Text 1: Král Pariksit řekl: Co dĕlal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ochránce všech živých bytostí, ve mĕstĕ Dvarace, když velký oddaný Uddhava odešel do lesa?

Text 2: Jak mohl nejlepší z Yaduovců poté, co Jeho dynastie zanikla kletbou brahmanů, opustit své tĕlo, které bylo všem očím tak drahé na pohled?

Text 3: Ženy, které jednou upřely oči na Jeho transcendentální podobu, je od ní nedokázaly odtrhnout, a jakmile tato podoba vstoupila do uší mudrců a připoutala se v jejich srdcích, již odtamtud nikdy neodešla. Slova velkých básníků, kteří popisovali její krásu, byla obdařena transcendentálnĕ příjemnou poutavostí, o slávĕ, kterou nabyli, ani nemluvĕ. A pohledem na tuto podobu na Arjunovĕ kočáře získali všichni válečníci na Kuruovském bitevním poli osvobození v podobĕ duchovního tĕlo podobného Pánovu.

Text 4: Sukadeva Gosvami řekl: Když Pán Krsna uvidĕl na nebi, na zemi i v meziplanetárním prostoru mnohá zneklidňující znamení, oslovil Yaduovce shromáždĕné ve snĕmovnĕ Sudharma.

Text 5: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó vůdci yaduovské dynastie, všimnĕte si prosím všech tĕchto hrozivých znamení, která se ve Dvarace objevila jako prapory smrti. Nemĕli bychom tu zůstávat ani o chvíli déle.

Text 6: Ženy, dĕti a starci by z tohoto mĕsta mĕli odejít do Saṅkhoddhary. My půjdeme do Prabhasa-ksetry, kde řeka Sarasvati teče smĕrem na západ.

Text* 7: Tam bychom se mĕli očistit koupelí, postit a soustředit mysl v meditaci. Potom bychom mĕli uctívat polobohy koupáním jejich podob, potíráním santálovou pastou a předkládáním různých obĕtin.

Text* 8: Po vykonání odčiňujících obřadů s pomocí velmi požehnaných brahmanů budeme uctívat tyto brahmany tím, že jim darujeme krávy, pozemky, zlato, oblečení, slony, konĕ, kočáry a domy.

Text* 9: To je vhodný postup pro odvrácení nebezpečí, které nám hrozí, a je jisté, že nám přinese veškeré štĕstí. Toto uctívání polobohů, brahmanů a krav může všem živým bytostem zajistit to nejlepší zrození.

Text* 10: Po vyslechnutí tĕchto slov Pána Krsny, nepřítele Madhua, vyjádřili stařešinové yaduovské dynastie svůj souhlas slovy: „Nechť se tak stane.“ Poté, co na lodích přepluli oceán, pokračovali na vozech v cestĕ do Prabhasy.

Text* 11: Tam s velkou oddaností Yaduovci uspořádali náboženské obřady podle pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství, jejich osobního Pána. Kromĕ toho vykonali různé další příznivé obřady.

Text 12: Potom jim Prozřetelnost zahalila inteligenci a začali nevázanĕ pít sladký nápoj maireya, který dokáže úplnĕ omámit mysl.

Text* 13: Hrdinové yaduovské dynastie se omámili nadmĕrným pitím a začali se chovat povýšenĕ. Když byli takto zmateni osobní energií Pána Krsny, vypukl mezi nimi hrozivý spor.

Text* 14: Rozlícenĕ se chopili svých luků a šípů, mečů, bhall, kyjů, kopí a oštĕpů a napadli jeden druhého na břehu oceánu.

Text* 15: Nesmírnĕ rozzuření válečníci na slonech a kočárech s vlajícími prapory, a také na oslech, velbloudech, býcích, buvolech, mulech a dokonce na lidských bytostech na sebe prudce zaútočili šípy, jako když na sebe sloni v lese útočí kly.

Text* 16: Probudilo se v nich vzájemné nepřátelství, a tak Pradyumna divoce bojoval proti Sambovi, Akrura proti Kuntibhojovi, Aniruddha proti Satyakimu, Subhadra proti Saṅgramajitovi, Sumitra proti Surathovi a jeden Gada proti druhému.

Text* 17: I další, jako Nisatha, Ulmuka, Sahasrajit, Satajit a Bhanu, se spolu utkávali a jeden druhého zabíjeli, zaslepeni omámením a takto dokonale zmateni samotným Pánem Mukundou.

Text* 18: Členové různých yaduovských klanů – Dasarhové, Vrsniové a Andhakové, Bhojové, Satvatové, Madhuové a Arbudové, Mathurové, Surasenové, Visarjanové, Kukurové a Kuntiové – zcela zavrhli své přirozené přátelství a vzájemnĕ se pobíjeli.

Text* 19: Takto pomatení bojovali synové s otci, bratři s bratry, synovci se strýci z otcovy i z matčiny strany a vnuci se svými dĕdy. Přátelé bojovali s přáteli a dobrodinci jeden s druhým. Tak se mezi sebou zabíjeli blízcí přátelé a příbuzní.

Text* 20: Když byly všechny jejich luky zlámány a šípy a ostatní zbranĕ vypotřebovány, chopili se holýma rukama vysokých stvolů rákosu.

Text* 21: Jakmile je sevřeli ve svých rukách, stvoly se promĕnily v železné tyče tvrdé jako hromoklíny. S tĕmito zbranĕmi začali válečníci znovu a znovu napadat jeden druhého a když se je Pán Krsna pokoušel zadržet, zaútočili i na Nĕho.

Text* 22: Ve svém zmatení mylnĕ považovali za nepřítele i Pána Balaramu, ó králi. Rozbĕhli se na Nĕj s pozdviženými zbranĕmi, aby Ho zabili.

Text* 23: Ó synu Kuruovců, tehdy se Krsna a Balarama velmi rozhnĕvali. Vytrhli rákosy, pohybovali se bitvou z místa na místo a tĕmito kyji zabíjeli.

Text* 24: Násilný hnĕv tĕchto válečníků postižených kletbou brahmanů a ošálených matoucí energií Pána Krsny je nyní přivedl do záhuby, tak jako požár, který se vznítí v bambusovém háji, zničí celý les.

Text* 25: Když byli všichni členové Jeho dynastie takto zničeni, Pán Krsna si pomyslel, že byla konečnĕ odstranĕno břemeno Zemĕ.

Text* 26: Pán Balarama pak usedl na břeh oceánu a pohroužil se do meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství. Opustil tento svĕt smrtelníků tak, že splynul sám se sebou.

Text* 27: Když Pán Krsna, syn Devaki, vidĕl, jak Pán Rama odešel, mlčky usedl na zem pod stromem pippala.

Text* 28-32: Pán projevoval svou jasnĕ zářící čtyřrukou podobu, jejíž záře jako oheň bez kouře rozptylovala temnotu na všech svĕtových stranách. Jeho pleť mĕla barvu tmavĕ modrých mraků, Jeho záře barvu tekutého zlata a Jeho dokonale příznivá podoba nesla znak Srivatsa. Jeho lotosovému obličeji dodával půvab nádherný úsmĕv, hlavu Mu zdobily kadeře tmavĕ modrých vlasů, mĕl velmi přitažlivé lotosové oči a Jeho náušnice ve tvaru žraloků se třpytily. Na sobĕ mĕl hedvábné oblečení složené ze dvou dílů, pás posetý ozdobami, posvátnou šňůru, náramky a ozdoby na pažích společnĕ s helmicí, drahokamem Kaustubha, náhrdelníky, nákotníčky a dalšími znaky královské moci. Tĕlo Mu obepínaly kvĕtinové girlandy a kolem Nĕho stály ve ztĕlesnĕných podobách Jeho osobní zbranĕ. Sedĕl s levou nohou, jejíž chodidlo připomínalo červený lotos, položenou na pravém stehnĕ.

Text 33: V tu chvíli na to místo přišel lovec jménem Jara a spletl si Pánovu nohu s tváří jelena. Myslel si, že našel svou obĕť, a probodl nohu šípem, který si vyrobil ze zbývajícího železného kousku Sambova kyje.

Text* 34: Když potom lovec uvidĕl onu čtyřrukou osobnost, lekl se provinĕní, jehož se dopustil, a padl na zem, hlavou k nohám nepřítele démonů.

Text* 35: Jara řekl: Ó Pane Madhusudano, jsem velmi hříšný. Spáchal jsem tento čin z nevĕdomosti. Ó nejčistší Pane, ó Uttamahsloko, prosím odpusť tomuto hříšníkovi.

Text* 36: Ó Pane Visnu, učenci říkají, že neustálé vzpomínání na Tebe zničí temnotu nevĕdomosti každé osoby. Ó Pane, ublížil jsem Ti!

Text 37: Proto prosím, ó Pane Vaikunthy, okamžitĕ tohoto hříšného lovce zvířat zabij, aby se už nikdy nemohl dopustit takových provinĕní proti svatým osobám.

Text* 38: Ani Brahma, ani jeho synové v čele s Rudrou, ani nikdo z velkých mudrců, kteří jsou mistry védských manter, nechápe působení Tvé mystické síly. Jelikož jim Tvá matoucí energie zahalila zrak, nemají o její činnosti ani ponĕtí. Co tedy mohu říci já, osoba tak nízkého původu?

Text* 39: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Neboj se, můj milý Jaro, a prosím vstaň. To, co se stalo, jsem si ve skutečnosti sám přál. S Mým svolením se teď odeber do sídla zbožných osob, do duchovního svĕta.

Text* 40: Na tento pokyn Nejvyššího Pána Krsny, jenž z vlastní vůle projevuje své transcendentální tĕlo, lovec Pána třikrát obřadnĕ obešel a poklonil se Mu. Potom odletĕl letadlem, které se objevilo, aby ho odneslo do duchovního nebe.

Text* 41: V tu dobu Daruka hledal Krsnu, svého Pána. Jak se blížil k místu, kde Pán sedĕl, ucítil ve vzduchu vůni kvĕtů tulasi a vydal se smĕrem, odkud přicházela.

Text* 42: Když Daruka uvidĕl Pána Krsnu, jak odpočívá pod banyánem obklopený svými zářícími zbranĕmi, neovládl lásku ve svém srdci. Spĕšnĕ sestoupil z vozu, padl Pánovi k nohám a oči se mu přitom zalily slzami.

Text* 43: Daruka řekl: Když teď již nevidím Tvé lotosové nohy, můj Pane, pozbyl jsem zrak a oslepený bloumám temnotou jako lidé za bezmĕsíčné noci. Nevím, jakým smĕrem se ubírám a nenacházím klid.

Text* 44: (Sukadeva Gosvami pokračoval:) Ó nejlepší z králů, zatímco vozataj hovořil, Pánův kočár se přímo před jeho očima vznesl do nebe i s koňmi a praporem, na nĕmž byl emblém s Garudou.

Text* 45: Všechny božské zbranĕ Visnua odlétly za kočárem. Pán Janardana potom promluvil ke svému vozataji, který při pohledu na to vše žasl.

Text 46: Ó vozataji, jdi do Dvaraky a řekni členům Naší rodiny, jak se jejich milovaní navzájem zahubili. Povĕz jim také o odchodu Pána Saṅkarsana a Mém současném stavu.

Text* 47: Nemĕl bys se svými příbuznými zůstávat ve Dvarace, hlavním mĕstĕ Yaduovců, protože poté, co jsem je opustil, je zaplaví oceán.

Text* 48: Všichni byste mĕli vzít své rodiny a také Mé rodiče a pod Arjunovou ochranou se odebrat do Indraprasthy.

Text 49: Ty, Daruko, bys mĕl být neochvĕjný v oddanosti Mnĕ, v duchovním poznání a nepřipoutaný ke hmotným ohledům. Mĕl bys chápat, že tyto zábavy jsou projevy Mé matoucí energie a zůstat klidný.

Text 50: Když Daruka dostal tento pokyn, uctivĕ Pána obešel a znovu a znovu se Mu klanĕl. Položil si lotosové nohy Pána Krsny na hlavu a se smutkem v srdci se potom vydal zpátky do mĕsta.