Ty dokážeš sníst deset až dvacet man rýže. Já jsem chudý brahmana, kde tolik rýže vezmu?“

Text* 87: „Snĕz, prosím Tĕ, co jsi dostal, i když je to pouhá hrstka rýže, a odejdi. Neukazuj, jaký jsi blázen, a nerozhazuj zbytky jídla okolo.“

Text* 88: Tak Nityananda Prabhu a Pán Caitanya Mahaprabhu jedli a přitom žertovali s Advaitou Ācaryou. Sri Caitanya Mahaprabhu snĕdl polovinu z každého zeleninového jídla, které Mu bylo nabídnuto, zbytek nechal a začal jíst další.

Text* 89: Jakmile byla polovina zeleniny v nádobĕ snĕdena, Advaita Ācarya ji znovu doplnil. Pán tak vždy snĕdl polovinu nĕjakého jídla a Advaita Ācarya je znovu a znovu doplňoval.

Text* 90: Když Advaita Ācarya doplnil zeleninu v nádobĕ, žádal Je, aby jedli víc, a Caitanya Mahaprabhu řekl: „Kolik toho ještĕ mohu sníst?“

Text* 91: Advaita Ācarya řekl: „Nenechávej prosím nic z toho, co už jsem Ti dal. Z toho, co Ti dávám nyní, můžeš jednu polovinu sníst a druhou nechat.“

Text* 92: Advaita Ācarya tak různými pokornými žádostmi přimĕl Sri Caitanyu Mahaprabhua a Pána Nityanandu, aby jedli. Caitanya Mahaprabhu tedy splnil všechny touhy Advaity Ācaryi.

Text* 93: Nityananda Prabhu znovu zažertoval: „Moje břicho stále ještĕ není plné. Odnes si prosím to svoje jídlo, ani jsem se ho nedotkl.“

Text* 94: Potom vzal Nityananda Prabhu hrst rýže a hodil ji před sebe na zem, jako kdyby se zlobil.

Text* 95: Dvĕ nebo čtyři zrnka odhozené rýže se dotkla tĕla Advaity Ācaryi, a ten začal s rýží stále přilepenou na tĕle různými způsoby tančit.

Text 96: Advaita Ācarya se cítil očištĕn rýží, která se dotkla Jeho tĕla, když po nĕm Paramahamsa Nityananda hodil své zbytky, a proto se pustil do tance.

Text 97: Advaita Ācarya žertem řekl: „Můj milý Nityanando, nyní sklízím odplatu za to, že jsem Tĕ pozval. Není známý Tvůj rod ani kasta a máš povahu blázna.“

Text 98: „Ty zbytky jídla jsi po Mnĕ hodil jenom proto, abys ze Mĕ udĕlal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brahmana.“

Text 99: Nityananda Prabhu odpovĕdĕl: „Toto jsou zbytky jídla Pána Krsny. Jestliže je považuješ za obyčejné zbytky, dopouštíš se přestupku.“

Text* 100: Srila Nityananda Prabhu pokračoval: „Pokud do svého domu pozveš alespoň sto sannyasich a všem jim dáš dosyta najíst, Tvůj přestupek bude odstranĕn.“

Text* 101: Advaita Ācarya odpovĕdĕl: „Už nikdy žádného sannyasiho do svého domu nepozvu, protože to byl právĕ sannyasi, kdo zničil všechny Mé brahmanské zásady, předepsané ve smrti-sastrach.“

Text* 102: Advaita Ācarya potom pro oba Pány zařídil, aby si mohli umýt ruce a ústa. Potom Je zavedl k pĕknému lůžku a uložil Je k odpočinku.

Text* 103: Aby mĕli oba Páni v ústech příjemnou chuť, nabídl jim Sri Advaita Ācarya hřebíček a kardamom smíchaný s kvĕty tulasi.

Text* 104: Sri Advaita Ācarya pak potřel Jejich tĕla santálovou pastou a na hruď Jim dal voňavé kvĕtinové girlandy.

Text* 105: Když si Pán lehl na lůžko, Advaita Ācarya Mu chtĕl masírovat nohy. Pán však váhal a promluvil k Nĕmu.

Text 106: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Advaito Ācaryo, přimĕl jsi Mĕ, abych tu všelijak tančil. Nyní už toho nech a jdi s Mukundou a Haridasem poobĕdvat.“

Text* 107: Advaita Ācarya pak s Mukundou a Haridasem přijal prasadam a najedli se tolik, kolik si jen přáli.

Text* 108: Jakmile se lidé ze Šántipuru doslechli o přítomnosti Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua, všichni hned přišli zhlédnout Jeho lotosové nohy.

Text* 109: Lidé byli blažení, a tak začali hlasitĕ volat svatá jména Pána: „Hari! Hari!“ Přitom žasli nad Pánovou krásou.

Text* 110: Vidĕli tĕlo Sri Caitanyi Mahaprabhua s velmi svĕtlou barvou pleti a Jeho jasnou záři, která překonávala svit slunce. Nad tím vším se skvĕla krása šafránovĕ zbarvených šatů, třpytících se na Jeho tĕle.

Text* 111: Lidé s velkou radostí přicházeli a odcházeli. Nikdo by nemohl spočítat, kolik lidí se tam do konce toho dne shromáždilo.

Text* 112: Jakmile nastal večer, Advaita Ācarya zahájil společné zpívání. Začal dokonce sám tančit a Pán se díval.

Text* 113: Když začal tančit Advaita Ācarya, Nityananda Prabhu se pustil do tance za ním, a to samé učinil i šťastný Haridasa Thakura.

Text 114: Advaita Ācarya řekl: „,Moji drazí přátelé, co k tomu mám říci? Dnes jsem získal nejvyšší transcendentální blaženost. Pán Krsna je po mnoha dnech opĕt v Mém domĕ.̀“

Text* 115: Advaita Ācarya vedl saṅkirtanovou skupinu a s velkou radostí zpíval tento verš. V extázi se u Nĕho projevovalo pocení, třesení, ježení chlupů, slzení a občas hřímání a řev.

Text* 116: Advaita Ācarya se při tanci občas zatočil dokola a uchopil lotosové nohy Sri Caitanyi Mahaprabhua. Potom k Nĕmu takto promluvil.

Text* 117: Sri Advaita Ācarya říkal: „Po mnoho dní jsi Mi díky svým klamům unikal. Nyní Tĕ ale mám doma a spoutaného si Tĕ tu nechám.“

Text* 118: Poté, co Advaita Ācarya takto promluvil, s velkou radostí té noci po celé tři hodiny zpíval a tančil společnĕ s ostatními.

Text* 119: Když takto Advaita Ācarya tančil, Pán Caitanya pociťoval extatickou lásku ke Krsnovi a kvůli odloučení od Nĕho se vlny a plameny lásky zvĕtšovaly.

Text* 120: Najednou Sri Caitanya Mahaprabhu, rozrušený extází, upadl na zem. Jakmile to Advaita Ācarya uvidĕl, ihned zastavil tanec.

Text* 121: Když Mukunda vidĕl tuto extázi Sri Caitanyi Mahaprabhua, okamžitĕ pochopil Jeho pocity a začal zpívat mnoho veršů, které sílu Pánovy extáze ještĕ umocnily.

Text* 122: Advaita Ācarya Sri Caitanyu Mahaprabhua zvedal, aby Mu pomohl tančit, ale jakmile Pán zaslechl verše zpívané Mukundou, nebylo možné Ho kvůli Jeho tĕlesným příznakům udržet.

Text* 123: Z očí Mu tekly slzy a třásl se po celém tĕle. Mĕl zježené chlupy, silnĕ se potil a hlas se Mu zajíkal. Chvíli stál, nĕkdy upadl a nĕkdy naříkal.

Text 124: Mukunda zpíval: „,Moje drahá přítelkynĕ! Co se Mi to nestalo! Moje tĕlo i mysl jsou obĕtí silného jedu lásky ke Krsnovi.̀“

Text* 125: „,Moje pocity jsou takové: Má mysl hoří ve dne v noci a nenacházím oddechu. Kdyby existovalo místo, kde bych mohla potkat Krsnu, okamžitĕ bych tam odletĕla.̀“

Text* 126: Mukunda sice tento verš zpíval velice sladkým hlasem, ale jakmile ho Caitanya Mahaprabhu zaslechl, Jeho mysl se roztříštila na kusy.

Text 127: Transcendentální extatické příznaky, jako jsou zklamání, zasmušilost, radost, neklid, pýcha a pokora, spolu všechny začaly v Pánovi bojovat jako vojáci.

Text* 128: Celé tĕlo Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua se pod náporem různých extatických příznaků začalo potácet. Následkem toho upadl na zem a témĕř přestal dýchat.

Text* 129: Všichni oddaní mĕli obavy, když vidĕli, v jakém stavu se Pán nachází. Pán však najednou vstal a začal vydávat burácivé zvuky.

Text* 130: Pán se postavil a řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“ Zaplavený radostí pak začal tančit. Nikdo tyto mocné vlny extáze nechápal.

Text* 131: Pán Nityananda šel s Caitanyou Mahaprabhuem, aby dohlédl na to, že neupadne. Advaita Ācarya a Haridasa Thakura šli za Nimi a tančili.

Text* 132: Takto Pán tančil alespoň tři hodiny. Chvílemi bylo vidĕt příznaky extáze jako radost, zasmušilost a mnoho dalších vln extatické emocionální lásky.

Text* 133: Pán se předtím tři dny postil a po této dobĕ se vydatnĕ najedl. Tančení a skákání do výšky Ho proto ponĕkud unavilo.

Text* 134: Jelikož byl plnĕ pohroužený v lásce k Bohu, nebyl si své únavy vĕdom. Nityananda Prabhu Jej však chytil a tak Jeho tanec ukončil.

Text* 135: I když byl Pán unavený, Nityananda Prabhu Ho pevnĕ držel. Advaita Ācarya tehdy přerušil zpívání a vykonáním různých služeb uložil Pána k odpočinku.

Text* 136: Deset dní po sobĕ pořádal Advaita Ācarya večerní hostiny a zpívání. Takto Pánu sloužil bez jakékoliv zmĕny.

Text* 137: Ráno posadil Candrasekhara Sacimatu do nosítek a s mnoha oddanými ji přinesli z jejího domu.

Text* 138: Přišli tam všichni lidé z mĕsta Nadie, včetnĕ všech žen, chlapců a starců, čímž se dav rozrostl.

Text* 139: Ráno, po ukončení pravidelných povinností, když Pán zpíval Hare Krsna maha-mantru, lidé doprovodili Sacimatu do domu Advaity Ācaryi.

Text* 140: Jakmile se objevila matka Saci, Caitanya Mahaprabhu před ní padl na zem jako tyč. Matka Saci se rozplakala a posadila si Pána na klín.

Text* 141: Oba byli dojatí z toho, že se zase vidí. Matku Saci velice rozrušilo, když spatřila Pánovu hlavu bez vlasů.

Text* 142: Z lásky začala hladit Pánovo tĕlo a občas Ho políbila na tváře. Snažila se na Nĕho pozornĕ dívat, ale oči mĕla zalité slzami, takže nic nevidĕla.

Text* 143: Sacimata pochopila, že Pán přijal stav odříkání, a s pláčem Mu řekla: „Můj milý Nimaii, nebuď krutý jako Tvůj starší bratr Visvarupa.“

Text* 144: Matka Saci pokračovala: „Visvarupa už se mi po tom, co přijal sannyas, nikdy nepřišel ukázat. Jestli udĕláš totéž, bude to jistĕ má smrt.“

Text* 145: Pán odpovĕdĕl: „Moje drahá matko, poslouchej Mĕ prosím. Toto tĕlo je tvoje, Mnĕ nepatří nic.“

Text* 146: „Toto tĕlo jsi vychovala ty a z tebe také pochází. Tento dluh ti nemohu splatit ani za milión životů.“

Text* 147: „Ať už vĕdomĕ či nevĕdomĕ, přijal jsem tento stav odříkání, ale nikdy k tobĕ nebudu lhostejný.“

Text* 148: „Moje drahá matko, zůstanu tam, kde budeš chtít, a udĕlám cokoliv, co Mi nařídíš.“

Text* 149: Když to Pán dořekl, znovu a znovu se své matce klanĕl. Matka Saci byla spokojená a opakovanĕ si Ho brala na klín.

Text* 150: Advaita Ācarya potom vzal matku Saci do domu. Pán byl okamžitĕ připravený setkat se se všemi oddanými.

Text* 151: Pán uvítal všechny oddané jednoho po druhém. Každému z nich se podíval do obličeje a pevnĕ ho obejmul.

Text* 152: I když byli oddaní nešťastní z toho, že nevidí Pánovy vlasy, pohled na Jeho krásu jim přinášel velké štĕstí.

Text* 153: Srivasa, Ramai, Vidyanidhi, Gadadhara, Gangadasa, Vakresvara, Murari, Suklambara, Buddhimanta Khan, Nandana, Sridhara, Vijaya, Vasudeva, Damodara, Mukunda, Sanjaya and all the others, however many I can mention -- indeed, all the inhabitants of Navadvipa -- arrived there, and the Lord met them with smiles and glances of mercy.

Text* 156: Každý zpíval svatá jména Hariho a tančil. Ze sídla Advaity Ācaryi se tak stalo Sri Vaikuntha Puri.

Text* 157: Lidé přišli navštívit Sri Caitanyu Mahaprabhua z různých nedalekých vesnic a také z Navadvípu.

Text* 158: Každému, kdo za Pánem přišel z okolních vesnic, a zvláštĕ z Navadvípu, poskytl Advaita Ācarya ubytování a veškeré potraviny na mnoho dní. O vše se náležitĕ postaral.

Text* 159: Zásoby Advaity Ācaryi byly naprosto nevyčerpatelné a nezničitelné. Kolik zboží a surovin spotřeboval, tolik se znovu objevilo.

Text* 160: Ode dne, kdy Sacimata přišla do domu Advaity Ācaryi, se ona ujala vaření a Sri Caitanya Mahaprabhu jedl ve společnosti všech oddaných.

Text* 161: Každý, kdo přišel bĕhem dne, vidĕl Pána Caitanyu Mahaprabhua a přátelské chování Advaity Ācaryi. V noci zase byla příležitost vidĕt Pánovo tančení a slyšet Jeho zpĕv.

Text 162: Při kirtanu Pán projevoval veškeré transcendentální příznaky. Navenek ztuhl, chvĕl se, ježily se Mu chlupy na tĕle a selhával Mu hlas. Tekly Mu slzy a prožíval zničení.

Text* 163: Pán se každou chvíli zhroutil na zem, a když to vidĕla matka Saci, rozplakala se.

Text* 164: Srimati Sacimata si myslela, že se Nimaiovo tĕlo při pádu na zem rozlámalo, a tak volala „Bĕda!“ a naléhavĕ prosila Pána Visnua.

Text* 165: „Můj drahý Pane, prosím Tĕ, dej mi toto požehnání jako výsledek veškeré služby, kterou jsem pro Tebe od dĕtství udĕlala.“

Text* 166: „Prosím Tĕ, aby Nimai, kdykoliv upadne na zem, nepocítil žádnou bolest.“

Text 167: Štĕstí, strach, pokora a další tĕlesné příznaky úplnĕ zmĕnily matku Saci, jež byla přemožena mateřskou láskou k Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text 168: Jelikož Advaita Ācarya dával Pánu Caitanyovi Mahaprabhuovi milodary a jídlo, ostatní oddaní v čele se Srivasem Thakurem Mu také chtĕli dát milodary a pozvat Ho na obĕd.

Text* 169: Když matka Saci slyšela návrhy ostatních oddaných Pána, řekla jim: „Kolikrát budu mít ještĕ možnost Nimaie vidĕt?“

Text* 170: Sacimata řekla: „Co se vás týče, vy se můžete s Nimaiem (Sri Caitanyou Mahaprabhuem) setkat mnohokrát nĕkde jinde, ale jakou šanci mám já? Budu muset zůstat doma, a sannyasi se domů nikdy nevrací.“

Text* 171: Matka Saci všechny oddané prosila, aby jí dali tento milodar: Dokud bude Sri Caitanya Mahaprabhu v domĕ Advaity Ācaryi, bude Mu dávat jídlo pouze ona.

Text* 172: Když to oddaní uslyšeli, všichni se matce Saci poklonili a řekli: „Souhlasíme se vším, co si matka Saci přeje.“

Text* 173: Dychtivost Jeho matky Sri Caitanyu Mahaprabhua trochu zneklidnila. Shromáždil proto všechny přítomné oddané a promluvil k nim.

Text* 174: Sri Caitanya Mahaprabhu jim všem řekl: „Snažil jsem se jít do Vrindávanu bez vašeho nařízení. Objevila se však nĕjaká překážka a musel jsem se vrátit.“

Text* 175: „Moji drazí přátelé, ačkoliv jsem náhle přijal tento stav odříkání, přesto vím, že k vám nikdy nebudu lhostejný.“

Text* 176: „Moji drazí přátelé, dokud setrvám projevený, nikdy se vás nevzdám. Ani své matky se nedokáži vzdát.“

Text* 177: „Sannyasi nesmí po přijetí sannyasu zůstat ve svém rodišti, obklopený svými příbuznými.“

Text* 178: „Zařiďte, abych vás nemusel opustit a zároveň aby Mĕ lidé nepomlouvali, že po přijetí sannyasu zůstávám u svých příbuzných.“

Text* 179: Poté, co oddaní vyslechli slova Pána Caitanyi, v čele s Advaitou Ācaryou šli za matkou Saci.

Text* 180: Jakmile jí přednesli vyjádření Pána Caitanyi, matka Saci, která je matkou celého vesmíru, začala hovořit.

Text 181: Sacimata řekla: „Budu nesmírnĕ šťastná, pokud tady Nimai (Sri Caitanya Mahaprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude nĕkdo pomlouvat.“

Text* 182: Matka Saci řekla: „To je správná úvaha. Myslím si, že když Nimai zůstane v Džagannáth Purí, nikoho z nás neopustí a zároveň může jako sannyasi žít stranou. Tak budou splnĕny oba zámĕry.“

Text* 183: „Džagannáth Purí a Navadvíp jsou důvĕrnĕ spojená mĕsta, jako dvĕ místnosti v jednom domĕ, a tak lidé z Navadvípu často chodí do Džagannáth Purí a naopak. To mi umožní mít o Pánu Caitanyovi stále čerstvé zprávy.“

Text* 184: „Vy všichni oddaní budete moci chodit sem i tam a On může také nĕkdy přijít, aby se tady vykoupal v Ganze.“

Text* 185: „Moje vlastní štĕstí či neštĕstí mĕ nezajímá. Chci jen, aby On byl šťastný. Jeho štĕstí je ve skutečnosti mým štĕstím.“

Text* 186: Jakmile oddaní slyšeli Sacimatu, začali ji velebit. Ujistili ji, že její nařízení jsou jako nařízení Véd a nelze je neuposlechnout.

Text* 187: Všichni oddaní potom šli za Pánem Caitanyou a řekli Mu, jak Sacimata rozhodla. Pán z toho mĕl velikou radost.

Text* 188: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu vzdal úctu všem oddaným z Navadvípu i dalších mĕst a promluvil k nim.

Text* 189: „Moji drazí přátelé, všichni jste Mými důvĕrnými společníky. Nyní vás chci o nĕco požádat. Prosím, udĕlejte to pro Mĕ.“

Text 190: Pán Caitanya Mahaprabhu je všechny požádal, aby se vrátili domů a začali společné zpívání svatého jména. Poprosil je také, aby uctívali Krsnu, zpívali Jeho svaté jméno a hovořili o Jeho svatých zábavách.

Text* 191: Poté, co Pán dal oddaným tyto pokyny, požádal je o svolení k cestĕ do Džagannáth Purí. Ujistil je, že občas přijde a setká se nimi.

Text* 192: Sri Caitanya Mahaprabhu tak všem oddaným vzdal patřičnou úctu a s milým úsmĕvem se s nimi rozloučil.

Text* 193: Jakmile Pán požádal všechny oddané, aby se vrátili domů, rozhodl se odejít do Džagannáth Purí. Haridasa Thakura tehdy začal naříkat a žalostnĕ promluvil.

Text 194: Haridasa Thakura řekl: „Ty jdeš do Džagannáth Purí a to je v pořádku. Kam ale půjdu já? Nemám sílu jít do Džagannáth Purí.“

Text* 195: „Protože jsem nejnižší z lidí, nebudu mít možnost Tĕ vidĕt. Jak budu moci udržovat svůj hříšný život?“

Text* 196: Pán Haridasovi Thakurovi odpovĕdĕl: „Zanech prosím své pokory. Když ji vidím, rozrušuje to Moji mysl.“

Text* 197: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu Haridase Thakura ujistil, že Pánu Jagannathovi přednese prosbu a že ho do Džagannáth Purí jistĕ vezme s sebou.

Text* 198: Advaita Ācarya potom s veškerou úctou Pána Caitanyu Mahaprabhua požádal, aby Mu projevil svou milost a zdržel se tam ještĕ dva nebo čtyři dny.

Text* 199: Caitanya Mahaprabhu nikdy žádnou prosbu Advaity Ācaryi neodmítl, a tak do Džagannáth Purí neodešel hned a zůstal v Jeho domĕ.

Text* 200: Rozhodnutí Pána Caitanyi přijal Advaita Ācarya, matka Saci i všichni oddaní s nadšením. Advaita Ācarya slavil každý den pořádáním velké slavnosti.

Text* 201: Ve dne hovořili oddaní o tématech týkajících se Krsny a v noci probíhal v domĕ Advaity Ācaryi velký festival společného zpívání.

Text* 202: Matka Saci s velkou radostí vařila a Sri Caitanya Mahaprabhu společnĕ s ostatními oddanými blaženĕ přijímal prasadam.

Text 203: Takto bylo veškeré bohatství Advaity Ācaryi – Jeho víra, oddanost, dům, majetek a vše ostatní – úspĕšnĕ použito při uctívání Pána Caitanyi Mahaprabhua.

Text* 204: Matka Saci neustále vidĕla tvář svého syna a dávala Mu najíst, což zvĕtšovalo její štĕstí, které bylo díky tomu úplné.

Text* 205: Takto se v domĕ Advaity Ācaryi sešli všichni oddaní a strávili spolu nĕkolik dní v radostné náladĕ.

Text* 206: Dalšího dne Pán Caitanya Mahaprabhu požádal všechny oddané, aby se vrátili do svých domovů.

Text* 207: Sri Caitanya Mahaprabhu je také požádal, aby ve svých domovech společnĕ zpívali svaté jméno Pána, a ujistil je, že se s Ním opĕt setkají.

Text* 208: Sri Caitanya Mahaprabhu jim řekl: „Nĕkdy vy přijdete do Džagannáth Purí a nĕkdy přijdu Já sem, abych se vykoupal v Ganze.“

Text* 209: Sri Advaita Acarya sent four persons -- Nityananda Gosani, Jagadananda Pandita, Damodara Pandita and Mukunda Datta -- to accompany the Lord. After pacifying His mother, Sacimata, Sri Caitanya Mahaprabhu submitted prayers to her lotus feet.

Text* 211: Když bylo vše připraveno, Pán Caitanya Mahaprabhu svou matku uctivĕ obešel a vydal se na cestu do Džagannáth Purí. V domĕ Advaity Ācaryi propukl hlasitý nářek.

Text 212: Sri Caitanya Mahaprabhu zůstal nedotčený. Rychle odešel a Advaita Ācarya šel s pláčem za Ním.

Text* 213: Když Sri Caitanya Mahaprabhu ušel jistou vzdálenost, pronesl se sepjatýma rukama k Advaitovi Ācaryovi následující sladká slova.

Text* 214: Sri Caitanya Mahaprabhu pravil: „Uklidni prosím všechny oddané a Mou matku. Budeš-li rozrušený i Ty, nikdo z nich nedokáže zůstat naživu.“

Text* 215: Sri Caitanya Mahaprabhu potom Advaitu Ācaryu obejmul a nedovolil Mu jít dál. Sám pak bez úzkosti pokračoval do Džagannáth Purí.

Text 216: Pán šel se svými čtyřmi průvodci podél břehu Gangy cestou do Čhatrabhógy vstříc Níládri, Džagannáth Purí.

Text 217: Pánovu cestu do Džagannáth Purí obšírnĕ popsal Vrndavana dasa Thakura ve své knize Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhagavata).

Text* 218: Ten, kdo slyší o Pánových činnostech v domĕ Advaity Ācaryi, jistĕ velmi brzy získá bohatství lásky ke Krsnovi.

Text 219: Já, Krsnadasa, vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu po vzoru Sri Rupy a Sri Raghunatha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.