Text* 1: Brahmanský svĕtec řekl: Každému jsou v hmotném svĕtĕ jisté vĕci velmi drahé a připoutanost k nim mu nakonec způsobí utrpení. Človĕk, který toto chápe, se zříká hmotných vlastnických nároků a připoutanosti, a tak dosahuje nekonečného štĕstí.

Text 2: Hejno orlovců jednou nemohlo najít žádnou kořist, a tak napadli jiného, slabšího orlovce, který mĕl kousek masa. Ten tehdy v ohrožení života své maso pustil a díky tomu zakusil pravé štĕstí.

Text* 3: V rodinném životĕ si rodiče dĕlají neustále starosti o svůj domov, své dĕti a svou povĕst. Mĕ se ale nic z toho netýká. Nedĕlám si hlavu s žádnou rodinou a nedbám na pocty a zneuctĕní. Tĕším se jen ze života duše a lásku nacházím na duchovní úrovni. Tímto způsobem se toulám po zemi jako dítĕ.

Text 4: Dva druhy lidí v tomto svĕtĕ jsou prosti jakékoliv úzkosti a jsou pohroužení ve velkém štĕstí: jedním je zaostalý a dĕtinský hlupák a druhým ten, kdo dosáhl Nejvyššího Pána, jenž přesahuje tři kvality hmotné přírody.

Text* 5: Jedna mladá dívka na vdávání byla jednou sama doma, protože její rodiče a příbuzní toho dne odešli jinam. Tehdy do jejího domu dorazilo nĕkolik mužů, kteří se s ní chtĕli oženit. Přijala je s veškerou pohostinností.

Text* 6: Dívka odešla do ústraní a začala nenadálým hostům připravovat nĕco k snĕdku. Když mlátila rýži, lasturové náramky na jejích rukách do sebe hlasitĕ narážely.

Text* 7: Ta mladá dívka se bála, že muži budou považovat její rodinu za chudou, když se dcera vĕnuje podřadné práci mlácení rýže. Tato stydlivá dívka byla velmi inteligentní, a tak ze svých paží odlámala náramky z lastur a nechala si jen dva na každém zápĕstí.

Text* 8: Jak potom dál zbavovala rýži slupek, dva náramky na každém zápĕstí do sebe stále narážely a chřestily. Proto si z každé ruky jeden náramek sundala a když jí zbyl na každém zápĕstí jen jediný, bylo po hluku.

Text 9: Ó přemožiteli nepřátel, putuji po zemském povrchu a bez ustání se učím o povaze tohoto svĕta. Byl jsem osobnĕ svĕdkem události s mladou dívkou a vzal jsem si z ní ponaučení.

Text 10: Pokud žije na jednom místĕ mnoho lidí pohromadĕ, bude tam nepochybnĕ docházet k hádkám. Dokonce i když spolu bydlí jen dva lidé, budou mezi nimi docházet k lehkovážným hovorům a neshodám. Proto by mĕl človĕk bydlet sám, aby se vyhnul konfliktům, jak se učíme na příkladu náramku té mladé dívky.

Text 11: Poté, co človĕk dokonale ovládl yogové sedové pozice a metodu dýchání, mĕl by pomocí odpoutanosti a usmĕrnĕného praktikování yogy uklidnit mysl. Takto by ji mĕl pozornĕ upřít na jediný cíl yogy.

Text 12: Mysl lze ovládat, když je upřená na Nejvyšší Osobnost Božství. Jakmile se uklidnila, zbaví se nečistých přání konat hmotné činnosti. Tak zesílí kvalita dobra a díky tomu se lze zcela oprostit od kvalit vášnĕ a nevĕdomosti a postupnĕ transcendovat i hmotnou kvalitu dobra. Když je mysl bez paliva tvořeného kvalitami přírody, je oheň hmotné existence uhašen. Tehdy se oddaný dostává na transcendentální úroveň přímého vztahu s Nejvyšším Pánem, cílem své meditace.

Text 13: Když je tak vĕdomí dokonale upřené na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, osoba již nevidí dualitu, neboli vnitřní a vnĕjší realitu. Příkladem je výrobce šípů, který byl tak soustředĕný na výrobu rovného šípu, že si ani nevšiml samotného krále, který jel přímo kolem nĕho.

Text 14: Svĕtec by mĕl žít sám a být stále na cestách, bez trvalého obydlí. Mĕl by být bdĕlý, setrvávat v ústraní a chovat se tak, aby o nĕm ostatní nevĕdĕli. Bĕhem svého putování bez společníků by nemĕl mluvit víc, než je třeba.

Text 15: Pokud se ten, kdo žije v dočasném hmotném tĕle, snaží vybudovat si šťastný domov, bude to marná snaha plná utrpení. Naproti tomu had se nastĕhuje do domova, který postavili jiní, a tam si šťastnĕ žije.

Text 16: Narayana, Pán vesmíru, je uctívaným Bohem všech živých bytostí. Bez vnĕjší pomoci, svou vlastní energií tvoří tento vesmír a v dobĕ zkázy ho ničí svou osobní expanzí v podobĕ času. Tehdy celý vesmír, včetnĕ všech podmínĕných živých bytostí, vtahuje do sebe. Jeho nekonečné vlastní Já je tedy zdrojem a útočištĕm všech energií. Subtilní pradhana, která je základem celého vesmírného projevu, spočívá v Pánu, a tím pádem se od Nĕj neliší. Když je zničení dokonané, Pán zůstává sám.

Text 17-18: Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevuje svou energii v podobĕ času a přivádí své hmotné energie, jako je například kvalita dobra, do neutrálního vyrovnaného stavu, zůstává stále svrchovaným vládcem tohoto neutrálního stavu zvaného pradhana, jakož i živých bytostí. Je také nejvyšším cílem uctívání všech bytostí, včetnĕ osvobozených duší, polobohů a obyčejných podmínĕných duší. Pán je vĕčnĕ prostý všech hmotných označení a představuje souhrn duchovní blaženosti, kterou živá bytost zažívá při pohledu na Jeho duchovní podobu. Takto Pán předvádí plný význam slova „osvobození“.

Text 19: Ó přemožiteli nepřátel, Osobnost Božství při stvoření expanduje svou transcendentální sílu v podobĕ času, tou vzruší svou hmotnou energii, mayu, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, a tak vytváří mahat-tattvu.

Text 20: To, co je základem tří kvalit hmotné přírody a co projevuje různorodý vesmír, se podle velkých mudrců nazývá sutra či mahat-tattva. V ní tento vesmír spočívá a pod jejím vlivem živá bytost podstupuje hmotnou existenci.

Text 21: Tak jako pavouk ze sebe ústy souká nit, nĕjaký čas si s ní hraje a pak ji zase spolkne, Nejvyšší Osobnost Božství ze sebe expanduje svou osobní energii. Takto Pán projevuje celý vesmír, používá ho pro svůj zámĕr a nakonec ho vtáhne zpĕt do sebe.

Text 22: Pokud z lásky, nenávisti či strachu vtĕlená duše s podporou své inteligence a naprostým soustředĕním upíná mysl na určitou tĕlesnou podobu, nepochybnĕ získá právĕ tu podobu, o níž medituje.

Text 23: Ó králi, vosa jednou donutila jednoho slabšího hmyzího jedince vstoupit do jejího hnízda a vĕznila ho tam. Ten slabý hmyz pak s velkým strachem neustále meditoval o své vĕznitelce a postupnĕ, aniž by opustil tĕlo, dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa. Takto každý dospĕje do toho stavu existence, na jaký se soustředí.

Text* 24: Ó králi, ode všech tĕchto duchovních učitelů jsem si osvojil velkou moudrost. Teď prosím poslouchej, jak vysvĕtlím, co jsem se naučil od vlastního tĕla.

Text 25: Hmotné tĕlo je také můj duchovní učitel, protože mĕ učí odpoutanosti. Jelikož podléhá stvoření a zničení, čeká ho vždy bolestivý konec. I když tedy tĕlo používám k získávání poznání, mám stále na pamĕti, že ho nakonec pozřou jiní, a tak zůstávám odpoutaný a toulám se tímto svĕtem.

Text 26: Človĕk připoutaný k tĕlu s velkým úsilím hromadí peníze, aby expandoval a chránil postavení své manželky, dĕtí, majetku, domácích zvířat, služebníků, domovů, příbuzných, přátel a tak dále. To vše dĕlá pro uspokojení svého vlastního tĕla. Tak jako strom před svou smrtí vytváří semeno budoucího stromu, umírající tĕlo projevuje semeno dalšího hmotného tĕla živé bytosti v podobĕ její nahromadĕné karmy. Poté, co takto zajistí pokračování hmotné existence, tĕlo padá a umírá.

Text 27: Muž, který má mnoho manželek, s nimi zažívá neustálé útrapy. Má na starosti jejich zaopatření, a tak ho všechny ty ženy neustále tahají na různé strany, neboť každá si chce prosadit svoje. Podobnĕ hmotné smysly souží podmínĕnou duši tím, že ji tahají do mnoha smĕrů zároveň. Na jednu stranu ji táhne jazyk, který chce chutná jídla, a žízeň ji zase táhne za dobrým pitím. Do toho se neodbytnĕ hlásí o své uspokojení pohlavní orgány a hmat si žádá mĕkké, smyslné předmĕty. Břicho nedá pokoj, dokud není plné, uši se domáhají příjemných zvuků, čich dychtí po libých vůních a přelétavý zrak chce hledĕt na příjemné vĕci. Všechny smysly, orgány a údy tĕla touží po uspokojení, a tak táhnou živou bytost do mnoha stran.

Text 28: Expandováním své energie, maya-sakti, stvořil Nejvyšší Pán nespočet životních podob, aby byly domovem podmínĕných duší. Ale stvoření podob stromů, plazů, zvířat, ptáků, hadů a tak dále neuspokojilo Jeho srdce. Potom stvořil lidský život, který podmínĕné duši poskytuje dostatečnou inteligenci pro vnímání Absolutní Pravdy, a byl šťastný.

Text 29: Po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích živá bytost obdrží vzácné lidské tĕlo, které je sice dočasné, ale dává možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Proto by mĕl rozvážný človĕk co nejrychleji usilovat o konečnou životní dokonalost dřív než jeho tĕlo, které vždy podléhá smrti, padne a zemře. Smyslový požitek je ostatnĕ dostupný i v tĕch nejohavnĕjších životních podobách, ale vĕdomí Krsny může rozvinout jedinĕ lidská bytost.

Text* 30: Poté, co jsem se poučil od svých duchovních učitelů, setrvávám v realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství a bez připoutanosti či falešného ega, zcela odříkavý a osvícený realizovaným duchovním poznáním se toulám po Zemi.

Text 31: I když je Absolutní Pravda jedna jediná, mudrci ji popisují mnoha různými způsoby. Proto poznání, které človĕk získá od jednoho duchovního učitele, nemusí být příliš pevné či úplné.

Text 32: Nejvyšší Pán řekl: Poté, co moudrý brahmana takto promluvil ke králi Yaduovi, přijal královy poklony a uctívání a byl v nitru spokojený. Potom se rozloučil a odešel přesnĕ tak, jak přišel.

Text 33: Ó Uddhavo, když svatý král Yadu, který je předkem našich vlastních předků, vyslechl avadhutova slova, osvobodil se od veškeré připoutanosti ke hmotĕ, a tak se jeho mysl ustálila na duchovní úrovni.