Text* 1: Dokonce i pro polobohy, jako je Brahma, je nesmírnĕ tĕžké pochopit oceán extatické lásky ke Krsnovi. Sri Caitanya Mahaprabhu se provádĕním svých zábav do tohoto oceánu ponořil a Jeho srdce bylo v této lásce zcela pohroužené. Různými způsoby tak projevoval vznešené postavení transcendentální lásky ke Krsnovi.

Text* 2: Sláva Sri Krsnovi Caitanyovi, Nejvyšší Osobnosti Božství! Sláva Pánu Nityanandovi, jehož tĕlo je vždy plné transcendentální blaženosti!

Text* 3: Sláva Sri Advaitovi Ācaryovi, jenž je nesmírnĕ drahý Pánu Caitanyovi! Sláva všem oddaným Pána, v čele se Srivasem Thakurem!

Text* 4: Sri Caitanya Mahaprabhu se tak dnem i nocí zapomínal, pohroužený v oceánu extatické lásky ke Krsnovi.

Text* 5: Pán se udržoval ve třech stavech vĕdomí: nĕkdy se zcela pohroužil do extatických emocí, nĕkdy byl částečnĕ při vnĕjším vĕdomí a nĕkdy byl zcela při vnĕjším vĕdomí.

Text* 6: Sri Caitanya Mahaprabhu byl ve skutečnosti v extatických emocích pohroužený neustále, ale tak jako se hrnčířský kruh otáčí, aniž by se ho hrnčíř dotýkal, pokračovaly samy od sebe i Pánovy tĕlesné činnosti, jako koupání, navštĕvování chrámu za účelem zhlédnutí Pána Jagannatha a obĕdvání.

Text* 7: Jednoho dne, když se Sri Caitanya Mahaprabhu v chrámu díval na Pána Jagannatha, zjevil se Pán Jagannatha jako Sri Krsna, syn Nandy Maharaje, osobnĕ.

Text 8: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu vnímal, že Pán Jagannatha je samotný Krsna, okamžitĕ bylo Jeho pĕt smyslů přitahováno pĕti vlastnostmi Pána Krsny.

Text* 9: Mysl Pána Caitanyi byla pĕti transcendentálními vlastnostmi Pána Krsny tažená do pĕti smĕrů jako při přetahování, až z toho Pán upadl do bezvĕdomí.

Text* 10: Právĕ v tu chvíli skončil obřad upala-bhoga Pána Jagannatha a oddaní, kteří doprovázeli Pána Caitanyu do chrámu, Ho odvedli domů.

Text* 11: Té noci se o Sri Caitanyu Mahaprabhua starali Svarupa Damodara Gosvami a Ramananda Raya. Pán je držel okolo krku a naříkal.

Text* 12: Když byla Srimati Radharani velmi rozrušená z toho, jak pociťovala odloučení od Krsny, řekla Visace verš vysvĕtlující příčinu Její velké úzkosti a neklidu.

Text* 13: Recitováním tohoto verše Pán Sri Caitanya Mahaprabhu vyjádřil své žhnoucí pocity. Potom s velkým nářkem vysvĕtlil Svarupovi Damodarovi a Ramanandovi Rayovi jeho význam.

Text 14: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „  ,Srdce gopi jsou jako vysoké kopce, a přesto jsou zaplavené vlnami nektarového oceánu Krsnovy krásy. Jeho sladký hlas vstupuje do jejich uší a přináší jim transcendentální blaženost. Dotek Jeho tĕla je chladivĕjší než milióny mĕsíců dohromady a nektar Jeho tĕlesné vůnĕ zaplavuje celý svĕt. Ó Má drahá přítelkynĕ, tento Krsna, jenž je synem Nandy Maharaje a má rty jako nektar, silou přitahuje Mých pĕt smyslů.̀  “

Text* 15: „Krása Pána Sri Krsny, zvuk Jeho slov a melodie Jeho flétny, Jeho dotek, vůnĕ a chuť Jeho rtů jsou plné nepopsatelné sladkosti. Když všechny tyto rysy přitahují Mých pĕt smyslů najednou, Mé smysly jedou všechny na jediném koni Mé mysli, ale každý chce jet na jinou stranu.“

Text* 16: „Ó Má drahá přítelkynĕ, poslechni si prosím, co je příčinou Mého utrpení. Mých pĕt smyslů jsou ve skutečnosti nemravní lupiči, protože chtĕjí plenit Krsnovo vlastnictví, i když dobře vĕdí, že Krsna je Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text* 17: „Moje mysl je jako jediný kůň, na kterém jede pĕt poznávacích smyslů, vedených zrakem. Každý z nich chce toho konĕ řídit, a tak Mou mysl tahají do pĕti smĕrů najednou. Jakým smĕrem půjde? Pokud budou tahat všechny najednou, kůň určitĕ přijde o život. Jak mohu takovou krutost snášet?“

Text* 18: „Má drahá přítelkynĕ, pokud říkáš ,Jen se snaž ovládat své smyslỳ, co ti na to mám říct? Na své smysly se zlobit nemohu. Je to snad jejich chyba? Krsnova krása, zvuk, dotek, vůnĕ a chuť jsou svojí povahou nesmírnĕ přitažlivé. Tĕchto pĕt rysů přitahuje Mé smysly, a každý z nich chce potom táhnout mysl jiným smĕrem. Život Mé mysli je tak ohrožen jako život konĕ, který je tažený do pĕti smĕrů zároveň. Proto i Mnĕ hrozí smrt.“

Text* 19: „Vĕdomí každé ženy ve třech svĕtech je jako vysoká hora, ale sladkost Krsnovy krásy je jako oceán. Pouhá kapka z tohoto oceánu dokáže zaplavit celý svĕt, včetnĕ všech vysokých hor vĕdomí.“

Text* 20: „Sladkost Krsnových žertovných slov vytváří nepopsatelný zmatek v srdcích všech žen. Jeho slova upoutají ucho ženy k jejich sladkosti. Tak dojde k přetahování a ucho přijde o život.“

Text* 21: „Krsnovo transcendentální tĕlo je tak chladivé, že ho nelze srovnávat ani se santálovou pastou či milióny a milióny mĕsíců. Dovednĕ přitahuje ňadra všech žen, jež připomínají vysoké hory. Transcendentální tĕlo Krsny tedy přitahuje mysl všech žen ve třech svĕtech.“

Text* 22: „Vůnĕ Krsnova tĕla dokáže pobláznit víc než vůnĕ pižma a překonává i vůni modrého lotosu. Vstupuje do nosních dírek všech žen tohoto svĕta, usídluje se tam, a tak je přitahuje.“

Text* 23: „Pokud jsou Krsnovy rty spojené s kafrem Jeho laskavého úsmĕvu, jsou tak sladké, že přitahují mysl všech žen a donutí je vzdát se všech jiných pout. Když však sladkost Krsnova úsmĕvu není na dosah, vyústí to v silné mentální potíže a nářek. Tato sladkost je jediným bohatstvím gopi z Vrindávanu.“

Text* 24: Po tĕchto slovech Sri Caitanya Mahaprabhu chytil Ramanandu Raye a Svarupu Damodara okolo krku a řekl: „Moji drazí přátelé, prosím poslouchejte Mĕ. Co mám dĕlat? Kam mám jít? Kde získám Krsnu? Řeknĕte Mi prosím, jak Ho mohu najít.“

Text* 25: Takto pohroužený v transcendentální bolesti Sri Caitanya Mahaprabhu den za dnem naříkal ve společnosti Svarupy Damodara a Ramanandy Raye.

Text* 26: Pro obohacení Pánovy extatické nálady Svarupa Damodara Gosvami zpíval patřičné písnĕ a Ramananda Raya recitoval vhodné verše. Takto Ho byli schopni uklidnit.

Text* 27: Pán zvláštĕ rád naslouchal Krsna-karnamrtĕ od Bilvamaṅgala Thakura, básním od Vidyapatiho a Sri Gita-govindĕ od Jayadevy Gosvamiho. Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi plesalo srdce, když Jeho společníci recitovali verše a zpívali písnĕ z tĕchto knih.

Text* 28: Jednoho dne šel Sri Caitanya Mahaprabhu k moři, a cestou najednou spatřil kvĕtinovou zahradu.

Text* 29: Pán Caitanya si tu zahradu spletl s Vrindávanem a rychle do ní vstoupil. Pohroužený v extázi lásky ke Krsnovi po ní bloumal a chtĕl Ho najít.

Text* 30: Poté, co Krsna bĕhem tance rasa zmizel s Radharani, chodily gopi po lese a hledaly Ho. Stejnĕ nyní chodil Sri Caitanya Mahaprabhu po této zahradĕ u moře.

Text 31: Sri Caitanya Mahaprabhu chodil sem a tam, pohroužený v extatické náladĕ gopi. Začal se ptát na Krsnu tak, že každému stromu a rostlinĕ recitoval jisté verše.

Text* 32: „(Gopi řekly:) ,Ó strome cuta, priyala, panasa, asana a kovidara! Ó strome jambu, arka, bilva, bakula a mangovníku! Ó strome kadamba, nipa a všechny ostatní, které žijete na březích Jamuny ve prospĕch druhých, prosím řeknĕte nám, kam šel Krsna. Naše mysli jsou ztracené a jsme témĕř mrtvé.̀  “

Text* 33: „  ,Ó dokonale příznivá rostlinko tulasi, jsi velmi drahá lotosovým nohám Govindy a On je velmi drahý tobĕ. Nevidĕla jsi tu projít Krsnu, ozdobeného girlandou z tvých lístků a obklopeného rojem čmeláků?̀  “

Text* 34: „  ,Ó rostlinky s kvĕty malati, mallika, jati a yuthika, vidĕly jste okolo projít Krsnu, který se vás dotkl svou rukou, aby vás potĕšil?̀  “

Text* 35: Sri Caitanya Mahaprabhu pokračoval: „  ,Ó mangovníku, ó chlebovníku, stromy piyala, jambu a kovidara, jste všichni obyvateli svatého místa. Jednejte proto laskavĕ ve prospĕch druhých.̀  “

Text* 36: „  ,Vidĕli jste tudy jít Krsnu? Řeknĕte nám prosím, kudy šel, a zachraňte tak naše životy.̀  “

Text* 37: Když stromy neodpovídaly, gopi se dohadovaly: „  ,Všechny tyto stromy musí být Krsnovi přátelé, protože jsou mužského rodu.̀  “

Text* 38: „  ,Proč by nám mĕly stromy říkat, kam Krsna šel? Zeptejme se radĕji rostlinek, ty jsou ženského rodu, a jsou proto jako naše přítelkynĕ.̀  “

Text* 39: „  ,Ty nám jistĕ prozradí, kam Krsna šel, protože Ho osobnĕ vidĕly.̀  “ S tĕmito myšlenkami se gopi dotazovaly rostlin v čele s tulasi.

Text* 40: „  ,Ó tulasi! Ó malati! Ó yuthi, madhavi a malliko! Krsna je vám velice drahý, a proto k vám jistĕ přišel blíž.̀  “

Text* 41: „  ,Všechny jste pro nás jako drahé přítelkynĕ. Řeknĕte nám prosím, kterým smĕrem Krsna odešel, a zachraňte naše životy.̀  “

Text* 42: Když ani pak gopi nedostaly žádnou odpovĕď, pomyslely si: „  ,Všechny tyto rostliny jsou Krsnovy služebné, a proto s námi ze strachu nechtĕjí mluvit.̀  “

Text* 43: Poté gopi potkaly skupinku laní. Když ucítily vůni Krsnova tĕla a uvidĕly tváře laní, začaly se jich vyptávat, aby zjistily, zda je Krsna nablízku.

Text 44: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Ó lani, Pán Krsna objímal svou milou a kuṅkumový prášek z Jejích zdvižených ňader pokryl Jeho girlandu z kvĕtů kunda. Line se zde vůnĕ z této girlandy. Ó má drahá přítelkynĕ, nevidĕla jsi zde projít Krsnu v doprovodu Jeho nejdražší společnice, což by zvĕtšilo radost očí vás všech?̀  “

Text* 45: „  ,Ó drahá lani, pro Sri Krsnu je vždy potĕšením udĕlat ti radost. Řekni nám prosím, jestli tudy prošel v doprovodu Srimati Radharani. Myslíme si, že tudy zajisté museli projít.̀  “

Text* 46: „  ,Nejsme nikdo cizí. Jako velmi drahé přítelkynĕ Srimati Radharani dokážeme na dálku poznat vůni Krsnova tĕla.̀  “

Text* 47: „  ,Krsna objímal Srimati Radharani a kuṅkumový prášek z Jejích ňader se smísil s girlandou z kvĕtů kunda zdobící Jeho tĕlo. Vůnĕ této girlandy provonĕla celé ovzduší.̀  “

Text* 48: „  ,Pán Krsna odtud odešel, a lanĕ proto cítí odloučení. Jak by tedy mohly odpovĕdĕt, když ani neslyší naše slova?̀  “

Text* 49: Gopi potom přišly ke stromům tak obtĕžkaným plody a kvĕty, že se jejich vĕtve ohýbaly k zemi.

Text* 50: Gopi si pomyslely, že všechny tyto stromy vidĕly Krsnu projít, a tak se Mu s úctou klaní. Chtĕly se o tom ujistit, a tak se stromů zeptaly.

Text 51: Pán Caitanya pokračoval: „Ó stromy, řeknĕte nám prosím, zda Balaramův mladší bratr Krsna uvítal vaše poklony svými láskyplnými pohledy, když tudy procházel s jednou rukou na rameni Srimati Radharani a s lotosovým kvĕtem ve druhé, následován rojem čmeláků omámených vůní kvĕtů tulasi.̀  “

Text* 52: „  ,Aby předešel tomu, že budou čmeláci usedat na tvář Jeho milované, odhánĕl je lotosovým kvĕtem, který držel v ruce, a to způsobilo lehké rozptýlení Jeho mysli.̀  “

Text* 53: „  ,Všímal si vás, nebo ne, když jste se Mu klanĕly? A podložte prosím svoje slova důkazem.̀  “

Text* 54: „  ,Odloučení od Krsny učinilo tyto služebníky velmi nešťastnými. Jak by nám mohli odpovĕdĕt, když ztratili vĕdomí?̀  “

Text* 55: Po tĕchto slovech vyšly gopi na pláž u řeky Jamuny a tam uvidĕly Pána Krsnu pod kadambovým stromem.

Text* 56: Krsna, který okouzluje milióny a milióny Amorů, tam stál s flétnou na rtech a svou neomezenou krásou přitahoval oči a mysli celého svĕta.

Text* 57: Jakmile Sri Caitanya Mahaprabhu spatřil transcendentální krásu Krsny, padl v bezvĕdomí na zem. Tehdy se k Nĕmu v zahradĕ připojili všichni oddaní, v čele se Svarupou Damodarem Gosvamim.

Text* 58: Stejnĕ jako i dřív mohli na tĕle Sri Caitanyi Mahaprabhua sledovat veškeré příznaky transcendentální extatické lásky. Navenek sice vypadal zmatený, ale v nitru si vychutnával transcendentální blaženost.

Text* 59: Oddaní opĕt přivedli Sri Caitanyu Mahaprabhua společnou snahou zpátky k vĕdomí. Pán vstal, chodil sem a tam a rozhlížel se kolem.

Text* 60: Caitanya Mahaprabhu řekl: „Kam zmizel Můj Krsna? Právĕ teď jsem Ho vidĕl a Jeho krása uchvátila Mé oči a mysl.“

Text* 61: „Proč už nemohu vidĕt Krsnu, jak drží flétnu u svých rtů? Moje oči bloudí sem a tam v nadĕji, že Ho znovu spatří.“

Text* 62: Sri Caitanya Mahaprabhu potom recitoval následující verš, který pronesla Srimati Radharani ke své drahé přítelkyni Visace.

Text 63: „  ,Moje drahá přítelkynĕ, Krsnovo tĕlo se leskne víc než čerstvý mrak a Jeho žlutý odĕv je přitažlivĕjší než první blesky. Hlavu má ozdobenou pavím perem a na krku Mu visí roztomilý perlový náhrdelník. Když drží svou okouzlující flétnu u svých rtů, Jeho tvář je krásná jako podzimní mĕsíc v úplňku. Madana-mohana neboli ten, který okouzluje Amora, touto krásou zvĕtšuje touhu Mých očí Jej spatřit.̀  “

Text* 64: Caitanya Mahaprabhu pokračoval: „Pleť Sri Krsny se leskne jako jemný prášek maskary. Překonává krásu čerstvĕ vytvořeného mraku a je hebčí než modrý lotosový kvĕt. Barva Jeho pleti je tak příjemná, že přitahuje oči a mysli všech, a je tak mocná, že se vymyká jakémukoliv přirovnání.“

Text* 65: „Má drahá přítelkynĕ, prosím řekni Mi, co mám dĕlat. Krsna je přitažlivý jako úžasný mrak a Moje oči jsou jako ptáci cataka, kteří umírají žízní, protože tento mrak nevidí.“

Text* 66: „Krsnův žlutý odĕv vypadá jako neklidný blesk na obloze a perlový náhrdelník na Jeho krku jako řada volavek letících pod mrakem. Jak paví pero na Jeho hlavĕ, tak Jeho girlanda vaijayanti (z kvĕtů pĕti barev) připomínají duhy.“

Text* 67: „Lesk Krsnova tĕla je krásný jako právĕ vyšlý mĕsíc v úplňku bez jediné skvrny a tóny Jeho flétny zní jako sladké hřmĕní čerstvého mraku. Všichni pávi ve Vrindávanu se roztančí, když slyší tento zvuk.“

Text* 68: „Mrak Krsnových zábav smáčí čtrnáct svĕtů sprchou nektaru. Poté, co se tento mrak objevil, se však naneštĕstí zvedl prudký vítr a odfoukl ho pryč. Pták cataka Mých očí témĕř umírá žízní, když ten mrak nevidí.“

Text* 69: Sri Caitanya Mahaprabhu znovu řekl zalykajícím se hlasem: „Bĕda, Ramo Rayi, pokračuj v recitování.“ Ramananda Raya tedy začal recitovat jeden verš. Při poslechu tohoto verše byl Sri Caitanya Mahaprabhu chvílemi veselý a chvílemi přemožený nářkem. Poté Pán ten verš osobnĕ vysvĕtlil.

Text 70: „  ,Drahý Krsno, díky pohledu na Tvůj překrásný obličej ozdobený loknami vlasů, na krásu Tvých náušnic dotýkajících se Tvých tváří, na nektar Tvých rtů, na krásu Tvých usmĕvavých pohledů, na Tvé dvĕ paže, které zajišťují naprostou nebojácnost, a na Tvoji širokou hruď, jejíž krása probouzí milostnou náklonnost, jsme se jednoduše odevzdaly touze být Tvé služebné.̀  “

Text* 71: Sri Caitanya Mahaprabhu řekl: „Poté, co porazil mĕsíc a lotosový kvĕt, chtĕl Krsna polapit laním podobné gopi. Nastražil proto smyčku své překrásné tváře a do ní umístil nástrahu svého sladkého úsmĕvu, aby gopi svedl. Gopi se do té léčky chytily a staly se Krsnovými služkami, přičemž se vzdaly svých domovů, rodin, manželů a váženého postavení.“

Text* 72: „Můj drahý příteli, Krsna se chová jako lovec. Tento lovec se nestará o zbožnost či bezbožnost; pouze vytváří mnoho prostředků, kterými by přemohl nitra srdcí laním podobných gopi.“

Text* 73: „Náušnice tančící na Krsnových tvářích mají tvar žraloků a jasnĕ se třpytí. Tyto tančící náušnice přitahují mysli všech žen. Krsna navíc probodává srdce žen šípy svých sladce usmĕvavých pohledů. Vůbec nemá strach takto zabíjet ženy.“

Text* 74: „Na Krsnovĕ hrudi jsou ozdoby Srivatsa a znak poukazující na sídlo bohynĕ štĕstí. Jeho hruď, jež je široká jako hruď lupiče, přitahuje tisíce a tisíce dívek z Vradži a násilím pokořuje jejich mysli i ňadra. Všechny se tak stávají služebnicemi Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 75: „Krsnovy dvĕ překrásné paže jsou jako dlouhé petlice. Připomínají také tĕla černých hadů, kteří vstupují do prostoru mezi dvĕ horám podobná ňadra žen a uštknou jejich srdce. Ty ženy potom umírají na otravu spalujícím jedem.“

Text* 76: „Chladivý účinek kafru, kořínků khasakhasa a santálového dřeva společnĕ je překonán chladem Krsnových dlaní a chodidel, která jsou chladnĕjší a příjemnĕjší než milióny a milióny mĕsíců. Pokud se žen byť jen jednou dotknou, jsou jejich mysli okouzleny a spalující účinek jedu chtivých tužeb po Krsnovi je okamžitĕ odstranĕn.“

Text* 77: Sri Caitanya Mahaprabhu naříkal v extázi lásky a recitoval přitom následující verš, který vyslovila Srimati Radharani, když své přítelkyni Srimati Visace odhalovala nářek svého srdce.

Text 78: „  ,Má drahá přítelkynĕ, Krsnova hruď je široká a přitažlivá jako dveře z drahokamů indranila a Jeho dvĕ jako petlice silné paže dokáží odstranit mentální úzkost mladých dívek soužených chtivými touhami po Nĕm. Jeho tĕlo je chladnĕjší než mĕsíc, santálové dřevo, lotosový kvĕt a kafr. Takto Madana-mohana, jenž přitahuje Amora, zvĕtšuje touhu Mých ňader.̀  “

Text* 79: Sri Caitanya Mahaprabhu poté řekl: „Právĕ teď jsem Krsnu mĕl, ale naneštĕstí jsem Ho zase ztratil.“

Text* 80: „Krsna je svou povahou velmi neposedný; nezůstává na jednom místĕ. S nĕkým se setká, okouzlí jeho mysl, a potom zmizí.“

Text 81: „  ,Gopi začaly být pyšné na své štĕstí, a tak Kesava, který je pokořitelem i Pána Brahmy a Pána Sivy, zmizel z tance rasa, aby pokořil jejich pocit nadřazenosti a prokázal jim zvláštní přízeň.̀  “

Text* 82: Sri Caitanya Mahaprabhu potom řekl Svarupovi Damodarovi Gosvamimu: „Zazpívej prosím nĕjakou píseň, která do Mého srdce vnese vĕdomí.“

Text* 83: Svarupa Damodara Gosvami tedy začal pro potĕšení Sri Caitanyi Mahaprabhua velmi sladce zpívat následující verš z Gita-govindy.

Text 84: „  ,Zde na místĕ, kde se tančí tanec rasa, vzpomínám na Krsnu, který vždy rád laškuje a oddává se radovánkám.̀  “

Text* 85: Když Svarupa Damodara Gosvami zpíval tuto výjimečnou píseň, Sri Caitanya Mahaprabhu okamžitĕ vstal a začal v extázi lásky tančit.

Text* 86: V tu chvíli se na tĕle Pána Caitanyi projevilo všech osm druhů duchovních promĕn. Vidĕt bylo také třicet tři příznaků vyabhicari-bhavy, počínaje nářkem a jásáním.

Text* 87: V tĕle Sri Caitanyi Mahaprabhua se probudily všechny extatické příznaky, jako jsou bhavodaya, bhava-sandhi a bhava-sabalya. Mezi různými emocemi docházelo ke střetům a každá z nich začala být výrazná.

Text* 88: Pán Caitanya Mahaprabhu žádal Svarupu Damodara, aby tento verš zpíval znovu a znovu. Pokaždé, když ho zazpíval, si ho Pán vychutnával nĕjak jinak a znovu a znovu přitom tančil.

Text* 89: Poté, co Pán již tančil dlouhou dobu, Svarupa Damodara Gosvami přestal ten verš zpívat.

Text* 90: Sri Caitanya Mahaprabhu znovu a znovu říkal: „Pokračuj! Zpívej! Zpívej!“ Svarupa Damodara však vidĕl, jak je Pán unavený, a proto již nepokračoval.

Text* 91: Když oddaní slyšeli, že Sri Caitanya Mahaprabhu říká, „Zpívej dál!“, všichni se shromáždili okolo Nĕho a začali jednohlasnĕ zpívat svaté jméno Hariho.

Text* 92: Ramananda Raya tehdy Pána usadil a ovíváním zahnal Jeho únavu.

Text* 93: Všichni oddaní poté vzali Sri Caitanyu Mahaprabhua na pláž a vykoupali Ho. Nakonec Ho odvedli domů.

Text* 94: Dali Mu obĕd a uložili Ho k odpočinku. Všichni oddaní v čele s Ramanandou Rayem se potom odebrali do svých domovů.

Text* 95: Takto jsem popsal zábavy Sri Caitanyi Mahaprabhua v zahradĕ, do které vstoupil, když si ji spletl s Vrindávanem.

Text* 96: V ní projevil transcendentální šílenství a extatické blouznĕní, které Sri Rupa Gosvami velmi pĕknĕ popsal ve své Stava-male následovnĕ.

Text 97: „Sri Caitanya Mahaprabhu je nejvĕtší ze všech oddaných. Nĕkdy se stávalo, že při procházce po pláži spatřil v blízkosti překrásnou zahradu a spletl si ji s vrindávanským lesem. To způsobilo, že Ho úplnĕ zaplavila extáze lásky ke Krsnovi a začal zpívat svaté jméno a tančit. Jeho jazyk se nezastavil, jak jen opakoval ,Krsna! Krsna!̀ Ukáže se zase nĕkdy na cestĕ mých očí?“

Text* 98: Zábavy Sri Caitanyi Mahaprabhua jsou nekonečné a není možné je správnĕ popsat. Já mohu uvést jen náznak, když se je snažím představit.

Text 99: Já, Krsnadasa, kráčím ve stopách Sri Rupy a Sri Raghunatha a vyprávím Sri Caitanya-caritamrtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.