bāhuḿ priyāḿsa upadhāya gṛhīta-padmo
rāmānujas tulasikāli-kulair madāndhaiḥ
anvīyamāna iha vas taravaḥ praṇāmaḿ
kiḿ vābhinandati caran praṇayāvalokaiḥ
bāhum — ruku; priyā-aṁse — na rameno své milé; upadhāya — když položil; gṛhīta — vzatý; padmaḥ — lotosový kvĕt; rāma-anujaḥ — mladší bratr Pána Balarāmy (Kṛṣṇa); tulasikā — díky girlandĕ z kvĕtů tulasī; ali-kulaiḥ — čmeláky; mada-andhaiḥ — oslepenými vůní; anvīyamānaḥ — následovaný; iha — zde; vaḥ — vás; taravaḥ — ó stromy; praṇāmam — poklony; kim vā — zdali; abhinandati — vítá; caran — když procházel; praṇaya-avalokaiḥ — láskyplnými pohledy.
Tento verš je citátem ze Srimad-Bhagavatamu (10.30.12).