labdhvā su-durlabham idaḿ bahu-sambhavānte
mānuṣyam artha-dam anityam apīha dhīraḥ
tūrṇaḿ yateta na pated anu-mṛtyu yāvan
niḥśreyasāya viṣayaḥ khalu sarvataḥ syāt
labdhvā — když získal; su-durlabham — to, co je velmi tĕžké získat; idam — toto; bahu — mnoha; sambhava — životech; ante — po; mānuṣyam — lidské tĕlo; artha-dam — dávající nĕco velmi cenného; anityam — ne vĕčné; api — ačkoliv; iha — v tomto hmotném svĕtĕ; dhīraḥ — ten, kdo má rozvážnou inteligenci; tūrṇam — okamžitĕ; yateta — mĕl by usilovat; na — ne; patet — padne; anu-mṛtyu — vždy podléhající smrti; yāvat — dokud; niḥśreyasāya — o konečné osvobození; viṣayaḥ — smyslový požitek; khalu — vždy; sarvataḥ — ve všech podmínkách; syāt — je možný.
VÝZNAM: Hmotný život ve své podstatĕ znamená kolobĕh zrození a smrti. I ty nejnižší formy života, jako jsou plazi, hmyz, prasata a psi, mají hojnou příležitost ke smyslovému požitku. Dokonce i obyčejné mouchy se o překot vĕnují sexu, a tak se rychle rozmnožují. Lidský život však umožňuje pochopit Absolutní Pravdu, a proto s sebou přináší vážnou odpovĕdnost. Jelikož cenný lidský život není vĕčný, mĕli bychom dĕlat, co je třeba pro dosažení nejvyšší dokonalosti, vĕdomí Krsny. Mĕli bychom vážnĕ rozvíjet to, co je v našem skutečném zájmu než přijde smrt.
Ve společnosti Pánových oddaných může človĕk získat osobní zážitky s vĕdomím Krsny. Bez této společnosti mu hrozí, že ho upoutá neosobní pojetí života, kvůli kterému živá bytost odpadá od oddané služby Absolutní Pravdĕ. Nebo může človĕka odradit, že se mu nedaří porozumĕt Absolutní Pravdĕ, a z toho důvodu se vrátí na falešnou úroveň uspokojování smyslů. Závĕr je, že lidský život je určený pro rozvíjení vĕdomí Krsny pod vedením zkušených, seberealizovaných oddaných Pána.