Text* 1: Pán Sri Caitanya Mahaprabhu, nevznešenĕjší z tĕch, kdo jsou oddaní svým matkám, mluvil jako šílenec a odíral si tváře o zdi. Zaplavený emocemi extatické lásky nĕkdy chodil do zahrady zvané Džagannáth-vallabha, aby se tam oddával svým zábavám. S úctou se Mu klaním.

Text* 2: Sláva Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi! Sláva Pánu Nityanandovi! Sláva Advaitovi Ācaryovi! Sláva všem oddaným Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua!

Text* 3: Sri Caitanya Mahaprabhu se tak v extázi lásky ke Krsnovi choval jako šílenec a celý den a noc mluvil jako blázen.

Text* 4: Jagadananda Pandita byl velmi drahý oddaný Sri Caitanyi Mahaprabhua a Pán v jeho činnostech nacházel velké potĕšení.

Text* 5: Pán vĕdĕl, jak Jeho matka trpí odloučením od Nĕho, a tak každý rok posílal Jagadanandu Pandita do Navadvípu, aby ji utĕšil.

Text* 6: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl Jagadanandovi Panditovi: „Jdi do Nadie a pokloň se tam Mé matce. Dotkni se Mým jménem jejích lotosových nohou.“

Text* 7: „Vyřiď jí ode Mne toto: ,Mysli prosím na to, že sem chodím každý den, abych vzdal úctu tvým lotosovým nohám.̀  “

Text* 8: „  ,Kterýkoliv den, kdy zatoužíš dát Mi najíst, Já přicházím a přijímám vše, co nabízíš.̀  “

Text* 9: „  ,Opustil jsem službu tobĕ a složil slib sannyasiho. Zešílel jsem tak a zničil náboženské zásady.̀  “

Text* 10: „  ,Matko, nepovažuj to prosím za přestupek, protože Já, tvůj syn, na tobĕ zcela závisím.̀  “

Text* 11: „  ,Zde v Níláčale, Džagannáth Purí, pobývám na tvůj pokyn. Dokud budu žít, nemohu toto místo opustit.̀  “

Text* 12: Na pokyn Paramanandy Puriho poslal Sri Caitanya Mahaprabhu své matce prasadam-oblečení, které Pán Jagannatha zanechal po svých zábavách pasáčka.

Text* 13: Sri Caitanya Mahaprabhu s velkou péčí obstaral prvotřídní prasadam od Pána Jagannatha a v oddĕlených balíčcích je poslal své matce a oddaným v Nadii.

Text* 14: Sri Caitanya Mahaprabhu je tím nejvzácnĕjším drahokamem mezi tĕmi, kdo jsou oddaní svým matkám. Sloužil své matce i po přijetí slibu sannyasiho.

Text* 15: Jagadananda Pandita tak odešel do Nadie, a když se setkal se Sacimatou, vyřídil jí veškeré Pánovy poklony.

Text* 16: Poté se setkal se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācaryou a předal jim prasadam od Jagannatha. Po mĕsíčním pobytu požádal matku Saci, aby mu dovolila odejít.

Text* 17: Když přišel za Advaitou Ācaryou, aby Ho také požádal o svolení k návratu, Advaita Prabhu mu dal zprávu pro Sri Caitanyu Mahaprabhua.

Text* 18: Advaita Ācarya napsal krátkou báseň v dvojsmyslném jazyce, jejíž význam mohl pochopit jen Sri Caitanya Mahaprabhu, a nikdo jiný.

Text* 19: Ve své básni se Advaita Ācarya nejprve stokrát a tisíckrát klaní lotosovým nohám Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua a potom u Jeho lotosových nohou předkládá následující prohlášení:

Text* 20: „Vyřiď prosím Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi, který se chová jako šílenec, že zde už všichni zešíleli jako On. Vyřiď Mu také, že na trhu už není poptávka po rýži.“

Text* 21: „Dále Mu vyřiď, že ti, kdo zešíleli v extázi lásky, se už nezajímají o hmotný svĕt. Také Mu vyřiď, že tato slova vyřkl ten, který také zešílel v extázi lásky (Advaita Prabhu).“

Text* 22: Když Jagadananda Pandita slyšel, co Advaita Ācarya říká, začal se smát. Po návratu do Džagannáth Purí, Níláčaly, vše vyřídil Caitanyovi Mahaprabhuovi.

Text* 23: Po vyslechnutí této dvojsmyslné básnĕ Advaity Ācaryi se Sri Caitanya Mahaprabhu tiše usmál a řekl: „To je Jeho nařízení.“ Pak se odmlčel.

Text* 24: Svarupa Damodara Gosvami sice znal to tajemství, ale přesto se Pána zeptal: „Co tato báseň znamená? Nepochopil jsem ji.“

Text* 25: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Advaita Ācarya je velkým ctitelem Pána a odborníkem na usmĕrňující zásady dané védskými písmy.“

Text* 26: „Advaita Ācarya zve Pána, aby přišel a nechal se uctívat, a aby Ho mohl uctívat, nechává si Božstvo nĕjakou dobu u sebe.“

Text* 27: „Když s uctíváním skončí, pošle Božstvo nĕkam jinam. Já nevím, jaký má tato báseň význam, ani nevím, co má Advaita Prabhu na mysli.“

Text* 28: „Advaita Ācarya je velký mystik, kterého nikdo nepochopí. Dokáže psát mistrné básnĕ, které ani Já sám nemohu pochopit.“

Text* 29: Po vyslechnutí tĕchto slov všichni oddaní užasli, zvláštĕ Svarupa Damodara, který z toho byl ponĕkud mrzutý.

Text* 30: Od toho dne se emotivní stav Sri Caitanyi Mahaprabhua výraznĕ zmĕnil; Jeho pocity odloučení od Krsny zdvojnásobily svou intenzitu.

Text* 31: Když takto Pánovy pocity odloučení v extázi Srimati Radharani narůstaly každým okamžikem, Jeho činnosti ve dne i v noci začaly být opravdu šílené a bláznivé.

Text* 32: Ve Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi se náhle probudila scéna odjezdu Pána Krsny do Mathury a začal projevovat příznak extatického šílenství známý jako udghurna.

Text* 33: Sri Caitanya Mahaprabhu držel Ramanandu Raye okolo krku a mluvil jako šílenec. Svarupy Damodara se ptal, jako kdyby byl jednou z Jeho přítelkyň, gopi.

Text* 34: Tak jako se Srimati Radharani ptala své blízké přítelkynĕ Visakhy, Sri Caitanya Mahaprabhu mluvil jako šílený, když recitoval stejný verš.

Text 35: „  ,Má drahá přítelkynĕ, kde je Krsna, mĕsíc vycházející z oceánu dynastie Maharaje Nandy? Kde je Krsna s hlavou ozdobenou pavím perem? Kde je? Kde je Krsna, jehož flétna vydává tak hluboký tón? Ó, kde je Krsna, jehož tĕlesná záře připomíná modrý drahokam indranila? Kde je Krsna, ten mistr tance rasa? Kde je ten, který Mi může zachránit život? Řeknĕte Mi prosím, kde najdu Krsnu, poklad Mého života a nejlepšího z Mých přátel? Cítím od Nĕho odloučení a tímto odsuzuji Prozřetelnost, tvůrce Mého osudu.`  “

Text* 36: „Rodina Maharaje Nandy je jako oceán mléka, ze kterého jako mĕsíc v úplňku vyšel Pán Krsna, který ozařuje celý vesmír. Oči vradžských obyvatel jsou jako ptáci cakora, kteří neustále pijí nektar Jeho tĕlesné krásy, a díky tomu žijí v klidu.“

Text* 37: „Má drahá přítelkynĕ, kde je Krsna? Prosím tĕ, dovol Mi Ho spatřit. Když byť jen okamžik nevidím Jeho tvář, puká Mi srdce. Okamžitĕ Mi Ho prosím ukaž, jinak nebudu moci dále žít.“

Text* 38: „Ženy z Vrindávanu jsou jako lilie rozpalující se na slunci chtivých tužeb. Mĕsíci podobný Krsna je však činí všechny šťastnými tím, že je obdařuje nektarem svých dlaní. Ó Má drahá přítelkynĕ, kde je tento Můj mĕsíc nyní? Ukaž Mi Ho, a zachraň Mi tak život!“

Text* 39: „Má drahá přítelkynĕ, kde je ta překrásná helmice ozdobená pavím perem, jako čerstvý mrak ozdobený duhou? Kde jsou ty žluté šaty, zářící jako blesk? Kde je ten perlový náhrdelník, připomínající hejna volavek na obloze? Krsnovo načernalé tĕlo pokořuje čerstvý černavý dešťový mrak.“

Text* 40: „Jestliže nĕčí oči byť jen jednou zahlédnou překrásné Krsnovo tĕlo, bude v srdci takové osoby vždy zaujímat význačné postavení. Krsnovo tĕlo připomíná šťávu mangovníku, protože když vstoupí do myslí žen, už ho odtamtud ani s velkou námahou nelze odstranit. Krsnovo neobyčejné tĕlo je proto jako trn bobulovitého stromu seya.“

Text* 41: „Krsnovo tĕlo září jako drahokam indranila a překonává i barvu tamalového stromu. Záře Jeho tĕla přivádí celý svĕt k šílenství, protože Prozřetelnost ji zprůzračnila tím, že přečistila esenci nálady milostné lásky a smíchala ji s mĕsíčním svitem.“

Text* 42: „Hluboké tóny Krsnovy flétny překonávají hřmĕní čerstvých mračen a přitahují sluch celého svĕta. Obyvatelé Vrindávanu proto vstávají, bĕží za tím zvukem a jako žízniví ptáci cataka pijí proudy nektaru záře Krsnova tĕla.“

Text* 43: „Krsna je schránkou umĕní i kultury a lékem, který Mi zachrání život. Ó Má drahá přítelkynĕ, protože žiji bez Nĕho, jenž je nejlepším z Mých přátel, zatracuji délku svého života. Myslím, že Mĕ Prozřetelnost mnoha způsoby podvádí.“

Text* 44: „Proč ta Prozřetelnost nechává žít nĕkoho, kdo žít nechce?“ Tato myšlenka ve Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi probudila hnĕv i nářek, a tehdy recitoval verš ze Srimad-Bhagavatamu, který kárá Prozřetelnost a obviňuje Krsnu.

Text 45: „  ,Ó Prozřetelnosti, jsi nemilosrdná! Skrze přátelství a náklonnost spojuješ vtĕlené duše a rozdĕluješ je ještĕ předtím, než se jejich touhy naplní. Tvoje činnosti jsou jako hloupé šprýmy malých dĕtí.̀  “

Text* 46: „Prozřetelnosti, ty neznáš podstatu milostných vztahů, a proto maříš všechny naše snahy. To je od tebe dĕtinské. Jestli tĕ nĕkdy chytíme, dáme ti za vyučenou tak, že už to nikdy znovu neudĕláš.“

Text* 47: „Ó krutá Prozřetelnosti! Jsi nemilosrdná, protože v lásce spojíš lidi, kteří se mohou jen vzácnĕ stýkat. Poté, když jsi je spojila, je zase rozdĕlíš ještĕ dřív, než dojdou naplnĕní.“

Text* 48: „Ó Prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Nejdřív ukážeš Krsnovu překrásnou tvář a způsobíš, že po ní začnou mysl a oči dychtit, ale jakmile se tohoto nektaru jen na okamžik napijí, odeženeš Krsnu jinam. To je velký hřích, protože si bereš zpátky to, co jsi jednou darovala.“

Text* 49: „Ó neslušná Prozřetelnosti! Pokud nám řekneš: ,Vinen je ve skutečnosti Akrura, proč se zlobíte na mĕ?̀, potom ti odpovím: ,To ty, Prozřetelnosti, jsi přijala podobu Akrury a ukradla jsi nám Krsnu. Nikdo jiný by se tak nezachoval.̀  “

Text* 50: „To je ale chyba Mého vlastního osudu. Proč bych mĕla zbytečnĕ obviňovat tebe? Mezi tebou a Mnou není žádný důvĕrný vztah. Krsna je však pro Mne vším. To s Ním žijeme pohromadĕ a On je tím, kdo se zachoval tak krutĕ.“

Text* 51: „Ten, kvůli kterému jsem vše opustila, Mĕ nyní vlastnoručnĕ zabíjí. Krsna nemá žádný strach ze zabíjení žen. Naopak, Já pro Nĕho umírám, ale On se ani neotočí, aby se na Mne podíval. V okamžiku přerušil všechny Naše milostné styky.“

Text* 52: „Ale proč bych se mĕla na Krsnu zlobit? Je to chyba Mého vlastního neštĕstí. Plod Mých hříšných činností uzrál, a proto je Krsna, který vždy závisel na Mé lásce, nyní vůči Mnĕ netečný. To znamená, že Mé neštĕstí je opravdu velké.“

Text* 53: Takto Sri Caitanya Mahaprabhu naříkal v náladĕ odloučení: „Bĕda, bĕda! Ó Krsno, kam jsi odešel?“ Ve svém srdci prožíval Sri Caitanya Mahaprabhu extatické pocity gopi a jejich slovy zoufale naříkal: „Ó Govindo! Ó Damodare! Ó Madhavo!“

Text* 54: Svarupa Damodara a Ramananda Raya vymýšleli různé způsoby, jak Pána uklidnit. Zpívali písnĕ o setkání, které zmĕnily Pánovo srdce a uklidnily Jeho mysl.

Text* 55: Sri Caitanya Mahaprabhu strávil takovýmto naříkáním polovinu noci. Svarupa Damodara Ho pak uložil v místnosti zvané Gambhíra.

Text* 56: Poté, co byl Pán uložen, se Ramananda Raya vrátil domů a Svarupa Damodara a Govinda si lehli přede dveře Gambhíry.

Text* 57: Mysl Sri Caitanyi Mahaprabhua byla přemožena duchovní extází, a tak zůstal celou noc vzhůru a zpíval Hare Krsna maha-mantru.

Text* 58: Sri Caitanya Mahaprabhu byl z odloučení od Krsny natolik rozrušený, že s velkou úzkostí vstal a začal dřít svou tvář o stĕny Gambhíry.

Text* 59: Z mnoha odĕrek na ústech, nose a tvářích Mu tekla krev, ale On o tom kvůli svým extatickým emocím ani nevĕdĕl.

Text* 60: Celou noc dřel Sri Caitanya Mahaprabhu v extázi svůj obličej o zdi a vydával přitom zvláštní zvuk „goṅ, goṅ“, který Svarupa Damodara slyšel přes dveře.

Text* 61: Svarupa Damodara s Govindou zažehli lampu a vstoupili do místnosti. Pohled na Pánovu tvář je naplnil zármutkem.

Text* 62: Položili Pána na lůžko, uklidnili Ho a zeptali se: „Proč sis to udĕlal?“

Text* 63: Sri Caitanya Mahaprabhu odpovĕdĕl: „Byl jsem tak plný úzkosti, že jsem v té místnosti nemohl vydržet. Chtĕl jsem se dostat ven, a tak jsem chodil po místnosti a hledal dveře.“

Text* 64: „Nemohl jsem najít dveře a stále jsem tváří narážel do čtyř zdí. Byl jsem zranĕný a krvácel jsem, ale ven jsem se stejnĕ nedostal.“

Text* 65: Mysl Sri Caitanyi Mahaprabhua vtomto stavu šílenství nenacházela klid. Vše, co říkal nebo co dĕlal, byly příznaky šílenství.

Text* 66: Svarupa Damodara si dĕlal velké starosti, ale potom dostal nápad. Dalšího dne ho společnĕ s ostatními oddanými zvažoval.

Text* 67: Poté, co se poradili, poprosili Sri Caitanyu Mahaprabhua, aby dovolil Saṅkarovi Panditovi spát s Ním v jednom pokoji.

Text* 68: Saṅkara Pandita si tedy lehl Pánovi k nohám a On si položil nohy na jeho tĕlo.

Text* 69: Saṅkara se stal známý jako Prabhu-padopadhana („polštář Sri Caitanyi Mahaprabhua“). Byl jako Vidura, jak ho dříve popsal Sukadeva Gosvami.

Text 70: „Když takto pokorný Vidura, polštář pod nohama Pána Sri Krsny, promluvil k Maitreyovi, Maitreya začal mluvit a z transcendentální blaženosti z rozhovorů týkajících se Pána Krsny se mu zježily chlupy na tĕle.“

Text* 71: Saṅkara masíroval Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi nohy, ale usínal při tom, a tak si lehl.

Text* 72: A protože usnul bez přikrývky na tĕle, Sri Caitanya Mahaprabhu vstal a zahalil ho svou vlastní.

Text* 73: Saṅkara Pandita neustále usínal, ale vždy se hned zase rychle probudil, posadil se a pokračoval v masírování nohou Sri Caitanyi Mahaprabhua. Takto zůstával celou noc vzhůru.

Text* 74: Protože mĕl Sri Caitanya Mahaprabhu ze Saṅkary strach, neopovážil se opustit místnost ani dřít svou lotosu podobnou tvář o zeď.

Text* 75: Tuto zábavu Sri Caitanyi Mahaprabhua krásnĕ popsal Raghunatha dasa Gosvami ve své knize zvané Gauraṅga-stava-kalpavrksa.

Text* 76: „Sri Caitanya Mahaprabhu v odloučení od svých mnoha vrindávanských přátel, kteří Mu byli vlastním životem, mluvil jako šílený. Jeho inteligence se zmĕnila. Dnem i nocí dřel svou mĕsíci podobnou tvář o zdi, až Mu z ran tekla krev. Nechť tento Sri Caitanya Mahaprabhu vyjde v mém srdci a poblázní mĕ láskou.“

Text* 77: Sri Caitanya Mahaprabhu tak ve dne v noci zůstával pohroužený v oceánu extatické lásky ke Krsnovi. Nĕkdy se topil a nĕkdy plaval na hladinĕ.

Text* 78: Jedné úplňkové noci v mĕsíci Vaisakha (duben-kvĕten) šel Sri Caitanya Mahaprabhu do zahrady.

Text* 79: Pán s oddanými vstoupil do jedné z nejkrásnĕjších zahrad, zvané Džagannáth-vallabha.

Text* 80: V zahradĕ byly stromy a rostliny v plném kvĕtu, právĕ takové jako ve Vrindávanu. Čmeláci a ptáci jako suka, sari a pika spolu rozmlouvali.

Text* 81: Vanul jemný vánek nesoucí vůni kvĕtů. Tento vánek se stal guruem a všechny stromy a rostliny učil tancovat.

Text* 82: Stromy a popínavé rostliny se třpytily, jasnĕ ozářené svĕtlem úplňku.

Text* 83: Zdálo se, že tam je přítomných šest ročních období, zvláštĕ jaro. Sri Caitanya Mahaprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, byl z pohledu na tu zahradu velmi šťastný.

Text* 84: V této atmosféře Pán tančil a procházel se v doprovodu svých společníků, které nechal zpívat verš z Gita-govindy začínající slovy „lalita-lavaṅga-lata“.

Text* 85: Když se tak procházel okolo každého stromu a rostliny, přišel pod jeden asokový strom, kde náhle spatřil Pána Krsnu.

Text* 86: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu uvidĕl Krsnu, velkou rychlostí se k Nĕmu rozbĕhl. Krsna se však jen usmál a zmizel.

Text* 87: Sri Caitanya Mahaprabhu získal Krsnu, ale záhy Ho ztratil, což způsobilo, že v bezvĕdomí padl na zem.

Text* 88: Celá zahrada byla prosycena vůní transcendentálního tĕla Pána Sri Krsny. Jakmile tuto vůni Sri Caitanya Mahaprabhu ucítil, okamžitĕ upadl do bezvĕdomí.

Text* 89: Vůnĕ Krsnova tĕla však neustále vstupovala do Pánových nosních dírek, a On začal šílet ve snaze si ji vychutnat.

Text* 90: Srimati Radharani řekla jednou svým přítelkyním gopim verš, ve kterém popisuje, jak touží po transcendentální vůni Krsnova tĕla. Sri Caitanya Mahaprabhu recitoval ten samý verš a objasnil jeho význam.

Text 91: „  ,Vůnĕ Krsnova transcendentálního tĕla překonává vůni pižma a přitahuje mysli všech žen. Osm lotosu podobných částí Jeho tĕla šíří vůni lotosů smíchanou s vůní kafru. Jeho tĕlo je potřené vonnými mastmi, jako je pižmo, kafr, santál a aguru. Ó Má drahá přítelkynĕ, tento Pán, Osobnost Božství, známý také jako ten, kdo okouzluje Amora, neustále zvĕtšuje touhu Mých nosních dírek.̀  “

Text* 92: „Vůnĕ Krsnova tĕla překonává vůni pižma i modrého lotosu. Šíří se po čtrnácti svĕtech, každého přitahuje a oslepuje oči všech žen.“

Text* 93: „Má drahá přítelkynĕ, vůnĕ Krsnova tĕla okouzluje celý svĕt. Vstupuje zvláštĕ do nosních dírek žen, kde se usazuje napořád. Tak se jich zmocní a násilím přivádí ke Krsnovi.“

Text* 94: „Krsnovy oči, pupek, tvář, ruce a nohy jsou jako osm lotosových kvĕtů na Jeho tĕle, ze kterých vychází vůnĕ podobná smĕsi kafru a lotosu. To je vůnĕ, která se pojí s Jeho tĕlem.“

Text 95: „Když se santálová pasta smíchá s aguru, kuṅkumou, pižmem a kafrem a rozetře se po Krsnovĕ tĕle, spojí se s Krsnovou původní tĕlesnou vůní a zdá se, že ji překrývá.“

Text* 96: „Vůnĕ Krsnova transcendentálního tĕla je tak přitažlivá, že okouzluje tĕla a mysli všech žen. Mate jejich nosní dírky, povoluje jim opasky, rozpouští jim vlasy a přivádí je k šílenství. Pod její vliv se dostávají všechny ženy svĕta, a proto je tato vůnĕ Krsnova tĕla jako nĕjaký drancíř.“

Text* 97: „Nosní dírky se touto vůní nechají zcela ovládnout a neustále po ní dychtí, i když ji nĕkdy získají a nĕkdy ne. Když ji získají, pijí, co se do nich vejde, a přesto chtĕjí víc a víc. Pokud ji ale nezískají, umírají žízní.“

Text* 98: „Divadelní herec Madana-mohana si otevřel obchod s vůnĕmi, které přitahují ženy celého svĕta, aby se staly Jeho zákaznicemi. Své vůnĕ rozdává zdarma, ale všechny ženy jsou jimi potom tak oslepené, že nemohou najít cestu zpátky domů.“

Text* 99: Mysl Sri Caitanyi Mahaprabhua byla unešena vůní Krsnova tĕla, a tak bĕhal sem a tam ke stromům a rostlinám jako čmelák v nadĕji, že se Pán Krsna objeví, ale místo toho nacházel jen tuto vůni.

Text* 100: Svarupa Damodara i Ramananda Raya Pánu zpívali a On tančil a užíval si štĕstí, dokud nenastalo ráno. Tehdy tito dva Pánovi společníci vymysleli plán, jak Ho přivést k vnĕjšímu vĕdomí.

Text 101: Tak jsem já, Krsnadasa, služebník Srily Rupy Gosvamiho, v této kapitole zpíval o čtyřech druzích Pánových zábav: o Pánovĕ oddanosti své matce, o Jeho bláznivém mluvení, o tom, jak v noci dřel tvářemi o zdi a jak tančil při zjevení vůnĕ Pána Krsny.

Text* 102: Tak se Sri Caitanya Mahaprabhu vrátil k vnĕjšímu vĕdomí. Potom se vykoupal a šel navštívit Pána Jagannatha.

Text* 103: Zábavy Pána Krsny jsou neobyčejnĕ plné transcendentální energie. Příznačné pro nĕ je to, že jsou mimo dosah experimentální logiky a argumentů.

Text* 104: Když se v nĕčím srdci probudí transcendentální láska ke Krsnovi, pak ani učenec nedokáže pochopit činnosti takové osoby.

Text 105: „Činnosti a příznaky té vznešené osobnosti, v jejímž srdci se probudila láska k Bohu, nedokáže pochopit ani ten nejvĕtší učenec.“

Text* 106: Činnosti Sri Caitanyi Mahaprabhua a zvláštĕ Jeho bláznivé řeči jsou jistĕ neobyčejné. Ten, kdo o tĕchto zábavách naslouchá, by nemĕl vznášet svĕtské argumenty. Mĕl by jednoduše naslouchat – s plnou vírou.

Text 107: Důkaz pravdivosti tĕchto řečí se nachází ve Srimad-Bhagavatamu. Tam, v části desátého zpĕvu známé jako Bhramara-gita, „Píseň pro čmeláka“, Srimati Radharani mluví jako šílená v extázi lásky ke Krsnovi.

Text 108: Písnĕ královen z Dváraky, které jsou uvedené na konci desátého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu, mají velmi zvláštní význam, takže jim nerozumí ani ti nejvĕtší učenci.

Text* 109: Všem tĕmto pojednáním dokáže vĕřit ten, kdo se stane služebníkem služebníků Sri Caitanyi Mahaprabhua a Pána Nityanandy Prabhua, a získá Jejich přízeň.

Text* 110: Snažte se s vírou naslouchat tĕmto vyprávĕním, protože už v pouhém takovém poslechu se nachází velká blaženost. Toto naslouchání zničí všechny druhy utrpení způsobené tĕlem, myslí a jinými živými bytostmi, stejnĕ jako utrpení způsobené mylnými argumenty.

Text* 111: Sri Caitanya-caritamrta je stále více svĕží. Kdo jí opakovanĕ naslouchá, uklidní své srdce i uši.

Text 112: Já, Krsnadasa, kráčím ve stopách Sri Rupy a Sri Raghunatha a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.